A jedeme jako vždycky! Teda skoro vždycky. Minule jsme Honkytonk Jukebox rozjížděli přehlídkou písní z desek, pod kterými je podepsán nejvyhledávanější současný nashvillský producent David Cobb a tak se nám mezitím nashromáždil ve virtuálním elektronickém šuplíku pytel nových desek a singlů. Někdo tomu říká country, někdo americana, jiný zase roots rock, jejich věc.
The Dirty River Boys. Postapograss? Psychogospel?
Tahle muzika se moc škatulkovat nedá a tak místo zkoumání nápisů na nálepkách vybírám songy do playlistu úvodní hodiny Jukeboxu podle ucha. A jestli má ten song aspoň trochu koule a něčím mě zaujme, šup tam s ním. I kdybych s názorem, který jeho autor předkládá publiku, tisíckrát nesouhlasil. Což je zrovna případ nové desky My American Dream písničkáře Willa Hogea. Protestsong z levé strany amerického Jihu. Ale muzika to vůbec není špatná.
Na uklidněnou by možná sedlo trochu moderního bluegrassu. The Grascals mají moc pěknou dodávku. Kdyby vás to zajímalo, tak ta červená „dvanácettroska po americku“ se jmenuje Dodge A100 a je to ročník 66.
Jason Isbell. To je jméno, na které dřív nebo později při brouzdání americkou muzikou kdesi mezi country a beatem rozhodně narazíte. Jako skvělý úvod do jeho muziky může posloužit i nový živák natočený v historické a atmosférou nasáklém Rymanově auditoriu v Nashvillu – domově slavné Grand Ole Opry. Ten koncert tady máte pro jistotu celej.
Partu z El Pasa v Texasu jménem The Dirty River Boys asi znát nebudete, ale jejich bluegrassový gospel s rokenrolovou špínou na hmatnících kytar by mohl zajímat mimo jiné i posluchače Noční můry, audiospeciálu, který pro vás připravuje kolega Beman. A tohle video uvádějící jejich novou desku je prostě výborné. Postapokalyptický soundtrack ke Kingově Temné věži?
A na závěr jeden coveřík. Sweet Home Alabama, to je song, kterej už nahrál snad úplně každej. Čirou náhodou jsem narazil na jeho soulovou verzi, kterou ve slavném studiu v Muscle Shoals v Alabamě natočila kanadská zpěvule Karen-Lee Batten. Na hvězdičku z televizní talentový soutěže docela dobrý. Staří kusové v čele s legendárním zvukovým mistrem Rickem Hallem si to evidentně užívali.
Poslouchejte: Z jukeboxu do playlistu 29 – Každý má svůj sen
Druhá hodina dnešního Honkytonk Jukeboxu bude jako obvykle ve znamení podrobnějšího představení trojice nových desek a písní, které by, pokud dramaturgický pámbů Petr Jirásek dovolí, mohly skončit i v běžném playlistu našeho internetového Radia Dixie. Canaan Bryce je jedním z těch vlčáků, kteří při hraní po putykách kdesi v Texasu sní o velké kariéře v Nashvillu. Kdo ví, třeba to vyjde právě jemu. Kristina Murray už je se svým elektrickým folkem o krok dál v nashvillském undergroundu a Whitey Morgan? Ten patří k první lize nezávislé psanecké country a svým novým albem to jen potvrzuje. Waylon by měl určitě radost.
Whitey Morgan
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 36 – K čertu s country popem!
Canaan Bryce – Příběhy z dálnice 287
Každej to máme s muzikou trochu jinak. Někdy má člověk prostě chuť nic nekoumat a narvat si do sluchátek jeden starej dobrej flák za druhým. A je jedno, jak jsou ty písničky starý, prostě fungujou pořád. Kapely a zpěváci, kteří se střídají ve vaší hlavě, jsou staří dobří známí, někdy až skoro členové rodiny. A jindy zas máte chuť objevovat. Prozkoumávat tu bezbřehou řeku muziky, která se nedá spoutat, nejde ji nikdy poznat úplně celou, valí se v čase svou vlastní cestou a na rozdíl od dob nepříliš vzdálených dneska není problém si z ní poslechnout cokoliv. Spotify budiž pochváleno. Důkazem toho, že hudba, kterou vám na Radiu Dixie hrajeme, je pořád živá a aktuální, jsou neustále se objevující úplně nová jména a jejich písně, které vás donutí zastříhat ušima.
