Poslední rebel: Konfederační korzár CSS Shenandoah

Snad každý, kdo se nějak „otřel“ o historii americké občanské války, nebo, pokud chcete, války Severu proti Jihu, zná jméno korzárské lodi CSS Alabama nebo dokonce její příběh. Následující článek bude o korzárovi, který si svou pověst nejen zasloužil, ale v srdcích všech pravověrných Jižanů zní jeho jméno dodnes jako zvon – obeplul svět a stáhl svoji válečnou vlajku jako poslední bojová jednotka Konfederace - CSS SHENANDOAH.

Kde a jak to všechno začalo

Píše se 17.srpna 1863 a v loděnicích na řece Clyde, ve skotském Glasgow, je za přítomnosti zástupců loďařské společnosti Alexander Stephens & Sons slavnostně spuštěna na vodu nová loď pro přepravu nákladu a cestujících. Její výtlak překračuje 1000 tun, je něco přes 70 metrů dlouhá, má železnou konstrukci, obšívku z teakových prken, tři stěžně s plným oplachtěním a pomocný parní stroj, který jí dokáže dát rychlost 9 uzlů. Je to krásná loď a její majitel, pan Robertson, šéf obchodní společnosti Robertson & Co z Glasgow, je spokojen. Loď je pokřtěna hrdým jménem Sea King a je určena pro obchod s čajem ve východní Asii, ale bude přepravovat i vojsko na Nový Zéland v tzv. Maorské válce. Nikdo z přihlížejících v danou chvíli nemá ani ponětí, jaký osud loď čeká...

CSS Shenandoah na dobovém vyobrazení

Sea King vykonal několik obchodních cest do východní Asie a stačil i změnit majitele, když se o tuto loď začala zajímat Konfederace, zastoupená jistým panem Jamesem Dunwoodym Bullochem, působícím v Liverpoolu. Dne 8.října 1864 vyplul Sea King z Londýna na další obchodní cestu, deklarovaným cílem byla Bombaj v Indii. Tam však tato loď, patřící již společnosti Wallace Bros. z Liverpoolu, nikdy neměla doplout.

Ve stejný den z Liverpoolu vyplouvá zásobovací parník Laurel s velmi zajímavým nákladem. Obě lodi se setkávají ve Funchalu na Madeiře a společně odplouvají k osamělým ostrůvkům Las Desertas, pár kilometrů jižně od Madeiry.

A tady je uzavřen obchod a zajímavý náklad Laurela se začíná překládat na Sea Kinga. Na vše přepečlivě dohlíží muž v uniformě poručíka Konfederačního námořnictva. Vše je ukončeno 18.října 1864, Sea King je přecpaný k prasknutí zásobami, municí, zbraněmi a hlavně má na palubě čtyři 8 palcová hladká děla, dvě 32ti liberní drážkovaná děla a dvě 12ti liberní děla. Muži si mohou odpočinout po těžké práci, dohlížející poručík také.

Takhle nějak to vypadalo na palubě korzárského křižníku plujícího pod vlajkou Konfederace. Snímek pochází ze slavné lodi CSS Alabama.

Nová loď

James I. Waddell, velící důstojník CSS Shenandoah

Následující den, 19.října 1864, vstupuje dohlížející poručík na palubu Sea Kinga. Jmenuje se James Iredell Waddell, je mu 40 let, narodil se v Pitsboro v Severní Karolíně a od září 1841, kdy vstoupil jako midshipman do US Navy, žije pro moře. Pokulhává – památka na souboj s jiným námořníkem – ale přes následky zranění zůstal v námořnictvu a dočkal se povýšení na poručíka roku 1855. Byl převelen na Dálný východ a když vypukla občanská válka, rezignoval 20.listopadu 1861 na svoji pozici a vrátil se domů, kde zjistil, že byl vyhozen z námořnictva a za poslední tři měsíce nedostane plat. Nejspíš mu to pěkně hnulo žlučí, protože už v březnu 1862 je přijat jako poručík do válečného námořnictva Konfederace. Slouží jako velitel baterie v Richmondu a později v Charlestonu, než jej březnu 1863 převeleli do Anglie. Na svůj první samostatný velitelský post na můstku si nicméně počká až do října 1864.

