Když se před 40 lety 16. srpna 1977 rozlétla světem zpráva o skonu Elvise Presleyho, každý fanoušek jeho muziky si uvědomil, že končí celá jedna dějinná kapitola. Priscilla Presley přišla o manžela, Lisa Maria o tátu a memphiský Graceland o svého slavného majitele. A právě součástí Gracelandu, Elvisova pověstného sídla, byly i garáže s pozoruhodným obsahem.
Elvis Aaron s typickým úšklebkem ve tváři a v pozadí trojice Caddies. Zřejmě už bude brzy odjíždět na koncertní šňůru, dlouhý Seventy-Five už má bagáž na střeše
Stejně jako mnoho jeho předchůdců i následovníků si i Elvis oblíbil auta a dopřával si je mírou vrchovatou. Vždy byly součástí jeho života a málokdy se jednalo jen o dopravní prostředek, k němuž by Elvis postrádal aspoň špetku citového vztahu. Sestavme si jednoduchou časovou osu jeho nákupů (ale dotkneme se jen některých vozů, vyčerpávající pojednání o všech jeho dopravních prostředcích by vydalo na knihu), ovšem musíme konstatovat, že Presley používal až na několik výjimek jen americké výrobky. Pokládal je za plně vyhovující, dostatečně reprezentativní, a navíc byl i vlastenecky smýšlející. Takže BMW, Mercedes-Benz, Rolls-Royce, DeTomaso, Ferrari či vozítko Messerschmitt jsou jen výjimky, potvrzující příslovečné pravidlo.
King za volantem Eldorada a fanynky, jejichž fotky za pár desítek let dražit pěticifernými částkami
Elvis a jeho první Caddy
Zkoušku na získání „Driver´s License“ si mladý Elvis Aaron odbyl za volantem zcela nového Chevroletu ´51, patřícího tátovi jeho kamaráda, a řízení si doslova zamiloval. Zanedlouho poté vyhrál školní soutěž bezpečné jízdy „Safe Driving Award“, tehdy ještě opět ve vypůjčeném autě. Elvisovu pozdější posedlost americkými křižníky komentoval Joe Esposito: „Když Elvis uviděl nějaké auto, které se mu líbilo, okamžitě zastavil a koupil ho. Bylo mu fuk, jestli stojí pět tisíc nebo padesát. Kupoval bez ohledu na denní dobu. Když byla noc nebo neděle, zavolal jsem majiteli prodejny nebo ho vzbudil, a řekl jsem mu: Hele, brácho, Elvis chce koupit jednu káru, co máš ve výloze! Většinou každý hned přijel. Ale několikrát nás taky odmítli, to potom Elvis pokrčil rameny a řekl jen: Kašlem na to... A jeli jsme dál.“
Jimmie Rodgers Memorial Celebration ve městě Meridian v Mississippi, 25.5.1955. Na kapotě prvního Elvisova cadillaku vpravo hrdý majitel, vlevo jeho přítel, zpěvák Jimmie Rodgers Snow
Spojení Elvis + Cadillac je natolik legendární, že vstoupilo do dějin. Ale jak to vlastně bylo s těmi růžovými cruisery? Svého prvního Caddyho koupil Elvis v březnu 1955. Jednalo se o zánovní model Fleetwood Series Sixty Special ´54, provedený v růžovobílé kombinaci. Vozil budoucího Krále a jeho tehdejší skupinu Blue Moon Boys více než tři měsíce a pořád dobře sloužil.
Smutný konec růžového křižníku
Životní osudy růžového křižníku se naplnily na silnici mezi Hope a Texarkanou v Arkansasu 5. června 1955. Technická závada způsobila požár, který pohltil legendární vůz bezezbytku. Říká se, že Elvisova máma Gladys se v ten moment probudila s pocitem, že se něco strašného stalo, ovšem potvrdit či vyvrátit už to nikdo nemůže... Do Texarkany se Elvis dostal spolu se svou tehdejší přítelkyní po krátkém sezení na krajnici, odtamtud pokračoval domů do Memphisu novým růžovobílým Fordem Crown Victoria, který ihned věnoval rodičům.
