Že prej lidi zajímají historky ze zákulisí, pravila naše PR a marketingová specialistka Anička. Takže jsem dostal za úkol tento hlad ukojit. Pokus o převrácení světa českého vidláka z podoby psané či mluvené do formy pohyblivých obrázků – toť téma, kterému bych se stejně nevyhnul, tak proč to teda neudělat hned teď, dokud mám všechno v čerstvé paměti. Teda aspoň doufám.
Tak tady to máte. Speciální koncert The Cell si můžete pustit, kdykoliv budete mít chuť. Voleme doprava, prosím!
Mezi zrodem nápadu převrátit odpískanej festival americkejch aut, bouchaček a muziky Dixie On The Road do podoby pravidelný série koncertů, který budou přenášený v přímým přenosu na fejsbuk a jútúb, a okamžikem praktické realizace téhož, bylo přesně 14 dnů. Takže mi bylo hned jasný, že to bude akce veskrzevá punková, anžto v takovýmhle šibeničním termínu se nedá dělat nic jinýho než brutálně improvizovat. Datum koncertu Dixie On The Road Vol.1 bylo jasně dané – čtvrtek 28.5.2020 přesně ve 20:00. Zbývalo zařídit jen pár maličkostí.
Klub KNAK si v Teplicích fakt s ničím jiným nespletete
Kapelu, prostor, lidi, co to nazvučej, zaznamenaj a udělaj všechno potřebný, aby z toho nakonec bylo cédéčko. Chceme to dát ven jako video, takže někdo tam musí běhat s kamerama, nastříhat to a zajistit, aby se všechno v přímým přenosu dostalo online ven až k lidem domů do kompů a telefonů. Někdo to taky musí uvádět, a aby to nebylo jen jedno jediný plácnutí do vody, musí to bejt úvodní díl celý pravidelný série, tudíž je potřeba to dramaturgicky vymyslet a zajistit aspoň do konce roku.
Už se to rychtuje. Další lidi, bez kterých by to nešlo. Kapelník The Cell Milan Milata a hudební dramaturg Rádia Dixie Petr Jirásek v družném rozhovoru.
Někdo by to měl určitě fotit a sypat ven průběžně na socky (tenhle termín pro sociální sítě jsem taky objevil až teď), někdo musí napsat a zařídit promo u nás na RadioDixie.cz a všude, kam se nám povede vecpat, aby se o tý akci taky vůbec lidi dověděli. Takže honem web, což znamená ajťáci, grafici, kodéři, dekodéři, dysgrafici, epileptici a já nevím, kdo ještě. Taky nějaký bankovky budou potřeba, sakra že by se nenašlo pár drobnejch mezi partnerama, co s nima porůznu děláme? Sbírkovej portál? Super! Hned zařídit! Mám pokračovat? Klidně můžu…
Úvodní rozhovory jsme radši předtočili dopředu. Míša Leicht a šéf KNAKu Petr Samek vypadají normálně, o mé „maličkosti“ se to zrovna na týhle fotce moc říct nedá…
Kdybych si před těma 14 dněma takovejhle nějakej seznam sepsal a hluboce se nad ním aspoň 5 minut zamyslel, tak bych s pocitem, že tohle se za dva tejdny prostě nedá stihnout, celý Dixie On The Road nejspíš odpískal. Naštěstí jsem si to nesepsal.
Na stránkách DixieOnTheRoad.cz najdete vše potřebné, včetně programu dalších dílů.
Mohlo by se vám také líbit
Těch následujících 14 dní přeskočíme. Řeknu jen tolik, že to vlastně tak složitý nebylo. Stačí mít telefon na ty správný lidi, a když vám doporučej někoho, kdo umí svojí práci a je na něj spoleh, tak jim to věřit. A takhle se dala dohromady parta lidí, který tu bejkárnu jménem Dixie On The Road zrealizovali. Kluci od rambajzu a pohyblivých vobrázků z teplickýho klubu KNAK, Míša Leicht z legendárního plzeňskýho Copu jakožto moderátor, Anička Mašátová – vládkyně socek a masových i vegetariánských médií, Kamil Obluk přes streaming a IT kouzelnictví, grafiku a web pořešili naši dvorní dodavatelé David Kučera a Tomáš Cirkl, focení obstarali barometr dobrý český muziky Jindra Oplt a váš (doufejme) oblíbený autor southern-rockového speciálu Hurá na Jih Dališ, no a zásobování posádky kvalitními lihovinami si vzal na starost Jarda Modlík a Bulleit Frontier Whiskey. A samozřejmě kluci a holky z The Cell, kteří už se těšili, jak se po tý pauze zase konečně vopřou do strun a mikrofonů. A bylo to.
