Velká steaková loupež a generál Wade Hampton

Velká steaková loupež a generál Wade Hampton

Největší krádež dobytka v moderních amerických dějinách provedlo konfederační jezdectvo pod velením generála Wada Hamptona.


Dolů

Sychravé a mlhavé zářijové ráno se halilo do vlhkého oparu. Slunce jenom ztěžka místy proráželo chuchvalce mlhy a zem poničená třemi lety války se pomalu chystala k zimnímu spánku. Bylo bezvětří, ticho a klid. Tento téměř idylický okamžik však najednou narušil zvláštní zvuk, který neustále sílil. Takové jakoby hodně vzdálené hřmění, které mohutnělo a stávalo se zřetelnějším a hlasitějším. Pak se začala chvět země. Trvalo jen pár okamžiků, než se v mlžném příkrovu jako mávnutím kouzelného proutku objevil jezdec a za ním další a další. Desítky, stovky, tisíce. Bez jediného slova cválali ranní mlhou muži v šedých uniformách kavalerie Konfederovaných států amerických. V čele těch, jimž federálové přezdívali „Grey Ghosts“, jel generál Wade Hampton a byli na cestě trochu poškádlit osud. Historie později nazve jejich odvážnou akci „beefsteak ride“.

Great Beefsteak Ride na obraze jednoho z nejuznávanějších amerických malířů historických výjevů Morta Kunstlera

Nejhorší nepřítel – hlad

Smutný podzim roku 1864. Ďáblův zaprodanec Sherman spálil Georgii, vypálil Atlantu, Columbii, Savannah a zničil většinu zásob pro armádu Konfederace. Už i tak špatné zásobování se přerušilo úplně a vojáci měli hlad. Oblečení v cárech uniforem, nohy obalené hadry místo bot. V linii stáli nezlomeni a modrokabátníky zabíjeli se stále stejnou výkonností a zarputilostí těch, co brání svoji zemi proti okupantům. Jen ten hlad, ten bolí a otupuje. Navíc hlad znamená nemoci a nemoci znamenají smrt. 

Unionistický generál W.T.Sherman

Situace byla opravdu kritická. Unionistický generál Philip Sheridan to komentoval těmito slovy: „Díky Shermanovi teď vrána, pokud chce letět přes údolí Shenandoah, potřebuje potravinové příděly“ (Sheridan v té chvíli netušil, že ti vyhladovělí rebelové pod velením W.Hamptona mu zanedlouho v největší bitvě kavalerie v občanské válce u Trevilian Station pěkně nakopou zadek). Mnoho rebelů teď bylo blízko nebeských pastvin nikoli díky unionistické kulce, ale hladu. Generál Lee se svojí armádou seděl v zákopech před Petersburgem a proti sobě měl generála Unie Ulyssese Granta. Patová situace připomínající bojiště u Verdunu, bojiště ve válce, která teprve přijde. Vojáci Konfederace neměli co do huby a modrá panděra si cpala břicho hovězím a fazolemi. 

Situace na hlavním bojišti u Petersburgu připomínala zákopové bitvy 1. světové války

Šlohněte to stádo!

Zvěd armády CSA G.D.Shadburne

Tak to bylo do 5. září, do okamžiku kdy konfederační armádní zvěd sgt. George D. Shadburne přinesl do hlavního štábu gen. Lee zajímavou informaci. Týkala se 3 000 kusů hovězího dobytka patřícího Unii a umístěného v Cattle Corral, necelých pět mil od hlavního stanu gen. Granta v City Point. Třešničkou na dortu byla informace, že stádo střeží pouze 120 vojáků a 30 honáků dobytka. Gen. Robert E.Lee několik dní nazpátek probíral se svým velitelem kavalerie gen. Wadem Hamptonem překvapivý útok jezdectva obchvatem na týl opevněné Grantovy linie. Pro Hamptona nastal teď ten pravý okamžik, kdy bylo možno spojit příjemné s užitečným. Řečeno po vojensku - nakopat Yankeeům prdel a ještě jim šlohnout dobytek.

