Hurá na Jih 46: Kytary, bahno a bouchačky

V Drbárně to tentokrát nebude o akcích, které nás čekají v nejbližší době, neboť to nejlepší právě proběhlo. A co to bylo? Koncert Black Stone Cherry a Podzimní Mlejn na Provodíně s Blackies a Full House. Petr Jirásek kromě několika novinek připravil i miniprofil křesťanských řepáckých metalistů Maylene and The Sons of Disaster a ve druhé hodině budeme mít po dvou měsících opět hosta. Tím dnešním bude vynikající kytarista Petr „Rošky“ Roškaňuk, (nejen) z kapely Žlutý pes.

Dališova Drbárna

Až teprve po uzávěrce minulého dílu Hurá na jih jsem si uvědomil, že jsem měl v minulé Drbárně zmínit jednu výjimečnou událost. 22.listopadu 2018 hráli v Praze v Lucerna Music baru američtí Black Stone Cherry s kanadskou předkapelou Monster Truck. No nic, stalo se. Na ten koncert nebyla ani žádná větší propagace, žádné plakáty, informace se šířily jen sociálními sítěmi. Já si tu událost nenechal ujít a vyzbrojen foťákem jsem byl včas na místě. Těšil jsem se moc, protože právě ostrý kytarový southern rock je to, co mám moc rád.

Black Stone Cherry

Rovnou tady ale musím napsat, že jsem nijak nadšený nebyl. Předkapela Monster Truck z Kanady byla fajn, ostrý a syrový sound, žádná hra na efekt a rádoby show. Šlapalo jim to, i když už něco naznačoval ne úplně čistý a dynamický zvuk. Ale co, vždyť to je „jenom“ předkapela. To se dělává, že se to nejlepší nechává hlavní hvězdě. Ale ouha. Ani ti světem otřískaní Black Stone Cherry se na svého zvukaře nemůžou spolehnout. Navíc se projevila i známá bolest všech sálů Lucerny. Absolutně nedostatečné větrání prostor. Při množství lidí, které se na sále sešlo, to bylo další mínus. Abych ale jen nenadával. Přes všechna vyjmenovaná negativa jsem rád, že jsem na koncertu byl, udělal si pár snad slušných fotek a zaznamenal pravděpodobný vývoj současné ostřejší odnože southern rocku.

Když jsme v pátek 23.11. dávali s Mártym ve studiu dohromady materiál pro listopadový Hurá na jih, už další den, v sobotu 24.11. se v Provodíně na Českolipsku chystala poslední letošní větší akce s účastí domácích jižanských kapel. V minulosti v této době pořádali kluci Kosinovi z kapely Blackies Podzimní Mlejn v areálu, kde se v létě koná Summer Southern Session. S ohledem na roční dobu a s tím spojeným počasím se tyto podzimní dýchánky konají jen za přítomnosti dvou kapel a hlavně pod střechou. Letos to hoši vymysleli trochu jinak a sešli jsme se na novém místě v areálu penziónku Black Hole, kde má domovskou stáj místní motorkářská banda Bizon Hill. Příjemně překvapeni a možná až zaskočeni jsme byli množstvím přítomných diváků. Na pódiu se vystřídaly dvě mladoboleslavské kapely Blackies a Full House, jejichž muzikanti v minulosti tvořili místní legendární bandu MBA Band.

Blackies letos na oslavách výročí 115 let Harley-Davidsonu

Večírek v Provodíně, se sentimentálním podtitulkem „Podzimní Mlejn na Provodíně“ se nadmíru vydařil. Došlo i na víceméně neplánované prolínání muzikantů. Sweet Home Alabama si s Full House zabubnoval Milan Milata (bubeník The Cell) a na závěr si s Full House písničku Tush od ZZ Top zahráli a zazpívali Roman a Libor Kosinovi. Aspoň v této poslední písničce tedy znovu a pomyslně stál na pódiu MBA Band s pěti bývalými členy kapely. Bylo to fajn a nálada, podpořená narozeninami Libora Kosiny postupně gradovala. Díky chlapci a za rok opět v Provodíně.