Přesně tohle je i případ mlaďocha jménem Cannan Bryce Mullinax. Těch pár roků, co je venku ze střední školy, věnoval akustickému sólo hraní všude, kam ho pustili a psaní písní. Obrazil nejdřív okolí svého rodného města Waxahachie a pak vyrazil po dálnici 287 do Fort Worth, jednoho z největších měst, které v Texasu najdete. Svůj doprovodný band dal dohromady z party kámošů teprve před pár měsíci a že jim to funguje, si ověřili na několika místních hudebních soutěžích. Bez velkého zkoušení za sebou nechali i ostřílené místní matadory a dokonce z toho káply i nějaký prachy. „Ten šest stop dlouhej šek mám pověšenej na čestným místě v garáži“, směje se autor a leader kapely Canaan Bryce.
Na debutové, vlastním nákladem vydané album Hwy 287 chlapci nasypali to nejlepší, co měli na skladě. Obal desky jejich sound vystihuje docela přesně. Tohle je Texas jak řemen, říznutej rudým prachem Oklahomy. Do místy až docela tvrdě rockujících elektrických kytar a jejich výrazných riffů se vplétají housle a pod pokličkou kotlíku pořád pobublává pořádná porce blues. Takhle se hraje country na západ od Mississippi. Když to teda máte v krvi a nasátý s mateřským mlíkem. Globální hvězdy se z těhle hochů asi nestanou, ale doma v Texasu si svoje místo na slunci určitě najdou. A v playlistu Radia Dixie taky.
Cannan Bryce – Hwy 287
4.10.2018
Canaan Bryce
http://www.canaanbrycemusic.com/
Kristina Murray – Šepot duchů a křik elektrických kytar
„Piš a zpívej jen o tom, co znáš a co jsi sama prožila“, poradil kdysi kdosi začínající zpěvačce a písničkářce a Kristina Murray se toho i na svém druhém albu opravdu drží. Na cestu po prosluněných místech i temných uličkách amerického Jihu se vás pokusí vzít dívka, která se trochu odlišuje od davu křehkých děvčat s laníma očima, kytarou a melancholickými songy o rozbitých vztazích. Těhle holčin je plný Nashville. Rodačka z Georgie se na scéně nezávislého country undergroundu pohybuje už pár let a za tu dobu se dokázala obklopit talentovanými kamarády, s jejichž pomocí dokázala svým písním dát jednoznačně rockovou příchuť, aniž by ovšem potlačovala svou písničkářskou přirozenost. Kdyby producent ještě víc přitlačil na pilu, tak by to v řadě případů mohly být velice slušné southern-rockové fláky. A to nás na Radiu Dixie zajímá. Nicméně své songy dokáže převrátit do akustické podoby, aniž by to vedlo k jejich degradaci, což je v praktickém životě jednoznačně plus. Na každém kšeftu nemáte za sebou celou kapelu.
Tématem alba Southern Ambrosia je autorčin domov. Jih. O tom už jsme toho slyšeli spoustu, ale do obrovského proudu písní a skladeb na tohle téma dokážete Kristina Murray přidat další, originální sloky. Linie mezi vykoupením a hříchem je zatraceně tenká a ostrá jak čára Apallačského pohoří, bohatství a chudoba se proplétají v hlubokých temných údolích mezi kmeny španělským mechem obrostlých dubů a duchové těch, kteří tu žili, bojovali a umírali, jsou mezi námi stále přítomní. Můžete je koutkem oka zahlédnout i vy. Jejich šepot vyprávějící o tajemství, bolesti i touze třeba zaslechnete i na novém albu Kristiny Murray.