Nejslavnější Elvisův růžový Cadillac: Fleetwood Series Sixty ´55
Už následující měsíc, přesně vzato 7. července 1955 si Král pořizuje další Cadillac. Novým přírůstkem je tentokrát opravdová „funglovka“ a jedná se o Fleetwood Series Sixty ´55 v kombinaci modré s černou střechou. Elvis jej ihned nechal přelakovat u zdatného souseda, který navíc dovedl namíchat tu správnou růžovou a později ji dodával pod obchodním názvem „Elvis Rose“. Presley jej používal do roku 1956 a pak jej daroval své mámě, třebaže Gladys nikdy neměla řidičské oprávnění. Ať tak či tak, je to bezesporu nejznámější „Pink Caddy“ na světě.
Muzikanti se chystají na cestu. Do dlouhého cadillaku se toho vešlo opravdu hodně. Dovnitř i na střechu.
Před odjezdem na koncertní turné 1956 Elvis koupil pro stále objemnější zavazadla skupiny odpovídající vozidlo: prodloužený Cadillac Series Seventy-Five Fleetwood Limousine ročníku 1954. Původně modrý dlouhán dostal od Elvise jasně žlutý kabát, ale svému účelu moc dlouho nesloužil. Své si odbyl i jako stěhovák a pak jen postával v Gracelandu.
Elvisova přítelkyně June a bílý kabriolet Cadillac Eldorado. Píše se rok 1956.
V červnu 1956 odletěli Elvis a jeho tehdejší přítelkyně June Juanico do Houstonu vyzvednout si nové auto. Zůstali u osvědčené značky a domů přivezli špičkové Eldorado v ceně deseti tisíc dolarů. Původně bílý convertible s černým čalouněním ale nezůstal v Elvisově vlastnictví dlouho, slavný zpěvák jej prodal těsně před vánočními svátky následujícího roku.
Lincoln Continental Mk.II – auto těch nejbohatších. Pro Elvise tak akorát.
Eldo nebylo jediným novým přírůstkem roku 1956. Elvis se poohlédnul také u Lincolnů, a přivezl si Premiere Hardtop Coupé ´56 a navíc ještě exkluzívní a superdrahý Continental Mark II. Ale ani místní prodejce Cadillaků nevyšel naprázdno, Elvis si u něj v roce 1958 pořídil černý Caddy Limo.
1960 Lincoln Mark V Limousine upravená speciálně pro Elvise firmou Hess&Eisenhardt se stala jedním z jeho nejoblíbenějších aut
V létě 1959 Presley odesílá speciální objednávku do Lincoln Division. Tehdy byl slavný zpěvák ještě v Německu a prezentoval se tam jako nejbohatší voják základní služby na celém světě. U Lincolnů si dovedli vážit vzácného zákazníka a okamžitě odeslali jeden z prvních exemplářů ročníku 1960 (číslo 32) do známé karosářské firmy Hess&Eisenhardt k provedení žádaných úprav. Ty se omezily prakticky jen na úpravu interiéru. Po pětileté službě jej zpěvák daroval kamarádovi Alanu Fortasovi.
Elvis a jeho Barrisem upravená zlatá limuzína za sto tisíc babek
Přišel rok 1960 a Elvis si objednává jeden z nejpůsobivějších Cadillaků: Series Seventy-Five Fleetwood Limousine. Zaplatil za něj tehdy nepředstavitelných 100.000 USD, ale v této ceně byl zahrnutý i kustomizing George Barrise. Idol celého světa, který se zhlédl v lesku, si nechal nainstalovat silně pozlacený telefon a chladničku, z dalšího vybavení pak elektrický čistič bot a speciální konzoli s gramofonem RCA včetně měniče a zásobníku na desek gramosinglů, magnetofonem a televizí.
„Zábavní konzole“, řekli bychom možná dnes. Vrchol techniky roku 1960
Exteriér ztěžkl čtyřiceti vrstvami laku, mezi posledními byl nástřik drcenými perlami, diamantovým prachem a mletými šupinami orientálních ryb. Amerika určitě musela sáhnout za dvacetitunové dveře podzemních trezorů Fort Knox, protože si Elvis objednal masívní pozlacení předního grillu, rámečků reflektorů, poklic a ozdobného mezikruží, to vše samozřejmě nejryzejším čtyřiadvacetikarátovým zlatem. Látka protkávaná zlatem kryla zadní okna a závěsy ze stejného materiálu se mohly zatáhnout za mezistěnou, dělící prostor předních a zadních sedadel. Elvis se v dlouhém Cadillaku nechával vozit jen během první poloviny šesté dekády, pak vůz sloužil reklamním účelům.