Full House taktéž pod logem HD

Poslouchejte: Jižanský pelmel 25 – Boží spravedlnost a jiná neštěstí

Poslouchejte: Hurá na Jih 46 – Pan kytarista Petr Roškaňuk

Patrioti, Helmuti a máma Barkerová

Hudební dramaturg našeho rádia Petr Jirásek se při pátrání po nejzajímavějších hudebních novinkách dostal až do vod moderní country a to jak ryze americky patetické a patriotické (Montgomery Gentry), tak i poněkud poevropštěné a zhelmutované (The BossHoss). Rockovou lajnu posléze srovná miniprofilem jižanské trashmetalové grupy Maylene And The Sons of Disaster, která dokázala úspěšně zkombinovat víru v Boha s brutálním násilím a samopaly Thompson. Ruce vzhůru!

Montgomery Gentry – 20 Years of Hits (2018)

Vzpomínkové Best Of album na jednu z nejúspěšnějších kapel moderní country. Ten druhý z dua, Troy Gentry, vloni tragicky zahynul při havárii vrtulníku, nicméně Eddie Montgomery zatím pokračuje pod stejným názvem souboru nadále. Nové album s inovovanými verzemi největších hitů asi většině z nás, jako shrnutí nejslavnější fáze kapely, myslím postačí. Avšak pokud se někomu při shlédnutí připojeného klipu Montgomery Gentry zvedne, z přemíry patosu a amerického patriotismu, kufr, pak je to v pořádku – ortodoxně rednecká vlastenecká stylizace kapely funguje, tak jak má!

The Bosshoss – Black Is Beautiful (2018)

Němci stylizující se do archetypu kovbojů a desperádů. Jdou nato dobře, vypadají američtěji, než Amíci. The BossHoss mají bezvadné klipy (hlavně dobře vychytané motorky a bábovky), libují si v coverech, neštítí se dechů a mají, jestli dobře počítám, od roku 2005 už devět studiových alb, včetně tohoto nového. Slušná muzika, ale dle mého, něco tomu chybí. Je cítit, že bylo vyrobeno v EU. Es tut mir leid.

Maylene And The Sons of Disaster - Boží spravedlnost a jiná neštěstí

Maylene and Sons of Disaster pocházejí z Birminghamu v Alabamě a jsou představitelem té tvrdé odnože novodobé jižanské muziky, která bývá definována jako jižanský křesťanský thrash metal či southern metal core. Dlužno říci, že kapelu nevynechává žádná white metal encyklopedie.

Přiznám se, že po bližším seznámení s touhle kapelou, moje představa o typické křesťanské hudební skupině poněkud vzala za své. Aby ne, Maylene and Sons of Disaster zvolili rafinovanou vizuální stylizaci kapely, řekněme v b-stylu: bažiny, burani, bouchačky, béčkové horory, brutalita a taky blood, jak je vidět v přiloženém klipu k písni Open Your Eyes.

V klipu si zahrál roli řádného úchyla samotný Danny Trejo, bývalý feťák, který si v osmdesátých letech, ještě před nastartováním své hvězdné herecké kariéry, která mimochodem trvá dodnes, poctivě odseděl jedenáct let v kriminálu.

Ostatně, sám výklad křesťanské víry headlinera kapely Dallase Taylora je osobitý - dle jeho mínění spočívá v systému „co má přijít, to přijde“ a taky, že „za každých okolností je třeba zůstat sebou samým“.

Název kapely „Maylen a synové neštěstí“ byl zvolen podle pravdivé legendy, (ne)slavné story jednoho z historicky nejbrutálnějších amerických gangů - gangu matky Barkerové a jejích čtyř synů, zločinců a hrdlořezů, specializovaných na vykrádání bank a s tím spojené mordování za éry Velké hospodářské krize v třicátých letech minulého století. Gang loupil a zabíjel po celém území amerického středozápadu, dokud jeho členy na Floridě po tříhodinové přestřelce neodkrouhli federální agenti. Sama Máma Barkerová byla také silně věřící a nastojte: byla přesvědčena, že jedná pouze a jenom ve jménu Spravedlnosti boží. Svatá ty prostoto!

Máma Barkerová, to je dodnes perzóna mezi americkými gangstery. Samozřejmě Hollywood si takovouhle story nemohl nechat ujít, a to hned několikrát…

V této souvislosti si možná vzpomenete i na velký hit dodnes populárních Boney M pod názvem Ma Baker, a asi vám naskočí úvodní výhružné zavrnění v intru písně: "Freeze! I'm ma Baker. Put your hands in the air and give me all your money.“, na který někteří z vás určitě zamlada křepčili na diskotékách – text této písně pojednává o té samé proslulé gangsterské legendě.

