Kabáti sice zpívají o lukrativních možnostech pro obyvatele Colorada v českých luzích a hájích, avšak ve skutečnosti probíhaly přesuny mas lidí s vidinou světlejších zítřků přesně opačným směrem. Celou druhou polovinu 19. století provázely masivní vlny emigrací z Moravy a Slezska do Ameriky a zejména pak do Texasu. V dnešním článku se podíváme na to, jak se tehdy Čechům za velkou louží dařilo a jak česká kultura přetrvává v Texasu dodnes.
Začátky v Novém světě byly těžší, než přistěhovalci čekali.
V Rakousku-Uhersku se po roce 1850 žilo velmi bídně a kvůli velké ekonomické krizi, dlouhodobé neúrodě a hladomoru se tisíce lidí rozhodly hledat štěstí v Novém světě. Pro řadu z nich to byl navíc i útěk před povinnou vojenskou službou nebo trestem. V řadě vesnic nezůstala jediná chalupa, ze které by někdo neodešel. Leckde odešli úplně všichni. Rodina obvykle rozprodala veškerý majetek a povozy se dopravila do Hamburku nebo Brém, kde se nalodili na zaoceánskou loď. Po dvouměsíční plavbě pak dopluli do New Orleans, odkud pokračovali dál. Největší část Čechů se tehdy usídlila v jihovýchodním Texasu. (Jmenné seznamy všech emigrantů na těchto lodích se dochovaly dodnes a při tvorbě rodokmenů a pátrání po předcích tvoří významný zdroj informací.)
Poslední pozdrav Evropě, kterou už povětšinou neměli nikdy spatřit?
V Americe čekalo Čechy velké rozčarování – místo očekávaných měst a vesnic narazili na širé pláně a pustiny. Začátky byly pro většinu z nich velmi těžké, o čemž svědčí i dochovalé korespondence, kde se přistěhovalci často i za pomoci lží o nádherném životě snažili nalákat své příbuzné, kteří zůstali zatím na Moravě, aby se za nimi též vypravili. Důvod byl prostý - na farmaření v divočině nestačili a potřebovali každou pomocnou ruku. Přistěhovalci zakládali osady, jimž dávali české názvy a otevírali i vlastní školy, obchody a hospody.
Chajda z vepřovic. I takhle začínali naši krajané v Texasu.
Češi si sebou přivezli i vlastní kulturu –zejména polku a tahací harmoniku, která se později stala velmi populární v Mexiku, kde se stala součástí místního folkloru. Česká muzika se v Texasu začala mísit s tou místní, z čehož později vznikl western-swing. Největší hvězdou tehdejší doby byl Adolph Hofner, který se narodil českým emigrantům v Texasu v roce 1916. Spolu se svým bratrem Emilem založil kapelu Adolph Hofner And His Texans, kterou později po přestěhování do San Antonia přejmenoval na The San Antonians. Od poloviny 30. let vydával profesionální desky, přičemž jeho songy měly často české texty a obaly desek tehdy uváděly, že zpívá v jazyce „Bohemian“. Už samotné názvy jeho hitů jsou poměrně výmluvné: Barbara Polka, Happy Go Lucky Polka, Na Marjanse nebo Star Kovarna.
Po roce 1941, kdy USA vstoupily do války a kdy jméno Adolph nepatřilo k těm nejpopulárnějším, vystupoval po nějakou dobu pod jménem Dolph Hofner. Jelikož Adolph a Emil Hofnerovi často zpívali v češtině, čemuž pochopitelně většina Texasanů nerozuměla, bráchové této skutečnosti využívali a do svých nahrávek vkládali spoustu vtípků v češtině, ať už to byly výkřiky typu „Ty vole!“ nebo utahování si z konkurence jejich sponzora.
Adolph Hofner
A ještě jednou, tentokrát i s kapelou.
Hofnerovi se rovněž připisuje jedna z prvních nahrávek folklórní klasiky Cotton Eyed Joe, kterou natočil ještě před Bobem Willsem (ačkoliv většina lidí dnes zná spíše onen nechvalně proslulý obskurní disco-remix od Rednex). Hofner vystupoval až do začátku 90. let, kdy jeho dráhu ukončila mrtvice a později zemřel roku 2000.
Poznámka editora: Tohle prostě musíte slyšet! Jednak jsou v tomhle videu vynikající dobové fotky, ale především ten mix klasického western-swingu s česko-texaským zpěvem, no to prostě nemá chybu.
No a tohle, to je taky bomba. Mááá roztomiláá Bááááruško, umcaj umcaj umcaj…
Propojení Texasu a Zemí koruny české krásně vystihuje i tohle triko. Ten kavalérista je totiž Čech jak poleno v reálu. Mimochodem tento motiv jsme právě dotiskli a najdete ho v našem eshopu DixieGear.
Kromě populárního western-swingu si česká polka šla dále svou vlastní cestou a stala se z ní moderní orchestrální muzika, jež dnes tvoří vlastní subžánr. (Vzpomenete si na scénu z filmu Sám doma, v níž vystupuje Joe Candy jako kapelník polka bandu s fiktivními hity jako Kiss Me Polka nebo Polka Twist? Přesně takovou image moderní polka totiž má!) Největší hvězdou polky je dnes bezesporu Jimmy Sturr, který je do polka úpravy schopen předělat prakticky všechno. Mrkněte se na ukázku z jeho vystoupení, kde kombinuje jižanskou country kapelu Alabama s naším Jaromírem Vejvodou.