Elvis a Ford? To nemohlo dopadnout dobře. Taky že nedopadlo…
Rok 1962 oslavil Elvis nákupem Fordu Thunderbird Convertible. Prodejce Ernest Barrasso vzpomíná: „S Elvisem jsme se znali, a když k nám do prodejny přišel nádherný červený T-Bird ´62, kámoš mi z legrace povídá, ať ukážu auto Elvisovi. Tak jsem ho vzal vážně a třikrát jsem jel do Gracelandu. Pak jsem mu tam nechal nějaké brochures, to bylo v neděli, a hned v pondělí ráno přijel Elvis svým cadillakem rovnou do prodejny, a ať prý mu ukážu to auto, co stojí nahoře v patře. Poklice s drátovým výpletem ho načnuly a když viděl otočné sedadlo, už byl chycený. Jen se zeptal: Kolik? Já na to: Šest tisíc sto. A Elvis: Jo, beru ho! A za čtvrt hodiny bylo všechno vyřízený, Elvis hotově zaplatil 6.284 baků za otevřený Ford s V8, a bylo to.“
Ford T-Bird Sport Roadster ´62 byla jen krátkodobá epizoda. Výrobní vada se projevila i na Elvisově T-Birdu a majitel pak udělal u fordu veliké dusno!
Ale nebyla to dobrá volba: právě drátové poklice byly zdrojem mnoha problémů a ty postihly i Elvisovo auto. Presley odletěl do Hollywoodu na natáčení a jeden z jeho pomocníků tam převážel jeho Ford. Bohužel, i tady se uvolnily dráty z poklic, pak i celá poklice, která odpadla rovnou pod kola. Když to viděl Elvis, hned volal do Detroitu. Tam dostal pokyn, aby jel do nejbližší prodejny Ford a auto tam nechal. Kupní cenu dostal samozřejmě nazpět v plné výši, ale už si nikdy žádný Ford nekoupil.
Muzeum Presleyho aut najdete samozřejmě v Memphisu, Tennessee, USA. Kde jinde…
V roce 1964 si pořídil nový Cadillac Series 75 Fleetwood Limousine, k němuž ale nikdy nenašel takový vztah, jako k předešlému modelu s kustomizingem od George Barrise.
Raritní foto zachycuje Elvise při přebírání dárku od plukovníka Parkera. Limuzína Lincoln upravená firmou Lehman Peterson byla v roce 1967 opravdu vrcholem luxusu
Od poloviny 60. let Elvis Presley trochu zpomalil v nákupu stále nových a nových aut. Těžko říci, co bylo příčinou. Možná už tehdy trochu únava životem v raketovém tempu, možná také nadcházející doba naprosto jiné muziky. Ale právě tehdy se v Elvisově životě objevilo další pozoruhodné vozidlo, Lincoln Continental Executive Limousine z roku 1967. Zajímavé na něm je, že se jednalo o dar manažera „Colonela“ Toma Parkera.
Druhý prototyp Stutzova Blackhawku putoval ke svému majiteli do Memphisu letecky
Patrně nejexkluzívnějšími Elvisovými vozy americké provenience byla čtveřice (některé prameny hovoří dokonce o pětici) Stutzů Blackhawk. Výstřední a nadmíru exotický model pocházel z designu Virgila Exnera a představoval úspěšný pokus o reinkarnaci kdysi slavné předválečné americké značky. Když prý Elvis viděl první nákresy prototypu, úplně se do Stutze zbláznil a nepovolil, dokud jej neměl. Na tom by nebylo nic tak pozoruhodného, to ostatně Presley dělal skoro pokaždé, ale za zmínku určitě stojí, že zpěvák získal druhý postavený a pojízdný prototyp, který se na veřejnost mimo jízdních zkoušek neměl dostat! Tak se stal Elvis prvním Američanem, vlastnícím tuhle raritu! Navíc pouze první dva exempláře měly velké zadní okno, podle nějž je můžete dodnes poznat.