Maylene and Sons of Disaster debutovali v roce 2005 stejnojmenným albem (I), bez valnějšího ohlasu. I další dvě alba (nazvaná také lakonicky II a III) jsou kytarově hutná s intenzivním řevem frontmana Dallase Taylora, nicméně pozorné ucho v hudbě kapely najde čitelné kytarové předivo a hudební postupy jižanských legend typu Lynyrd Skynyrd nebo Black Oak Arkansas. Už tady na všech albech najdete i mírnější kousky s výraznými refrény.

Jak stoupala popularita souboru, nastal (ku prospěchu věci) i odklon od nekompromisně tvrdého výrazu skupiny, a toto broušení ostrých metalových hran vykrystalizovalo na znamenitém čtvrtém albu kapely z roku 2011 (IV), kde už Maylene and Sons of Disaster znějí vyloženě libě, blíží se více mainstreamu a říkají si o pozvánku do žánrové první ligy.
Zdálo se, že jediným problémem kapely je jen otázka míry další komerční orientace, a že její další úspěch už nelze zastavit. Pak ovšem přišel osudový zlom.

Dallas Taylor

Před třemi lety, v roce 2015, před plánovaným natáčením vysoce očekávaného pátého alba, byli zpěvák Dallas Taylor a kytarista skupiny Jake Duncan brutálně napadeni policisty při rozmíšce před barem kvůli údajnému rušení nočního klidu a Taylor při tomto policejním zákroku utrpěl velmi závažná vnitřní zranění, zranění hlavy a zlomeniny obličeje spolu s psychickým šokem. Pánbůh byl zřejmě právě offline.

Zranění bylo a zůstává natolik vážné, že je zpěvák do dnešních dnů hospitalizován a plné obnovení chodu kapely je prozatím ve hvězdách.

Popřejme tedy Dallasovi brzké zotavení a návrat do hudebního byznysu a celé kapele návrat formy. Nechť slavná legenda matky Barkerové a jejích (zlo)synů opět ožije!

Amen.

Poslouchejte: Jižanský pelmel 25 – Boží spravedlnost a jiná neštěstí

Poslouchejte: Hurá na Jih 46 – Pan kytarista Petr Roškaňuk

Hurá na Jih 46: Pan kytarista Petr Roškaňuk

Druhá hodina dnes přináší velmi vzácného a milého hosta. Po skoro ročním úsilí se mi podařilo najít v kalendáři Petra Roškaňuka volný termín. Petr byl tak vstřícný, že jsme se sešli v jeho domácím studiu a po krátkém seznamovacím povídání jsme natočili na záznamník, podle mého názoru, dost vydařený rozhovor. Vlastní názor si ale musí udělat posluchači sami.

Petr Roškaňuk je známý, velmi vytížený a vyhledávaný kytarista, nejčastěji spojovaný s jeho domovskou kapelou Žlutý pes. V jeho hudebním CV ale najdeme i spoustu dalších významných kapel domácí rockové scény. Byl např. členem skupin Framus 5, Marsyas, Nová Růže, dlouhou dobu spolupracoval s Alešem Brichtou, realizoval se ve vlastních projektech R Force a Blackout a slyšet a vidět je i v Underground Blues Session společně s Honzou Martínkem a Joe Karafiátem.

Osudovým mezníkem v životě Petra Roškaňuka bylo přestěhování jejich rodiny do Prahy do domu, kde naproti bydlel kytarově zkušenější Honza Martínek. Ten dal mladému Roškymu několik lekcí hry na kytaru, ukázal pár fíglů, a když pak s Ondřejem Hejmou, Ivanem Hlasem a Tondou Smrčkou zakládali Žlutého psa, dostal Rošky lano, kterého se drží dodnes. Postupem času se vypracoval v respektovaného a uznávaného kytaristu a svým uměním obohacoval, jako host, spoustu alb jiných muzikantů a kapel. Žlutému psu je ale Rošky celý svůj život věrný a vedle Ondřeje Hejmy je vlastně jediným stálým hráčem skupiny od začátku do dnes.