Z ráhna zadního stěžně klesá “Union Jack“ a vzápětí vyletí vzhůru „Stainless Banner“. Velící poručík Waddell oznamuje nové jméno lodi – CSS Shenandoah. Krátce potom je „na omytí“ – na palubě svojí lodi nemá ani třetinovou posádku, ale aby mohl splnit rozkazy a dát se do boje s Unií, potřebuje mít nejméně 150 mužů !!! Nabízí původní posádce Sea Kinga a posádce Laurela náborový příspěvek ve výši dvou měsíčních platů, ale přesvědčil jen 2 hasiče a 3 chlapce – číšníky. V zoufalství začíná nabízet zlato, ale i tímhle všemocným lákadlem přesvědčí jen další dva muže. Nakonec, po poradě se svými důstojníky, se Wadell rozhodl vyplout s neúplnou posádkou 23 důstojníků a 19 mužů a s nadějí, že doplní mužstvo z ukořistěných lodí.

Ručně psaný deník poručíka Dabney M. Scalese z CSS Shenandoah se zachoval dodnes

A protože průšvihů není nikdy dost, Waddell zjišťuje, že ho ti zatracení Angláni pěkně vypekli – ani jedno z těžkých děl není umístěno a zajištěno tam, kde by mělo být, a co hůř, na lodi není žádné nářadí, které je k tomu potřeba. Čtyři osmipalcovky a dvě dvaatřicetiliberky byly prostě jen přivázány lany. Jinak řečeno, hlavní výzbroj, se kterou se nový křižník mohl pustit do boje i s fregatou Unie, byla tak akorát pro parádu a pro vyvolání strachu. Kdyby z těchto děl bylo v dané situaci vypáleno, nejspíš by kanóny zpětným rázem přelétly celou loď a na druhém boku vyrobily pár obrovských děr s katastrofálními následky. Takže Waddell měl tím pádem k dispozici jen dvě námořní 12ti liberky. Zoufale, opravdu zoufale potřebuje muže a těžké nářadí, aby mohl zajistit plnou bojeschopnost svojí lodi...

32 liberní dělo v bojovém postavení

Konečně kořist

Po devíti dnech plavby je spatřena první loď. Naneštěstí pro Waddella je Mogul sice postavena ve Státech, ale registraci má anglickou a je proto bez úhony propuštěna. CSS Shenandoah ale nebude čekat dlouho. O dva dny později 30.října 1864, zkříží dráhu nákladnímu barku Alina ze Searsportu, Maine. Bark veze náklad kolejnic, co je ale pro Wadella mnohem cennější, je tolik potřebné nářadí a velké množství kvalitní bavlny na plachty. Cenné nářadí, látka a zásoby jsou přeloženy a loď potopena jižně od Azor a západně od Dakaru.

Dvanáctiliberní Parrotovo dělo

Jak asi takové tehdejší ukořistění nepřátelské lodě mohlo probíhat? Pokud vezmeme v úvahu, že CSS Shenandoah za celou svoji kariéru nesvede boj s válečnou lodí Unie, je postup celkem nasnadě. Představte si, že jste velitelem takové lodě, jakou CSS Shenandoah byla. Nejspíš si plujete pod cizí vlajkou, případně bez vztyčené vlajky. Náhle hlídka na stěžni hlásí plavidlo v dohledu. Změníte kurz, přiblížíte se, vaše posádka je připravena k boji – děla jsou nabita, pušky rozdány, vítr nadouvá plachty a pomocný motor žene šroub do obrátek. Vzdálenost se zkracuje víc a víc, až zcela spolehlivě rozeznáte vlajku – je to nepřátelská obchodní loď!

Ve chvíli, kdy jste na dostřel, stáhnete cizí vlajku a vyvěsíte vlastní – jednak proto, že tak velí námořní právo a vy jste řádný korzár a ne nějaký sprostý pirát a za druhé proto, aby ti na druhé lodi věděli, s kým mají tu čest. Vzápětí, podle toho, jak daleko od svojí kořisti jste, zavoláte hlásnou troubou výzvu k zastavení, případně tutéž necháte odsignalizovat praporky. Když je kořist daleko, vypálíte jí před příď ránu z děla – mezinárodní signál k zastavení, srozumitelný dodnes všude na světě.

