Květnový Hurá na Jih je zcela mimořádný. Zahrajeme si v jednom kuse celý southern rockový muzikál, který má na svědomí Pepa „Kulatý“ Odstrčil. Když jsem v roce 2015 ve spolupráci s Rádiem Dixie a několika kamarády (ano, Kulda byl mezi nimi) dal dohromady domácí southern rockovou kompilaci Whiskey a poslední rebel, Kuldu napadlo část hudebního materiálu ještě použít i jinak. Tak vznikl v roce 2017 Příběh posledního rebela.
Posledních pár kousků CD Whiskey a poslední rebel je ještě k mání ve vidláckém eshopu DixieGear.cz ZDE
Kulda bydlí v Novém Jičíně a dělá šéfa regionálnímu televiznímu studiu a kulturnímu centru Sněženka v Sedlnicích. Je to vlastně severní část Valašska, svérázné krajiny se svéráznou kulturou a vlastním jazykovým dialektem. Netuším, jestli to byla náhoda, nebo cílené zaměření, ale v doprovodném textu, který Kulda sepsal jako propojovací příběh celého díla, čerpal z článku paní Mileny Štráfeldové a z bakalářské práce Lucie Pustkové. Tato dílka obsahovala popis a historické souvislosti té doby, kdy z Valašska v polovině 19. století odcházelo mnoho lidí do Ameriky za novým a lepším životem.
Josef Buxom Odstrčil
Ideový námět tedy byl na světě a dál to Kulda už jen rozvedl do svého fiktivního příběhu, kde texty písniček měly taky své důležité místo. Vypravěčem příběhu je Jiří Sedláček – herec ostravského divadla. Místní výborný regionální muzikant Petr Šimíček nahrál hudební podklady pod mluvené slovo a v létě 2017 bylo dílko na světě. Vydáno bylo vlastním nákladem Pepy Odstrčila v malé sérii. Pokud se vám na konci poslechu bude to album, muzika na něm a příběh samotný líbit, můžete si o nějaký z posledních kousků Pepovi napsat na mail: kulatiasuchar@centrum.cz
A teď už pojďme roztáhnout oponu a vnořit se do příběhu ogara Standy Martinů a jeho cestou za velkou louží. Příjemný poslech.
mapa Texasu s místem města Frenstat
Ve Spojených státech žije velmi početná česká krajanská komunita. K českému původu se tu hlásí téměř jeden a čtvrt milionu lidí. Češi žijí v New Yorku, Chicagu, Los Angeles i na Floridě, nejvíc bychom jich ale našli v Iowě, v Nebrasce nebo v Texasu. I v Texasu existuje Praha, Frenštát nebo Rožnov. Češi, kteří do Texasu přicházeli od poloviny 19. století, si s sebou totiž na druhý konec světa přenesli i názvy míst, odkud pocházeli. Většina z nich se přitom narodila na Valašsku. Snad proto si tam dodnes říkají "Moravci". Jsou zde osady, které mají typicky česká jména. Dnes vlastně některé ty osady tvoří kostel a hřbitov, jinak tam už není nic. Najdeme zde také typicky valašsko – frenštátská jména jako jsou Parma, Knězek či Svoboda.
místní cedule ve městě Roznov
Valaši do Texasu často odcházeli na základě zpráv, které dostávali od příbuzných. O lepším životě v Americe ale psaly i tehdejší noviny. Bylo to v rámci kampaně, že v Americe je pro všechny dostatek půdy. Taky z Ameriky chodily dopisy a líčily ji jako kraj ne zrovna bohatý, ale kraj velkých možností. Byl to jeden obchodník z Holešova, který měl už v Texasu zavedenou živnost, a ten potřeboval samozřejmě co nejvíce zákazníků. A pak jeden evangelický farář z Vizovic, to je zase druhá skupina, dával dohromady lidi a jeli na Západ.
Masové vystěhovalectví zasáhlo české země kvůli poměrům v Rakousku. Většina emigrantů odcházela právě do Spojených států, které slibovaly lepší budoucnost, politickou svobodu a svobodu vyznání. Hlavním cílem ve Spojených státech se pro emigranty stal stát Texas, který lákal velkou neosídlenou plochou vhodnou pro zemědělství, těžbou ropy a zemního plynu. Všechny tyto aspekty, spolu s politickou svobodou, se staly důvodem k velkým vlnám emigrací v druhé polovině 19. století. Do Texasu se vydávaly skupiny obyvatel především ze severní Moravy. Na jeho osidlování se v největší míře podíleli obyvatelé z Frenštátu pod Radhoštěm a jeho okolí, například Tiché, Trojanovic, Kunčic pod Ondřejníkem, Čeladné, Veřovic či Hostašovic.
