Skupina The Cell patří u nás k tomu nejlepšímu, co domácí southern rock může nabídnout. Jejích hudba je přesně o tom, o čem píší učebnice, když dojde řeč na téma jižanského rocku. Lahodí to uchu rockerů, bluesmanů i milovníkům moderní country. Bohužel je tato hudba u nás stále jen okrajovým žánrem. Doufám a věřím, že i tímto dnešním dílem Hurá na jih zájem o kapelu The Cell aspoň trochu zvýšíme.
Dališova Drbárna
I když by se novinek ve světě southern rocku pár našlo, rozhodl jsem se (vtipně), jako největší drb dnešního dílu Hurá na jih prozradit, že celý pořad dnes bude o mé nejoblíbenější domácí southern rockové kapele The Cell. „Bo času je malo“, jak říkají kamarádi na Ostravsku, pojďme rovnou na to.
The Cell krok za krokem
Pražská kapela The Cell patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu, co naše southern rocková scéna nabízí. Přes nesporné profesionální kvality jednotlivých muzikantů a tím i celé kapely, se The Cell pohybují jaksi v pozadí zájmů široké veřejnosti a jsou spíše miláčky menšinového, specializovaného publika. Nevím, jestli je to dobře pro kapelu, ale určitě to není dobře pro širokou posluchačskou obec, která tuhle kapelu pravděpodobně vůbec nezná a tím pádem přichází o nesporně kvalitní autorskou hudbu.
Skupinu dali dohromady český bubeník Milan Milata (mj. hrával v General Lee a s Jindrou Vobořilem) a zpěvák David Gore, v Čechách domestikovaný Američan pocházející z města Lafayette v Louisianě. Ti dva se sice již nějakou dobu znali, ale umělecká jiskra mezi nimi přeskočila až v roce 2002, kdy David se slovy "Listen to this, man!" pustil Milanovi nahrávku své písně. V tuto chvíli Milan věděl, že tahle spolupráce bude plodná. Bubeník a kapelník Milan vzápětí dává dohromady první sestavu poskládanou z muzikantů, se kterými již v minulosti spolupracoval na jiných projektech. Přichází tak baskytarista Leoš Koudelka a kytarista Michal Beneš, který se spolu s Davidem Gorem stává hlavním autorem repertoáru kapely. Do kapely Milan také přizval zpěvačku Veroniku Mohaplovou / Milatovou, která se v budoucnu stane jeho švagrovou.
The Cell 2003
Od samého začátku staví kapela na vlastním autorském repertoáru plodné dvojice Beneš/Gore a jen pro oživení a doplnění koncertů hraje pár coverů. Už v roce 2003 The Cell nahrávají první promo CD Demo 2003, které jim má pomoci proniknout k uším promotérů, na podia a případně i do rádií. Na CD je celkem pět písní, které se později objevily i na řádných albech v daleko propracovanějších a dynamičtějších podobách. Na těchto nahrávkách se jako druhý kytarista objevuje Patrik Šnobl.
V letech 2003 a 2004 došlo u The Cell k několika personálním posunům. Přišel nový druhý kytarista Peter Boška, mělnický bluesový klávesák Tomáš Homuta a vedle Veroniky Mohaplové se prostřídalo několik dalších vokalistek. Kapela se začala pomalu ale jistě prosazovat na klubových pódiích a rozšiřovat vlastní repertoár. Při koncertech ale zabíralo i pár coverů. Nejvíc asi ten od Leslie Westa The Cell, podle kterého se kapela na začátku své existence pojmenovala. Asi nejstarší záznam koncertu The Cell, který je k dohledání, je tento z vystoupení na jižanském festivalu na Mlejně z roku 2004.
Rok 2005 znamenal pro The Cell další vzestup. Podařilo se jim navázat spolupráci s jedním německým managerem a už v polovině ledna vyrazili na první zahraniční koncert do německého Schwarzenbachu. V průběhu roku se do Německa podívali ještě pětkrát. Na těchto koncertech The Cell navazovali kontakty a přátelství s dalšími zahraničními kapelami, které později pozvali na společné koncerty u nás. Například italští W.I.N.D., španělští Sugar Mountain a němečtí Lizard. Došlo i na natočení prvního oficiálního alba. Kapela měla na natáčení skvělé podmínky a nic je nenutilo spěchat. Hráli si s každým detailem a každou písničku předělávali několikrát. Původní plán na vydání alba ještě v roce 2005 se tak nepodařilo splnit, ale podařilo se natočit krásný promo videoklip v areálu hostivařské „Pérovny“ s písničkou The Blues Never Stops.
