Hurá na Jih 88 – Holky v americkém jižanském rocku

Když jsem před třemi měsíci připravoval tehdejší díl Hurá na jih, měl jsem vymyšlené téma „Holky v jižanském rocku“. Při sběru podkladů a materiálů jsem zjistil, že nebude možné všechno nacpat jen do jednoho jednohodinového dílu. Těch děvčat se v naší muzice vyskytuje tolik, že jsem to musel nakonec rozdělit na dvě části. Napoprvé to bylo o holkách v domácím southern rocku (číst a poslouchat můžete ZDE) a dnes se podíváme do Ameriky.

The Honketees

Poslouchejte: Hurá na Jih 88 – Holky v americkém jižanském rocku

Dališova drbárna

Protože se mi ale za poslední dobu nashromáždilo pár novinek, které si nechci nechat jen pro sebe, tady máte pár „drbů“. Už dva měsíce tady inzeruju, že francouzská kapela Natchez vydala 26.5.2022 své nové album, které nazvala Revival. Je to první album s novým basákem. Bylo hodně očekávané a pro mě i trochu utajované. Několikrát jsem prosil kapelníka Natchez Manua, jestli by mi poslal nějakou písničku z toho alba, abych vám ji mohl odehrát v našem pořadu. Manu dlouho odolával, až už bylo album na světě. Já nezaváhal, album jsem si objednal a předevčírem, dorazilo.

Měl jsem jen jeden den na to, abych vybral jednu jedinou písničku do našeho pořadu. Na první dobrou jsem nakonec vybral jednu countryovou dupárničku s až allmanovskými melodickými kytarovými motivy a tu uslyšíte v audio verzi pořadu. Dnes, kdy píšu tento promo článek, už mám to nové album naposlouchané lépe a líbí se mi čím dál tím víc i další písničky. Zajímavostí třeba je i to, že na pěti písničkách se ve studiu podílel jako host i syn Manua Tom Aeschbach a je dokonce i autorem jedné z písniček. Tady máte na videu měsíc staré vystoupení Natchez ze křtu tohoto nového alba.

A teď pojďme domů, konkrétně do Loun a okolí, kde přebývá, mimo jiné, i kapela BlueSable. Naši pravidelní posluchači a čtenáři už možná tuší kam mířím. Ano, to je ta kapela, která se v začátcích své existence zabývala jen „těžkýma metlama“, aby později zjistila, že tou nejlepší muzikou na světě je southern rock. Jasně, že kluci ten metal z hlav úplně nedostali a muzika není úplně čistý jižanský rock, ale vlivy blues a jihu tam musí najít každý pravověrný. V roce 2016 jsem BlueSable pozval na fesťák do Kolína a chlapci mě opravdu mile překvapili. Nejen pódiovou manifestací svého příklonu k jihu, ale i muzikou samotnou.

BlueSable v Kolíně v roce 2016

V roce 2016 se BlueSable ještě objevili na Mlejně a pak jsem s frontmanem Pavlem Beranem ještě nějaký čas komunikoval, protože jsem moc chtěl z jedné jejich písničky Vítr zpíval Dixie udělat reprezentativní záležitost. Zvukově a možná i něco dalšího … Už jsem měl domluveného i Zdeňka Šikýře s jeho studiem v Hostivaři, ale pak se něco zlomilo. Pavel přestal komunikovat a myslel jsem si, že se kapela asi rozešla. To se stává a BlueSable by nebyli jediní. Jaké bylo mé překvapení, když mi Pavel Beran asi před dvěma týdny zavolal a následně poslal čtveřici lautr nových písniček. Pokecali jsme, zavzpomínali, a já s povděkem kvitoval, že kapela hraje stále a to dokonce ve stejném složení. Z poslaných písniček se mi nejvíce líbila hned ta první, bluesovější s hezkým rozšafným textem a názvem Krčma.  Tu uslyšíte v audio verzi pořadu a tady máte ve video verzi tu mou oblíbenou lahůdku Vítr zpíval Dixie z kolínského náměstí.

Třetí novinkou je změna na pozici frontmana v anglické southern rockové kapele Sons Of Liberty. Už jsem tady nedávnu tuto skutečnost naznačoval, ale neznal jsem žádné detaily. Teď už sice něco prosáklo, ale žádné detaily ve stylu investigativní práce televize Nova neočekávejte. Nejdříve původní zpěvák Rob Coorsley na svém FB profilu napsal, že: „… se tak jednou ráno probudíte a máte o 4 kamarády méně…“. 

