Maraton, který se v roce 1904 konal v rámci olympijských her v Saint Louis, se navždy zapsal do historie sportu. Bylo to neuvěřitelné klání, které provázely zmatky, chyby a problémy, jež z něj udělaly naprosto šílenou záležitost. Každý jednotlivý atlet účastnící se tohoto podniku byl hrdina. Příběh tohoto závodu je ukázkou toho, že lidská vůle dokáže překonat jakoukoliv nepřízeň osudu.
Vítěz nejšílenějšího běžeckého závodu v historii olympijských her – Thomas Hicks
Počkejte, až se ti černoši naučí běhat
V roce 1904 se olympijské hry poprvé ve své historii přesunuly mimo evropský kontinent, konkrétně do Saint Louis ve státě Missouri. Shodou okolností se hry konaly ve stejnou dobu, kdy probíhala v Saint Louis i Světová výstava (dnešní EXPO). Šlo o dvě velkolepé události, které se potkaly současně v jednom městě.
Promísení her se Světovou výstavou podle mnohých ubralo olympiádě na lesku. Už proto, že i samotná Světová výstava měla svůj sportovní program. Ten se konal v rámci Antropologického dne, při kterém nejrůznější divoši ze všech kontinentů soutěžili v házení blátem, šplhání na tyč nebo tanci. Slavný zakladatel Olympijského výboru Pierre de Coubertin si k tomu zlostně poznamenal: „Tato nemravná šaráda ztratí na přitažlivosti, až se tihle černoši, rudoši a Asiati naučí běhat, skákat a házet a nechají bílé sportovce daleko za sebou.“ Pan de Coubertin by se nejspíš dneska dost divil.
V rámci antropologického dne soupeřili v hodu oštěpem příslušníci domorodých kmenů z celého světa
Šest medailí s dřevěnou nohou
Samotná olympiáda přinesla mnoho fenomenálních sportovních výkonů. Mezi ty největší patřil bezesporu výkon amerického gymnasty George Eysera, který získal šest medailí, přestože závodil s dřevěnou nohou. Ovšem samostatnou kapitolou byl maratonský běh. Ten od začátku připomínal špatně sehranou komedii, která neměla s vrcholovým sportem naprosto nic společného. Závod měl natolik skandální průběh, že se vážně hovořilo o tom, že maraton už se nikdy na olympiádě nepoběží.
Americký gymnasta George Eyser a jeho originální dřevěná noha
Pekelné podmínky
Vše začalo už na počátku volbou tratě a také času startu běhu. Ten nezačínal ráno, jak bývá obvyklé, ale odpoledne. Teploty šplhaly ke 35 stupňům celsia, vedro bylo doslova vražedné. Délku trati organizátoři stanovili na 39,9 kilometrů. Běželo se třikrát kolem stadionu a pak do okolní krajiny. Trať vedla na vysoké kopce. Běželo se po prašné silnici, po které jezdila auta, koně s povozy, lidé tam chodili na procházky a venčili psy. K tomu je potřeba připočíst doprovodná vozidla patřící k závodu.
Mapa tratě z dobového tisku
To vše způsobilo, že závodníci běželi v hustém mračnu prachu. V šíleném vedru navíc byli dehydratovaní, protože jediné dvě šance, jak se dostat k vodě, byly u studny na 11 kilometru a v občerstvovací stanici na 24. kilometru. Už od začátku tedy bylo zaděláno na pořádný malér a bylo zřejmé, že podmínky pro běh jsou zcela nevyhovující.
32 statečných
Na start závodu dorazilo 32 atletů ze čtyř zemí – USA, Řecka, Kuby a Jihoafrické republiky spadající v té době pod Velkou Británii. Zdaleka ne všichni byli ale sportovci a jen málo z nich bylo skutečných vytrvalostních běžců (maratony běželi jen Američané Sam Mellor, A.L. Newton, John Lordon, Michael Spring a Thomas Hicks). Bylo zde několik běžců na střední tratě a pak celá řada podivínů a amatérů. Třeba Fred Lorz trénoval jen v noci, protože přes den musel chodit do práce na stavbu. Na olympiádu se dostal díky vítězství v jiném závodě, který byl ovšem pouze na pět mil.