Ani v roce 2005 neustaly personální rošády. Petr Boška ve studiu při nahrávání už vystupoval jen jako host a u druhé kytary ho na koncertech vystřídal Milan Matoušek. Ten se rychle naučil repertoár a bez problémů zapadl do party. Druhou vokalistkou na albu byla Hanka Vaníková, která ale byla na obalu také uvedena ve skupině hostů. Obě děvčata si dokonce na albu zazpívala společný duet Back Door Woman. Druhou stálou vokalistkou se pak brzy stala Vlaďka Svobodová. Pojďme se teď ještě vrátit k několika detailům prvního alba. Už někdy v červenci 2005 ustaly spory kolem názvu alba a bylo rozhodnuto, že se bude jmenovat Are You Ready?! Grafická podoba obalu pak byla svěřena výtvarníkovi a příležitostnému herci Marku Brodskému. Dobrá volba.
Už v březnu 2006 vyrazili The Cell na dva koncerty do italského Turína, kde se, mj. potkali s kapelou Voodoo Lake. Ta potom byla o měsíc později 14.4.2006, vedle německých Lizard, druhým zahraničním účastníkem 1. mezinárodního festivalu jižanského rocku v Praze - Velikonoční jižanské noci. Tu uspořádal v Lidovém domě ve Kbelích kapelník Celly Milan Milata. Domácí southern rockovou scénu na akci vedle The Cell zastupoval mladoboleslavský MBA Band.
Se křtem svého prvního oficiálního alba si The Cell dali opravdu na čas. Ten slavnostní okamžik nastal 30. dubna 2006 v klubu Vagon v Praze na Národní třídě a byla to vydařená akcička. O support a rozehřání návštěvníků se postaral band Pavly Kapitánové. Jedním z hostů a současně kmotrem alba byl např. i Radim Hladík!
Radim Hladík křtí 1. CD The Cell
Do konce roku 2006, kromě spousty dalších koncertů, stihli The Cell se svým kapelníkem uspořádat 3. 11. v Lidovém domě ve Kbelích další povedenou akci. Tentokrát se jmenovala Southern Rock Night a vedle domácích kapel The Cell a Stetson zahráli „přespolní“ Jeremy Saxon Band (USA) a již dříve zmínění Sugar Mountain ze Španělska. Jo a ještě jedna důležitá událost do konce roku 2006 proběhla. 11. 12. byla na Rádiu Beat vyhodnocena soutěž Naděje Beatu a naši The Cell obsadili krásné druhé místo.
Martin Endl
Rok 2007 byl bohatší na množství koncertů a došlo i na několik zásadních momentů. Tím prvním momentem bylo to, že odešel druhý kytarista Milan Matoušek a nahradil jej talentovaný kytarista kapely Slow Fingers Martin Endl. Osud tomu chtěl, že vůbec první vystoupení Martina s The Cell se konalo 24. 7. 2007 v pražské hale Folimanka, kde cellníci předskakovali Martinovu idolu Johnu Mayallovi. Ač se Martinovi klepala kolena, zvládl všechno bez ztráty kytičky a do budoucna se stal velkou oporou instrumentální, pěveckou, skladatelskou a hlavně skvělým a spolehlivým parťákem.
Support Johnu Mayallovi byl do té doby asi nejprestižnějším vystoupením v historii The Cell. O necelý měsíc později čekal na naši kapelu zatím nejdelší výlet a to až do Španělska. Na pozvání domácích Sugar Mountain se The Cell zúčastnili ve městě Pontevedra rockového festivalu. Ještě jedné legendě světového rocku dělali The Cell u nás předskokana. 17. října 2007 si zahráli v Retro Music Hall před britskými The Sweet. No a pak už přišla, aspoň pro mě, velká událost. Poprvé ve svém životě jsem uspořádal, naivně si mysle, že to je to jediné, co ještě Kolínu chybí, první Kolínskou jižanskou noc. Má misionářská touha šířit southern rock ale nedošla nepochopení a jen velmi malý počet diváků si poslechl vedle The Cell i MBA Band z Mladé Boleslavi a Blue Rocket z Teplic. Kdo přišel, nelitoval. A i já, po vychladnutí negativních emocí, jsem také nelitoval. Bylo to skvělé.