Bulleit Frontier Whiskey ve všech podobách. Ta bílá desetiletá je obzvláště vypečená…
Nějaký veselý příhody z natáčení? Průsery, infarktovky nebo tak něco? A víte, že vlastně skoro nic? Moje oblíbené heslo „Nech lidi dělat a neser se jim moc do toho“ tentokrát zafungovalo. Do krátkodobých stavů zoufalství jsem upadl jen kvůli facebooku, když nám prostě odmítnul umožnit sestříhat natočený video (a setrvává v tomto postoji doteď), a pak kvůli youtubu. Zablokování administrátorského přístupu pro Aničku s oddůvodněním, že nedosáhla věkové hranice 12 let, to byla legrace na rozjezd, ale hláška, která se vám (pokud jste nás sledovali na webu Dixieontheroad.cz) někdy po 20 minutách živého přenosu zničehonic objevila místo obrazu, tak ta mě rozpálila doběla.
CD se záznamem prvního koncertu ze série Dixie On The road si můžete předobjednat ZDE
Přesvědčit ty elektronický trpajzlíky, že jsme fakt sami sobě nezakázali přehrávat svý vlastní video na svým vlastním webu, to se nakonec ukázalo v danou chvíli neřešitelným. Zkurvená trubka! Sorry lidi, příště už se to nestane, už to umíme vochcat. No ale zpět k tématu. Realizace celý týhle taškařice prostě proběhla v klidu, v pohodě a s tím správným vidláckým přístupem k věci. Na výsledku to snad je vidět.
Dominikovi to i dneska zpívá stejně dobře jako za blahých časů Generála Lee
Ovšem nejlepší jste byli jednoznačně vy, vážení. V teplickým klubu KNAK se nás nakonec sešlo skoro 60, což při jen pár dní trvající propagaci a doznívající koronavirové epidemii považuju za úspěch. Byla to taková velká a příjemná rodinná sešlost a všeobecná pohoda a radost z toho, že je to čínský svinstvo konečně v prdeli, zavládla v sále, u baru i na pódiu. A doufám, že i u vás doma. Na tomhle virtuálním vidláckým mejdanu se nás sešlo kolem dvou tisícovek a další a další určitě přibydou postupně, jak video se záznamem koncertu The Cell budou postupně objevovat. Věřím, že si to všichni užijou aspoň tak, jako my v teplickým KNAKu.
Petr Samek to u zvukařského pultu nakonec nevydržel a pár kousků si s „cellníkama“ taky střihnul
Pár věcí musíme ještě dovychytat. Něco na webu, určitě musíme víc rvát všude tu sbírku, poněvadž asi ne zdaleka všichni zaregistrovali, kde vlastně můžou nám i kapele přispět nějakým dobrovolným vstupným či příspěvkem, zamakat musíme hlavně na reklamě a na veškerejch promo aktivitách, protože 26.června vás čeká pecka – Blanka Šrůmová, Jan Sahara Hedl & Něžná noc.
Zapište si do deníčků: pátek 26.6.2020 od 20:00 KNAK Teplice - Blanka Šrůmová, Jan Sahara Hedl & Nežná noc
Bude to v pátek, venku už bude konečně teplo, takže na zahrádce před KNAKem bude po koncertě fajn a dá-li Pámbů a naše osvícená strana a vláda, tak nebudeme muset řešit žádnou nucenou zavíračku v 11 večír. Jsme s Míšou Leichtem říkali, že v Teplicích přespíme a dáme konečně nějaký pivo potom, takže se klidně pojďte připojit. Rozkaz zní jasně: „Nebuď v tlaku, přijď do KNAKu!“ Anebo na internet, když nestíháš.
Cože? Vy jste si to video z koncertu ještě nepustili? Že prej až dneska večer, až na to budete mít klid? To je ovšem jiná. Tak si to pořádně užijte!
Takže lidi, ještě jednou: Mockrát děkujeme! Uvidíme se za měsíc na Blance a Saharovi a toho výtečníka, co ze šatny odcizil či omylem odnesl kalhoty zpěváka The Cell, bych poprosil, aby se mi urychleně ozval. Míša Cerman k nim má citovej vztah a bohužel jakožto chudý a koronakrizí postižený umělec jiný nemá. Děkujeme!
Country Boys ´n Girls Can Survive! Jukněte do novinek na našem vidláckém eshopu DixieGear.cz
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
