Gig Michaels, zakladatel a frontman kapely Swampdawamp, už hraje tam někde nahoře. Takže jeho kapelu už naživo nikdy neuvidíme. Spousta skvělé muziky ale po ní zůstala a to je důvod, proč se na příběh a písně kapely, které přenesla southern-rockovou duši do jednadvacátého století, podívat trochu víc zblízka. Ale předtím si dáme ještě odborníka na útěky z práce Logana Mize a vznosně smutné country rockery Shane Smith & The Saints a jejich nové album Hail Mary.
Poslouchejte: Dixie Night Ride 1 – Swampdawamp aneb Bahno s chutí rokenrolu
Logan Mize - Po práci legraci!
Logana Mize mám rád, byť je to pacholek, u kterého musíte probrat celý jeho katalog, abyste narazili na nějakou šupu, ale ta pak stojí za to. Dělá přesně ten typ muziky, o které countryoví puritáni říkají, že starou poctivou country kurví. Vypadá jako obyčejný chlapík, který si jen tak vedle vás sednul večer na stoličku na bar a objednal si stejně jako vy singlebarrel jacka.
Logan Mize pochází z Clearwateru v Kansasu a koukám, že na konci října bude s kapelou u sousedů v Německu – čítám, že kolega Petr Mečíř, který pro vás dělá u nás v Radiu Dixie speciál Country Servis, si ho nenechá ujít, a dokonce za pouhých 25 dolků si s ním můžete udělat společnou fotku při Meet and Greet.
Od Logana Mize jsem vybral protentokrát dvě ukázky – tou první je Good Life a ta druhá, která vám určitě bude už na první poslech povědomá, je velký hit britských hitmakerů Coldplay s návem Something Like This, samozřejmě u nás v Loganově povedené verzi. Jeho hudební filosofie je prostá a přímočará a on sám říká bez zábran: „Všichni v téhle zemi prostě chtějí vypadnout z práce a utéct z reality – a právě pro ně dělám muziku.“
Za mě – dobrá práce!
Shane Smith & The Saints - Na vlnách nádherného smutku
,,Zamířili jsme naše lodě do hloubi moří, jen nebe ví, co zde najdeme…“ Rafinovanou temně romantickou stylizaci dotáhli Shane Smith And The Saints na poslední letošní desce Hail Mary k dokonalosti.
Obyčejně se podobným trudným náladám vyhýbám, většinou se cítím být nahrávkami s podobnou náladou manipulován, ale hluboký vznosný smutek Shane Smith And The Saints je skoro hmatatelný a fakt mě dostal. Je to ovšem barevné album, jsou zde i lehčí kusy, a každopádně je to vyvážená deska bez slabých momentů s bohatým zatěžkaným zvukem, místo, kde rádi utopíte svůj splín.
Shane Smith And The Saints jdou svou vlastní cestou (byť lze slyšet různé vlivy, naskočí vám třeba tvorba samotného Bosse – Bruce Springsteena z období dvojalba The River), poprvé vydávají na vlastním labelu, a dle mého jejich nové velké desce bude letos šlapat na paty možná už jenom eponymní album skvělých Whiskey Meyers, ale na tuto novinku se podíváme až příště.
Poslouchejte: Dixie Night Ride 1 – Swampdawamp aneb Bahno s chutí rokenrolu
Swampdawamp aneb Bahno s chutí rokenrolu
Swampdawamp byli v devadesátých letech jednou z nejžhavějších a nejrychleji stoupajících hvězd moderní southernrockové muziky. Měli fankluby snad po celém světě – v Británii, Rusku, Brazílii, Indii, Itálii, Francii, Švédsku, Holandsku, dokonce tak trochu i v Čechách. U mě doma, v mém obýváku.
Příběh skupiny je příběhem jejího zakladatele, zpěváka, univerzálního muzikanta a takřka výhradního autora písní a textů skupiny, Giga Michaelse (ročník ´64, rodák z Hartfordu v Connecticutu, původním jménem Michael Giggey), nepřehlédnutelného mohutného charismatického chlapa s bohatou hřívou a přátelským, velkým a dobrotivým srdcem.