The Cell na 1. kolínské jižanské noci
Od poloviny ledna do poloviny února 2008 pořádalo Radio Beat oslavu svých narozenin prostřednictvím osmi koncertů. Vedle Vítkova kvarteta celou šňůru odjeli i The Cell. I když tam tenkrát byly nějaké komplikace se zdravotním stavem zpěváka Vítkova kvarteta a termíny koncertů se přesouvaly, v Kolíně se tento dvojkoncert konal 15. února. Já tam pochopitelně nemohl chybět a mám i slušnou fotodokumentaci.
The Cell v Kolíně ve Starých Lázních 15. 2. 2008
Že to The Cell dělají opravdu dobře, svědčí i ta skutečnost, že si je od poloviny roku vybral management Olympicu jako support na celorepublikovou šňůru. Celkem to dělalo 10 koncertů v Čechách i na Moravě.
Za zmínku v roce 2008 stojí i akce z 24. května, kdy v Mladé Boleslavi místní jižanskorocková legenda MBA Band křtila své nové album Southland a The Cell byli společně s Blue Rocket gratulanty. Bohužel se zanedlouho MBA Band rozešel a na 2. kolínské jižanské noci 1. 11. 2008 vedle The Cell, Pumpy a Blue Rocket přijeli místo MBA Bandu zahrát El Camino od České Třebové.
The Cell na 2. kolínské jižanské noci
Dosavadní vrchol kariéry The Cell přišel na jaře roku 2009, když vyrazili do Spojených států do louisiannského města Lafayette, odkud pochází David Gore. Své desetidenní turné The Cell nazvali Prison Break Tour 2009 a odehráli tam 6 koncertů a měli několik vystoupení v místních rádiích a televizích. Vzpomínky a vyprávění by vydaly na několik hodinových pořadů a nám tady nezbude než si sem dát aspoň odkaz na amatérské video, které kapela na své cestě natočila.
Už měsíc po návratu z USA stojí the Cell před další velkou výzvou. Do Prahy opět přijíždí ZZ Top a cellníci jsou vybráni jako jejich předkapela. Holešovická hokejová hala s 9.000 platícími diváky byla největším kotlem, před kterým kdy The Cell hráli. Svůj set zahájili písní Ready For Ride a zízítopácké publikum je přijalo opravdu bouřlivě. Nejspíš to bylo tím, že v hale byla stejná cílová skupina posluchačů. Před koncertem se The Cell se ZZ Top na chvíli setkali, obdarovali je obřími lahvemi s TuZZemákem a společně zapózovali fotografům. Billy Gibbons podepsal kytaristům jejich nástroje a prohodil několik slov s jejich výrobcem Petrem Jurkovičem, od kterého sám jeden nástroj vlastní.
The Cell a ZZ Top
Vedle spousty skvělých koncertů a těžko překonatelných zážitků přinesl rok 2009 také jednu nepříjemnou skutečnost. Tou byl na začátku podzimu odchod frontmana kapely Davida Gora. David se stěhoval z Prahy na sever Čech a nebylo reálně možné, aby dál v kapele fungoval. O jeho plánovaném odchodu se už nějaký čas vědělo a tak výměna u mikrofonu proběhla poměrně rychle. Novým frontmanem se stal další Američan, rodák z Bostonu (Massachusetts), zpěvák a hráč na saxofon David Wiljo Kangas. Poprvé jsem viděl nového zpěváka 17. 10. na festivalu Stetson & Bourbon v Otrokovicích a potom o měsíc později 14. 11. na 3. kolínské jižanské noci. Když zaběhnutá kapela mění frontmana, vždycky to nějakou dobu trvá, než si na něj skalní publikum zvykne a než se on sám s kapelou a jejím repertoárem sžije. Já jsem si na Davida Kangase ani nestačil zvyknout a za necelý rok už opět odcházel. K tomu se ale dostaneme později.
Rok 2010 přinesl The Cell spoustu dalších koncertů, některé z nich i v hodně nezvyklém prostředí. Přišla i setkání s výjimečnými osobnostmi. Tento rok ale také přinesl několik personálních změn. Začněme tím příjemnějším. Ze zhruba 40 koncertů byly čtyři v Polsku, tři v Německu a jednou vyrazili The Cell za svými posluchači až do Holandska. 23. dubna zahráli cellníci v Uherském Brodu jako předkapela před americkou bluesovou zpěvačkou Shemeikou Copeland. Na tomto koncertu si s kapelou naposledy, jako řádný člen, zahrál i klávesák Tomáš Homuta. Jeho srdíčko přeci jenom tluče více bluesově a rozhodl se postavit se na vlastní nohy s vlastním projektem.
