Začátkem roku v lednu a v březnu jsme věnovali velký prostor kapelám z Francie (Natchez) a našemu Stetsonu. Doba pokročila a máme další zásadní novinky. Nejvíc prostoru ale dnes dostane Rickey Medlocke, velká osobnost světového southern rocku.
Dališova Drbárna
Než se pustím do díla, musím zde na tomto místě poděkovat Vláďovi Hradilovi za inspiraci a Pepovi Kulatému Odstrčilovi za pomoc, bez které bych byl pěkně namydlený. Jsem totiž na dovolené a tento pořad vzniká dost improvizovaně. Takže chlapci, díky …
V březnu, v 73. dílu Hurá na jih jsem celý pořad věnoval francouzské kapele Natchez a těšil se, že ji letos v květnu uvidíme v Kolíně. Bohužel to dopadlo jinak. Problémů bylo víc. Na prvním místě samozřejmě ten čínský sráč Covid, dále Manuovy zdravotní problémy a pak také absence nového funkčního baskytaristy, po odchodu André Dufoura. Dnes už je všechno jinak. Na volné místo nastoupil Alain Gaillet a i podle ostatních hráčů je zatím jediný drobný nedostatek v jeho příliš krátkých vlasech. Jakmile Alain zvládl koncertní repertoár Natchez a kapela odehrála pár akcí, vytáhli chlapci ze šuplíků nějaké nové písničky a hurá s nimi do studia. Veřejně se začalo mluvit o novém albu a tak se máme na co těšit.
Natchez v nové sestavě (Manu v tričku z Kolína)
Rožnovské kapele Stetson jsme zde věnovali hodně pozornosti v lednovém 71. dílu pořadu Hurá na jih. Povídání končilo informací, že hlavní osobnost kapely Pavel „Staříček“ Goláň, po čtyřech letech marodění, dal dohromady novou funkční sestavu Stetsonu a chystají se natáčet nové album. Do vystoupení Stetsonu v Kolíně a i později na Mlejně se nepodařilo nové album vydat, ale obě vystoupení byla, i přes drobné nejistoty, výborná. Díky Pepovi Kulatému existuje z Kolína tento krátký sestřih vystoupení Stetsonu a rozhovor se Staříčkem.
Začátkem tohoto měsíce mi volá Kulatej, že je u Staříčka v Rožnově, poslouchají nové album Stetsonu To pravé z Valašska a je z toho úplně na sračky. V tom dobrém slova smyslu. První studiové nahrávky totiž nebyly zvukově úplně přesvědčivé, ale finální výsledek je skvělý. Hraje to a cinká to, je tam všechno, co tam má být, včetně různých Stařečkových drobných vyhrávek. Má to dynamiku a i z úst kulatého zaznělo něco, co Staříček tvrdil od začátku. Je to nejlepší album Stetsonu za dobu jejich existence. Jasně, každá z posluchačů může mít svůj názor, ale já se k velké pochvale přidávám a všem toto album doporučuji. K dostání bude v e-shopu Rádia Dixie, na koncertech Stetsonu a taky po domluvě se Staříčkem…
Tričko Alabama z nabídky našeho vidláckého eshopu DixieGear.cz. Cože? Vy ho ještě nemáte? Tak to koukejte bleskem napravit. Díky vašim objednávkám toitž může Radio Dixie vůbec fungovat a připravovat pro vás speciální pořady jako třeba právě Hurá na Jih. Díky!
Rickey Medlocke, indiánská hvězda jižanského rocku
Rickey Medlocke je bez pochyby velkou osobností amerického southern rocku. Je chodící encyklopedií historie dvou stěžejních kapel tohoto hudebního stylu Lynyrd Skynyrd a Blackfoot. Tomuto člověku budeme věnovat celou zbývající část tohoto pořadu.
Malý Rickey se narodil teprve šestnáctileté matce a jeho otec, rodilý Indián, se o něj postaral jen v tu chvíli, 9 měsíců před jeho narozením. Aby neskončil v sirotčinci, legálně si ho adoptoval jeho dědeček z matčiny strany Shorty Medlocke. Shorty nebyl jen tak obyčejný děda. Byl to významný místní muzikant hrající se všemi legendárními countryovými umělci z Nashville na spoustu strunných nástrojů. Od mala brával Shorty malého Rickeyho na svá vystoupení a učil ho hrát na banjo a kytaru. Když byly Rickeymu tři roky, přivedl ho do jednoho místního televizního studia, kde zahrál na banjo a zazpíval. Ten autentický filmový záznam možná ani neexistuje, ale našel jsem jiného podobného šikulu.
Největší zážitek, který malého Rickeyho natrvalo připoutal k muzice, byla účast na koncertu krále rock´n´rollu Elvise Presleyho v srpnu 1956. Když se vraceli z koncertu domů autem, řekl Rickey Shortymu: „Tohle chci dělat“.
