V prvním dílu nového speciálu Southern Legends s názvem Lynyrd Skynyrd 1 – Počátky jsme se ponořili hluboko do prehistorie kapely, do časů, kdy si ještě říkali The One Percent a v polorozpadlé boudě uprostřed bažin hráli jak o život a vytvářeli svůj nezaměnitelný sound. Ve druhém dílu s názvem Lynyrd Skynyrd 2 – Na vrcholu jsme si připomenuli jejich zlatou éru. Světový megaúspěch, klasická alba i nezapomenutelné koncerty před jásajícími davy. Třetí díl seriálu, pojmenovaný Lynyrd Skynyrd 3 – Jedna tragédie za druhou pak logicky přinesl ty smutnější věci. Katastrofu jejich letadla, která rozlet kapely tragicky přerušila, a těžkém roky, které následovaly po ní. V dnešní čtvrté části se vydáme na konec osmdesátých a do devadesátých let minulého století, kdy Skynyrd s novým zpěvákem Johnny Van Zantem chytili druhý dech.
Nový podcastový pořad Southern Legends Erika Kriššáka vám bude přinášet podrobné profily těch největších kapel southern-rockové historie. Laďte ve vysílání Radia Dixie vždy každý poslední pátek v měsíci od osmi večer anebo poslouchejte z našeho podcastového archívu. Kdykoliv, kdekoliv a zdarma.
Sakra, vždyť jsem jenom řidič kamiónu…
Deset protrpěných let od tragického 20.října 1977 se schylovalo ke konci, když se najednou Gary Rossington rozhodl, že na počest zesnulým uspořádá pamětní koncertní turné Lynyrd Skynyrd. Přidali se všichni, Powell, Wilkeson, Pyle a dokonce i Ed King. Otázku, kdo bude zpívat, vyřešil Gary dokonale. Ronnieho mladší bratr Johnny Van Zant (narozený 27.února 1959) se na hudební scéně objevil někdy v roce 1977 ve skupině Austin Nickels Band, kterou záhy přejmenoval na Johnny Van Zant Band a vydal s ní hned několik desek, No More Dirty Deals (1980), Round Two (1981) a The Last Of The Wild Ones (1982).
Johnny Van Zant na počátku své sólové dráhy
Pod názvem Van Zant mu v roce 1985 vyšlo stejnojmenné album a mělo úspěch. To však představovalo problém. Johnny se právě chystal podepsat smlouvu na další desku v hodnotě čtvrt milionu dolarů s Atlantic Records, ale hlavně se mu ani trochu nelíbila představa, že by měl zpívat Ronnieho věci. „Sakra, vždyť jsem jenom řidič kamiónu“, zamyslel se a řekl Garymu, že si o tom musí promluvit s rodinou. A po bolestném, ale nadějném poznání, že není důvod, aby Lynyrd Skynyrd řekli svoje poslední slovo nějakou leteckou havárií, svolil.
Aby měla sestava tři kytaristy, přijali ještě Randalla Halla, který hrál před časem v Allen Collins Band. Kapela začala zkoušet a zjistila, že společnou řeč nikdy neztratila. Dokonce se přidal i Allen Collins, sice jen jako člen managementu, ale i to stačilo. Koncerty byly vyprodané, na pódiu se střídali mnozí hosté, Charlie Daniels, kamarádi z .38 Special, dokonce se zastavil i kytarista Steve Morse…
Každé vystoupení uváděl táta Lacy Van Zant a na závět každého koncertu zazněla hymna Freebird. Skladba zněla v instrumentální verzi, protože Johnny ji jednoduše nechtěl zpívat, myslíc si, že to mohl dělat jen Ronnie. A tak ji vždy zpívalo publikum. Záznamy z těchto vystoupení se v roce 1988 dostaly na album Live Southern By The Grace Of God, které mělo úspěch, a kapela si uvědomila, že by to mohla táhnout i dál.
Johnny sice ještě pár let meditoval o tom, jestli je to opravdu správný krok, ale nakonec se s tím vyrovnal. Rok 1988 konečně přinesl i sesbírané nahrávky Steveho Gainese, které vyšly pod názvem One In The Sun. A ještě jedna událost přesvědčila kapelu, že to má smysl. V prosinci onoho roku se na vrchol hitparád dostala skladba Baby I Love Your Way / Freebird, medley taneční skupiny Will To Power. A tak se začalo s tvorbou nového materiálu.