Z těch zvláštních prostředí, kde se běžně nehraje, The Cell odehráli dva koncerty ve věznicích. 14. 3. 2010 v Kynšperku nad Ohří a 24. 4. v Rapoticích u Brna.
V červnu 2010 pak došlo k další zásadní změně u mikrofonu. Odcházejícího Davida Kangase vystřídal profesionální zpěvák ze StarDance, kde vystupuje s Moondance Orchestra Martina Kumžáka, Michal Cerman. Rockeři jej budou ale spíše znát z kapely Brutus a fajnšmekři ze Second bandu. Ostatní smrtelníci pak Michala mohli vidět a slyšet v mnoha muzikálech.
Michal Cerman v The Cell
Jestli jste ještě nezaregistrovali, že máme v eshopu zase nový (či staronový) trika a mikiny, tak to koukejte napravit na DixieGear.cz. Mezi reedicema je i motiv Alabama – o ten jste si psali asi nejčastějc. A díky za vaše objednávky, jen díky nim může Radio Dixie vůbec existovat. A naše hudební speciály jakbysmet.
Ještě v závěru roku 2010 se The Cell vydali do studia, protože si byli vědomi, že 7 let od prvního alba je už zatraceně dlouhá doba. Kapelník Milan Milata mučil všechny pomocí metronomu a zbloudilé tóny a jakékoli další prohřešky prý na místě trestal. Práce na albu se natáhla až do jara 2011. Zdi studia Zdeňka Šikýře v Hostivaři by mohly vyprávět o tunách rohlíků a kafi, což byla dlouho jediná strava muzikantů. Pouze ve dnech, kdy točily své pěvecké party „zpívačky“ Veronika s Vlaďkou, se dámy o ostatní skvěle postaraly a přinesly teplé jídlo. Nejvíc písní nazpíval frontman Michal Cerman, jednu dal Martin Endl, jednu Vlaďka Svobodová a jedna píseň byla dívčím duetem Vlaďky a Veroniky.
Album Keepin´On, Rollin´Hard najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz
Ve studiu se objevila i řada hostů. Tomáš Homuta s klávesami, Charlie Slavík s harmonikou, několik country muzikantů se steel kytarou, banjem a mandolinou. Pozorný a znalý posluchač na albu uslyší i příspěvek Davida Gora. Oficiální křest nového alba Keepin´On, Rollin´Hard si The Cell naplánovali na 26.11. do Malostranské Besedy, kam si jako kmotry pozvali Kamila Střihavku a Ondřeje Hejmu. O týden dříve 12.11. jsme se ale sešli v Kolíně na 5. kolínské jižanské noci a takový malý křest „nanečisto“ jsme si udělali i tam.
V předcházejícím odstavci jsem nezmínil už skoro samozřejmost, že i v roce 2011 pokračovaly, vedle mnoha koncertů na domácích pódiích i mezinárodní kontakty. Na čtyřech koncertech třeba The Cell předskočili britským legendám Smokie, na jeden festival zajeli do Polska a dva koncerty odehráli v Itálii.
Začátek nového roku 2012 byl ale dramatický. Svůj odchod z The Cell ohlásily obě „zpívačky“ Veronika (už Milatová) s Vlaďkou Svobodovou a kapele nezbylo, než rychle vyhlásit konkurz na nové Arizonské pěnice. Po nějakou dobu The Cell vystupovali jako čistě pánský soubor, což mělo i své výhody. Například jim stačila jenom jedna šatna. Ale to je asi tak všechno. Protože ale holky rockerky k jižanské muzice prostě patří, netrvalo dlouho a dvě uvolněná místa byla zaplněna novými členkami. Několik děvčat se na těchto postech vystřídalo, ale největší stopu na nějakou dobu zanechaly Radka „Sele“ Vojáčková a Martina Dolečková. Té bylo dokonce v době nástupu do kapely teprve 16 let, ale pěvecké kvality a sebevědomí jí to místo zajistily.
