Southern rock už dávno nejsou jen ty tři klasické základy (blues, country a rock & roll), na kterých tento hudební styl na přelomu 60. a 70. let minulého století vznikal. Nejenom že sám ovlivňoval jiné hudební styly, ale byl jimi i sám ovlivňován. Dnes si poslechneme, co s jižanským rockem udělal kontakt s hard & heavy scénou. Než se pustíme do těch jižanských divochů, mám tady pro vás ještě pár drbů…
Dneska to bude trochu divočejší, ale i takový umí být Jih
Dališova Drbárna
V prvé řadě musím zmínit připravované vydání nového CD kapely Petr Bultas Band. Jako mnoho jiných, i tato kapela se během své existence potýkala s lepšími i horšími časy. Byly doby bytí i nebytí a to poslední aktivní období bytí se datuje od roku 2019. Vedle kapelníka a kytaristy Petra „Ronnie Van“ Bultase v sestavě jsou tito další muzikanti: Jarda „Tyčka“ Vacek - g, Radek „Páky“ Zákon – zpěv, František „Frank“ Janačík – bg. a David Bušek – bicí. V letošním roce Petr Bultas Band, vydá CD Tak to tu chodí. Vydání alba je motivováno Petrovou nespokojeností s předcházejícím CD kapely Žádná změna, které bylo vypuštěno do světa v roce 2004.
Petr Bultas Band
Na CD kapela představí 16 tracků, které zachycují současnou podobu písniček napsaných v letech 1987 – 1993. Deska tedy nabídne 15 studiových nahrávek a jako bonus live track písničky Učitelská z koncertu v Ústí nad Labem v roce 2021. Celková délka CD je 73 minut. Určitou perličkou na albu je písnička Dej mi pokoj. Jednak si ji jako host zazpíval bývalý zpěvák kapely Michal „Mike“ Vojnar, ale hlavně jako další host zde hraje Víťa Havlíček (ex General Lee, Second Band a dnes Krausberry). CD Tak to tu chodí je rozloučením Petr Bultas Bandu se southern rockovou scénou. „Mistr“ Bultas ohlásil definitivní ukončení své hudební kariéry. S kapelou se dohodl, že pokud to situace dovolí, odehraje s ní svůj závěrečný koncert na Summer Southern Session ve Hřměníně 24. června letošního roku. A desku snad kapela přiveze sebou.
V audio verzi pořadu se jen lehce zmiňuji o nové evropské southern blues rockové kapele, kterou jsem objevil, respektive která se mi přihlásila, že by měla zájem zahrát si u nás v Kolíně na festivalu. Audio verze je dnes časově našlapaná a nebyl prostor tam pustit žádnou další písničku. Tady tu možnost ale mám a tak se prosím seznamte se španělskou kapelou Montana Stomp.
Montana Stomp
27. ledna mi napsala zpěvačka a zřejmě i tisková mluvčí kapely Susane Colt, že si náš festival našla na FB a moc by stáli o to si u nás zahrát. Vyměnili jsme si několik mailů a dohodli se, že letos to sice nedopadne, ale příští rok jistě. Pustil jsem si odkazy na jejich muziku, které mi Susane poslala a zamiloval jsem se. Jednak je Susane pěkný kus ženské a její hlas, drsný a syrový, je super nadstavba. A muzika? Však si ji poslechněte a udělejte si názor sami.
No a teď už vzhůru za těmi jižanskými divousy, o kterých je dnešní Hurá na Jih.
Poctivou jižanskou muziku si můžete i voblíknout. Přesvědčte se v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz
Natvrdo
Aby to mělo nějakou hlavu – patu a nějaký systém, dáme si tady, stejně jako v audio verzi pořadu, jednotlivé písničky v pořadí, jak vycházely na albech, ze kterých jsem je vybral. Kdo mě trochu znáte, tak víte, že mám moc rád a preferuji tvrdý kytarový southern rock. Věřím, že vás takových je mezi našimi posluchači víc a užijeme si to spolu.
Začneme, kde taky jinde, na Floridě, ve městě Jacksonville, které bylo ve své době kolébkou mnoha vynikajících a stylotvorných southern rockových kapel. Jednou z nich byli a jsou Blackfoot.
