Garth Brooks v Americe prodal víc desek než Elvis a jeho bombastické koncerty se nedají vůbec s ničím srovnat, a přesto je jeho jméno mimo hranice USA takřka neznámé. Jeho současné comebackové turné, kterým se nyní vrátil po 13 letech v ústraní, nyní bourá všechny rekordy v návštěvnosti. A jelikož s ním brzy zavítá i do Evropy, je nejvyšší čas si tohoto fantoma blíže představit.
Poslouchejte: Country zprávy prosinec 2016 a profil Gartha Brookse
Garth Brooks se narodil v roce 1962 v oklahomské Tulse v rodině projektanta těžařské společnosti jako nejmladší z 6 dětí. Rodina žila v městečku Yukon, kde pravidelně o víkendech pořádala zábavné večery pro místní a každé dítě se muselo zapojit, ať už hudebně nebo nějakou scénkou. Garth se tak naučil hrát na kytaru a na banjo. Později na střední však zcela propadl rocku a jeho ranými idoly se stali Billy Joel, James Taylor a Kiss. Garthovou největší vášní byl ovšem sport. Hrál rugby a baseball a úspěšný byl zejména v atletice, kde házel oštěpem a běhal sprint. Měl našlápnutou velice slibnou sportovní kariéru a dokonce dostal stipendium na oklahomské univerzitě, jenže pak se stalo něco, co změnilo celý jeho život: uslyšel v rádiu debutový singl George Straita Unwound.
V tu chvíli se rozhodl, že chce dělat country muziku a jak dnes vzpomíná, doslova si tehdy řekl, že se stane „Georgem Straitem.“ Svoji sportovní dráhu tedy hodil za hlavu, založil kapelu a začal hrát po klubech v Oklahomě. V roce 1987 se přestěhoval s manželkou do Nashvillu a nakonec získal nahrávací smlouvu od Capitolu. Jeho debutová deska Garth Brooks vyšla v dubnu 1989 a hned první singl Much Too Young To Feel This Damn Old se setkal s příznivým ohlasem. Jeho hvězdnou dráhu ale odstartovaly až skladby If Tomorrow Never Comes a The Dance. Obě se dostaly na první místo hitparády, Brooks byl v anketě ACM vyhlášen nejlepším novým country zpěvákem a také vyjel na své první velké turné jako předskokan Kennyho Rogerse. V té doby však ještě nikdo netušil, co přijde.
Hotová „garthománie“ vypukla až s jeho druhou deskou No Fences, která přinesla legendární party song Friends In Low Places. Co však Brookse vyneslo až do oblak, bylo pojetí jeho živých vystoupení. Tradičně konzervativnímu country publiku představil úplně nový formát show, který spíš připomínal rockový koncert. Horkou novinkou bylo použití bezdrátového headsetu, díky kterému nemusel být přikovaný na jednom místě a také velmi členitá jeviště se spoustou ramp a můstků. Brooks dával do hraní neuvěřitelnou porci energie, běhal a skákal po podiu jako splašený, neustále dělal srandičky nebo se spouštěl po provaze či létal na laně.
Přitom zvuk jeho muziky byl stále velmi tradiční včetně houslí a steel kytary. Jeho bombastické megakoncerty si rychle získaly ohromnou popularitu a Brooksovi se ke country podařilo přitáhnout miliony mladých posluchačů. Garth Brooks tak doslova otevřel stavidla a umožnil nástup nové generaci zpěváků jako jsou Alan Jackson, Clint Black nebo Travis Tritt. Ještě než vyšlo Brooksovo třetí album Ropin' The Wind, tak jen předobjednávek na novou desku byly 4 miliony!
Podobně jako si Elvis přisvojil koncem 50. let celý rokenrol, tak začátkem 90. let patřil celý žánr country pouze Brooksovi. Neustále trhal rekordy v prodejích desek, v návštěvnostech koncertů a sbíral jednu cenu za druhou. Velmi rostl i jeho vliv ve společnosti, který chytře využil v charitativní práci. Velmi věrný byl zároveň i svým zásadám. Jeden příklad za všechny: v roce 1993 měl Garth Brooks zpívat národní hymnu na Superbowlu. Se stanicí NBC měl domluveno, že těsně před zápasem odvysílají premiéru jeho nového videoklipu k písní We Shall Be Free, což byl country-rockový-gospelový song vybízející k rasové a náboženské toleranci. Ve videu také promluvilo několik desítek známých osobností (včetně Martiny Navrátilové). NBC se však na poslední chvíli rozhodla video neodvysílat kvůli kontroverzním záběrům apartheidu a ku-klux-klanu.