Dalšími stěžejními momenty, které Rickeyho ovlivnily, byl poslech desek anglických kytaristů Erica Claptona, Jimmyho Page a Jeffa Becka. Tito kytaristé a jejich kapely ukázali klukům z Floridy, kteří znali jen country a trochu i blues černých muzikantů, že se to dá hrát i jinak.
Postupem času se mladý Rickey Medlocke vedle banja a kytary naučil i na bicí a dlouho hrál v kapele svého dědy Shortyho. Když pak dokončil školu, založil s kamarády z Jacksonville – kytaristou Charlie Hargrettem a baskytaristou Gregem T.Walkerem první kapelu. Střídali se hráči na klávesy i názvy kapely, ale když se jednou objevil bubeník Jackson Spires, Rickey mu milerád přenechal své místo, chopil se kytary a pozice frontmana.
Blackfoot se Shorty Medlockem
Kapele se začalo dařit, ale slíbená smlouva s nahrávací a vydavatelskou firmou se nepovedla a tak se Blackfoot brzy ocitli na dně. Medlocke volal svému kamarádovi Allenu Collinsovi z Lynyrd Skynyrd o radu a ten mu řekl, ať okamžitě volá Ronniemu Van Zantovi, protože kapelu opustil Bob Burns a oni potřebovali bubeníka. Za krátkou dobu měli Lynyrd Skynyrd jet nahrávat své první písničky do studia a tak po Rickey Medlockovi hned sáhli. Na nahrávání ve studiu Muscle Shoals se nakonec podílel i basák Greg T.Walker, protože LS těsně před nahráváním opustil Larry Junstrom.
R.Medlocke za bicí soupravou
Když se během následujících let stali Skynyrd hvězdami, Medlocke už s nimi nebyl. Toužil po vlastní kapele a kapelnickém řemesle a spolu s Walkerem, Hargretem a Spiresem oživili Blackfoot. Obě první alba kapely Blackfoot No Reservations z roku 1975 a Flyin´ High z roku 1976 potvrdila příklon kapely k tvrdšímu stylu, než hráli LS. Vedle rychlých a tvrdých písní dovedli Blackfoot ale také mistrně jižanské balady. Jako třeba tuto.
V roce 1977 už zase bylo všechno špatně a Blackfoot se nedařilo. Medlocke přijal od LS pozvánku do studia, aby si šel poslechnout nové dokončené album Street Survivors. Při té příležitosti Ronnie Van Zant Rickeymu nabídl, aby jel s nimi na jejich šňůru, že mají svoje vlastní letadlo. Rickey byl pro, ale Blackfoot na poslední chvíli získali dva týdny koncertů a zrovna v době, kdy měli LS vyrazit na turné. Právě když 20. října vzlétlo letadlo LS na svůj poslední let z Greenville v Severní Karolíně, Blackfoot přijeli koncertovat do hlavního města státu, do Columbie. Během koncertu se objevila zpráva o havárii letadla a všechny to zdrtilo.
Blackfoot ve své nejsilnější sestavě
Začátkem roku 1978 si Blackfoot našli nového managera Ala Nalliho, se kterým postupně vyprodukovali tři skvělá alba, Strikes (1979), Tomcattin´ (1980) a Marauder (1981). Nalli se zasloužil o drsný a nepřikrášlený zvuk nahrávek a během svých živých vystoupení si Blackfoot vybudovali pověst dravé koncertní kapely. To mohli předvést např. v roce 1981 na svém prvním vystoupení v Evropě na druhém festivalu Monsters Of Rock v britském Castle Donington.
V 80. letech, s nástupem MTV šel klasický jižanský rock do kopru a všude šla dopředu jen komerce, disco a popík. Blackfoot podlehli tlaku nahrávací společnosti a do kapely zlanařili volného klávesáka Uriah Heep Kena Hensleyho. Rickey Medlocke to později okomentoval, že se tohle spojení s Kenem Hensleym nikdy nemělo realizovat. Jedno neúspěšné album následovalo druhé, v kapele narůstalo napětí, které vyústilo v roce 1984 odchodem Charlieho Hargretta. Nedlouho poté se Blackfoot ocitli na dně a i lidsky se rozešli.
Blackfoot s Kenem Hensleym
Obzvláště rozchod s Jacksonem Spiresem Rickeyho moc mrzel. Jackson byl dokonce jeho švagr, protože si za ženu vzal Rickeyho sestru. Přes rozchod původní sestavy se Medlocke snažil udržet naživu jméno Blackfoot a ve společnosti neustále se měnících hudebníků natočil nějaká alba, která sice nebyla vůbec špatná, ale na komerční úspěch nedosáhla. Alba Medicin Man (1990) a After The Reign (1995) má ve své sbírce skoro každý fanda southern rocku. A pokud snad ne, tak je vřele doporučuji.