Napsal jsem Robovi, se kterým jsem mimochodem v kontaktu od doby, kdy jsme plánovali vystoupení kapely v Kolíně, a on odpověděl opět velmi kulantně. „Oběma zakládajícím členům kapely jsem přestal vyhovovat“. Netuším, jestli ty rozepře způsobila Robova nemoc, která mu částečně znetvořila obličej a možná i omezila vokální projev, nevím. Každopádně už vím, že novým zpěvákem je Rob Walker a od 22.5.2022 už začal s kapelou vystupovat na veřejnosti. Tady je současná podoba Sons Of Liberty.

Sons Of Liberty 2022

Všimhli jste si, že se v eshopu DixieGear.cz objevila i pánská trika bez rukávů? Komplet je všechny najdete TADY a nějaký ten hudební motiv samozřejmě nemůže chybět…

Poslouchejte: Hurá na Jih 88 – Holky v americkém jižanském rocku

Holky v americkém jižanském rocku 

A teď už Hurá na jih za těma holkama z Ameriky. Nejdříve bych vyrazil za těmi asi služebně nejstaršími děvčaty, které se systematicky věnovaly southern rocku. Samozřejmě, že obrovské množství žen najdeme i v jiných hudebních žánrech. V těch našich „spřátelených“, jako jsou country, blues a bluesrock, je jich také jak naseto. A to nejen za mikrofonem, ale také u nejrůznějších hudebních nástrojů. Já se tady dnes chci ale věnovat těm „více kovaným“. A začal bych u vokálního dua a posléze tria Honketees. 

Honketees

Tahle děvčata si do kapely přivedli hoši z Lynyrd Skynyrd a velmi brzy pozvedly svým zpěvem písničky LS o další level výše. Jak jsem se zmínil výše, v době nejvější slávy Lynyrd Skynyrd a i samotných Honketees byla děvčata v tříčlenné sestavě. Jo Jo Billingley, Leslie Hawkins a Cassie Gaines. Právě Cassie Gaines byla tou, která doporučila svého bratra, kytaristu Steva Gainese, jako náhradu za Eda Kinga. 20.října 1977 pak oba, Cassie i Steve, zahynuli při známém leteckém neštěstí Lynyrd Skynyrd u Gillsburgu v Mississippi. Krutý osud v jedné rodině … Při výběru písničky, která by co nejlépe a nejvýrazněji vystihla přínos Honketees pro Lynyrd Skynyrd, mě nejvíc oslovila ta nejznámější a nejslavnější. Sweet Home Alabama. Uslyšíte ji v audio verzi a také tady na videu.

Když jsem začal téma děvčat v southern rocku u Lynyrd Skynyrd a jejich vokalistek, zdržíme se u této legendy ještě další chvilku. Když se zhruba po dvou letech od zmíněného leteckého neštěstí Lynyrd Skynyrd přeživší muzikanti opět dali dohromady a začali hrát pod názvem Rossington Collins Band, jako hlavního frontmana si vybrali „frontwoman“ – drobnou dívku Dale Krantz. Nebyla žádnou neznámou. V letech 1977 až 1979 se vyskytovala v kapele .38 Special a tam na sebe upozornila. 

Dale Krantz s Rossington Collins Bandem

Pozice hlavní zpěvačky byla určitě lákavá a tak se konal přestup od .38 Special k Rossington Collins Bandu. Dale Krantz tím získala nejen vynikající a v té době i perspektivní kapelu, ale také svou životní lásku Garyho Rossingtona. V roce 1982 měli svatbu a postupem času přišly i děti. Když se po roce 1987 začali dávat dohromady znovuobnovení Lynyrd Skynyrd, nebyla Dale Krantz Rossington ještě u toho, protože rodinné povinnosti kolem malých děvčat dávaly zabrat. Někdy od poloviny 90. let se ale stala řádnou členkou vokálního dua a společně s Carol Chase jsou stálicemi koncertních vystoupení Lynyrd Skynyrd.

Dale Krantz Rossington a Carol Chase

Kromě vystupování s Lynyrd Skynyrd rozjeli ve volných chvílích Gary s Dale svůj vlastní rodinný podnik s názvem The Rossington Band a později už jen Rossington. Posledním albem, které vydali v roce 2016, je Take It On Faith a titulní písnička mě dostala natolik, že ji hraju stále dokola, kde se dá. A neodpustím si to ani dnes a tady. 

Pojďme teď dál k americké kapele Modern Earl, kterou v roce 2007 založil kytarista a zpěvák Christopher „Earl“ Hudson. Spojil se s muzikanty z Nashvillu Benem Huntem (basa), Ethanem Schaffnerem (kytary, lap.steel, banjo a zpěv) a bubeníkem Danem Telanderem. Tvrdě na sobě makali a na pódiích předskakovali před mnoha jižanskými legendami, např. Molly Hatchet. Kolem roku 2015 se kapela objevila v Evropě a postupně minimálně 2x hrála i u nás na motorkářských srazech. Vyprávět o tom by mohl Petr Smutný, kytarista Sweet Pain, který měl hudební produkci na těchto akcích pod palcem. 

