Pickupy v Americe: 90 let rodinné historie

Když si praděda Jebediah Jones v roce 1925 koupil svůj první pickup, už auta nebyla ničím výjimečným. Narozdíl od Evropy, kde se jimi vozila jen honorace, byla normální součástí života i v malém městečku v Oklahomě, kde třicetiletý Jebediah s rodinou žil. Ale teprve pickup byl pro farmáře pravým požehnáním. Do malé kabiny Modelu T se s trochou snahy vešla celá rodina na cestu do kostela a na korbě bylo možné odvézt všechno od věcí nakoupenéch v míle vzdáleném městě až po balíky slámy.

V roce 1928 začal Jebediah zálibně pohlížet na pohodlnější pickup Model A, který už měl pevnou plechovou střechu, a o další čtyři roky později se zasnil nad osmiválcovou "dvaatřicítkou". Jenomže hospodářstvím v té době otřásala krize, hospodaření bylo stále těžší a na kupování nového auta nebylo ani pomyšlení. A potom přišly prašné bouře. Takže když Jonesovi v roce 1935 opouštěli Oklahomu a vydali se na dlouhou cestu na Západ, muselo veškerý jejich majetek odvézt stařičké "Téčko".

V době, kdy se malý Montgomery, narozený jen nedlouho předtím, než jeho otec koupil svůj Model T, začal zajímat o auta, zarazila jejich vývoj druhá světová válka. Když se vrátil z války v Pacifiku, pracoval nějakou dobu v otcově pomerančovém sadu. Zanedlouho se ale rozhodl využít stavebního boomu v nedalekém Los Angeles a založit vlastní stavební firmu. Což znamenalo, že potřeboval pořádný truck. Naštěstí Ford zrovna v té době představil novou řadu F-Series, a Montgomery si pořídil jeden z prvních kusů.

Byznys rostl, zakázky se hrnuly a tak si Monty brzo mohl koupit i elegantní Ford Galaxie a na začátku 60. let pak i zbrusu nového Lincolna. Pickupů měl v té době už několik, ale s žádným už vlastně nejezdil. Od doby, co přestal pracovat rukama a spíše jen rozděloval práci, už nedávalo smysl, aby jezdil pracovním autem. A pickupy tehdy ničím jiným nebyly. V polovině šedesátých let sice Ford konečně uvedl na trh verzi s dvojitou kabinou, která pojala až šest lidí, ale nikoho by ani nenapadlo takovou věc používat třeba jako rodinné auto. Pickup byl na práci.

Změnilo se to až v sedmdesátých letech, kdy už dospíval Montyho syn James, řečený Jim. Práce na farmě ani na stavbách ho příliš nezajímala a raději se stal automechanikem v jedné z početných dílech, které se zabývaly nejen opravami, ale i úpravami aut. Jim, narozený na konci padesátých let, minul "zlatou éru" muscle cars - z ní zažil jen záblesk v podobě otřískaného Fordu Ranchero. Když se dostal do věku, kdy si mohl dovolit své první nové auto, byly už sporťáky příliš slabé a jejich design znetvořený obřími nárazníky. Namísto toho se do módy začaly dostávat upravené pickupy. Taková byla i Jimova F-150 - mnohobarevný metalický lak, nazvedaný podvozek a široká kola, korba přizpůsobená spíše převážení surfů než stavebního materiálu nebo slámy...

Jimova generace už možná nebyli klasičtí hipíci, kteří o dekádu dříve zaplňovali silnice svými dodávkami Volkswagen, hlásali volnou lásku, tvořili komuny a kouřili trávu, ale to podstatné - volnou lásku, odpor vůči usedlé starší generaci a kouření trávy - si nová generace nechala. S přibývajícím věkem ale Jim, který si pickup nekupoval zrovna z praktických důvodů, musel ustoupit praktickým nárokům rodiny a machistický pickup byl nahrazen sérií kombíků, minivanů a později prvních SUV.

K pickupům se vrátil až jeho nejstarší syn Brandon, když v devadesátých letech pracoval po sousedstvích jako čistič bazénů, aby si vydělal na studia a později na rozjezd své počítačové firmy. Jeho volbou byla tehdejší relativní novinka - čtyřválcový kompaktní pickup Ranger, který jako by se navrátil k myšlence původních pickupů založených na Modelu T a Modelu A. Tenhle nenáročný pracant vznikl jako konkurence pro malé japonské pickupy a byl nejlepším přítelem drobných řemeslníků - byl levný, úsporný a odvezl, co bylo potřeba, aniž by plýtval penězi a benzínem na zbytečný výkon a komfort.

Potom ale přišly pickupy do módy a Brandon si začal kupovat jeden za druhým. Nejdřív to byl brutálně rychlý Lightning, když začala firma vydělávat peníze. A potom řada pickupů Harley-Davidson, které byly jedním z prvních projevů toho, že pickup už nyní může být i luxusní zboží a auto, které má styl. Dnes? Dnes si Brandon v každodenním provozu užívá komfortu, který mu nabízí nová F-150 Platinum. Zvolil si samozřejmě variantu s krátkou korbou a čtyřdveřovou kabinou, protože ve skutečnosti vlastně žádný pickup nepotřebuje. Důvody, které ho vedly k tomu, že jezdí svou "stopadesátkou" jsou vlastně podobné těm, které jeho dědečka vedly k nákupu nejdražší Galaxie 500 a potom i Lincolnu. Imponuje mu sametový chod a mohutný zátah šestiválce Ecoboost, líbí se mu kvalitní, kůží čalouněný interiér a jako IT odborník si užívá všech moderních vychytávek, od palubní Wi-Fi až po chytrý infotainment. Korba? Ta je zakrytá elegantním krytem, aby na nákup nenapršelo.

Poslední generace rodiny, dospívající Ty Jones, mezitím hltá časopisy a webové magazíny o autech a čte si o chytrých malých pickupech, které mají v jiných koutech světa. Na obrovskou F-150 hledí s podobným opovržením jako jeho děda v 60. letech shlížel na pradědův Lincoln. Ale protože žije v Americe, určitě si nakonec také nějaký pickup koupí. Možná bude menší a chytřejší než ty současné, možná bude elektrický nebo hybridní, ale určitě to bude pickup. Protože pickup k Americe prostě patří.