Duben 1973 a Elvis přebírá nový Stutz
Elvisovým vlastnictvím se prototypový Blackhawk stal 9. října 1970. Bývalý prodejce Stutzu Jules Meyers vzpomíná, že Král svedl o Blackhawk doslova souboj s dalším hudebním velikánem a milovníkem exkluzívních aut, Frankem Sinatrou. Ale Stutze si nakonec odvezl Presley, protože „Sinatra nebyl ochotný se s autem nechat fotit na kdejaké show a tím mu dělat reklamu. To zase Elvisovi nevadilo,“ jak vysvětluje Meyers. Prototyp se bohužel nedochoval v původní podobě, po něhodě byl odvezen do skladiště, a během pozdější opravy a renovace už nebyly k dispozici prototypové díly. Maska a reflektory tak pocházejí z ročníku ´71.
Pocta zpěvákovi a jeho cruiseru: extravagantní Stutz ´73 je součástí expozice vozidel v rodinném sídle Graceland
V září 1971 dodali Elvisovi na adresu jeho kalifornského sídla v Beverly Hills zcela nový Stutz, už druhý v pořadí. Ten třetí Elvis poprvé spatřil v dubnu 1973, jak se pomalu otáčí uvnitř prodejny Pontiaku. Měl perlovou barvu a Král prý k němu přišel naprosto v úžasu. I ten byl dodaný do Elvisova sídla v Kalifornii.
Patrně nejznámějším Presleyovým Stutzem je čtvrtý v pořadí, Blackhawk III s V8 o výkonu 230 koní, dodaný 6. září 1974 na zvláštní objednávku. Jen to nejlepší bylo pro Elvise dost dobré, takže honosný Stutz měl rudé kožené čalounění a přístrojovku zdobenou zlatem. Za volantem tohoto Blackhawku seděl Elvis i v den svého skonu, a sice během návratu od zubaře, při té příležitosti vznikla i jeho poslední fotka...
Vyjmenovat všechny cadillaky z Kingova vlastnictví by bylo nesnadné, ale tahle dvojice ze 70.let chybět nesmí: žlutozlatě metalizovaný a lehce customizovaný sedan…
… a kombík Sedan DeVille v růžovosmetanové kombinaci
Zřejmě nejméně známým Elvisovým autem a jeho poslední akvizicí je luxusní Cadillac Seville ´77. Elvis Presley se, aniž by to sám tušil, na sklonku svého života vrátil ke značce, s níž spojil ty největší úspěchy. Americky „malý“ Seville se skvěl ve dvoubarevné vínovostříbřité kombinaci laku, bílém luxusním koženém čalounění, a hrdě nesl masívní, silně chromovanou masku.
„Malý“ Seville s mohutným nánosem chromu. Elvis si jej už moc neužil…
Nejen cruisery, plnými chromu, jezdil Elvis: mohli jste jej potkat i za volantem růžového Willyse, plážových buggies, v sedle Harleye či manipulujícího s pákami traktoru John Deere. Ale to už by bylo na další dlouhé povídání... Články, ve kterých se věnujeme dalším Elvisovým automobilům a motocyklům, najdete na našem webu:
Král rock 'n rollu na dvou (nebo třech) kolech: Elvis Presley a jeho motocykly
Mezi oblíbená auta Elvise Presleyho nepatřily jen cadillaky
Posledním vozem Elvise Presleyho byl opět Cadillac, ale ten už mu nepatřil. Byl to bílý funeral následovaný stejnobarevnou smuteční kolonou
Došli jsme na konec přehlídky Elvisových automobilových klenotů. Nejsou v ní, jak bylo řečeno v úvodu, zahrnuté evropské automobily, ale ani všechny americké cruisery. Důvod je nasnadě: mnoho vozů sice kupoval či hradil samotný Elvis, ale sloužily členům kapely, doprovodu, či byly myšlené jako dárky, i když se Král občas za jejich volantem objevil.
Policie salutovala, národ plakal. Toho dne zněly rock´n rollové nápěvy truchlivě
A až pojedete vaši vlastní amerikou – a je jedno, zda to bude oblé těleso Cadillaku poloviny 50. let či nízký Firebird o třicet let mladší, nechte Krále rock´n rollu promluvit. Zazpívá vám o tehdejší době, o lásce a o místech, která měl rád.
Kingu, mámě tě rádi! A ať ti to tam nahoře jezdí...
Text: J.F.K.
Foto: Graceland Museum, EP Enterprises, Connecticut Post, město Memphis, archív autora, archív redakce
Tento článek byl otištěn v 63. čísle časopisu Chrom a plameny a je publikován se souhlasem redakce i jeho autora, kterýmžto tímto vřele děkujeme.