Blackfoot
Blackfoot založil Rickey Medlocke společně s Jacksonem Spiresem, koncem 60. let, když byli na střední škole. Někdy v roce 1971 dostal Rick nabídku od Lynyrd Skynyrd a nějakou dobu u nich tloukl na bicí. Víc ho to ale táhlo ke kytaře. Když se jako kytarista v LS neuplatnil, vrátil se zpět a Blackfoot rozjeli svou úspěšnou kariéru. V letech 1975 – 1982 nahráli šest skvělých alb a svou hudbou se od kamarádů z Lynyrd Skynyrd dost lišili. Hráli hodně ostřeji a syrověji a vytvořili si svůj vlastní rozpoznatelný zvuk a styl. Písnička Fox Chase vyšla na 4. studiovém albu Tomcatin´ v roce 1980.
Další kapelou, kterou si zahrajeme, jsou naši domácí R-Force. Kapela, kterou dal dohromady začátkem 90. let kytarista Petr Roškaňuk, sice neměla dlouhého trvání, ale zůstalo po nich aspoň skvělé a možná nedoceněné album, které vyšlo v roce 1994.
Kapela tehdy působila v sestavě: Petr Roškaňuk – kytary a doprovodný vokál; Vladimír Dvořák – sólový zpěv, ac.g.; Pavel Gregor – kytary a vokál; Jan Drašnar – baskytara a vokál; Zdeněk Pospíšil – bicí. Nikdy jsem neviděl R-Force naživo, ale z toho alba zní neskutečně našláplá a živá muzika se skvělými českými texty. Kapela stihla ještě natočit i několik hezkých videí a jedno z nich si tady dáme. Zatímco v audio verzi pořadu zazní písnička Blues, Whiskey & Harley, na videu máme krásnou pomalou Já mám čas.
A teď honem zpět za velkou louži. Kdo jiný by měl hrát tvrdě southern rock, než jeden z nejlepších hard & heavy kytaristů Zakk Wylde. Když se 20. května 1987 stal kytaristou v kapele Ozzy Osbourna, bylo mu teprve 20 let a u Ozzyho se vypracoval ve světovou extratřídu.
Zakk Wylde
Když se Ozzy v první polovině 90. let podrobil protialkoholní léčbě, využil Zakk volného času a dal dohromady kapelu, která si říkala Pride & Glory. Sice to byl jen krátkodobý projekt, ale jejich první album je určitě ozdobou všech sbírek hudebních nosičů. Album natočila sestava: Zakk Wylde – g.,mandolina, banjo, voc; James LoMenzo – bass, back.voc.; Brian Tichy – drums a jako „eponymní“, tedy jen s názvem kapely, vyšlo v roce 1994. Nejjižanštější z celého alba je hned první písnička Losin´Your Mind.
Nyní nás čeká návrat do Jacksonville za další ostrou kapelou z tohoto hnízda. Znalci okamžitě zastříhali ušima a správně očekávají zmínku o Molly Hatchet. Tuhle kapelu, pro kterou byli v jejich začátcích velkým vzorem Lynyrd Skynyrd, založili v roce 1975 dva kytaristi Dave Hlubek a Steve Holland. Do nejznámější a asi nejslavnější sestavy ještě patřili Danny Joe Brown – voc.; Duan Rolland – g.; Banner Thomas – bass a Bruce Crump – bicí.
Molly Hatchet 1979
Ani Molly Hatchet se nevyhnuli velkým personálním změnám. Prakticky na všech postech. Jediným „držákem“ se stal klávesák John Galvin, který se objevil v sestavě na albu The Deed Is Done (1984) a od té doby je v kapele stále. Další a pro kapelu důležitou personální záležitostí, byl příchod kytaristy Bobby Ingrama (v roce 1996 na albu Devil´s Canyon), který po Hlubekovi převzal kapelnickou pozici a drží ji dodnes. I hudba Molly Hatchet se časem vyvíjela, ale to podstatné si udržela stále. Ostrý kytarový zvuk podbarvený klávesami a vše, co dělá southern rock southern rockem. Blues, boogie a rock&roll.
Tvrdý jižanský rock u nás, kromě již zmíněných R-Force hraje rovněž pražská Pumpa. Znám několik kamarádů, kteří Pumpě vyčítají stylový příklon k australským AC/DC, ale proč ne. Každá kapela má svůj vývoj a taky velikost domácího trhu našim kapelám prakticky nedovolí se stylově věnovat „čistému“ southern rocku. No vidíte a zase jsem u toho škatulkování. Pumpa prostě mezi tu naši tlupu jižanských kapel patří a teď a tady je pro ni místo.