V době, kdy z různých důvodů Žlutý pes nemohl hrát, si Rošky vždy našel prostor pro realizaci a uplatnění svých nápadů a energie. Komerčně asi nejúspěšnější byl projekt skupiny Nová růže, který existoval asi čtyři roky na přelomu 90. let. Vedle Petra Roškaňuka hrál na baskytaru Vilda Čok, na klávesy Ota „Balage“ Baláž a za bicí soupravou seděl Franta Hönig. Byla to svým způsobem superskupina, která přinesla na naši hudební scénu styl, který by se dal označit jako první crossover v Čechách s prvky punku, rocku, metalu, new wave, popu a bluesrocku. Osobní hudební ambice jednotlivých muzikantů vedly v roce 1992 k rozpadu kapely, ale v posledních několika letech jsme zaznamenali aktivity nasvědčující tomu, že by mohlo dojít k obnovení činnosti Nové růže.

Nová růže

Vedle všech svých aktivit s různými hudebními soubory a kapelami je Petr Roškaňuk také vyhledávaným autorem hudby k filmům a reklamám. Bez servítků se svěřil, jak je těžké se na naší domácí hudební scéně prosadit a hudbou se živit. Tedy hudbou svého srdce. Vedle komerčněji laděných projektů, jako je třeba obnovovaná Nová růže a, co si budeme povídat, také dnešní Žlutý pes, si Rošky dělá radost působením v kapele Underground Blues Session. Tříkytarová sestava Rošky, Honza Martínek a Joe Karafiát je extratřída. Kromě světového bluesového a bluesrockového repertoáru kapela hraje také vlastní Karafiátovy undergroundové pecky.

Underground Blues Session

Jako ukázku toho, co Roškyho kytarovou hru hodně ovlivnilo, Petr uvedl Wishbone Ash a jejich skladbu Where Were You Tomorrow, kterou má i Underground Blues Session v repertoáru. Zařadili jsme ji mezi ukázky a až teprve doma jsem zjistil, že existuje pouze její živá verze v délce přes 10 minut. Na koncertu to nikomu nevadí. Jsem zvědavý, kolik našich posluchačů ji doposlouchá do konce a kolik si vyslechneme nadávek, že tak dlouhou věc dáváme do rádia …

Samostatným příběhem, který nebylo možné nezmínit, je vystoupení Žlutého psa jako předkapely před Lynyrd Skynyrd v Plzni v roce 2015. Byl to rozhodně pro všechny členy kapely, Roškyho nevyjímaje, jedinečný lidský i profesionální zážitek. Některá setkání s ikonami světové rockové hudby nemusí být tak upřímná a přátelská. Lynyrd Skynyrd ale byli skvělí a neměli žádné manýry hvězd. Několik hodin strávených v jejich bezprostřední blízkosti patří k velkým momentům Roškyho života.

Petr Roškaňuk s Rickey Medlockem

Během našeho povídání jsme s Roškym probrali spoustu témat a finále obstaral pohled na současnou světovou produkci a kapely, které má rád. Jednou z jeho oblíbených partiček, které poslouchá a které udávají trend současné rockové hudbě, jsou Dead Daises. U nás dobře známá kapela, která už tady několikrát hrála a má tady své nadšené fanoušky. Poslední videoukázkou se s vámi pro dnešek rozloučím a věřím, že si povídání s Roškym rozkliknete, poslechnete a nebudete se přitom nudit.

Poslouchejte: Jižanský pelmel 25 – Boží spravedlnost a jiná neštěstí

Poslouchejte: Hurá na Jih 46 – Pan kytarista Petr Roškaňuk

Playlist Jižanský pelmel 25 – Boží spravedlnost a jiná neštěstí
Black Stone Cherry – You Got The Blues
Blackies – Blackies
Full House – Nejsi ztracenej
Montgomery Gentry – My Town
Montgomery Gentry - Where I Come From
The BossHoss – AYO
The BossHoss – In Your Face
Maylene & The Sons Of Disaster - Step Up (I'm On It)
Maylene & The Sons of Disaster - Open Your Eyes
Maylene & The Sons Of Disaster - Just Wanted To Make Mother Proud
Maylene & The Sons Of Disaster - Dry The River
Maylene & The Sons Of Disaster – Taking On Water

Playlist Hurá na Jih 46 – Pan kytarista Petr Roškaňuk
E.Clapton & B.B.King – Key To The Highway
Žlutý pes – Žádný blues
Wishbone Ash – Where Were You Tomorrow
Keny Wayne Shepherd – Never Lookin Back
R Force – Divnej chlápek
Blond – Blázen
R Force – Nebo snad ráno
Dead Daises – Make Some Noise