The Cell na Mlejně 2012 s novými zpívačkami
S novými „arizonskými pěnicemi“ jsem The Cell viděl poprvé v květnu 2012 na prvním ročníku festivalu Southern Rock & Blues Kolín, který navázal na předcházející Kolínskou jižanskou noc a pak taky na tradičním Summer Southern Session – kultovním jižansko-rockovém festivalu Mlejn. Tam ostatně The Cell ve své historii chyběli jen zcela výjimečně.
V létě 2012 si The Cell 2x zahráli v Polsku a jednou i na Slovensku ve Skalici. Domácí koncerty snad ani není třeba připomínat, ale jeden bych přeci jenom připomenout mohl. 8. 11. 2012 se totiž v Malostranské Besedě slavilo 10 let kapely. Byla to hezká oslava a mezi hosty se objevili i bývalí členové. Petr Božka, David Gore, David Kangas, Tomáš Homuta a obě předcházející zpěvačky Veronika Milatová s Vlaďkou Svobodovou. Moc hezké a milé to bylo.
10 let The Cell v Malostranské Besedě
V roce 2013 bych se chtěl nejdříve zastavit 17. května v Praze v Baráčnické Rychtě na Malé Straně. To se tehdy u nás v České republice poprvé objevila francouzská kapela Natchez, která na mé pozvání mířila na 2. ročník festivalu Southern Rock & Blues Kolín. Aby se u nás chlapci nenudili, naordinoval jsem jim za pomoci manažerky The Cell Basii jedno hraní v pátek s cellníky u Baráčníků, v sobotu hráli v Kolíně a v neděli opět v Praze, tentokrát ve Vagonu s boleslavskými Full House. První kontakt francouzských Natchez se zástupcem české southern rockové scény vyšel na jedničku, stejně jako celé české miniturné.
The Cell a Natchez v Baráčnické Rychtě 2013
Ve zmiňovaném roce 2013 opět nechyběli na akcích v Polsku. Vyrazili tam celkem třikrát, z toho jednou na dva koncerty. V závěru roku si pak cellníci udělali radost a natočili druhý hraný videoklip na písničku How 'bout You. V listopadu kapela vyzvala na svém webu fanoušky, že se mohou natáčení tohoto videa zúčastnit. Žádné velké davy se sice nepřihnaly, ale režisér a střihač si poradili báječně. Scénárista si vymyslel hezký příběh s jednoduchou zápletkou a vtipnou pointou. A tady tu parádu máte.
Rok 2014 se moc nepovedl. V lednu to začalo konkurzem na novou zpěvačku, protože Radka Vojáčková se musela z rodinných důvodů stáhnout. Některé koncerty s kapelou sice ještě odzpívala, ale jen do chvíle, než se našla náhrada. Tou se v únoru stala postavou sice drobounká, ale silným hlasem oplývající Míša Jonczyová. Na webu kapely se objevila tato její charakteristika: „Dívka je to drobná a křehká, ale se svým silným hlasem dokáže vysklít okenní tabulky a donutit vousatého motorkáře k slzám."
Míša Jonczyová
Míša se jako posila hodně povedla. Co se ale vůbec nepovedlo, bylo onemocnění Martina Endla. Už v březnu se objevily vážné problémy, které Martina na nějakou dobu úplně vyřadily z běžného života. Na záskok se podařilo sehnat Martina Škodu z boleslavských Full House, ale Martin měl své hraní v dalších dvou kapelách a tak koncertní činnost The Cell chtě nechtě polevila. Martin Endl se pomalu a postupně začal vracet až někdy v srpnu. Na dvou akcích si zazpíval svou píseň Give Me An Answer ale na plnou zátěž to ještě nebylo.
Koncem září pořádal Michal Cerman v Lucerna Music Baru příjemnou akci pro radost svou a svých kamarádů. Akce byla pojata jako narozeninový koncert kapely General Lee, která slavila 25 výročí existence, a navíc měli různá kulatá výročí i jednotliví muzikanti. Martin Endl tehdy přišel do Lucerny s tím, že si opět zazpívá Give Me An Answer, ale nakonec se cítil tak dobře, že odehrál celý koncert bok po boku se svým záskokem Martinem Škodou. Vypadalo to, že to všechno spěje k dobrému konci a hraní se třemi kytarami se všem líbilo natolik, že byl Martin Škoda přijat za „stálého hosta“. Když bude mít čas a chuť může s kapelou vždy hrát. Takto jsme mohli tříkytarovou sestavu The Cell vidět ještě 6. 11. 2014 v klubu Freemasonic v Praze, kde se slavily narozeniny Martina Endla.