Plán akce později nazvané „Velká steaková loupež“

Lee s Hamptonovým plánem souhlasil, ovšem vyjádřil také velké znepokojení nad jeho riskantností. Hampton totiž chtěl obejít bok nepřátelské linie, aniž by byl spatřen a co nejrychleji a v tichosti proniknout přes Dinwiddie Court House podél Stony Creek k Ebenezer Church a dál přes řeku Blackwater. Seveřané sice zničili most vedoucí přes ní, ale Hamptonův plán byl založen na předpokladu, že nepřátelé nepočítají s útokem z této strany a nebudou zde tedy hlídat. Potřebné věci na stavbu nového mostu povezou jezdci s sebou (hřeby, pily, sekery a provazy - stromů bylo všude dost). 

gen.W.H.F. “Rooney“ Lee

Lee podotkl, že nejhorší bude dostat do Petersburgu dobytek, s čímž musel Hampton souhlasit. Sázky stály vysoko, ale vojáci měli hlad. Bylo potřeba je nakrmit. Gen. Hampton s Leeovým souhlasem sestavil jednotku o síle téměř 3000 mužů, kterou rozdělil do třech skupin. Velení první skupiny dostal gen.W.H.F. “Rooney“ Lee (nejstarší ze tří synů generála Roberta E.Lee), druhé gen.Thomas Roseer a třetí gen. James Dearing. Jako zvláštní skupina byli do akce zapojeni muži z brigád gen. Pierce Younga a gen. Johna Dunovanta. Zvláštní proto, protože to byli vesměs zloději dobytka z časů „před válkou“, muži, kteří často jen o vlas unikli oprátce šerifa.


Profesionální dokument mapující životní dráhu Wade Hamptona III.

Krávy mění uniformu

gen.Thomas Roseer 

V časném ránu 14. září zavelel gen.Hampton vpřed a úderná skupina vyrazila. Grey Ghosts projeli jihozápadně kolem levého křídla unionistů na silnici Boydton Plank Road směrem k Dinwiddie Court House a pak pokračovali na jihovýchod směrem ke stanici Stony Creek a Wilkinsonovu mostu na Rowanty Creek, kde se utábořili na noc. Brzy ráno se rychle projeli od severovýchodu kolem Ebenezerova kostela k místu, kde kdysi Cookeův most křižoval Blackwater Creek, most který Yankeové spálili. Hampton nechal rychle postavit nový most a do půlnoci jeho kavalerie překročila řeku. Šedým jezdcům se podařilo nepozorovaně dostat až do vzdálenosti 10 mil od Cattle Corralu a dobytka.

V tomto okamžiku Hampton rozdělil operační rozkazy svým generálům. Poslal brigádu gen. „Rooney“ Leeho doleva, aby poskytl ochranu před možným útokem Unie od Petersburgu, Dearingovu brigádu napravo směrem ke Cookovu mlýnu, kde měla čekat na útok středového hrotu na Cattle Corral. Tento úkol přidělil gen.Rosserovi. Měl neutralizovat jakýkoli odpor modrokabátníků a odehnat stádo. 

Jedna z vlajek používaných Hamptonovou legií

gen. James Dearing 

Během několika okamžiků tři brigády kavalerie Grey Ghosts vyrazily do akce. První se střetla s nepřítelem brigáda generála Rossera, která překvapivým útokem rozprášila 1. kavalérii z okresu Columbia. Ačkoli byli Yankové vyzbrojeni novými Henryho opakovačkami, byli poraženi. Rosser zajal více než 300 mužů - včetně větší části důstojníků pluku a sebral jim jejich nové pušky. Mnohem tvrdším oříškem pro něj byla 13. pensylvánská kavalérie, ale vypořádal se i s ní a jako suvenýr mu přibyli další zajatci. Mezi ním a dobytkem už nebylo nic, co by bránilo ve změně majitele, a tak se z unionistických krav najednou staly krávy konfederační (no těm to asi bylo jedno). 

Henryho opakovačky byly vítanou kořistí konfederačních kavaleristů

Hej Billy, nechceš zaskočit na hovězí?

Gen.Wade Hampton III.

Během několika hodin byl nájezd úspěšně dokončen. Hampton plánoval dobře, Leeovi a Dearingovi muži poskytli podporu Rosserovi a dobytku, když se vraceli zpět kolem linií modrokabátníků. Jakmile se shromáždily rozprášené jednotky Yankeeů, daly se do pronásledování rebelů, ale bylo jich příliš málo na to, aby toho dokázali víc, než jen sehnat dohromady pár kusů roztroušeného dobytka. Po překročení mostu přes Blackwater ho Hamptonoví muži rozebrali a nerušeni žádnými pronásledovateli dohnali stádo do tábora Konfederace u Petersburgu.  