„Southern rock je o rodině, přátelích a tradicích a všech těch věcech, z kterých jsem dodneška nevyrostl“, vysvětloval Gig. „A teď si vem´, že jsem o tomhle všem začal prostě psát! My našemu stylu říkáme moderní jižanský rock. A měli jsme dokonce to štěstí, že to funguje i komerčně! Dough Gray z Marshall Tucker Bandu mi kdysi řekl, že máme koule jako kdysi raní Lynyrd Skynyrd. Ne teda že zníme jako oni, ale že jsme do tohodle stylu přinesli ten samej svěží vítr jako tehdy oni. Říkáme tomu rock s novou jižanskou stopou – má to všechny elementy klasickýho rocku, jižárny, alternativního rocku, dokonce i trochu jazzu! Jsme rocková kapela s opravdovejma kořenama“.
A je to tak - z hudby Swampdawamp je cítit vliv skupin jako třeba Allman Brothers, Beatles, Bad Company anebo Fleetwood Mac, a hlavně Rolling Stones a Who - k těm všem se Gig otevřeně hlásil.
Gig jako malý vyrůstal se svými šesti sourozenci v Pine Level v severní Karolíně, a jak to tak bývá, jakožto klasický třídní tlouštík dostával od spolužáků pořádnou čočku a byl nepřetržitým terčem jejich šikany. Asi právě právě tehdy se zrodilo jeho velké všeobjímající srdce, když v těžkých chvílích utíkal k psaní poezie a písní. ,,Brzy jsem zjistil, že muzika léčí, a mým posláním je hojit rány těch, co mě poslouchají, stejně tak, jak ta spousta muziky, kterou jsem hltal jako kluk, léčila mě“.
V divokých pubertálních letech, která přišla poté, ho z přicházejících malérů dostávala zase muzika - skládání hudby a kytara. Tehdy zjistil, že jeho písně na posluchače působí podobně pozitivně, a to mu přinášelo hlubokou satisfakci. Jako úspěšný autor i textař, který už měl jméno, se v roce 1995 přesunul do Nashvillu, aby si dál plnil své muzikantské sny, a to i za cenu toho, že v New Yorku musel zanechat svého čtyřletého synka i s jeho matkou.
V roce 1999 začal konečně pracovat na svém sólovém albu, ale uplakaný telefonický hovor se synem mu jedné noci uprostřed nahrávání alba doslova zlomil srdce, přiměl ho vrátit se k němu zpět a pokračovat v jeho výchově. Ambice tehdy musel hodit za hlavu. Ale na psaní muziky zdaleka nezanevřel. A právě tady, někdy v roce 2006, začíná skutečný příběh Swamdawamp.
Gig myšlenku na sólovou muzikantskou kariéru opustil a dal přednost věčnému handrkování a chaosu spojenému s fungováním každé kapely, tolik podobnému chodu normální rodiny. Podivný název skupiny Swampdawamp pak vzniknul při scatování (to jest hraní si se slůvky) při jamování na konci textu písně Birthday, která se objevila na debutovém albu skupiny.
Klíčovým momentem pro start kapely bylo setkání s Joe Boylandem, manažérem legendárních Lynyrd Skynyrd anebo Bad Company, který se ujal produkce jejich prvního alba. Když Boyland dostal kopie původních nahrávek Swampdawamp, byl jimi nadšen a bez meškání odletěl do Severní Karolíny, aby pro kapelu zajistil kontrakt na plná tři alba u samotných Warner Brothers (!)
Ovšem tehdejší management kapely, složený výhradně z pitomců, dokázal podělat, co se dalo a slibný kontrakt zazdil. Nasraný Gig se vrátil zpátky do Nashvillu a lízal si rány. Ale Gig a Boyland zůstali přáteli, a když Boyland po pár letech od Giga znovu dostal demo nové sestavy Swampdawamp, vše už konečně klaplo.
Swampdawamp dopracovali původní verze svých nahrávek k dokonalosti a po dvanácti týdnech dřiny ve studiu vypustili do světa svoje báječné první eponymní album Swampdawamp (2007). Neznamenalo sice instantní úspěch, ale kapela získala zaslouženou reputaci a respekt po celých Státech. V tom samém roce začali i naplno koncertovat.
