Hurá na Jih 45: Indiánští rockeři Blackfoot a další poklady jižanského dávnověku

Drbárna přinese ukázku nového domácího objevu sezóny a připomene program festivalu Stetson & Bourbon, který se bude konat za týden v Otrokovicích. Petr Jirásek přinese další novinky ze světa a ve svém miniprofilu uvede kapelu Georgia Satellites a jejího frontmana Dana Bairda. Ve druhé hodině opět popadne Jirka Petrů své archeologické kladívko a vykutá z usazenin času „poklady jižanského dávnověku“. Především se bude věnovat začátkům kapely Blackfoot a dojde i na u nás neprávem skoro neznámou formaci Wet Willie.

Blackfoot

Dališova Drbárna

Nedávno se mi v mailu objevily dvě písničky. Obě zpívané anglicky, a i když byly zvukově trochu syrovější, hned mi to příjemně zazvonilo v uších a rozblikala se kontrolka, signalizující něco zajímavého. Další mail mě pak usadil ještě víc. Obě nahrávky byly prvotinou kapely Hard Balls z Nového Jičína. Kdo mě znáte, víte, že mám rád ostřejší kytary a když se do toho připlete foukací harmonika, jsem doma. Hudba Hard Balls je našláplá a správně punkově drze a špinavě rokenrolová. Takže jsem si je nemohl nechat jen pro sebe.

Hard Balls uslyšíte v úvodní Drbárně

Už minulý měsíc jsem se zmínil, že 3.11 2018 proběhne v sále Otrokovické Besedy XII.ročník festivalu Stetson & Bourbon. Letos se Pepovi Huslíkovi povedlo dát dohromady reprezentativní sestavu vystupujících ze čtyř různých zemí. Zahájení festivalu bude mít od 20:00 na triku objev slovenské bluesové scény Štefan Uhriňák, který si říká Tony Bigmouth Pearson. Že to není jen tak nějaké ořezávátko, dosvědčuje skutečnost, že je vítězem soutěže Slovakian Blues Challenge 2018.

Jako druzí zahrají svůj set Highway z Polska. S touhle kapelou a hlavně jejím kapelníkem Markem „Maniolem“ Manickim se znám už hodně dlouho.  Highway hráli už v roce 2009 na třetí Kolínské jižanské noci a v roce 2016 zaskočili za švédskou kapelu Rebel Road, která se na poslední chvíli omluvila z účasti na V. ročníku Southern Rock & Blues Kolín. Mezitím už také hráli v Otrokovicích a letos měli zahrát na Mlejně. Zánět slepého střeva jednoho z muzikantů byl ale proti a tak se moc těším, že se potkáme a Highway uslyším 3.11. 

Jediným zástupcem české hudební scény bude vynikající hráč na foukací harmoniku a v posledních letech i zpěvák Charlie Slavík se svou kapelou, která si říká Charlie Slavík Revue. Letos v Kolíně to Charlie na venkovním pódiu rozparádil tak, že i starší paní s chodítkem, bez kterého by se při chůzi obešla jen stěží, se vlnila v bocích. Vystoupení celé kapely bylo skvělé a pro Charlieho nebyl vůbec žádný problém si postupně vytáhnout z publika několik žen a na pódiu si s nimi zatančit divoký rock´n´roll. Charlie předvedl skvělou show a v Otrokovicích očekávám něco podobného.

Charlie Slavík Revue

Hlavní hvězdou festivalu pak budou Skinny Molly z USA. Nepředpokládám, že by naši pravidelní čtenáři a posluchači nevěděli, o jakou kapelu se jedná. Účast takovéto kapely na festivalu v Otrokovicích je opravdovým „majstrštykem“ pořadatelů. Vždyť Skinny Molly zakládali muzikanti, kteří prošli takovými hvězdnými kapelami, jako byli a jsou Lynyrd Skynyrd, Molly Hatchet a Blackfoot.  Největší osobností je kytarista a zpěvák Mike Estes (ex Lynyrd Skynyrd) a perličkou koncertu bude i spoluúčast Pavla Marcela (ex Pumpa), který před třemi lety na tehdejším evropském turné Skinny Molly zaskočil za nemocného Jay Johnsona.