Při ovlivňování texasské kultury však samozřejmě nezůstalo jen u muziky. Češi v Texasu rovněž začali vařit pivo a zejména se proslavili díky pečení koláčů, kterým se tam říká „kolaches“. A odkaz české kultury je tam patrný dodnes. Po cestě Texasem vás často provází české nápisy jako třeba „Hruška‘s Bakery“ a prakticky na každém kroku narazíte na někoho s povědomě znějícím příjmením, který na vás vybafne „Jak sa maš?“ Přestože jde o příslušníky už třetí nebo čtvrté generace, která se narodila v Texasu, stále komolenou češtinou něco říct dovedou a podle aktuálních statistik je česky mluvících v Texasu téměř 13 tisíc.
Ani se není čemu divit, že se po českých koláčích můžou Amíci utlouct.
Když jsem byl v Texasu poprvé, na letišti v Austinu mě vyzvedl otec kytaristy z kapely Ricka Trevina (příjmením Dubec) a cestou do baru mi lámanou češtinou vyprávěl, že jeho starší babuška (rozuměj prababička) přišla kdysi z Moravy. Rovněž si postěžoval, že jako malý měl doma často zmatek ohledně správné češtiny: „Táta i máma mluvili jinak. Máma říkala ‚mléko‘, táta říkal ‚mlíko‘. Prostě jinak!“ A naši společnou cestu rovněž využil k tomu, aby si zdokonalil slovní zásobu. Třeba ukázal do kaslíku v autě a řekl: „Jak je toto správně česky? Peněženka nebo šrajtofle?“ Nebo na něco ukázal z okénka auta a povídá: „A jak je toto správně česky? Hřbitov nebo krchov?“
Městečko West je jedním z center české komunity v Texasu.
O významném vlivu Čechů v Texasu se tam dodnes všeobecně ví, jak mi později dosvědčil i jeden z nejpovolanějších - muzikant a frontman kapely Asleep at the Wheel, Ray Benson, který byl již několikrát vyhlášen Texasanem roku. Když jsem s ním před pár lety v Německu dělal rozhovor, Ray povídá: „V Texasu jsou Češi, Moravané i Němci, ale nejvíce imigrantů z Čech, nevím proč, bylo v středním Texasu směrem nahoru k Waco. Proto je Texas takový, jaký je. Díky tradičním lidovým tancům, které si Texasané osvojili z české a německé kultury. A pivo! Přinesli s sebou pivo! Vliv Čechů a lidí z východní Evropy v Texasu je obrovský.“ A po chvíli Ray ještě dodal: „Bez Čechů by to nebyl Texas a my to víme!“
V Texasu je všechno velké, velice často dokonce největší na světě. Městečko Praha je výjimkou. Ta "naše" je přeci jen o fous větší...
Dnešní potomci českých emigrantů v Americe jsou na svůj původ náležitě hrdí a český odkaz se snaží udržovat při životě pomocí řady festivalů, jako je např. „Kolache-Klobase Festival“ v městečku East Bernard. Už z názvu je patrné, že se zde pečou koláče a grilují klobásy a dále zde lidé odění v lidových krojích tančí polku. Za hlavní město českých emigrantů v Texasu se považuje vesnička Praha a významou obcí je také obec West, kde je český motorest s názvem Czech Stop, kde si můžete dát tradiční české hotovky a nakoupit suvenýry v českém gift shopu. Podívejte se na krátké video, jak potomci emigrantů slaví na festivalu Czech Days v městečku Tabor v Jižní Dakotě:
Kromě oslav českých tradic potomci českých krajanů rodný kraj svých předků rovněž pravidelně navštěvují. A dokonce funguje i cestovní kancelář, která vozí potomky Texasanů do Čech. Jedním z potomků českých přistěhovalců, který se na vlastní pěst rozhodl pátrat po svých kořenech, je i slavný rozhlasový diskžokej a člen síně slávy Country Music DJ Hall of Fame, Joe Ladd. Občanským jménem se jmenuje Ladislav Mácha, ale pro kariéru v showbusinessu si prozřetelně zvolil jméno Ladd. Na poli country music je považován za legendu a je stále aktivní – již 30 let je mimo jiné manažerem country hvězdy Marka Chesnutta.
Joe Ladd neboli Ladislav Mácha s dcerou April na Karlově mostě
Loni v létě Joe Ladd spolu se svou dcerou April navštívil na 14 dní Čechy, aby pátral po historii své rodiny, která do Texasu odešla roku 1880. Já ho na cestách doprovázel a ve vesničce Věteřov u Kyjova se nám podařilo najít rodný domek jeho babičky ze strany matky a v Albrechtičkách u Ostravy jsme zase našli místo, kde stávala hospoda, kterou jeho děda ze strany otce prodal, než se vydal za velkou louži.
"Vlastní jezero, no to nemá ani Trump!", smějí se Máchovi na Mácháči.
A jelikož je přijmením Mácha, které mu doma v Texasu často komolí na mexicky znějící Mača, při návštěvě Čech ho věhlas tohoto jména velmi těšil a nevycházel z údivu, když v každém městě našel „svoji ulici“, navštívil „svoje jezero“, v Doksech si prohlédl „svoje muzem“ a rovněž se vyfotil u „svojí sochy“ na Petříně. A jako tečku si v Neoluxoru na Václaváku koupil anglickou verzi Máje.
Kouzlo nechtěného. Tuhle hospodu najdete ve městečku West v Texasu.
Češi se ve světě zkrátka neztratí. Ačkoliv se jich nejvíce usadilo v Texasu, spousta dalších se rozptýlila po celých Spojených státech, přičemž můžeme vzpomenout třeba na Antonína Čermáka z Kladna, který se ve 30. letech stal starostou Chicaga a blízce se přátelil s F.D.Rooseveltem, což se mu nakonec stalo osudným. Ale to už by bylo na jiný článek…
Petr Mečíř
Nejsem hudební kritik, ale hudební chválič, protože píšu jen o tom, co se mi líbí. Za dobrou muzikou pojedu kamkoliv.