Pumpa
Pumpa je druhou nejstarší jižanskou kapelou u nás. Po celou dobu v jejím čele stojí kytarista, skladatel a textař Michal Němeček. Ani on to neměl a nemá s udržením své kapely při životě jednoduché. Když bychom si chtěli prohlédnout genealogický strom Pumpy, přecházely by nám oči z toho, kolik muzikantů se tam vystřídalo. Od roku 1983 vydala Pumpa celkem pět studiových alb a někde jsem viděl i jednu „Best Ofku“. Letos by mělo vyjít nové album, z něhož jsme si už v tomto pořadu loni na podzim hráli jednu ukázku. Abychom zůstali co nejvíc styloví a blízko Jihu, vybral jsem pro audio verzi a tady a teď i pro video písničku O tom to může bejt z alba Masařka (2012).
A zase honem, honem do Ameriky, kde na nás čeká kapela Skinny Molly. To je asi jediná klasická „tvrdá“ southern rocková americká kapela, která u nás poměrně pravidelně hraje minimálně 1x za dva roky. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že to je hlavně díky velmi osobnímu přátelství Mika Estese s Pavlem Marcelem, bývalým kytaristou Pumpy. Kapelník Skinny Molly Mike Estes byl v polovině 90. let (minulého století) řádným členem Lynyrd Skynyrd a to je to nejlepší doporučení, co kdo může mít.
Skinny Molly s Pavlem Marcelem
Věřím, že u nás, na Rádiu Dixie, a posluchači Hurá na Jih obzvláště, vědí a znají, kdo jsou Skinny Molly. Mě se zatím nepodařilo tuhle kapelu dostat na náš fesťák do Kolína. Loni už to vypadalo, že by se to mohlo povést, ale po zrušení několika koncertů v Anglii a několika v Německu, Skinny Molly úplně zrušili loňské evropské turné. Tak to snad klapne letos, kdy jsem kvůli nim dokonce přesunul termín našeho fesťáku z května až na 10.červen. A to i za cenu, že ve stejném termínu se bude konat na kolínském náměstí festival dechových hudeb Kmochův Kolín. Nám ale bude, jak doufám, moc fajn na Kmochově ostrově. Přijeďte, a nejen na Skinny Molly!
Za další kapelou vyrazíme do Maďarska. I tahle kapela, o které bude řeč, není žádná neznámá. I ona k nám do republiky jezdí poměrně často. Kapelu tvoří: Karoly Lorincz - lead voc. guitar; Geza Matyasovszky - guitar, backing voc.; Balazs Megyesi - bass, backing voc. a Istvan Bencsik – dr. Říkají si Asphalt Horsemen a jsou snad jedinou maďarskou kapelou, která hraje southern rock. A to ne ledasjaký. Když je máme v dnešním pořadu, znamená to, a vy to jistě víte, že to jsou další jižanští „divočáci“.
Asphalt Horsemen
Asphalťáci mají na svém kontě celkem 4 alba. První, eponymní, vyšlo v roce 2014 a druhé, nazvané Brotherhood vyšlo v roce 2016. Zatímco první dvě alba byla zpívána anglicky, třetí album Halls, Amit Mondog! (2019) bylo celé nazpíváno maďarsky. Vedle nových písní obsahovalo i maďarské verze straších věcí, původně nazpívaných anglicky. Překvapivě ve stejném roce, tedy ještě ve 2019 vyšlo čtvrté album. Co bylo ale ještě překvapivější, tak tvrdě hrající kapela toto album nahrála celé „unplugged“. Dodnes jsem si na to nezvykl… Nebojte, nic takového tady dnes nebude. V audio verzi zazní Outlaw a tady na videu Ride On.
Další představitel tvrdě hraného blues / blues rocku nebo (chceme-li) southern rocku se taky rekrutuje z hard & heavy scény. Phil Collen je známější z jeho domovské kapely Def Leppard. Nevím, jak koho jiného, ale mě velmi (mile) překvapilo v roce 2015 eponymní album kapely Delta Deep. Je to vedlejší projekt Phila Collena a povedl se náramně. Muzika hned na první poslech zapadla do uší a pošimrala hudební libido.