Jeden z mála zachovaných originálních snímků CSS Shenandoah

Pokud vaše kořist poslechne a zastaví, je všechno OK, můžete doplout co nejblíž, ukážete zuby v podobě děl zamířených na protivníka a vyšlete člun s důstojníkem a malým oddílem, aby prohlédli lodní papíry, zjistili, komu loď patří, v jaké zemi je registrována, co vaše kořist veze a co by jako stálo za přeložení na vaší loď. V téhle době to mohla být spousta cenných věcí, které nám dnes přijdou běžné – zásobami vody a jídla počínaje, přes uhlí nebo palivové dříví pro parní stroj, nářadí, suroviny pro válečný průmysl až po případné zbraně a munici. A pokud je kapitán oné obchodní lodi blázen a myslí si, že vám unikne, vysvětlíte mu několika ranami z děl, že má smůlu a bude po vašem…

Příběh konfederačního korzára samozřejmě dostal v svou písňovou podobu

Předpokládejme tedy, že na vámi zastavené lodi je „něco“, co stojí za námahu vaší posádky, aby „to“ změnilo majitele. Pokud se to hodí vám, náklad přeložíte, pokud vaší válečné straně a máte dostatečně velkou posádku, můžete na palubu přemístit důstojníka s několika ozbrojenými námořníky a dotyčnou loď dopravíte do vlastního přístavu. V prvním případě, tedy že náklad využijete pro sebe, s ukořistěnou lodí skoncujete – buďto několika ranami z děl, nebo ji vyhodíte do povětří, případně jí prostě jenom zapálíte – oheň se postará a moře uklidí zbytky.

A netřeba dodávat, že patřilo tehdy k dobrým mravům nechat posádku protivníka buď nastoupit do člunů a odplout na břeh, pokud byl blízko, nebo ji vzít do zajetí. No protože v případě zajetí posádky se o ní musíte také starat – tj. dávat jim najíst a napít, budete se sakra snažit, abyste je při první vhodné příležitosti buď vysadili na břeh, nebo, když už jich máte na palubě moc, je přemístíte na nějakou ukořistěnou loď a necháte je dopravit na pevninu.

Konfederační korzár CSS Shenandoah v představě malíře

S lodí Alina jako kdyby Waddell protrhl smůlu. Podle rozkazů z Confederate Navy Departmentu měl útočit a ničit obchodní lodě Unie v oblastech, kde dosud nebyly napadány, tedy na trasách mezi mysem Dobré naděje a Austrálií a v tichomořském velrybářském loďstvu. A čím víc se Waddell blížil na jih, tím lépe se mu mělo dařit.

Dne 6.listopadu 1864 (podle některých pramenů už 2.11.) zastavila CSS Shenandoah nákladní škuner Charter Oak, kterému velel Samuel J.Gilman z Bostonu, Massachusets. Opět byly přeloženy zásoby a loď klesla v plamenech ke dnu ve středním Atlantiku. O pouhé dva dny později doplácí na setkání s korzárem nákladní bark D. Godfrey, opět z Bostonu, který je potopen jihozápadně od Kapverdských ostrovů. Dne 10.listopadu jde ke dnu nákladní briga Susan a protože dvojka nejspíš bylo Waddellovo šťastné číslo, o dva dny později následuje Kate Prince, z Portsmouthu v New Hampshire a bark Adelaide. Obě lodi měly štěstí, potom co zaplatily výkupné ve výši 40.000 a 24.000 dolarů, místo směrem ke dnu nastoupily cestu do přístavu Bahia v Brazílii, kde měly vyložit posádky z potopených lodí a byly propuštěny. Listopadový lov ukončil nákladní škuner Lizzie M. Stacey z Bostonu, který byl zapálen a potopil se blízko rovníku.

James I. Wadell uměl nejen velet, ale i kreslit – zde obrázek CSS Shenandoah nakreslený tužkou jeho rukou z jeho soukromého deníku

Pod plachtami do Austrálie

Jeden by řekl, že nějaká ta náhoda se vždycky najde… No, v případě CSS Shenadoah, s její neúplnou posádkou, byť už s řádně ukotvenými těžkými děly, náhoda zdaleka neřekla svoje poslední slovo. Po třech týdnech klidné plavby, kdy si muži mohli odpočinout od poněkud hektického období, kdy každý druhý den posílali ke dnu loď, spatřili 4.prosince 1864 velrybářský bark Edward severozápadně od ostrova Tristan da Cunha. Bark šel ke dnu v plamenech a velitel Waddell zamířil ke Kapskému městu.