Narozeniny Martina Endla
Osud ale rozhodl jinak. 18. července 2015 se na webu The Cell objevila informace: „Je nám strašně líto, ale Martin Endl si už s námi zahrát a zazpívat nemůže. Ve čtvrtek 16. července ukončil boj se zákeřnou nemocí a odešel hrát své blues do rock´n´rollového nebe. Vzpomínat na něho budeme jako na skvělého přítele, muzikanta a kamaráda, který nezkazil žádnou legraci, a v srdcích zůstane s námi napořád.“ Poslední rozloučení s Martinem se konalo v pátek 24. července 2015 v Praze - Motole.
Poslední z jedenácti koncertů The Cell v roce 2015 (z toho tři v Polsku) se konal 30. 10. v oblíbené Malostranské Besedě a byl věnován vzpomínce na Martina Endla. Přišlo i pár hostů, jako např. David Gore, v Praze bydlící americká bluesová zpěvačka Juwana Jenkins a Martinova bývalá kapela Slow Fingers. Martin Škoda se u cellníků se svou kytarou zabydlel už natrvalo jako řádný člen kapely.
Vzpomínka na Martina Endla
V roce 2016 se začalo blýskat na lepší časy. The Cell vyrazili 2x do Polska, přibylo i více koncertů v našich luzích a hájích a kromě tradičních festivalů a klubových štací se objevily i úplně nové příležitosti ke hraní. 6. května jsem vyrazil do Teplic, kde měli naši kamarádi předskočit před světovou kytarovou hvězdou, i když pomalu už asi, díky svému životnímu stylu, dohasínající, Ericem Sardinasem. Pokud je Eric střízlivý, nebo ho jeho spoluhráči drží dál od drog, je to stále skvělý kytarista. Mnoho jeho koncertů ale bývá odvoláno, nebo předčasně ukončeno fyzickou neschopností Erica Sardinase hrát. To se naštěstí v Teplicích nestalo a mohli jsme si vychutnat koncertní sety jak The Cell, tak i hlavní hvězdy večera.
The Cell a Eric Sardinas
Na přelomu srpna a září pak naši kamarádi opět vyrazili do studia Zdeňka Šikýře v Hostivaři a začali makat na třetím albu, které nazvali Memories. Uvařeno měli tentokráte velmi brzy, protože už 16. prosince 2016 se v Malostranské Besedě konal slavnostní křest. Kmotry tentokrát byli Richard Tesařík, Michal Pavlíček a Viktor Dyk a na pódiu se objevilo pár hostů, kteří se na desce podíleli. Tradičně Tomáš Homuta s klávesami, David Gore (svými texty) a další.
křest 3. alba Memories
Album samotné je věnováno Martinu Endlovi a oproti svým dvěma předchůdcům je velmi pestré. Obsahuje celkem 12 skladeb, z toho poslední dvě jsou vlastní úpravy zahraničních originálů. Poprvé se na album dostala píseň The Cell od Leslieho Westa, kterou kapela hraje od začátku své existence, Druhou předělávkou pak je píseň Midnight Rider od The Allman Brothers Bandu.
I album Memories si můžete zakoupit v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz
Poprvé na tomto albu kapela začíná více spolupracovat s dalšími textaři. Zatímco dříve byl monopolním textařem David Gore, na tomto albu má jen dva texty a ostatní jsou z dílen Martina Endla, Juwany Jenkins, Michala Beneše a kamaráda z Itálie Stefana Raggi. Jako video si tady dáme sestřih fotek z natáčení jedné hezké countryovky.
Roky 2017 a 2018 byly koncertně hodně za očekáváním. Nevím, co bylo konkrétní příčinou pouze devíti koncertů v roce 2017 a sedmi koncertů v roce 2018. Slyšel jsem něco o pracovní vytíženosti kapelníka, ale nebudu spekulovat. Vypíchnu tady aspoň jednu hodně velkou a významnou akci, kde nemohli The Cell chybět. 5. a 6. července 2018 byla Praha jedním ze dvou míst na celém světě, kde se slavilo 115. výročí založení motocyklové značky Harley Davidson. Motorkáři mají rádi americkou muziku a hudební dramaturgii pražské akce měl na triku kytarista pražských Sweet Pain Petr Smutný. Domácí kapely si Petr pohlídal sám a se zahraničními jsem lehce pomáhal. Tak se na akci objevili i maďarští Asphalt Horsemen a francouzští Natchez. Ale zpět k našim The Cell. Ti dostali příležitost na hlavním velkém pódiu v době, kdy už se začalo stmívat a naplno se tak mohla využít nejen kvalitní zvuková aparatura, ale taky světelný park. A to všechno dohromady, společně s muzikou The Cell bylo naprostou lahůdkou. Užil jsem si to po všech stránkách a ještě udělal i nějaké fotky.