Poslouchejte: Jižanský pelmel 24 – Rokenrolová party nekončí!

Poslouchejte: Hurá na Jih 45 – Indiánští rockeři Blackfoot a poklady jižanského dávnověku

Desperádi a dělníci rokenrolu

Petr Jirásek přináší nejčerstvější novinky ze světa poctivé, hlasité muziky s jižanským šmrncem a budou to oboje velká jména. Erica Churche můžou i rockeři, kterým při slově „country“ naskakují pupence jak od moskytů a na Billy F Gibbonsovi z megaslavných ZZ Top se asi shodneme úplně všichni. V Petrově miniprofilu to pak rozjedou Georgia Satellites a jejich frontman Dan Baird. Žádné syntezátory, automatické bicí, drahé produkce… Hovno! Jen třiapůlminutový poctivý rokenrol. Nic víc, nic míň.

Eric Church – Desperate Man (2018)

Eric Church je dnes už pojem, dobře o něm vědí i rockeři, kteří jinak o country ani nezavadí.
Nová deska Desperate Man Churche opět představuje jako autora a muzikanta, který fakt nemá potřebu prvoplánovaně tvořit hity. Letošní album je opět jeho svobodnou volbou – je cítit všemi stylovými esencemi jako dřív, je skvěle otextované a produkované – jen oproti očekávání je trochu více krotké než předchozí alba a trochu dovnitř zadumané. Každopádně jedna z událostí roku!

Billy F Gibbons – The Big Bad Blues (2018)

Kytarista a hlas slavných ZZ Top na své druhé sólové desce. Je tam víc blues než u ZZ Top, ale co vás práskne přes uši, je to, jak to celé zní svěže. Jedenáct kusů na desce (včetně dvou coverů – od Bo Diddleyho a Muddy Waterse) připomene jak počátky mateřské kapely, tak i to, že podobnou radost, totiž návrat k ranému  blues, si udělali předloni taky staříci Rolling Stones se stejně tak znamenitým albem Blue And Lonesome.

​

Georgia Satellites a Dan Baird: Rokenrolová party nekončí!

Pořádná porce klasického rokenrolu, trocha britského blues, větší než malé množství rockabilly, kupa masivních kytarových riffů, pytel jižanského koření, nekompromisní tah na bránu, rezignace na studiové fígle, žádný velký sraní s tím a řádně promíchat!  Takový byl recept na jednoduchý, vitální a hlasitý rock atlantských Georgia Satellites, tolik úspěšný v druhé polovině osmdesátých let minulého století.

Žádné syntezátory, automatické bicí, drahé produkce… Hovno! Jen třiapůlminutový poctivý rokenrol. Nic víc, nic míň.

Průlom a největší rána kapely přišla hned s prvním stejnojmenným albem v roce 1986, které nabídlo mimo jiné pecky Keep Your Hands To Yourself, Battleship Chains i další.

V té době vládl světu sračkovatý taneční elektropop á la Madonna anebo Whitney Houston a vypadalo to, že se všichni chtějí upít a ubavit k smrti. Svět se tehdy zdál, alespoň na chvíli, v pořádku. 

Do tohohle velkého mejdanu energická muzika Georgia Satellites zapadla skvěle, a ti starší si taky přišli na své - na albech kapely našli předělávky písní, které dávno znali, třeba Don´ t Pass Me By od Ringo Starra, Every Picture Tells A Story rozježeného Roda Stewarta, odrhovačku Games People Play Joe Southa anebo klasiku Hippy Hippy Shake proslavenou fešáky z The Swinging Blue Jeans, vše ve skvělých nových našlapaných verzích.

Druhé album kapely Open All Night (´88) už nemělo takový ohlas, nicméně se na něm opět pařilo ostošest a rokenrolová mašina valila dál a chrlila hity jedna radost (Whole Lotta Shakin´, Sheila). Asi není třeba dodávat, že naživo pak veselá a nekomplikovaná kytarová muzika Georgia Satellites, útočící na první signální, fungovala obzvláště dobře.