Brooks to bral jako porušení dohody a odmítl vystoupit. Organizátoři začali zmatkovat a náhodou mezi diváky na stadionu objevili Bon Joviho, se kterým začali rychle domlouvat záskok, zatímco stále vyjednávali s Brooksem. Když Brooks na parkovišti nasedal do auta, dostal zprávu, že NBC jeho klip přece jen pustila, tak se vrátil a hymnu zazpíval. Poprvé v historii tak Superbowl začal se zpožděním, aby televize mohla odvysílat hudební klip. Od tohoho incidentu nyní musí všichni umělci, kteří mají na Superbowlu zpívat státní hymnu, dodat předem její nahrávku pro případ nouze. Podobných případů, kde Brooks lpěl na držení slova a zásad, přes které nejede vlak, bychom našli spoustu.
Klip We Shall Be Free není online a nahrát ho na Youtube se rovná žádosti o smazání účtu, takže aspoň tu hymnu...
V roce 1994 se Brooks vypravil na svoje první mezinárodní turné, se kterým také navštívil Evropu, Austrálii a Brazílii. Aby koncertní zážitek umožnil co nejvíce divákům, nastavil pevnou cenu vstupenky na 20 dolarů bez ohledu na to, kde zrovna hrál, ačkoliv běžná cena lístků byla v té době několikanásobně vyšší. Tento faktor velmi přispěl k masovému zájmu o lístky a koncerty se pravidelně vyprodávaly během několika minut. Na svých cestách si mimořádně oblíbil Irsko, kde v roce 1997 natočil záznam koncertu na video.
Vyvrcholením jeho obřích turné pak bylo vystoupení v New Yorku v srpnu 1997. Navzdory předpovědím, že zájem o country hudbu v New Yorku bude minimální, přišlo nakonec do Central Parku neuvěřitelných 980 tisíc diváků. Videozáznam z tého famózní show, kde nad téměř milionovým davem přelétávají helikoptéry, je dnes již legendární. Velmi specifická je i atmosféra jeho koncertů, kde jsou diváci většinu času v úplném tranzu a sborově zpívají všechny songy spolu s Brooksem od začátku až do konce. V roce 1998 vydal Garth Brooks živé album Double Live, které se stalo nejprodávanějším živákem všech dob.
Koncert Brookse v irském Dublinu v roce 1997
Postupem času Brooks pociťoval čím dál silnější konflikty mezi svoji kariérou a rodinným životem. Měl tři malé dcery a velmi ho trápilo, že je stále na cestách. Svůj vnitřní boj nakonec vyřešil radikálně a 26. 10. 2000 oznámil svůj odchod do důchodu po vydání jedné poslední desky. Jeho závěrečné album Scarecrow vyšlo o rok později, ale jeho propagace ze strany Brookse byla již velmi omezená. Garth Brooks tehdy prohlásil, že se nevrátí dřív, dokud jeho nejmladší dceři nebude aspoň 18 let. Jelikož se tehdy jednalo o nejméně 13-letý horizont, vyvolalo jeho prohlášení ve své době zděšení. Brooks před odchodem do rodinného života učinil poslední krok a tím bylo odkoupení veškerých práv na svoje nahrávky od společnosti Capitol Records. Spolu s Brooksem tak z trhu rázem zmizela i jeho muzika.
Přestože nebyl aktivně činný, tak distribuci svých nahrávek nadále řídil velmi chytře. V roce 2005 se spojil s řetězcem Walmart a vydal u nich boxset s reedicemi svých starších CD a v dalších letech u nich vydal i album archivních nahrávek Lost Sessions a výběr hitů The Ultimate Hits. U příležitosti vydání této kompilace také nahrál 3 nové skladby a ihned se potvrdilo, jaký je po Brooksově nové trorbě stále obrovský hlad. Když se totiž vydá nový singl do rádií, obvykle to trvá řadu týdnů, že se nový song dostane do povědomí a než pomalu vyšplhá hitparádou. Nový singl Gartha Brookse More Than A Memory se však v roce 2007 stal první skladbou v historii, která debutovala hned na 1. místě hitparády.