Johnny svého bráchu nahradil nejlíp, jak by to kdo svedl
Comeback
Allen Collins
Téměř všechna předcházející alba kapely už dosáhla prodejů na úrovni platinové desky (i opakovaně), nicméně se objevil další výběr Skynyrd´s Innyrds (1989) a ten si počínal stejně úspěšně. Fanoušci chtěli své miláčky zpět. Avšak neštěstím ještě stále nebyl konec. Hned 23.ledna 1990 zemřel na následky zápalu plic Allen Collins. Kapela stále holdovala alkoholu i drogám a Johnny Van Zant vydal svou další sólovku Brickyard Road. Nakonec se to ale podařilo. Dne 11.června 1991 vyšel skvělý comebackový kousek 1991, na kterém už hraje i nový bubeník Kurt Custer, protože Pyle se v průběhu nahrávání odporoučel, když nezvládal své alkoholicko-drogové stavy.
Koncem roku se na pultech objevil box set Lynyrd Skynyrd, který přinesl množství raritních nahrávek staré sestavy. V roce 1993 (přesně 16.2.) vyšlo další skvělé album The Last Rebel a o rok později se i Skynyrdi svezli na vlně MTV unplugged mánie, když vydali album Endangered Species (9.8.1994), další triumf své diskografie. Na něm už nehrál Randall Hall, ale Mike Estes, bývalý kytarista Artymus Pyle Bandu (Randall Hall se jižanům připomněl už jen svým Randall Hall Bandem, který vydal v roce 2004 jediný singl). A za bicí se posadil Owen Hale, který nahradil Custera. Zároveň se stabilizovalo duo vokalistek ve složení Dale Krantz Rossington a Carol Chase.
Tričko Alabama z nabídky našeho vidláckého eshopu DixieGear.cz. Cože? Vy ho ještě nemáte? Tak to koukejte bleskem napravit. Pouze díky vašim objednávkám totiž může Radio Dixie vůbec fungovat a připravovat pro vás speciální pořady jako třeba právě Southern Legends. Díky!
Tato sestava vydržel až do roku 1996, kdy došlo k vydání videa Free Bird: The Movie, které přineslo záznam z oaklandského koncertu z roku 1977 a též interview, domácí nahrávky apod. Zajímavé je, že pod stejným názvem vyšlo i CD se záznamem poskládaným převážně ze slavného vystoupení v Knebworth. Skynyrdy v té době opustili kytaristi Ed King i Mike Estes, jak později uvedl Gary, prý kvůli tomu, že se mu ve snu zjevil duch Ronnieho Van Zanta a řekl mu, že musí kapelu posunout dál. A tak se Gary sešel se starým známým Rickey Medlockem a zeptal se ho, jestli by se nepřidal.
Rickey Medlocke - znovu nalezený syn
Rickey měl za sebou úspěšnou kariéru se svou skupinou Blackfoot, ve které se v osmdesátých letech objevil klávesák Ken Hensley (ex-Uriah Heep) a poslední deska jí vyšla v roce 1994 pod názvem After The Rain. Druhý kytarista byl neméně hvězdný – Hughie Thomasson z jižanské legendy Outlaws (poslední její album se jmenovalo Diablo Canyon a též bylo z roku 1994). Lynyrd Skynyrd tak fungovali jako southern rock all stars band. Což je docela vtipné, protože odejitý Mike Estes se spojil se členy Blackfoot a Molly Hatchet , aby založili právě Southern Rock Allstars.
Mike Estes
Této kapele vyšly tři slabší desky, Crazy Again (1999), Danger Road (2000) a Trouble´s Comin´- live! (2004). V roce 2000 vydal album se seskupením Mike Estes And Brave New South a potom se opět přidal k (jiným) členům Molly Hatchett a Blackfoot do projektu s názvem Skinny Molly. Na kontě má zatím dvě alba, No Good Deed (2008) a Haywire Riot (2011). A aby toho nebylo málo, v letech 2010-2012 zpíval a hrál na kytaru v obnovené kapele Blackfoot jako náhrada za Rickeyho Medlockea. Velký rozhovor s Mikem Estesem si můžete najít v našem archívu ZDE.