Kapitán CSS Shenandoah James I.Waddell

Jenže zasáhla ona zmíněná náhoda. Hnací hřídel šroubu od pomocného motoru začal vydávat prapodivné zvuky a ukázalo se, že na moři tenhle problém prostě odstranit nepůjde. A protože bylo jasné, že oprava si vyžádá nějaký čas, bylo nutné rozhodnout, co a jak dál. Zakotvit na opravy v Kapském městě nepřicházelo vůbec v úvahu – pravděpodobnost, že by tam CSS Shenandoah byla odhalena jakoukoli lodí Unie, či dokonce překvapena válečnou lodí USA, byla příliš veliká a proto se velitel Wadell rozhodl, že opravy provede až v australském Melbourne. To byl poslední přístav na světě, kde by hrozilo nebezpečí, že se tam objeví unionistická válečná loď. Čekalo na ně 6000 mil pod plachtami.

Ani po cestě si Waddell a jeho posádka nedali pokoj. Dne 29.prosince 1864 spatřili 750ti tunový bark Delphine z Bangoru, Maine. Loď plula bez nákladu a směřovala do Akyabu pro náklad rýže. Kapitán barku Delphine prosil Waddella, že má na palubě manželku, která je těžce nemocná, aby jeho loď nechal být, ale Waddell nebyl včerejší. Poslal na bark svého lékaře Charlese Lininga, aby kapitánovu ženu vyšetřil. Když se Lining vrátil, sdělil Wadellovi, že žena kapitána Delphine je ve svých šestadvaceti letech dokonale zdravá. A tak byla posádka Delphine včetně kapitánovy ženy převezena na palubu CSS Shenandoah, bark byl zapálen a potopen 960 km jihozápadně od Indie. Navíc šest mužů z Delphine přešlo dobrovolně do posádky CSS Shenandoah.

V Austrálii

S neúplnou posádkou, vyčerpanou dlouhou plavbou, s poškozeným hnacím hřídelem a téměř bez zásob zakotvila CSS Shenandoah 25.ledna 1865 v Hobson Bay v Melbourne. Začaly se doplňovat zásoby, hnací hřídel byl opraven a Waddell dokonce naverboval 42 mužů, ochotných přidat se k posádce. Jenže oficiálně nemohli být zapsáni do stavu – podle námořního práva nesměla žádná válečná loď v neutrálním přístavu verbovat posádku. Naneštěstí pro Waddella, 19 mužů, kteří většinou pocházeli z dříve potopených lodí, dezertovalo z CSS Shenandoah a co bylo nejhorší, někteří neváhali a šli podat zprávu o své „dobrovolné službě“ na konzulát Spojených států.

CSS Shenandoah během oprav v Melbourne

Ve Washingtonu nejspíš vypukl pěkný poprask. Zatímco CSS Shenandoah dál doplňovala zásoby a pokračovala v nutných opravách, ve Spojených státech a v Anglii se začaly šířit zprávy o novém konfederačním korzárovi. Ministr unionistického námořnictva Gideon Welles musel být na mrtvici. Sotva se v červnu 1864 zbavil starostí s proklatou CSS Alabamou, má na krku dalšího nájezdníka! Navíc dřív, než do Melbourne dorazí nějaká válečná loď Unie, bude tenhle neřád Neptun ví kde… Pan ministr měl pravdu, Waddell na jeho lodě opravdu nečekal a vyplul 18.února 1865, rozhodnutý zamířit na sever do Ochotského moře k východnímu pobřeží Sibiře, kde, jak věděl, mělo svoje loviště americké velrybářské loďstvo. Jen co opustil výsostné vody Austrálie, složilo všech naverbovaných 42 mužů přísahu.

