Kousek po kousku aneb šílený Cadillac z písničky Johnnyho Cashe

Příběh známé písničky One Piece At A Time od Johnnyho Cashe (respektive od Waynea Kempa, Cash jí jen nazpíval a proslavil) budete nejspíš znát i v případě, že neumíte dobře anglicky. Pokud totiž neznáte originál nebo mu nerozumíte, bude vám pravděpodobně povědomá česká cover verze Cadillac od Honzy Vyčítala, která je své předloze neobyčejně věrná.

Živá verze písně One Piece At A Time v kombinaci s videoklipem, kde kromě Johnnyho Cashe a jeho manželky June Carter hraje hlavní roli "psychobilly cadillac" postavený Billem Patchem. 

Liší se jen drobné detaily. V originálu je hrdinou sám vypravěč, který v roce 1949 odchází z Kentucky do Detroitu, aby montoval nablýskané káry značky Cadillac, v české variantě se ve stejné situaci ocitá vypravěčův děda o osm let dříve.

Well, I left Kentucky back in '49
An' went to Detroit workin' on a 'sembly line
The first year they had me puttin' wheels on cadillacs

Můj děda byl toulavej pták, toulal se světem, no, a tak ho jednou osud do Detroitu svál, tam auta dělal na pásu, ty pro rychlost i na krásu, pro pány z firmy Motors General.

Ne, tohle opravdu není fotomontáž...

Ať ten či onen, je vypravěč člověk velmi vynalézavý a když si uvědomí, že si na žádný z těch snových bouráků poctivou prací nikdy nevydělá a rozhodne se tedy pro neortodoxní řešení. Ukrást na konci výrobní linky celý Cadillac by bylo poněkud nápadné, ale pronést ho po kouskách vrátnicí, to už je jiná...

I'd get it one piece at a time
And it wouldn't cost me a dime
You'll know it's me when I come through your town
I'm gonna ride around in style
I'm gonna drive everybody wild
'Cause I'll have the only one there is a round.

Pomalu (tak) vzít, po kuse kus, až bude celý vůz, a potom stříknout krásný zlatý lak, pomalu čas od čásku vzít další součástku, až bude komplet celý Cadillac.

Obal desky Zelenáčů z roku 1978, kde je mimo jiné i Honzou Vyčítalem nenapodobitelně nazpívaná píseň Cadillac

Jenomže takový Cadillac nemá součástek zrovna málo a pronést je všechny trvá nějaký ten pátek. Nebo spíš nějaký ten rok. A když má náš hrdina konečně všechno pohromadě, uvědomí si nemilou věc. Ve svém nadšení zapomněl, že designéři General Motors byli velmi pilní lidé a dali si velkou práci s tím, aby byly Cadillaky každý rok alespoň trochu jiné a nejpozději co tři roky úplně od základu nové.

A to je trošku problém.

Now, up to now my plan went all right
'Til we tried to put it all together one night
And that's when we noticed that something was definitely wrong.

The transmission was a '53
And the motor turned out to be a '73
And when we tried to put in the bolts all the holes were gone.

So we drilled it out so that it would fit
And with a little bit of help with an A-daptor kit
We had that engine runnin' just like a song
Now the headlight' was another sight
We had two on the left and one on the right
But when we pulled out the switch all three of 'em come on.

The back end looked kinda funny too
But we put it together and when we got thru
Well, that's when we noticed that we only had one tail-fin

Na konci sedmdesátých let byli Greenhorni (tehdy nuceně přejmenovaní na Zelenáče) a Honza Vyčítal rádi, že deska vůbec vyšla, natož aby k písni Cadillac natočili klip. Takže musíte vzít zavděk novejší verzí songu a náplastí vám snad budou krásné obrázky těch nejlepších bouráků značky Cadillac.

Uběhlo pár zim i pár jar, karoserie mění tvar, dědovi mýmu tohle ušlo ňák, měl půlku kastle hranatou a druhou půlku kulatou, měl zvláštní frak ten jeho Cadillac.

A stalo se i, bohužel, že každý dvířka jiný měl, jak kdyby po tý kastli přejel vlak, no, víc vám říkat nebudu - prostě vytvořil obludu, spíš jako Lochness než jak Cadillac. 

Když prvně vyjel na cesty, vznikly ve Státech pověsti, že viděl farmář cestou zlatej mrak, že vsadí poslední halíř, že to byl lítací talíř, i když to mělo značku Cadillac.