Druhé album, z roku 2008, dostalo neobvyklý název 2.0. Obsahovalo jen tři nové písně plus jejich needitované verze a taky video k písni Dance. Kvůli smluvním závazkům musela nehotová deska rychle na trh, krátkou stopáž alba zavinila nemoc producenta Joe Boylanda (ten zemřel v roce 2009) a podle Giga taky prý to, že se někteří muzikanti v kapele tou dobou chovali jako hovada…
Na dalším, opět výtečném albu Rock This Country (2009) se vyměnili muzikanti i producent, kapela prý chtěla získat odstup od dosavadního způsobu práce a podívat se na svoji tvorbu z nové perspektivy. Právě takto „šetrně“ se zpravidla oficiálně fanouškům oznamují nevyhnutelné personální změny ve skupině. Ale skvělý osobitý sound Swapdawamp se nezměnil. Album se i tentokrát opírá o trademark kapely, respektive jejího leadera – Gigovu unikátní schopnost napsat silné písně s poctivými texty o modrých límečcích (obyčejných pracujících), základních životních hodnotách, lidských příbězích , ale i o ženských a taky mejdanech a chlastu, kterému se kapela v žádném případě nevyhýbala (jako základní palivo uváděla whiskey i vodku).
I následující velká deska Short Stories From A Long Road z roku 2011 udržela dosavadní vysoký standard a opět přinesla hudební materiál prakticky bez slabých momentů. A i když tu nějaké přece jen najdete, odzbrojí vás opět výtečný a neodolatelný Gigův zpěv a texty.
„Mé písně jsou hodně o rodinných tradicích, mají pár dobrých bluesových riffů a hlavně jsou zábavné, chápeš? Prostě muzika, která pobaví, kámo. Jen a jen zábava. A ta je spojená s rodinejma hodnotama a potřebou být spolu. S něčím, co tu je a je vlastní každýmu, ať mu je osm nebo osmdesát“.
Bohužel, následující, čtvrté a poslední album That Easy (2015) už bylo labutí písní Swampdawamp. Než se stačilo plně rozběhnout promo na jeho podporu, přišla nečekaná, zdrcující zpráva: Gig Michaels, zakladatel, leader a motor skupiny Swampdawamp zemřel obklopen svými blízkými den před svými dvaapadesátými narozeninami, v důsledku virového zápalu plic. Bylo jasné, že to znamená skutečný a definitivní konec kapely, že tím vše končí.
Manažerka skupiny uvedla v prohlášení na rozloučenou: „Gig nebyl dokonalý, ale byl to dobrý člověk. Opravdu dobrý chlap. Vždycky se snažil dělat všechno co nejlíp, ve všem a vždycky. Pracoval tvrdě opravdu každý den. Věděl, že úspěch kapely závisí na něm a často byl nucen dělat velmi těžká a bolestná rozhodnutí. Staral se o nás, jak nejlépe uměl a tohle bylo břímě, které na něm po celou tu dobu těžce spočívalo.“
Sám Gig ale věděl, že život byl k němu také i štědrý. „Být muzikantem, zpěvákem a autorem písní v jednom, to je něco jako choroba. Nemůžeš před tím utéct. Nutí tě to dělat víc a víc. Bylo mi dáno dotýkat se lidí prostřednictvím písní. A to je skvělá odměna. Věř mi, opravdu je!“
R.I.P. Gig Michaels. Gone But Not Forgotten!
Poslouchejte: Dixie Night Ride 1 – Swampdawamp aneb Bahno s chutí rokenrolu
Playlist:
Swampdawamp – Rock This Country
Swampdawamp – Fat Boy Can Jam
Swampdawamp – Shoebox
Swampdawamp – Backporch
Swampdawamp – Little Angels
Logan Mize – Good Life
Logan Mize – Something Like This
Shane Smith & The Saints – Hail Mary
Shane Smith & The Saints – We Were Something
Shane Smith & The Saints – Oklahoma City
Shane Smith & The Saints – We´ll Never Know
Swampdawamp - Dance
Petr Jirásek
Průměrný běloch, heterosexuál a konzervativní pivař. Svou bezmeznou náklonnost k americké muzice ukájí jako dramaturg Rádia Dixie.