A ještě jedna „momentka“ z pobytu CSS Shenandoah v australském Melbourne

Kurz severní Pacifik

Než Waddell doplul do svého nového působiště, začala se v oblasti formovat ledová pole. CSS Shenandoah nebyla konstruována na prorážení ledu, na rozdíl od robustní konstrukce velrybářských lodí, nicméně protože posádka dost často vídala velryby, doufali, že se nějaká kořist přece jenom objeví. Navíc po několika dnech získali informace od havajského škuneru Pelin, že v přístavu Ponape bylo spatřeno pět amerických velrybářských lodí. CSS Shenandoah spěchala na místo a Wadell doufal, že velrybáře překvapí dřív, než vyrazí na sever a zmizí mu v ledu.

Američtí velrybáři měli prostě smůlu…

Dne 3.dubna 1865 byl v zátoce Lohd Pah u ostrova Pohnpei objeven a potopen velrybářský škuner Pearl z New London, následující den CSS Shenandoah objevila další dvě velrybářské lodě – Hectora z New Bedfordu a Edward Carey ze San Francisca. Obě lodi byly zrovna v pilné práci poté, co každá ulovila velrybu. Přepadové komando z CSS Shenandoah navíc přineslo Wadellovi zprávu, že na palubě Edwarda Careyho je obrovské množství užitečných zásob. Posádce trvalo celé dva dny, než cennou kořist včetně dvou nových člunů přeložila na palubu korzára, podařilo se získat i mapy se zakreslenými kurzy a loveckými oblastmi – Waddell a jeho posádka už tedy nemuseli hledat kořist naslepo. Obě lodi pak byly zapáleny a ponechány vlnám. Nakonec, 10.dubna 1865, vplul Waddell do přístavu v Lohd Pah, kde vyhodil do povětří velrybářský bark Harvest.

Úspěšný lov, prohraný boj

Tři dny poté, tedy 13.dubna 1865, co bark Harvest zmizel pod hladinou, jsou propuštěni zajatci krom sedmi mužů, kteří se přidávají k posádce korzára a Waddell zamířil s CSS Shenandoah na Beringovo moře. Nikdo z posádky, Waddella nevyjímaje, nemá ani potuchy, že před čtyřmi dny generál Robert E. Lee v Appomattox Courthouse ve Virginii podepsal kapitulaci do rukou generálporučíka Ulyssese S. Granta. Tři konfederační armády jsou sice ještě v poli, ale i jejich konec se blíží. Armáda generála Josepha E. Johnstona kapituluje 26.dubna a armáda Kirbyho Smitha o měsíc později, 26.května 1865.

Generálové Lee a Grant při podpisu kapitulace v Appomattox Courthouse ve Virginii

Dne 28.května 1865, na okraji ledového pole, pálí CSS Shenandoah salvu na velrybářský bark Abigail z New Bedfordu. Loď se vzdává a 14 mužů z 35 přechází dobrovolně k posádce korzára. Loď je poté zapálena a potopena 620 mil severně od Kurilských ostrovů. Velryby zmizely, led se začal vyskytovat stále častěji a Waddell nechtěl riskovat. Obrátil na jih 6.června 1865 a nikdy se nedozvěděl, že minul 10 velrybářských lodí za úzkým pásem ledových ker u Jonasova ostrova.

21.června 1865 bylo nádherné počasí, obloha zářila svou modří, když bylo zpozorováno několik lodí. Wadell měl v úmyslu dostat je všechny najednou. Na palubách 495 tunové lodi William Thompson a 364 tunové lodi Euphrates měly posádky plné ruce práce s čerstvě ulovenými velrybami a nikdo neměl důvod se obávat blížícího se parníku, který plul pod ruskou vlajkou. Když se objevila vlajka Konfederace a parník odhalil svoji totožnost, kapitán Francis Smith, velitel Williama Thompsona, sdělil Waddellovi, že válka už skončila, ale ten to bral jako chabý pokus o záchranu a obě lodě zapálil a potopil severovýchodně od mysu Narrows.

Zajatí američtí námořníci byli posléze propuštěni.

Dalšími z řady úlovků se staly velrybářské barky Jirah Swift a Sophia Thornton z New Bedfordu a briga Susan & Abigail ze San Francisca. Všechny tři lodě byly rychle obsazeny vyloďovacím komandem, zapáleny a potopeny. Posledním úlovkem dne byla velrybářská loď Milo, která byla nicméně propuštěna poté, co na její palubu bylo přemístěno velké množství zajatců, získaných během dne.