"Co je to za typ, tenhle Cadillac? Hej, vylez ven z tý vozdoby a koukej říct rok výroby," a děda řek': "Rok výroby? No tak: devatenáct set čtyřicet jedna, devatenáct set čtyřicet dva, devatenáct set čtyřicet tři a devatenáct set čtyřicet čtyři, devatenáct set čtyřicet pět, devatenáct set čtyřicet šest, devatenáct set čtyřicet sedm, devatenáct set čtyřicet osm?"

Z vrakáče rovnou do muzea - první skládačkový cadillac Bruce Fitzpatricka s Johnnym za volantem

Být to písnička česká, tak by to tady také skončilo. Vtipný text a ještě vtipnější představa, že by někdo něco takového opravdu zkusil poskládat. Vždyť by to přeci nemohlo nikdy držet pohromadě, natož fungovat.

Jenomže v Americe jsou hranice toho, co je dost velká šílenost na to, aby se realizovala, poněkud posunuté. A tak auta podle téhle písničky vznikla, pokud víme, přinejmenším dvě.

První si objednal sám Johnny Cash, respektive jeho producent, který zadal úkol postavit „mnoharočníkový Cadillac“ jistému Bruci Fitzpatrickovi, majiteli autovrakoviště Abernathy Auto Parts and Hilltop Auto Salvage v Nashvillu v Tennessee. Fitzpatrick měl „na place“ spoustu Cadillaků z různých let a tak stačilo zadat chlapům práci a za sotva víc než týden bylo hotovo.

Přestože výsledek vypadal jako pojízdné Frankensteinovo monstrum, byl dost funkční, aby mohl po své ose dojet nějakých 30 kilometrů do tehdejšího muzea Johnnyho Cashe House of Cash v Hendersonville v Tennessee. Tam byl podivný stroj předán nadšenému Cashovi, udělalo se pár propagačních fotek a auto se stalo exponátem. Když ale muzeum o pár let později zaniklo, Fitzpatrick (který auto neprodal, nedostal za něj peníze a tedy byl stále jeho majitelem) si pro něj jednoduše přijel s odtahovkou a poslal ho do lisu, odkud se vydalo za další kariérou – nejspíš jako Nissan nebo spousta konzerv na psí žrádlo.

Psychobilly Cadillac Billa Patche na jednom z mála dochovaných dobových snímků

To by byl trochu smutný konec, nebýt toho, že se mezitím našel nadšenec jménem Bill Patch, který se rozhodl postavit ještě jeden exemplář. A na rozdíl od party dělníků z vrakoviště si se svým dílem dal o hodně více práce. Jeho výtvor má, věren předloze, na jedné straně jedno světlo a na druhé straně světla dvě, totéž platí o počtu dveří (možná už víme, kde se inspirovali designéři Hyundaie Veloster) a má jen jednu ploutev. Dokonce sedí i Vyčítalův popis, protože tohle auto má půlku kastle hranatou a druhou půlku kulatou.

Na rozdíl od původního propagačního exempláře však překvapivě dobře sedí pohromadě a byť by si spáry na jeho karoserii nevysloužily pochvalu od kontrolorů kvality v některé německé automobilce, dalo by se s rozumnou měrou pravděpodobnosti předpokládat, že když do tohoto vehiklu zavřete například kočku, nemuselo by se jí podařit utéct.

Až budete mít cestu do Illinois, můžete Patchův výtvor obdivovat in natura. Tak schválně, kolikátej že je to rok výroby?

Neméně zajímavý je i další osud tohoto auta. Stejně jako první exemplář dojelo do House of Cash, aby bylo darováno Johnny Cashovi. V tomto případě šlo ale o podstatě delší výlet – z městečka Welch v Oklahomě je to skoro 1 000 kilometrů. Ale dlouhá cesta nebyla podniknuta nadarmo. Motivací pro Billa Patche bylo totiž kromě nadšení pro slavný song a podivná auta také to, že jeho město nutně potřebovalo nové komunitní centrum (něco jako náš kulturák). A díky originálnímu daru se mu podařilo získat náklonnost Johnnyho Cashe, který následně do města přijel zahrát na dobročinný koncert, kterým se podařilo vybrat peníze na stavbu.

Druhý „směskový Cadillac“ přežil uzavření a následný požár House of Cash, a můžete si ho i dnes prohlédnout v muzeu Historic Auto Attractions v městě Roscoe ve státě Illinois.