Na startu nejšílenějšího maratonu v historii olympijských her. Číslo 31 Fred Lorz, číslo 20 Thomas Hicks, s číslem 3 v ustřižených kalhotách a polobotkách Félix Carvajal
Také nikdo z devíti Řeků na startu neměl s maratonským během sebemenší zkušenosti. To ani nemluvě o dvou jihoafrických domorodcích, kteří do Saint Louis původně nepřijeli závodit, ale byli součástí „živé výstavy“ o Burské válce. Když už ale byli ve městě, rozhodli se to také zkusit. Na start závodu se postavili bosí. Za Ameriku závodil Francouz Albert Corey, který přijel bez potřebných dokumentů. Na startu tak byla opravdu bizarní směsice závodníků.
Jižní Afriku reprezentovali Len Tau (vlevo) a Jan Mishiani z domorodého kmene Tswana
V polobotkách a dlouhých kalhotách na start maratonu
Zcela samostatnou kapitolu tvořil Kubánec Félix Carvajal (celým jménem Félix de la Caridad Carvajal y Soto), přezdívaný El Andarin. Právě tento pošťák z Havany se stal možná největším hrdinou celého závodu. Na to, aby mohl jet na olympiádu, si musel vyžebrat peníze od lidí v havanských ulicích. Ty mu ovšem stačily jen na lodní lístek do New Orleans. Dál tedy cestoval pěšky a stopem.
Létající pošťák z Havany Félix Carvajal stihl start závodu na poslední chvíli
Dorazil až těsně před závodem a na start se postavil ve svém civilním oblečení, které sestávalo z polobotek a dlouhých kalhot. V takovém oblečení ho nechtěli pustit na start závodu, ale bystrý a svěže vypadající temperamentní Kubánec si poradil. Kdosi mu půjčil nůžky a on si mohl ustřihnout kalhoty tak, že vypadaly alespoň trochu jako běžecké kraťasy.
Vražedný maraton
Závod mohl být po této úpravě Carvajalova oděvu odstartován. Ze startovní pistole vystřelil prezident Světové výstavy David R. Francis a běžci zanedlouho zmizeli v mraku prachu. Vlhkost a horko bylo nesnesitelné. Na cestách byl normální provoz, závodníci se museli vyhýbat vozům, koním i povozům. Závod vedl Fred Lorz, ale brzy ho předběhl Thomas Hicks, Brit závodící za Spojené státy.
Start! Nikdo z běžců netuší, co je čeká…
Závodníci začali brzy odpadat. Američan William Garcia zkolaboval přímo na trati. Jeho jícen byl obalený prachem, prachové částice mu protrhly také břišní dutinu. Garcia ležel na trati více než hodinu, než ho organizátoři odnesli a dostalo se mu doslova v poslední vteřině lékařské pomoci. John Lordon za běhu omdlel, a když se probral, raději odstoupil ze závodu. Jihoafrického černého domorodého běžce Len Taua začali na trati honit divocí psi a musel před nimi prchnout do lesa kilometr od tratě.
Jihoafrický běžec Len Tau na trati. Místním psům se na něm něco hodně nelíbilo. Že by ten klobouk?
Carvajal debatoval i obědval
Félix Carvajal se držel vepředu a vypadal ve velmi dobré kondici. Dokonce zastavoval a lámanou angličtinou se bavil s kolemjdoucími lidmi. Ovšem měl také příšerný hlad, celou cestu z New Orleans do Saint Louis nejedl. Napřed zastavil nějaké auto, jeho posádka zrovna pojídala broskve. Když se s ním odmítli rozdělit, jednoduše jim je sebral a utíkal dál. Později narazil na sad, kde si natrhal jablka. Ta ale byla bohužel nezralá a Carvajalovi se udělalo zle. Na chvíli si lehl do trávy a pak pokračoval v závodu.
Unikátní záběr kubánského pošťáka při běhu
Lorz závodí v autě
Na čele byl tou dobou Sam Mellor, který ale byl zcela vyčerpán a trápily ho křeče. Musel zpomalit a nakonec se zastavil. Křeče ničily také Lorze, který rovněž zastavil. Podařilo se mu ale stopnout jeden z doprovodných automobilů a nastoupit do něj. Ten ho pak vezl dalších 17 mil. Lorz mával vesele běžcům z okýnka.