Modern Earl

Když Modern Earl v roce 2018 nahrávali své páté album Ameriphonica, přizvali ke spolupráci zpěvačku Elizabeth Lee a natočili s ní jednu krásnou písničku. Tohle bude taková malá výjimka v našem dnešním pořadu, protože Elizabeth není zrovna nějakou stálou jižansko- rockovou zpěvačkou. Spolupráce s Modern Earl se ale povedla a ta písnička Medicate Me je nádherná jižanská balada. V audio verzi i v tomto video zpracování.

Teď nás čeká kapela, která by bez ženy, o kterou dnes hlavně jde, pravděpodobně vůbec nevznikla. Ta kapela se jmenuje Raging Slab a její zrod se datuje do roku 1983. To se tehdy v New Yorku potkali Greg Strzempka s Elyse Steinman. Oba byli kytaristi a Elise k tomu hrála skvěle i na steelku. Oba milovali těžký boogie rock 70. let a k tomu také punkové kapely, jako třeba Ramones. A přesně tohle se jim v jejich tvorbě podařilo spojit. 

Kapela procházela častými personálními změnami, kde vedle dvou hlavních protagonistů, ze kterých se postupně stal oficiální pár, se střídala rytmika. Bubeníci a basáci. V roce 1988 dokonce přibrali třetího kytaristu. Raging Slab vydali 10 studiových alb a nejslavnější období zažili v 90. letech. Po tom, co po třech letech bojů s rakovinou 30.3.2017 Elyse Steinman zemřela se Greg Strzempka stáhl do ústraní a vystupuje jen sporadicky. To nám ale nebrání, abychom si tuhle kapelu, společně s Elise Steinman, nepřipomněli videoklipem.

A jsme u dnes asi největších hvězd současnosti. Kapela Larkin Poe a sestry Rebeka a Megan Lovellovy. Holky pocházejí ze severní Georgie a původně tam začínaly s další ségrou v country, folk rockovém triu. V lednu 2010 se ale Rebeka (nar.30.1.1991) a Megan (nar.12.5.1989) osamostatnily. Díky svým jižanským harmoniím, těžkým kytarovým riffům a slide zvuku je můžeme směle přiřadit k jižanským kapelám. Stejně tak si na ně ale dělá nárok i bluesová scéna.

Larkin Poe v Praze objektivem Jirky Oplta

Holky jsou skvělé a velmi univerzální. Určitě si na žádné hudební škatulky nehrají, ale hraje a zpívá jim to naprosto báječně. Starší Megan hraje na lap steel kytaru a zpívá většinou vokály a druhý hlas. Se svou steelkou dává hudbě Larkin Poe nezaměnitelnou chuť a vůni jihu. O dva roky mladší Rebeka hraje na nejrůznější kytary a je hlavní zpěvačkou.

Od samotného počátku kariéry Larkin Poe mají holky našlápnuto na úspěch. Jejich druhé a třetí album (Venom & Faith – 2018 a Self Made Man – 2020) brzy po vydání obsadily první místa v žebříčcích bluesových alb Billboard a Larkin Poe se staly vyhledávanými hvězdami koncertů a festivalů. Mám pocit, že jejich první vystoupení u nás mělo proběhnout už někdy v roce 2020, ale z důvodu opatření proti pandemii Covid19 byl koncert 2x odložen. Dočkali jsme se až tento rok, před měsícem, 26. května a bylo to naprosto dokonalé. Vyprodaný Lucerna Music Bar byl u vytržení, jak a co dokážou holky, za doprovodu pánské rytmické sekce, vyprodukovat.

A Larkin Poe v Praze ještě jednou

Široký žánrový přesah. Od bluesových balad, countryových popěvků až po tvrdé jižansko rockové vypalovačky. Až jsem skoro nechápal, kde se to v těch křehkých a krásných holkách bere. Jo, jo, kdo umí, umí… Ti další jsou pak poschovávaní v různých revival a cover kapelách. 

To je, přátelé, pro dnešek vše, děkuji za výdrž a trpělivost a zachovejte nám i nadále přízeň.

Poslouchejte: Hurá na Jih 88 – Holky v americkém jižanském rocku

Playlist:
Natchez – Rock and Roll Village
Bluesable – Krčma
Son Of Liberty – Whiskey is My Vaccine
Lynyrd Skynyrd – Sweet Home Alabama
Rossington Collins Band - Don't Misunderstand Me
Rossington – Také It on Faith
Modern Earl – Medicate Me
Raging Slab – National Dust
Larkin Poe - Preachin' Blues
Larkin Poe – Easy Street