The Cell na 115 HD
Rok 2019 vypadal, že by opět mohlo začít být lépe. V Praze si The Cell zahráli s italskými kamarády z kapely Nandha Blues a v Teplicích předskočili před skvělými americkými jižany Hogjaw. Mimochodem, tahle kapela je tak trochu nenápadně v pozadí dění současného hlavního proudu southern rocku, ale je to špička. A přitom si hoši na žádné hvězdy nehrají. Ostatně to je vidět i ze všech fotek, co jsem na místě pořídil a jednu, s kytaristy obou skupin, sem přidávám.
kytaristé The Cell a Hogjaw
Za zmínku z koncertů The Cell v roce 2019 stojí určitě jejich návrat na pódium kolínského Southern Rock & Blues festivalu, kde se mi, už po několikáté, nepodařilo zkontaktovat německou manažerku amerických Modern Earl s našimi cellníky. Tak moc bych jim návrat na evropská pódia přál. Bohužel Modern Earl do Kolína a ani do Evropy nakonec nepřijeli a tak jsme si užili jen The Cell a další zúčastněné. Už o týden později, za neskutěčně nedobrého počasí, jsme se s The Cell mohli potkat na akci, kterou pořádalo Rádio Dixie, respektive Márty se svými přáteli. Akce se jmenovala Dixie On The Road a byla to směs AMERIKY se vším všudy. Hudba, motorky, auta, jídlo, pití, holky, zápasy v bahně, reenactingoví bojovníci „severu a jihu“ i současná americká armáda. Prostě každý si mohl přijít na své. Já měl své favority na pódiu pod rozlišovacím znakem The Cell.
The Cell na Dixie On The Road 2019
Rok 2020 začal nejhůře, jak mohl. Nejdříve cellníkům opět prchly obě zpěvule a pak se čínský sráč Covid 19 rozlezl po celém světě a první to odskákala kultura. Nové zpívačky se kapele podařilo zajistit, ale s hraním to je stále na levačku. Márty vymyslel novou verzi Dixie On The Road ve spolupráci s Petrem Samkem z teplického klubu KNAK. Živé hraní na pódiu KNAKu, streamování pro posluchače a následné zpracování hudebních záznamů na CD nosiče pro kapely. Celé to skončilo asi u čtvrtého večera, protože se pak opět zpřísnila opatření a do klubů se nemohlo vůbec. Tak aspoň ten první večer s The Cell se 28. 5. 2020 se povedl, i když na vydání slíbeného alba se (zatím) nedostalo. Prachy se prostě natisknout nedají, i když si to někteří současní vládní politici asi myslí.
The Cell na Dixie On The Road 2020 v teplickém klubu KNAK
Co bude dál? To je v současné době ve hvězdách. Snad se podaří realizovat letošní 10. ročník festivalu Southern Rock & Blues Kolín, na němž naši The Cell samozřejmě nebudou chybět. Když to bude jen trochu možné a festival se uskuteční, přijeďte. Tahle skvělá muzika a kapely, které ji hrají, si to zaslouží.
No a co říct závěrem dnešního Hurá na jih? Pokud máte trochu víc volného času, otevřete si pivečko, nebo nalijte do sklenice bourbon a tady máte na rozloučenou záznam celého koncertu The Cell ze série Dixie On The Road 2020. Příjemný poslech a zachovejte nám přízeň. Sweet home!
Playlist:
The Cell – Burning Like a Fire
The Cell – The Blues Never Stops
The Cell – Back Door Woman
The Cell – Ready For Ride
The Cell – Piece Of Wild
The Cell – Out Of Time
The Cell – Time Of My Life
The Cell – How ´bout You
The Cell – Give Me An Answer
The Cell – Abilene
The Cell – Rusty Girl
The Cell – Find My Way Home
Dalibor Mierva
Nenápadný, skoro introvert, když ale dojde na SOUTHERN ROCK, šel by na kraj světa. Neúnavný propagátor domácí jižanské rockové scény.
