Jamey Johnson je jako autor podepsán pod spoustou slavných hitů a na chvíli i sám zazářil ve světlech reflektorů, než se zase stáhl zpět do zaplivaných barů. Tohoto novodobého psance si dnes blíže představíme. Nejprve si ale dáme přehled novinek ze zámoří.
Jamey Johnson
Country zprávy červenec 2018
Garth Brooks oznámil obří koncert na stadionu university Notre Dame ve státě Indiana. Půjde vůbec o první hudební show v historii stadionu, který včetně hrací plochy dokáže pojmout až 100 tisíc diváků. Datum koncertu, stejně jako další termíny jeho chystaného turné, zatím oznámeny nebyly.
Loretta Lynn se ve svých 86 letech vrací ke koncertní činnosti. Svůj intenzivní program musela odložit kvůli prodělané mrtvici loni v létě a začátkem letošního roku pak po pádu utrpěla frakturu pánve. Nyní již je opět fit a připravuje vydání nové desky.
Loretta Lynn
Příští měsíc bude jedinečná příležitost vidět v Evropě Michaela Petersona – 11. srpna zahraje na festivalu Pure Country v polském Wolsztynu a 18. srpna vystoupí v klubu Four Corners v Untermeintingenu u Mnichova.
Country hvězdy se v poslední době předhání, kdo na nashvillské Broadwayi postaví větší bar. Trend před pár lety odstartoval Alan Jackson a v současnosti se připravuje alespoň šest dalších klubů. Nejnovější bar minulý měsíc otevřel Blake Shelton, Kid Rock stále staví a nyní oznámil plány na vlastní podnik také Luke Bryan, jehož podnik bude šestipatrový.
Na konci srpna vyjde dvoualbum k poctě Rogera Millera. Nové verze jeho písní nazpívaly hvězdy jako Ronnie Dunn, Brad Paisley a Asleep at the Wheel a nejznámější pecku King Of The Road si pak dají všichni jako All-Star Band!
Roger Miller
Asi nemusíme nikomu připomínat, že The Rolling Stones na Den nezávislosti odehráli strhující show v Praze. Možná už méně lidí ví, že Stouni jsou také velkými country fandy, v minulosti například společně koncertovali s Brooks & Dunn a Mick Jagger si s chutí zazpíval duet s Bradem Paisleym na jeho poslední desce. Mrkněte na tuto lahůdku od Waylona Jenningse. Věděli jste, že Ronnie Wood umí takto válet na steel kytaru?
Jamey Johnson – Osamělý psanec v boji proti systému
Jamey Johnson se narodil v Alabamě roku 1975, vyrůstal na moderní country 80. a 90. let a prvním koncertem v životě, který kdy navštívil, byla show Alana Jacksona. Po střední škole nastoupil na univerzitu v Jacksonvillu, ale po dvou letech se na studia vykašlal a narukoval do armády. Nastoupil k mariňákům a po osmi letech služby to dosáhl na desátníka. Po opuštění armády se vrátil do Alabamy a se svou kapelou se protloukal po těch nejšpinavějších barech v okolí Montgomery. Roku 2000 se rozhodl, že se zkusí muzice věnovat profesionálně a přestěhoval se do Nashvillu. Aby měl co prodávat během barových vystoupení, tak na vlastní náklady natočil nezávislou desku s názvem They Call Me Country.
Po jednom vystoupení dostal Johnson nabídku natočit demo nahrávku duetu s tehdy neznámou zpěvačkou jménem Gretchen Wilson, která se rovněž snažila prorazit a zatím se živila zpívání dema. Tím se Johnson dostal k tvorbě demo nahrávek a během tohoto období nazpíval původní verze pozdějších hitů jako byly Songs About Me (Trace Adkins) nebo That's How They Do It In Dixie (Hank Williams Jr. & Friends).
Mezitím začal Jamey Johnson také psát texty pro další umělce a hned jeden z jeho prvních kousků se stal celosvětovým megahitem. Text, který původně napsal s tehdy také ještě neznámým Randym Houserem jako vtip o dámských zadnicích z country klubů, proměnil Trace Adkins v obří komerční trhák s názvem Honky Tonk Badonkadonk, a Johnsonovi tento song vynesl slušný balík peněz.
Roku 2005 Johnson konečně získal svou vlastní nahrávací smlouvu s BNA Records a následujícího jara vydal své první album na velkém labelu. Jmenovalo se The Dollar a Jamey zaznamenal menší hit s titulní písní. Další singl ovšem propadl a Johnson dostal vyhazov.
Po ztrátě nahrávací smlouvy se uzavřel do sebe, rozvedl se s manželkou, přestal se holit a přežíval u známého na gaučí. Právě v tomto období se ze vždy upraveného hodného chlapce Jameyho Johnsona stal Jamey Johnson, kterého známe dnes - zarostlý psanec, který má všechno a všechny u zadele. Nadále ale pokračoval v psaní textů a ještě téhož roku George Strait zabodoval s #1 hitem Give It Away, který Jamey napsal s legendárním Billem Andersonem.
Přestože se mu nedařilo jako zpěvákovi, jeho texty měly úspěch v roce 2007 Trace Adkins slavil další dva hity z Johnsonova pera - byly to svižné pecky Ladies Love Country Boys a I Got My Game On. O rok později přišel Johnson za Adkinsem s další slibnou skladbou s názvem In Color, Adkins jí natočil a plánoval ji brzy vydat. Jenže mezitím Jamey Johnson dostal novou nahrávací smlouvu se společností Mercury Nashville, která chtěla co nejdříve vydat jeho album, a tak se Johnson vydal za Adkinsem s prosíkem, zda by si mohl nechat skladbu In Color pro sebe. Adkins svolil s tím, že je to Johnsonova skladba a ať si ji tedy nechá.