Delta Deep
Této kapele se tady už dříve věnoval hudební dramaturg našeho rádia Petr Jirásek. Doslova a do písmene tehdy napsal: „Hudba Delta Deep je pestrou směsicí blues, masivního rocku, funku, černého soulu i osobitě uchopené rockové klasiky (viz. zařazené covery známých majstrštyků Mistreated nebo Black Dog). Celému hudebnímu výrazu kapely pak dominuje muzikantský nadhled, drive, neúpornost a radost ze společného hraní, jakkoliv toto zní otřepaně.“ A mě teď nezbývá, než vám ten bonbónek nabídnout.
Poprvé se dnes vypravíme i do Velké Británie. Ačkoli je jižanský rock v Evropě spíše spojovaný s Německem, Francií, Itálií a několika dalšími, bylo pro mě 11. září 2020 velkým překvapením, když mi napsal nějaký Rob Cooksley, že mají v jižním Walesu kapelu, která hraje jižanský rock, a rádi by si zahráli u nás v Kolíně na festivalu. Začali jsme si s Robem psát a brzy jsem poznal, že Sons Of Liberty jsou fajn parta a hraje jim to naprosto báječně. Dali se dohromady v roce 2014 v Bristolu a dnes jsou jednou z nejpopulárnějších britských southern rockových kapel. A jak už to v kolébce rocku bývá, hoši hrají tu jižárnu taky pěkně od podlahy.
Sons Of Liberty
Sons Of Liberty hráli až do roku 2021 v sestavě: Rob Cooksley – voc.; Andy Muse – g.; Fred Hale – g.; Mark Thomas – b.g. a Steve Byrne – dr. Ve zmíněném roce 2021 byl však Rob Cooksley „odejit“ a z dostupných zpráv to asi nebyl úplně přátelský odchod. Roba nahradil jiný Rob – Walker a kapela hraje jak o život. Jenom sleduju, kolik koncertů a kde mají a je to pořádná porce. Z nosičů mají Sons Of Liberty natočeny dva maxisingly a dvě alba. Na všech zpíval původní zpěvák. S novým zpěvákem zatím žádná studiová nahrávka neexistuje. V audio verzi pořadu si tedy zahrajeme studiovku z prvního řádného alba Animism (2019) Up Shit Creek a ve videoverzi máte současnou sestavu z koncertu v minulém roce.
Tak, a jsme na konci dnešního Hurá na Jih. Když se dnes tematicky zabýváme southern rockem „natvrdo“, nesmím v žádném případě vynechat Řecko a tamní kapelu SoundtrucK. Pro pravidelné posluchače nebude ani tato kapela žádnou neznámou. Před několika lety jsem tady měl rozhovor s tehdejším zpěvákem kapela a jejím zakladatelem Nickem Melasem. Najdete ho ZDE. Už tehdy jsme plánovali vystoupení SoundtrucK na festivalu v Kolíně, ale povedlo se to až minulý rok a to už bohužel bez Nicka Melase, který už tou dobou s kapelou nebyl.
SoundtrucK v Kolíně 2022
SoundtrucK původně začínali jako tvrdě metalová kapela, jejímž vzorem byla např. americká Pantera. Když pak jednou zjistili, jakou muziku poslouchají jejich idoly, začali objevovat southern rock. Zalíbilo se jim to natolik, že i svou vlastní muziku southern rocku uzpůsobili. Tou pověstnou „třešničkou na dortu“ bylo angažování kytaristy Grega Apostolopoulose, který měl zkušenosti s hraním v řeckém Lynyrd Skynyrd revivalu. SoundtrucK mají natočena dvě alba. První, eponymní vyšlo v roce 2012 a posluchačům ho kapela poprvé nabídla, když SoundtrucK hráli jako předkapela na tehdejším koncertu Lynyrd Skynyrd v Athénách. Druhé album vydali chlapci v roce 2019 pod názvem Voodoo a z něj si zahrajeme poslední písničku dnešního Hurá na jih.
Příjemný poslech a zachovejte nám přízeň!
Playlist:
Petr Bultas Band – Dej mi pokoj
Blackfoot – Fox Chase
R-Force – Blues, Whiskey & Harley
Pride & Glory – Losin´ Your Mind
Molly Hatchet – Mississippi Moon Dog
Pumpa – O tom to může bejt
Skinny Molly – If You Don´t Care
Asphalt Horsemen – Outlaw
Delta Deep – Down In The Delta
Sons Of Liberty – Up Shit Creek
Soundtruck – The Calling
Dalibor Mierva
Nenápadný, skoro introvert, když ale dojde na SOUTHERN ROCK, šel by na kraj světa. Neúnavný propagátor domácí jižanské rockové scény.