CSS Shenandoah zachycena na litografii B.Russella při útoku na velrybářské lodě - zleva doprava zobrazeny: vpředu briga Susan & Abigail, hořící Euphrates, CSS Shenandoah, vzdálené – hořící bark Jirah Swift, hořící loď William Thompsona hořící bark Sophia Thornton, u ledu v dálce loď Milo, která bude propuštěna se zajatci. Soukromá sbírka prezidenta F.D. Roosevelta, dnes US námořní historické centrum fotografie.

Pro CSS Shenandoah začaly v oblasti Beringova moře mezi Sibiří a Aljaškou žně. Dnes se můžeme jen dohadovat, jestli velitel Waddell, přes informace jaké měl, věřil nebo nevěřil tomu, že už je více než tři měsíce po válce, že se všechny armády Konfederace již vzdaly a že prezident Jefferson Davis byl 19.května 1865 zatčen. On bojoval dál…

Dne 26.června 1865 odpoledne byl u ostrova St.Lawrence dopaden a zapálen 419 tunový William C. Nye z New Bedofordu, po něm šla ke dnu 384 tunová Catherine, kterou následoval 340 tunový Nimrod. Na palubě CSS Shenandoah se tak ocitlo 252 vězňů. Mnoho z nich bylo umístěno do 12 velrybářských člunů, které byly taženy na laně za korzárem. Dalšími dvěma loděmi byly 315 tunová Isabella a 360tunový Gipsey. Poslední kořist toho dne, General Pike, byl zajat a odeslán se zajatci do San Francisca.

Kresba jednoho z členů posádky konfederačního korzára zachycuje CSS Shenandoah vlečící čluny se dvěma stovkami zajatých námořníků z potopených amerických velrybářských lodí v Beringově moři

O dva dny později, 28.června, pokračovala CSS Shenandoah ve své ničící plavbě. Brunswick se potopil v plamenech u Bering Straits Narrow, bark Congress byl chycen a zapálen u Beringovy úžiny, bark Covington spálen v East Cape Bay, stejně jako lodě Favorite, Hillman, Isaac Howland, Martha a Nassau. V blízkosti ostrova Diomede byla potopena loď Wawerly a lodě James Maury a Nile byly zajaty. Poslední dvě lodě byly opět odeslány se zajatci do San Francisca.

Tímhle „masakrem“ CSS Shenandoah zakončila svojí šňůru úspěchů. Následující den namířil Waddell přes Beringovu úžinu do Arktického oceánu, protože se dozvěděl, že před pouhými deseti dny tudy proplulo 60 velrybářských lodí. Hledal je marně, ledové pole mu zablokovalo další cestu, a protože měl obavy, že ho led obklíčí, rozhodl se vrátit zpět. Uvědomoval si, že tři lodě se zajatci, které propustil, podají zprávu o jeho činnosti. Byl čas zmizet na širém moři…

Nejtemnější den v mém životě

Píše se 2.srpna 1865. CSS Shenandoah míří k San Franciscu, na které chce Wadell zaútočit, protože věří, že je přístav špatně bráněn, když potkává anglický bark Barracouta. Anglický kapitán nemá pro Wadella dobré zprávy, válka skončila 9.dubna, kapitulovaly armády generálů Johnstona a Smithe, prezident Davis a část jeho vlády jsou ve vězení.

Vzácné dobové fotografie důstojníků z posádky CSS Shenandoah

Wadell a jeho posádka věděli, že vrátit se do jakéhokoli přístavu v USA by znamenalo jejich zatčení, postavení před soud, který bude nepochybně stranit Unii, jejich obvinění z pirátství a následnou popravu oběšením. Na ně se vyhlášená amnestie totiž nevztahovala… Nevědí, že kapitán Alabamy tomuto osudu unikl, protože se vzdal jako generál Johnstonovy armády a muži z jeho posádky se vzdali jako „obyčejní dělostřelci“.

Rozhodli se odplout do svého neoficiálního domovského přístavu – do Liverpoolu. Demontovali děla a uložili je v podpalubí, nátěr lodi změnili tak, aby CSS Shenandoah vypadala jako obyčejná obchodní loď. Plavba dlouhá 9000 námořních mil jim bude trvat tři měsíce a se štěstím je mine několik lodí Unie včetně válečných, aniž by je jakkoli obtěžovaly.