Kristina Murray – Southern Ambrosia
21.9.2018
Loud Magnolia Records
https://www.kristinamurray.net/
Whitey Morgan And The 78´s – Nasrat na country pop!
Nekomprimisní. Pevný. Sebevědomý. Těmito slovy bych asi nejstručněji charakterizoval zvuk, který na svých deskách produkují Whitey Morgan a jeho (mimochodem vynikající) doprovodný band The 78´s. A nejen na deskách. Těch sice za posledních 10 let vypustili do světa nemnoho, konkrétně pět, ale méně je v tomto případě více. Stejný pocit mají jeho oddaní fanoušci i z jejich živých vystoupení po celých Státech. Jestli je někdo opravdovým pokračovatelem otce outlaw country Waylona Jenningse, tak je to právě Whitey Morgan. Ocelově tvrdý rytmus bicích, výrazné a houpavé linky baskytary, líný i občas nebezpečně naštvaný baryton chlapa, který by mohl být klidně váš soused. Stejně jako vy moc dobře ví, co je to fakt tvrdě makat, starat se o rodinu, hrát si s malými dětmi nebo rozdat pár ran v bez důvodu vypuklé rvačce v sobotní natřískané honkytonk putyce. Přesně o tomhle je opravdový život a i Morganovy písně. A že populární country je někde jinde? No a co? Srát na ni!
Na novém albu Whitey Morgana nečekejte žádné experimenty. Tenhle chlap dobře ví, kdo vlastně je, proč si vybral právě tuhle cestu a jde pevně po ní. Když zpívá o ďáblu na dně flašky, o tom, jaké to je, když vás vyrazí na stará kolena z fabriky, kde jste celý život montoval auta, nebo o tom, jak těžké je stoupat vzhůru, když se propadáte hloub a hloub do těch největších sraček, tak mu to prostě věříte. A to vůbec není málo. Platí to stejně pro jeho vlastní písně, jako i pro jakékoliv covery, ze kterých dokáže s neuvěřitelnou lehkostí udělat další, do řady morganovských outlaw fláků přirozeně zapadající kus – viz třeba vynikající Just Got Paid od ZZ Top. Dokud budou skládat, hrát a zpívat lidi jako Whitey Morgan, tak se o budoucnost opravdové, autentické country muziky nemusíme bát. Ani v těžkých časech, které dřív nebo později potkají každého z nás. Radio Dixie vřele doporučuje a za mě osobně oba palce nahoru – jedna z nejlepších desek roku 2018.
Whitey Morgan And The 78´s – Hard Times And White Lines
26.10.2018
Whitey Morgan Music
http://www.whiteymorgan.com/
Poslouchejte: Z jukeboxu do playlistu 29 – Každý má svůj sen
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 36 – K čertu s country popem!
Playlist Z jukeboxu do playlistu 29 – Každý má svůj sen
Jamie Lin Wilson – Oklahoma Stars
Will Hoge – Still A Southern Man
Canaan Bryce – City Limit Sign
Alan Jackson, Muscle Shoals – Wild Horses
The Grascals – Heartbrake Hall Of Fame
Jason Isbell And The 400 Unit – Something More Than Free
The Dirty River Boys – Cheyenne
Jake Stringer – Tornado
Carson McHone – Good Time Daddy Blues
Karen-Lee Batten – Sweet Home Alabama
Blackberry Smoke, Amanda Shires – Let Me Down Easy
Playlist Honkytonk Jukebox 36 - K čertu s country popem!
Canaan Bryce – Black Is Gold
Canaan Bryce – Black Sheep
Canaan Bryce – Waistin´ My Time
Canaan Bryce – Miss May
Kristina Murray – The Ballad Of Angel & Donnie
Kristina Murray – Made In America
Kristina Murray – Lovers & Liars
Kristina Murray – Slow Kill
Whitey Morgan And The 78´s – Bourbon And The Blues
Whitey Morgan And The 78´s – What Am I Supposed To Do
Whitey Morgan And The 78´s – Hard To Get High
Whitey Morgan And The 78´s – Just Got Paid
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