All Stars Band
Ale pojďme zpět k Lynyrd Skynyrd. Debut si nová sestava odbyla v květnu 1996 ve Verizon Amphitheather ve West Palm Beach. Dne 1.června 1996 se představila koncertním albem Southern Knights a při dalším výročí letecké tragédie nahrála album Twenty, které vyšlo 29.dubna 1997 a přineslo studiově vyrobený duet bratrů Johnnyho a Ronnieho Van Zantů v písni Travellin´ Man. V roce 1998 vyšla další skvělá koncertní nahrávka Lyve From The Steel Town (přesně 2.6.) a po tomto počinu opustil kapelu Owen Hale.
Johnny a Donnie Van Zantové
Nahradil ho Jeff McAllister, který se však neosvědčil, a tak se na nahrávání alba Edge Of Forever podílel skvělý studiový bubeník Kenny Arnoff. Album se na pultech ocitlo 10.srpna 1999 a přineslo energie na rozdávání. Johnny Van Zant se však neomezoval jen na Skynyrd, s bratrem Donniem založili projekt Van Zant, který v průběhu času vydal už čtyři desky, Brother To Brother (1998), II (2001), Get Right With The Man (2005) a My Kind Of Country (2007).
Rok 2000 přinesl zábavné album Christmas Time Again (vyšlo 12.9.), na kterém nehrál nemocný Leon Wilkeson, tak se basy chopil Mike Brignardello a jelikož se Owen Hale poroučel již v 1999-tém, za bicí soupravu usedl Michael Cartellone, který v kapele bouchá dodnes. Předtím hrál s Tedem Nugentem ve skupině Damn Yankees a s Johnem Fogertym, se kterým bubnoval i Kenny Arnoff a tak ho Skynyrdům doporučil.
Huggie Thomasson
Kapele zároveň vyšla geniální kompilace Collectybles, která přinesla několik prvních nahrávek kapely, která se v té době ještě ani nejmenovala Lynyrd Skynyrd. Zájem o různé rarity měl za následek, že vyšly i jiné věci, Artymus Pyle Band nabídl Live From Planet Earth a Steve Gaines měl na pultech hned dvě posmrtná alba – I Know A Little… live a Okie Special. A i Thomasson si odskočil k Outlaws, aby se svou někdejší skupinou nahrál album So Low.
Samozřejmě vždy existují i jevy, které nejsou právě veselé. O tom, že lidé jsou horší než zvěř, se přesvědčili pozůstalí Ronnieho Van Zanta i sourozenců Gainesových. Jejich hroby znesvětlili vandalové. 26.června 2000 ve tři ráno se parta vagabundů pokusila vloupat do hrobu, aby ukradla Ronnieho ostatky. Už otevírali rakev, když je zastavila policie. Steve Gaines dopadl hůře, jeho urnu zloději sebrali, při útěku jim vypadla a rozbila se. Popel se rozletěl po hřbitově… Co k tomu dodat. Snad jen tolik, že rodina všechny varovala, aby nenosili na hrob květiny, protože je vždycky někdo okamžitě ukradne.
A touto neveselou příhodou se v historii Lynyrd Skynyrd rozloučíme s 20.stoletím a zbytek kariéry této nejslavnější southern-rockové skupiny všech dob si necháme do pátého pokračování Southern Legends, které vyjde poslední pátek měsíce července 2021. Ovšem tím téma Lynyrd Skynyrd zdaleka nekončí, těšit se můžete na další díly, které podrobně rozeberou jejich kompletní diskografii. Stay Tuned!
Playlist:
Keeping The Faith - 1991 (1991)
Backstreet Crawler - 1991 (1991)
The Last Rebel - The Last Rebel (1993)
Born To Run - The Last Rebel (1993)
Hillbilly Blues - Endangered Species (1994)
Devil In The Bottle (Live) - Southern Knights (1996)
Voodoo Lake - Twenty (1997)
Berneice - Twenty (1997)
Tomorrow's Goodbye - Edge Of Tomorrow (1999)
Edge Of Tomorrow - Edge Of Tomorrow (1999)
Erik Kriššák
Fanúšik rockovej muziky z prelomu 60. a 70. rokov, bubeník a neúnavný propagátor zabudnutých kapiel, ktoré za to stoja.