V roce 1987 Lynyrd Skynyrd vstali z mrtvých. Na místo Ronnieho nastoupil jeho bratr Johnny a kytary vedle Gary Rossingtona hráli Ed King a Randy Hall. Další tři byli staří známí z bývalé sestavy - Billy Powell u kláves a rytmická sekce Leon Wilkeson s baskytarou a Artymus Pyle u bicí soupravy. Kapela v lehce se měnících sestavách natočila v letech 1991 – 1994 tři alba (1991, The Last Rebel a Endagered Spices) Když byl po natočení alba Endangered Spices z kapely „odejit“ s nemocemi se trápící Ed King a na znamení nesouhlasu odešel i Mike Estes, kapelník Gary Rossington byl postaven před problém shánění hned dvou kytaristů.
Lynyrd Skynyrd 1996
Nedlouho poté našel Rickey Medlocke na záznamníku zprávu. Gary Rossington ve zprávě říkal, ať hned přiletí na konkurz, aby hrál na kytaru pro Skynyrd, a pokud projde, dá mu čtvrt dolaru a tyčinku Snickers. Prostě srandičky mezi starými kamarády. Medlocke se do Skynyrd náležitě vrátil v roce 1996 a až do současnosti jeho kytara oživuje na deskách i na pódiu oheň, který zažehl jeho zesnulý souputník Allen Collins.
Medlockova kytara je dodnes neodmyslitelnou součástí Lynyrd Skynyrd
„Od chvíle, kdy jsem se vrátil do kapely, jsem Garymu řekl, že s ním pojedu až do konce,“ říká Medlocke. A ten konec se možná už reálně blíží. V roce 2019 LS ohlásili poslední evropské turné a koncert, na kterém jsem tehdy byl v Erfurtu byl nezapomenutelný, včetně symboliky vzpomínky na kamarády a spoluhráče, kteří Skynyrd už navždy opustili.
Stejnou logiku udržení jména kapely Medlocke použil i pro zachování odkazu Blackfoot. Svého času ho Hargrett, Walker a Spires tahali po soudech, aby určily, kdo je vlastníkem názvu. Na chvíli o právo na něj přišel a zmíněná trojice připravovala comeback Blackfoot. Toho se už ale Jackson Spires nedožil, jak jsem se zmínil dříve. Nějakou dobu se v dresu Blackfoot vedle Hargretta a Grega T.Walkera střídalo několik muzikantů a jednu jejich sestavu jsme viděli i v Praze.
Blackfoot v novém tisíciletí bez Medlocka
Pak ale došlo na další soudní tahanice a právo na název kapely se vrátilo zpět Medlockovi. V roce 2015 ho oslovili s neotřelým nápadem umožnit název Blackfoot znovu používat sestavou mladých muzikantů z Jacksonville. Medlocke souhlasil, ale pod podmínkou, že si zachová roli skladatele a producenta v pozadí jinak zcela nové čtyřčlenné kapely. Southern Native, debutové album této nové inkarnace Blackfoot, které vyšlo v srpnu 2016 a na které dohlížel Medlocke, připomíná neředěného ducha jejich předků.
Medlocke s novými Blackfoot
Když kluci předskakovali Lynyrd Skynyrd a někdo dal na internet fotku, jak je Medlocke sleduje z boku pódia, bylo pod ní napsáno: ‚Hrdý táta zbrusu nového dítěte‘. A Rickey se tím tátou opravdu cítí a bere svou roli vážně. Občas se v hudebních časopisech a na sociálních sítích objeví informace o dalších koncertech „nových“ Blackfoot, ale o nějakou díru do světa už asi nepůjde. Pro spokojenou existenci zmíněných borců a udržení „firmy“ Blackfoot to ale (asi) stačí. Uvidíme, jak dlouho...
A to je pro dnešek vše. Děkuji Vám za pozornost, užijte si prázdnin a dovolených a za měsíc opět … Hurá na jih!
Playlist:
Natchez - Je marcherai droit
Stetson – Haváryja
Ryan Holladay – banjo
Blackfoot – Railroad Man
Elvis Presley – Heartbreak Hotel
Blackfoot – Railroad Man
Cream – I Feel Free
Blackfoot – Feeling Good
Lynyrd Skynyrd – I Ain´t The One (Demo)
Blackfoot – Mother
Lynyrd Skynyrd – One More Time
Blackfoot – Train, Train
Blackfoot – Fly Away
Blackfoot – Tonight
Lynyrd Skynyrd – Simple Life
Blackfoot – Love This Town
Dalibor Mierva
Nenápadný, skoro introvert, když ale dojde na SOUTHERN ROCK, šel by na kraj světa. Neúnavný propagátor domácí jižanské rockové scény.
