Když 25. února 1862 unionistická vojska dobyla město Nashville v Tennessee, nikdo netušil, že mazaní Jižané právě použili novou tajnou zbraň. Ukrývala se v nenápadné čtvrti levných náleven a špinavých nevěstinců zvané Smokey Row. Tajná zbraň zpočátku fungovala naprosto nenápadně. Podle sčítání lidu z roku 1860 ve Smokey Row pracovalo 198 bílých kněžek lásky s devíti mulatkami, což pro mírové potřeby města zcela postačovalo. Jenže velitel oblasti generál William Rosecranz se rozhodl, že Nashville se stane hlavní zásobovací a výcvikovou základnou celé západní fronty. Ve městě se střídaly desetitisíce vojáků, jejichž přítomnost přilákala stovky prodejných žen. Jejich počet se na jaře 1863 odhadoval už na 1 500 plně vytížených krasavic.
Přehlídka (prozatím) vítězných vojsk Unie v Nashvillu v březnu 1862
Hon na čarodějnice
Armádou se šířily pohlavní choroby, které z boje vyřadily víc mužů než válečná činnost jižanů. Když se v červnu 1863 v Nashvillu ujal funkce nový velitel záložních sil generál Gordon Granger a zjistil pravý stav věcí, zděsil se. Při řešení problému požádal generála Rosecranze o pomoc a ten jako správný katolík a voják zasáhl se vší rázností. Velitel vojenské policie podplukovník George Spalding dostal rozkaz všechny povětrné ženy neprodleně pochytat a přepravit do Louisville v Kentucky. Proč zrovna tam, to dodnes nikdo neví.
Autor nápadu s přesunem padlých děv - generál William Rosecranz
Leč Spalding se na nic neptal a jednal. Nejdřív si v místním tisku zajistil jakous takous podporu veřejného mínění a 9. července odstartoval lov. Ačkoli se většinu prostitutek podařilo překvapit, padlé dcery se deportaci statečně bránily a vojenští lékaři evidovali řadu úrazů způsobených pěstmi, noži či letícími předměty. Vojenští policisté museli zasahovat plnou silou, nicméně řada žen neváhala při útěku riskovat skok z okna nebo šplh po okapových římsách. V Nashvillu zkrátka vypukl chaos, při němž docházelo i k omylům, když vojáci sebrali několik ctihodných matrón z dobrých rodin s vynikající pověstí.
Kapitán Newcomb rukuje
Nakonec vojáci internovali 111 žen a jejich úsilí ochablo, protože nikdo nevěděl, jak dámy do Louisville dostat. Řešení se nabídlo samo, když v Nashvillu čirou náhodou přistál zbrusu nový parník Idahoe kapitána (a majitele) Johna Newcomba. O technických parametrech plavidla není mnoho známo, nicméně se nejspíš jednalo o klasickou celodřevěnou říční loď své doby s kolesovým pohonem, plochým dnem, nízkým ponorem, vysokou nástavbou a univerzálním využitím pro přepravu osob či nákladu.
Klasický americký říční steam boat poloviny 19. století. Patrně tak nějak vypadal i Idahoe.
Na názor se kapitána Newcomba nikdo neptal. Prostě byl i se svými třemi lodníky povolán do aktivní služby a musel splnit rozkaz. O záležitosti mezitím podrobně informoval tisk a generál Granger jen přiléval olej do ohně chlácholivými prohlášeními. Došlo i na otištění takřka futuristických literárních útvarů; například Nashville Daily Union napsal: „Náhlý odsun padlých bílých žen pouze vytvoří prostor pro stejný počet černošek. Dokud nebude odvrácena hrozba pohlavních chorob tak hojných mezi negry, bude odsun bílé rasy živnou půdou pro hřích, který bylo zamýšleno vymýtit.“
Vojáci ve vykřičené čtvrti, dobová kresba
Jako Bludný Holanďan
Idahoe se bez ohledu na novinové články vydala na cestu. Co se týče paliva a potravin, intendační důstojník generál Morgan dal Newcombovi jasnou instrukci: „Postarejte se.“ Kapitánovi nezbylo než vše potřebné zaplatit z vlastní kapsy a Idahoe vyplula proti proudu řeky Cumberland. Plavba samotná se podobala peklu. Když si nedobrovolné pasažérky nevylévaly vztek křikem nadávek posádce, věnovaly se důkladné demolici vnitřních zařízení lodi. O plavbu Idahoe se samozřejmě zajímaly davy zvědavců na obou březích a aby se pánové měli na co dívat, dámy je s vyzývavým hulákáním pobaveně zdravily obnaženými částmi těl.