Američané Mellor a Spring následování doprovodným vozidlem vybíhají ze stadionu na trať
Hickse probral jed na krysy
Na pokraji sil byl jeden z největších favoritů závodu Thomas Hicks. Byl dehydratován a nemohl pokračovat. Kupředu ho podpírali dva muži z podpůrného týmu. Sedm mil před cílem do něj nacpali energetickou bombu v podobě dvou vajec smíchaných se strychninem, což je účinný jed na krysy. To pak zapil několika doušky silné brandy. Strychnin v malém množství funguje jako stimulant. Hicks se probral z komatózního stavu a doslova se vyřítil na trať. Jeho nohy fungovaly jako písty stroje. Rychle se blížil do cíle.
Thomas Hicks si sáhl doslova na dno svých sil. Doping v podobě jedu na krysy a alkoholu ho ale postavil na nohy.
Lorzův triumf a Hicksův kolaps
Mezitím se ale Lorz jedoucí ve vozidle vzpamatoval. Vůz měl navíc jakousi poruchu, takže americký běžec vystoupil z vozu a vyběhl ke stadionu. Doběhl do cíle v čase pod tři hodiny za burácení ochozů. Davy šílely, Američan zvítězil ve fenomenálním čase. Druhý doběhl Hicks, který se okamžitě sesypal a zůstal ležet. Včasná pomoc hned čtyř lékařů jej po hodině dokázala přivést k životu. Hicks díky požití strychninu zcela přepjal své síly a dostal se do smrtelného nebezpečí. Zatímco se Lorz fotografoval s dcerou prezidenta Roosevelta, Hicks doslova bojoval o život.
Takhle to vypadalo na trati
Fenomenální Carvajal
Další doběhl Albert Corey, Francouz, který málem neodstartoval, kdyby ho pod svá křídla nevzali Američané. Následoval Arthur Newton a pak Kubánec Carvajal. Ten doběhl, přestože po cestě usnul, ztratil mnoho času vybavováním s lidmi, trpěl hladem a neměl žádné běžecké zkušenosti. Ještě dnes se na Kubě říká „Běháš jako Andarin“ s odkazem na tohoto mimořádného muže. Za rok se přihlásil na athénské závody, ale špatně si přepočítal dny z juliánského kalendáře na gregoriánský a dorazil až po závodě.
Klobouk dolů před všemi, kdo dokázali doběhnout do cíle
Z devíti Řeků dokončili závod jen čtyři. Zbytek vzdal v průběhu závodu. Celkově z 32 závodníků doběhlo do cíle jen 14, což je nejhorší poměr za celou dobu existence tohoto závodu.
Lorz diskvalifikován
Vlevo: Fred Lorz
Mezitím se přiblížil čas předávání medailí. Teprve chvíli před slavnostním okamžikem vyšlo najevo, že Lorz kus závodu projel autem. Trapný moment umocnilo Lorzovo vysvětlování, že nechtěl podvádět a že šlo z jeho strany jen o žert. Lorz byl okamžitě diskvalifikován. Mezitím se podařilo vzkřísit další dávkou strychninu Hickse, kterému zřejmě pomohl na nohy i fakt, že se právě stal vítězem závodu.
Nikdy v životě jsem neběžel takový závod
Hicks shodil za závod čtyři kila na váze. Dostal se na pokraj totálního kolapsu organismu. „Nikdy v životě jsem neběžel takový závod. Ty hrozné kopce jednoduše rozervou člověka na kusy,“ řekl poté, co převzal zlatou medaili.
Strychninem právě vzkříšený vítězný běžec Thomas Hicks ještě netuší, že zlato bude nakonec oprávněně patřit jemu
Olympijský maraton byl nespornou ukázkou sportovního hrdinství, ale byl také blamáží, jaká neměla obdoby. Pořadatelé závod absolutně nezvládli a skutečně hrozilo, že tento běh už nikdy na olympijských hrách nebude.
Tomáš Chalupa
Jsem novinář na volné noze. Píšu o statečných chlapech, kteří bojovali ve druhé světové válce. O hrdiny je totiž dneska nouze.