Garth Brooks zastává názor, že hudba by se měla prodávat pouze jako celá alba a ne jako jednotlivé singly. Jako důvod vždy uváděl, aby podíly z autorských poplatků dostaly rovným dílem také k textařům a studiovým muzikantům za písně, které se nestanou hity. Z tohoto důvodu nikdy nedovolil, aby jeho hudební katalog byl na iTunes, kde se prodávají jednotlivé skladby. Stejně tak vytrvale bojkotuje Youtube a všechny streamovací služby typu Spotify a Pandory, které autorům platí jen absurdně malé částky. Brooks si jakožto majitel práv na svou tvorbu může takové výsady dovolit, ale zároveň kvůli tomuto jeho postoji nebyla jeho muzika dlouhá léta dostupná jinak než na fyzických CD v různých boxsetech.
Brooks dokonce zaměstnává tým lidí, kteří jeho práva hlídají a pokud byste třeba umístili na Youtube studiovou verzi některé jeho písně, tak do druhého dne bude pryč. Na Youtube je tak k dispozici jen několik jeho živých vystoupení z televize a pak mraky amatérských cover verzí, které lidé šíří pod jeho jménem. Je ta trochu paradoxem, že od nejprodávanějšího sólového umělce všech dob nelze prakticky žádnou muziku veřejně dohledat, ale na druhou stranu toto vakuum zase velmi posiluje kult Brooksovy osobnosti, takže ten jistě moc dobře ví, co dělá.
Svůj důchod Garth Brooks částečně přerušil v roce 2009, kdy zahájil pravidelná víkendová angažmá v hotelu Wynn v Las Vegas. Jednalo se o akustické koncerty, kde byl jen on sám s kytarou a v komorním prostředí hrál vše, co ho napadlo včetně klasik svých idolů od Merlea Haggarda až po Jamese Taylora. Toto angažmá trvalo až do ledna 2014, kdy oznámil plány na plnohodnotný comeback.
Fanoušci se konečně dočkali po dlouhých 13 letech, kdy Garth Brooks na podzim 2014 vyjel na první velké turné. Zároveň vydal novou desku Man Against Machine, jejíž titulní skladba symbolizovala jeho boj s molochem hudebního průmyslu. Spolu s novou deskou spustil i vlastní portál s prodejem digitální hudby Ghost Tunes, kde poprvé v historii zpřístupnil svůj katalog v digitální podobě. V souladu s jeho principy bylo pochopitelně možné zakoupit pouze celá alba.
Fenomén jménem Garth Brooks je nyní zpět v plné síle. Jeho současné comebackové turné trvá už přes dva roky a brzy bude prodána vstupenka s pořadovým číslem 5 000 000. Na řadě stadionů v USA nyní Brooks překonává rekordy v návštěvnosti, které před 20 let sám vytvořil. I ve svých 54 letech je to stále neskutečný ďábel a jeho koncerty jsou stále naprosto energizující. Zrovna minulý měsíc vydal Brooks novou studiovou desku Gunslinger, album vánočních duetů Christmas Together se svou manželkou Trishou Yearwood a také boxset 10 CD The Ultimate Collection.
V listopadu byl nyní Garth Brooks po mnoha letech v ankětě CMA opět vyhlášen Umělcem roku, čímž stvrdil svůj oficiální návrat na countryový Olymp. Jeho počet prodaných desek v USA je současnosti 138 milionů a v těsném závěsu za ním je Elvis Presley s 136 miliony. S velký odstupem pak následují Billy Joel (82,5), Michael Jackson (79) a Elton John (77).
Je velmi pravděpodobné, že se Brooks v druhé polovině příštího roku vydá se svým turné do Evropy a pokud budete mít možnost, tak návštěvu některého koncertu vřele doporučujeme, protože Brookse je prostě třeba vidět naživo.
Petr Mečíř
Nejsem hudební kritik, ale hudební chválič, protože píšu jen o tom, co se mi líbí. Za dobrou muzikou pojedu kamkoliv.