Mapa plavby „plovoucího nevěstince“ alias parníku Idahoe
Newcombův zachránce ministr Edwin Stanton na portrétu z roku 1865
Na každé zastávce Newcomb prosil vojenské orgány o pomoc, ale všude byl odmítnut. Někde vojáci dokonce postavili na břeh stráž a zaháněli kandidátky útěku zpátky na loď. Trápení neskončilo ani poté, co Idahoe přistála u louisvillského mola. Místní radní tvrdili, že o příjezdu zvláštní expedice je nikdo neinformoval a nezvané „invazi“ zakázali vstup na břeh. U místního generála Boyda Newcomb našel o něco větší pochopení. S ohledem na neutuchající agresivitu něžného pohlaví dostal strážní oddíl a bohužel také pokyn, aby pokračoval v plavbě do Cincinnati. Na palubě se toho ale mnoho nezměnilo - jen vojáci na své úkoly okamžitě zapomněli a do roztrhání těla testovali kvalitu přepravovaného nákladu. Což ovšem mělo jistý pozitivní přínos, protože uspokojené Amazonky se do jisté míry zklidnily a bojovné choutky je prozatím přešly.
V tomhle videu se o sexu během války Severu proti Jihu dozvíte fakt hodně. Pokud tedy vládnete anglicky…
Ministr války zasahuje
Jenže ani v Cincinnati Newcomb neuspěl. Zpráva o novém cíli plovoucího nevěstince se rozšířila jako prérijní oheň a ve městě div že nezačaly opevňovací práce. Jakmile se nezvaný parník objevil v přístavu, vojáci zaujali bojové postavení. Newcomb si už připadal jako Bludný Holanďan a měl za to, že bude brázdit americké řeky až do soudného dne. Přesto se pokusil s úřady vyjednávat a snad věřil, že vše dobře dopadne. Jenže pak jakýsi dobrák propašoval na loď několik lahví alkoholu, opilé dámy se chopily nožů, s bojovým křikem se vylodily a pustily se do boje se strážnými.
Situaci v Nashvillu zvládl až podplukovník George Spalding
Bitva se obešla bez mrtvých a kupodivu i bez zraněných, avšak Newcombova vyjednávací pozice se octla v troskách. Když dostal rozkaz, aby se Idahoe vrátila do Louisville, pochopil že pokud nezasáhne někdo opravdu mocný, svého nákladu se nikdy nezbaví.
Nejspíš ještě ze Cincinnati se mu podařilo odeslat telegram adresovaný ministrovi války Edwinu Stantonovi, v němž se tázal, co má dělat. Stanton zuřil, rozkazy generála Rosecanze zrušil a Idahoe dostala pokyn, aby se vrátila do Nashvillu.
Pořádek dělá přátele
V domovském městě se dámy se vrátily do Smokey Row, takže bylo zřejmé, že přes velký humbuk kolem plavby parníku Idahoe problém s pohlavními chorobami dál trvá. Podplukovník Spalding jej ale vyřešil. Nejdřív se domluvil s místním katolickým biskupem a církev pro nakažené ženy v jedné ze svých budov zřídila „nemocnici č. 11“. Armáda dodala potřebné vybavení a také šéflékaře doktora Williama Chamberse.
Nemocnice č. 11 v roce 1864.
20. srpna 1863 tak mohl Spalding vydat vyhlášku, v níž nařídil, aby se všechny kněžky lásky za poplatek pěti dolarů podrobily lékařské prohlídce. Na oplátku obdržely licenci, která je opravňovala provozovat řemeslo. Lékařská prohlídka se za jeden dolar každé dva týdny opakovala, časem se interval snížil na jeden týden a padesát centů. Prodejné ženy, které vyhlášku ignorovaly, čekalo třicet dnů vězení. Dlužno dodat, že systém zafungoval skvěle a počet pohlavních chorob se ve vojsku snížil na zanedbatelné minimum.
Licence opravňující provoz živnosti podepsaná Spaldingem
Tajná jižanská zbraň byla konečně poražena, ovšem ve všeobecné spokojenosti se nějak zapomnělo na hrdinu příběhu kapitána Newcomba. Armáda mu sice přiznala nárok na uhrazení nákladů na výpravu i utržené škody ve výši 5 316 dolarů, jenže na vyplacení Newcomb čekal dva roky. A ani potom mu moc veselo nebylo. Idahoe se pověsti prokletého plovoucího bordelu nikdy nezbavila a ke všemu byla 10. ledna 1869 ztracena při ztroskotání na řece Washita.
Zdroje:
Massey, E M., Women in the Civil War, University of Nebraska 1994
Goetsch, E. K., Wicked Nashville, The History Press 2017
Regan G., Guinessova kniha námořních omylů, Praha 1995
https://www.history.com/news/civil-war-prostitution-nashville
https://www.smithsonianmag.com/history/the-curious-case-of-nashvilles-frail-sisterhood-7766757/
https://mishmish3000.files.wordpress.com/2014/01/hot-time-in-the-old-city-tonight-stds-in-civil-war-nashville.pdf
Alois Bělota
Někdo o mě říká, že jsem námořní historik, ale sám se cítím být spíš vypravěčem zapomenutých příběhů.