Ačkoliv nahrávka In Color v Johnsonově podání vystoupala nejvýše jen na 9. místo hitparády, kritikou byla velmi ceněna a Johnson za ní byl nominován na dvě Grammy. Kromě toho byl tento song v květnu dalšího roku vyhlášen nejlepší písní roku na předávání cen ACM Awards a v listopadu pak získal stejný titul rovněž i na konkurenčních CMA Awards. Trace Adkins pak přišel za Johnsonem a v nadsázce na něj spustil: „Ty hajzle, kdybych věděl, že z toho bude píseň roku, tak ti ji nikdy nepřenechám!“
Motivován silným pozitivním ohlasem se Johnson pustil do výroby další desky, která vyšla v roce 2010. Jmenovala se The Guitar Song a jednalo se o dvojalbum. Přestože z ní nevzešel žádný hit, alba se i tak prodalo 250 tisíc kusů a vzhledem ke dvěma obsaženým CD, která se počítají zvlášť, si deska vysloužila zlatou certifikaci. K režírování videoklipu písně Playing The Part si Johnson pozval svého přítele - slavného hollywoodského herce, který v klipu zároveň ztvárnil tančící gorilu. O jakého herce se jedná, vám neprozradíme, ale můžete se přesvědčit sami v daném videoklipu.
Mnohem větších úspěchů než jako sólový umělec dosáhl Johnson jako autor songů pro další interprety a v nashvillské komunitě textařů si získal výbornou pověst. Velmi blízký vztah si vytvořil k legendárnímu textaři Hankovi Cochranovi, autorovi nesmrtelných hitů jako I Fall To Pieces (Patsy Cline) nebo The Chair (George Strait). Když Cochran umíral, Johnson s ním trávil mnoho času u jeho nemocničního lůžka. Po Cochranově smrti v roce 2010 se Johnson pustil do výroby alba k poctě svého slavného vzoru. Deska Living For A Night: A Tribute To Hank Cochran vyšla v roce 2012 a Johnson ji pojal jako album duetů. Natočil společné písně s plejádou zvučných jmen, jako jsou George Strait, Ronnie Dunn nebo Vince Gill a zlatým hřebem pak byla závěrečná skladba Living For A Night, na které si kromě Johnsona zazpívali Willie Nelson, Merle Haggard, Kris Kristofferson i samotný Hank Cochran. Jamey Johnson si za tuto desku vysloužil další nominaci na Grammy.
V roce 2013 vygradovaly dlouhodobé neshody mezi Johnsonem a jeho labelem Mercury Records. V rozhovoru pro časopis Rolling Stone si Johnson tehdy postěžoval, že se k němu vydavatelství chová hůř než kdysi k Dixie Chicks (které po jejich kritice George W. Bushe začal celý svět nenávidět a countryová komunita dívčí kapelu obratem zavrhla) a že kvůli nevýhodně postaveným smlouvám prakticky nedostává žádné peníze za své texty a nahrávky. Doslova řekl, že nikomu ve svém vydavatelství nevěří a že za daných okolností nevidí žádný důvod, proč by měl psát a nahrávat nějaké nové songy.
Svízelná situace se o rok později trochu pohnula, když Johnson od Mercury Records odešel a založil vlastní nezávislý label. Na něm ještě na konci roku vydal několik vánočních písní a v dalším roce zveřejnil dva dříve nevydané songy, které však byly natočeny o mnoho let dříve. V roce 2017 v jednom rozhovoru uvedl, že jedním z důvodů, proč nepíše nové texty, jsou komplikace spojené s otřesem mozku, který prodělal o sedm let dříve, když uklouzl na ledu, a že od té doby je pro něj mnohem těžší něco kreativně vytvářet.
Zároveň dodal, že jeho prioritou je intenzivní koncertování a že nevidí příliš reálně, že by si v blízké době našel čas na delší dovolenou ke psaní textů, protože jak vysvětlil, žije sám, a když se mezi štacemi dostane domů na dva dny, stačí jen pofackovat věci po domě a zas jede dál.
Nyní se píše rok 2018 a Jamey Johnson nedávno oslavil 43. narozeniny. Stále velmi často koncertuje a většinu jeho současného repertoáru tvoří převzaté písně, protože nemá dostatek vlastního materiálu a jeho starší singly, které se dostaly do povědomí posluchačů, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Od vydání jeho poslední původní muziky již uplynulo osm let a nic nenasvědčuje tomu, že by chtěl v blízké době něco nového vytvářet. Je to velká škoda, protože v letech 2008-2010 předvedl opravdu geniální kreativitu a spoustu příznivců tradiční muziky navnadil, že by konečně mohla komerčnímu výplachu z rádií vzniknout kvalitní protiváha. Jak ale víme, naděje umírá poslední.
PLAYLIST:
Garth Brooks - All Day Long
Loretta Lynn - Portland Oregon
Michael Peterson - Drink, Swear, Steal & Lie
Luke Bryan - Country Man
Roger Miller - King Of The Road
Brad Paisley - Drive Of Shame (feat. Mick Jagger)
Jamey Johnson - Hard Times
Jamey Johnson - The Dollar
Jamey Johnson - In Color
Jamey Johnson - Playing The Part
Jamey Johnson - The Eagle (with George Strait)
Jamey Johnson - Set `Em Up Joe
Jamey Johnson - My Home's In Alabama (live)
Petr Mečíř
Nejsem hudební kritik, ale hudební chválič, protože píšu jen o tom, co se mi líbí. Za dobrou muzikou pojedu kamkoliv.