Kapela často jezdila z Ameriky na turné po Evropě, kde byla populární skoro jako doma. Na třetím albu In The Land Of Salvation And Sin (´89) se po rozjívených letech už dostavuje kocovina, ale album je to pořád víc než dobré, možná vůbec nejlepší. Nicméně posluchači desku odzívli, načež zklamaný šéf kapely, kytarista a zpěvák Dan Baird odchází a kapela de facto havaruje. Poté už následuje jen kupa obvyklých živých záznamů, kompilací The Best of... až po „povinný“ reunion kapely v devadesátých letech.

Dan Baird v čele svých Homemade Sin

Baird vzpomíná: „Měli jsme čtyři různé definice, co to je úspěch. Mauro chtěl hrát každou noc a bubnovat co nejvíc, jak jen člověk dokáže. Rick Price chtěl vydělat co nejvíc peněz, aby si mohl postavit dragster. Rick Richards se chtěl prostě jenom stát rokenrolovou hvězdou. Já jsem chtěl mít respekt kolegů z branže. Protože, definice toho, co je vlastně dál to pravý, byla pro každýho z nás jiná, nedalo se to dál už udržet pohromadě.“

Po rozpadu Georgia Satellites ale příběh nekončí, hyperaktivní Dan Baird sype z rukávu další desky, jak sám na sólové dráze, tak se svojí kapelou Homemade Sin. A k tomu spousta jeho vedlejších projektů a spoluprací (Bluefields, Yahoos a další).

Mezi nejlepší Bairdovy alba patří hned to první z roku 1992 Love Songs For The Hearing Impaired s velkým hitem I Love Your Period anebo album Rollecaster z loňského roku. A taky jeho deska Circus Life z roku 2013. Vlastně lze říci, že všechny jeho desky jsou báječné, byť ne vždy nutně úplně celé.

V devadesátých letech si dal Baird dlouhou pauzu a zavřel se do studia, ale nevydržel to a vydal se na turné, protože na evropském trhu se ukázal slušný potenciál a zájem o jeho muziku. Dan Baird je zkrátka ten typ muzikanta, kterého rádi sledujete a jehož nové nahrávky vždy potěší.

Momentálně se svými Homemade Sin (vznikli v roce 2005 a hrají v nich dva členové původních Georgia Satellites) brázdí na turné po Evropě. Na další nové desce, jak se dal slyšet, právě pracuje. Je to opravdový dělník rockandrollu a dobře ví, o čem to celé je. Koneckonců text jeho písně  Showtime mluví za vše:

„Doufám, že bude večer nabito, a že budeme hrát fakt nahlas. 
Pojedeme do konce dechu, anebo až se já, dědek, vyšťavím k smrti. 
Právě začínáme!“

Mohlo by se vám také líbit

Poslouchejte: Jižanský pelmel 24 – Rokenrolová party nekončí!

Poslouchejte: Hurá na Jih 45 – Indiánští rockeři Blackfoot a poklady jižanského dávnověku

Hurá na Jih 45 – Indiánští rockeři Blackfoot a další poklady jižanského dávnověku 

Druhá hodina se dnes bude opět věnovat hudební southern rockové archeologii Jirky Petrů. Hlavním a pro mě osobně velmi milým tématem, bude hned na úvod vzpomínka na začátky Blackfoot. Jedné z nejostřejších jižanských kapel, jejichž muzikantům v žilách proudila indiánská krev.

Blackfoot, stejně jako několik dalších vynikajících southern rockových kapel (Allman Brothers Band, Lynyrd Skynyrd, Molly Hatchet, .38 Special) pochází z Jacksonville na Floridě a vzájemně se s muzikanty ostatních kapel dobře znali.  S Lynyrd Skynyrd si asi byli nejblíže, protože Rickey Medlocke v začátcích hrál s LS na bicí a Greg T. Walker, chvilku před příchodem Leona Wilkesona,  dřel u Skynyrdů basu. Pak se to ale zamotalo, oba odešli a založili spolu s bubeníkem Jacksonem Spiresem a kytaristou Charlie Hargrettem kapelu Blackfoot. To už ale Rickey Medlocke čaroval s kytarou a byl hlavním zpěvákem.