V eshopu, z jeho zisku financujeme provoz portálu RadioDixie.cz, najdete kromě muziky i něco na sebe :-) Koukněte na DixieGear.cz a určitě si něco vyberete.
Do Ameriky se vydávaly celé rodiny a na cestu si musely vzít i veškeré zařízení pro své budoucí hospodářství. Museli všechno doma prodat a pak žebřiňákem putovali do Hranic na Moravě. Odtud vlakem do Drážďan, Berlína, Hamburku nebo Brém a po té svízelné cestě je čekala ještě svízelnější cesta plachetnicí. Říkali jí tehdy plachetník. Ta cesta v nejlepším případě při dobrém větru trvala tři týdny, ale často i šest týdnů a více. Hodně lidí cestou zemřelo. Existují fotografie Valašek, jak na palubě připravují svoji chudou stravu, a známe z pamětí a kronik Texasanů, že ke konci ty suchary už byly plné červů. A tak je Valašky rozlamovaly, vybíraly ty červy, spařovaly suchary vodou, a to byla jejich strava.
Lodě, které odvážely Valachy do Ameriky, přistávaly nejčastěji v Galvestonu. Odtud imigranty čekalo dlouhé putování na volských spřeženích do vnitrozemí. Nejhorší, zejména pro ženy, bylo to, když přijely do nesmírně pustých míst, ubytovaly se pod stromy a ze stromů na ně dokonce padali hadi. Z toho byly nešťastné hlavně ženy s dětmi. Některé děti se narodily na lodi. Začátky přistěhovalců v Texasu byly velmi těžké, Valaši dokonce museli do armády během války Severu proti Jihu. A oni, lidé svobodomyslní, kteří utekli před Bachem, museli najednou bojovat v konfederační jižanské armádě.
Ke konci 19. století se ale poměry přistěhovalců v Texasu výrazně zlepšily. Na svých hospodářstvích pěstovali kukuřici a bavlnu a chovali dobytek. Bylo důležité zakládat školy, které v dalekém Texasu udržovaly povědomí o valašském původu přistěhovalců. Také jim velice chyběl zvon, kostel a podobné věci, na které byli zvyklí. Začali s výstavbou zvonic a právě ten zvon, který se večer ozýval, jim připomínal starou vlast. V Texasu jsou pojmenovány hřbitovy podle obce, odkud ti lidé pocházejí, čili jeden hřbitov se například jmenuje Frenštát. Popisky na hrobech prozrazují, že se narodili třeba v Tiché u Frenštátu a zemřeli v nové vlasti. U těch hřbitovů bylo ještě zajímavé, že pro ně vždycky vybírali pěkná místa. Stejná pěkná místa ale pro ně vybírali i indiáni, kteří tam žili před nimi. Takže se kolikrát stalo, že pohřebiště indiánů se stalo hřbitovem našich krajanů.
chudé obydlí přistěhovalců
pamětní deska na hřbitově ve městě Vsetin
Jakmile se Češi v Texasu usadili, ihned psali domů příbuzným a popisovali jim jejich nový život. Jak už bylo řečeno, tento lákavý a barvitý popis nového světa působil na mnohé jako magnet a snažili se za nimi vydat co nejdříve. Nikdy ale nemůže být vše tak idylické. Proto se objevovaly i dopisy plné smutku a lítosti. Byly v nich popisovány nelidské podmínky a žádosti o pomoc. Lidská vůle a vytrvalost nakonec všechny nesnáze překonala a důkazem je i současná populace s českými kořeny, sahajícími až do doby o které se dnes zmiňujeme.
To je pro dnešek vše. Děkuji za pozornost, zachovejte nám přízeň.
V textu byly použity pasáže z článku paní Mileny Štráfeldové a bakalářské práce Lucie Pustkové.
Playlist:
Stetson – Šohaj z pod Radhošťa
Blackies – Velká voda
The Firedog – Vidlácké Boogie
Na starý kolena band – I´m Sorry Mama
Full House – Nejsi ztracenej
El Camino – Boogie
BluesQuare – Neměním směr
Petr Bultas Band – Žádná změna
Bandoleros – Osud Stanley Martimora
Blues Rocket – Poslední rebel
1202 Station – Tak mi dej
General Lee – Znáš mě líp
The Firedog – Hey Gringo
Dalibor Mierva
Nenápadný, skoro introvert, když ale dojde na SOUTHERN ROCK, šel by na kraj světa. Neúnavný propagátor domácí jižanské rockové scény.