Cesta CSS Shenandoah kolem světa

Poslední stažení vlajky a hořký konec

CSS Shenandoah zakotvila v Mersey Bar u ústí řeky 5.listopadu 1865 a čekala na lodivoda, který ji měl zavést po řece do doků. Připlula bez vyvěšené vlajky a lodivod proto odmítl plavidlo zavést do Liverpoolu, dokud vlajku nevyvěsí. Velitel Waddell tedy nechal vztyčit konfederační vlajku a vyvolal tím pěkný poprask.

Následující den, 6.listopadu 1865, v polovině řeky mezi Toxtetem v Liverpoolu a Tranmerem v Birkenheadu, kotví 101 dělová řadová loď HMS Donegal. Waddell vmanévruje svoji loď do blízkosti anglické válečné lodi, spouští kotvu, naposledy stahuje vlajku a oznamuje svoji vůli kapitulovat kapitánu Paynterovi, veliteli HMS Donegal. Ještě týž den je doručen premiérovi lordu Johnu Russelovi dopis, podepsaný Wadellem, kterým odevzdává CSS Shenandoah do rukou britského národa…

HMS Donegal – loď, která přijala kapitulaci CSS Shenandoah

CSS Shenandoah plula pod vlajkou Konfederace 12 měsíců a 17 dní, urazila 58000 námořních mil, potopila nebo zajala 38 lodí. Zajala rovněž skoro jeden tisíc vězňů bez jediného násilného úmrtí nebo zranění, všichni byli propuštěni a pouze dva z nich během přepravy propuštěnými loděmi do USA zemřeli na nemoc. Škoda, způsobená na potopených nebo ukořistěných lodích dosáhla výše 1.400.000 tehdejších dolarů, což odpovídá 22.400.000 dolarů v roce 2017!!!

Přestože byly činěny jakési pokusy o vyšetřování posádky CSS Shenandoah, vláda Jejího Veličenstva nakonec rozhodla, že celá posádka konfederačního korzára má být propuštěna. Samotná loď zůstala ve Velké Británii až do roku 1866, kdy byla předána vládě USA, která ji téměř obratem prodala Matthewovi Isaacu Wilsonovi z Liverpoolu. Ten ji v roce 1867 prodal prvnímu sultánovi Zanzibaru, který ji pojmenoval po sobě samém – El Majidi (podle jiných pramenů vláda USA prodala sultánovi loď přímo).

Dne 15.dubna 1872 zasáhl Zanzibar hurikán, loď je vyhozena na břeh a velmi těžce poškozena. I nejnutnější opravy probíhají dlouho a tak El Majidi vyplouvá opět až 10.září 1872 ze Zanzibaru do Bombaje. Provizorní opravy se ukázaly jako nedostatečné, loď začala nabírat vodu a o několik dní později se potopila. Poslední konfederační korzár přestal existovat.

I konfederační námořnictvo má své reenactory. Na snímku členové britské Liberty Volunteers Living History Society představující členy posádky CSS Shenandoah v liverpoolském přístavu.

Zbyla jen vlajka

Ač by se to mohlo zdát neuvěřitelné, krom vlastního příběhu ze CSS Shenandoah přece jenom něco zbylo – její vlajka. Jediná vlajka Konfederace, která obeplula celý svět a poslední vlajka Konfederace, která vlála nad bojovou jednotkou. Poručík Dabney, jeden z důstojníků posádky, dal tuto vlajku do úschovy své sestřenici, Elize Hull Maury, jejíž bratr, plukovník C.S.A. Richard Lancelot Maury, jakožto syn komodora Matthewa Fontaine Mauryho, přinesl vlajku z Anglie do USA roku 1873 a roku 1907 tuto vlajku věnoval Museum of the Confederacy, kde je vystavena dodnes. Rozměry vlajky jsou 88 x 136 palců (tedy 223,5 x 345,4 cm).

Jediná vlajka Konfederace, která obeplula svět a byla stažena jako poslední, je k vidění v Museum of the Confederacy v Richmondu, Virginia, spolu s modelem slavné CSS Shenandoah.

Zdroje: Naval History and Heritage Command a Southern Historical Society