Ve svém povídání se Jirka zmíní jen o začátcích Blackfoot a vlastně o jejich nejslavnějším období, kdy vydali prvních pět alb. V polovině osmdesátých let, jak už bylo mnohokrát na mnoha místech řečeno, nastal úpadek zájmu posluchačů o southern rock a hodně kapel se přizpůsobilo komerčnějším požadavkům producentů. Neminulo to ani Blackfoot, ale to už je jiná kapitola.

Po Blackfoot, kteří mají v našich končinách velké množství fanoušků a nelze je považovat za až tak velké rarity, ale Jirka sáhne po svém archeologickém kladívku a ze zaprášených polic vykutá skutečné poklady. Třeba Cargoe. Znáte? Já tedy do dneška ne. A co takhle Leslie´s Motel nebo Bang? To samé, že? Kdyby tak, jako tyto prakticky zapomenuté kapely, hrála dnešní domácí southern rocková scéna, byly by to evropské hvězdy. I když pravda, domácí publikum by jim nic nedarovalo a kapely by si do té Evropy musely najít cestu samy.

Další kapele pak už Jirka Petrů věnuje delší prostor a dokonce čtyři písničky ze čtyř různých alb. Wet Willie jsou sice v Evropě málo známí, ale v USA mají spoustu fanoušků a patří mezi uznávané a respektované kapely. 

Wet Willie ve zlaté éře amerického jižanského rocku. Jestlipak ten barpult ještě existuje…

Wet Willie nikdy nebyli nějak žánrově uzavření, hráli velice pestrou muziku, a v jejich písních uslyšíte všechny příchutě, které patří do toho správného jižanského rocku. Country, soul, blues, rock, funky a leccos dalšího. Za vzor si Wet Willie vzali zvuk Allman Brothers Bandu se dvěma kytarami, byli ale písničkovější a rock´n´rollovější.

Poslední písničkou dnešního archivního provětrávání zaprášených polic tentokrát nebude další z verzí An American Trilogy (že by se jich ale ještě našlo…). Pro dnešní finále si Jirka vybral ukázku ze čtvrtého studiového alba Wet Willie Dixie Rock a já jsem ji pro vás našel i mezi nabídkou YouTube. Příjemný poslech a Jih s vámi.

Druhou hodinu dnešního Hurá na Jih pro vás připravil Jirka Petrů  - velký fanoušek rockové a bluesové muziky 60-tých až 80-tých let, Jihočech a dlouholetý nadšenec domácího kina.

Poslouchejte: Jižanský pelmel 24 – Rokenrolová party nekončí!

Poslouchejte: Hurá na Jih 45 – Indiánští rockeři Blackfoot a poklady jižanského dávnověku

Playlist Jižanský pelmel 24 – Rokenrolová party nekončí!
Hard Balls - Fuckin' Cigarettes
Skinny Molly - If You Don't Care
Highway - W co grasz!
Eric Church – Desperate Man
Billy F Gibbons – Rollin´ And Tumblin´
Georgia Satellites – Battleship Chains
Georgia Satellites – Hippy Hippy Shake
Georgia Satellites – Keep Your Hands Yoursef
Dan Baird – I Love Your Period
Dan Baird – Get Loud
Dan Baird – Fall Apart On Me
Georgia Satellites – Don´t Pass Me By

Playlist Hurá na Jih 45 – Indiánští rockeři Blackfoot a poklady jižanského dávnověku
Blackfoot - Indian World / LP No Reservations 1975
Blackfoot - Island Of Life / LP Flying High 1976
Blackfoot - Train Train / LP Strikes 1979
Blackfoot - Fox Chase / LP Tomcatin´ 1980
Cargoe - Tokyo Love / LP Cargoe 1972
Leslie´s Motel - Reason Why / LP Dirty Sheets 1972
Bang - Future Shock / LP Bang 1971
Bang - Blow To The Kind / LP Blow To The Kind 1972
Wet Willie - Dirty Leg / LP Wet Willie 1971
Wet Willie - Gtits Ain´t Groceries  / LP Wet Willie II 1972
Wet Willie - Keep On Smiling / LP Keep On Smiling 1974
Wet Willie - He Set Me Free / LP Dixie Rock 1975