Výsledek celé akce byl víc než potěšitelný. Gen. Wade Hampton „osvobodil“  2.486 kusů dobytka za cenu 10 padlých, 47 zraněných a 4 zajatých. Jako bonus ke kravám získal ještě téměř 350 zajatců. Jednu Henryho opakovačku si vzal jako trofej a hrdě vyřezal své jméno do pažby. Celá akce byla vysoko ceněna především vojáky v liniích, po celou dobu obležení Petersburgu se prý ozývalo z jižanských zákopů „Hej Billy, nechceš zaskočit na hovězí?“ (Billy Yank byla přezdívka modrokabátníků). 

Dobové vyobrazení největší loupeže dobytka v amerických dějinách

Generál Ulysses S.Grant

Dokonce i v City Point - hlavním stanu unionistického generála Ulyssese Simpsona Granta bylo docela veselo. Obzvlášť poté, co bujarý skot změnil válčící strany a místo toho aby plnil modrá panděra, rozhodl se raději plnit šedivé pupíky. Jakýsi novinář, který navštívil Grantův hlavní stan nedlouho po tomto veleúspěšném nájezdu rebelů, prý položil generálovi záludnou otázku: „Generále, kdy předpokládáte, že vyhladovíte Leeho a dobijete Richmond?“ Grant suše odpověděl: „Nikdy, pokud ho bude naše armáda nadále zásobovat dobytkem“.

Protože se jednalo o opravdu velmi zdařilou a zcela ojedinělou akci, neunikla o 102 let později zájmu hollywoodských filmařů. Natočili v roce 1966 film s názvem Alvarez Kelly (český název Pod kopyty stád). Roli generála Rossera ztvárnil charismatický drsňák Richard Widmark a Alvareze Kellyho neméně známý William Holden (zahrál si i roli plukovního lékaře spolu s Johnem Waynem ve filmu Kavaleristé). I když režisér téma zpracoval poněkud volněji, je i tak jasně patrné, o jak grandiózní akci se jednalo. Film mohu vřele doporučit už jenom proto, jak věrně zachytil zoufalou situaci Jižanů se zásobováním potravinami. I když je to jenom blbej film, já na ty kluky v šedém byl hrdej (zákeřný střelec je jenom režisérská licence).

Wade Hampton III. – generál kavalerie, milionář i spasitel

Šavle v kolébce a černí medvědi

Wade Hampton III.

Wade Hampton III. spatřil světlo světa roku 1818 v Charlestonu v Jižní Karolíně a doslova by se dalo říct, že v kolébce měl kavaleristické šavle (možná je měl vyšité i na peřince). Byl totiž nejstarším synem plukovníka Wade Hamptona II. (1791-1858), který byl důstojník dragounů ve válce roku 1812 (tzv. druhá válka za nezávislost mezi USA a Velkou Británií tentokrát ne kvůli samostatnosti, ale námořnímu obchodu a rozdělení území a sfér vlivu na severoamerickém kontinentu) a velícím důstojníkem generála Andrewa Jacksona v bitvě u New Orleans. Mimo to byl také vnukem Wadeho Hamptona (1754-1835), podplukovníka kavalérie v Americké válce za nezávislost, člena Sněmovny reprezentantů USA a brigádního generála ve válce v roce 1812. Otec malého Wadea po válce velmi zbohatl na pozemkových spekulacích na jihovýchodě a díky otcovu majetku a vlastní píli byl Wade Hampton III. krátce před válkou jedním z nejbohatších mužů a největších otrokářů na jihovýchodě. 

Hampton-Preston-Mansion ve městě Columbia byl postaven v roce 1818 Wade Hamptonem I.

Přestože Wade Hampton III. byl konzervativní v otázkách otroctví (chtěl ho zachovat), byl proti rozdělení Unie (z důvodu prestiže většího státního celku). Když ovšem začala válka, zůstal stejně jako Robert E. Lee věrný především svému státu a tak ve 42 letech nastoupil službu jako prostý dobrovolník v milici Jižní Karolíny. Guvernér Jižní Karolíny ovšem trval na tom, že muž takového postavení a věhlasu musí dostat pověření a hodnost plukovníka, což nakonec Wade Hampton přijal. V souladu s tehdejšími zvyklostmi jako velmi bohatý muž částečně financoval a vyzbrojil jednotku později zvanou „Hamptonova legie“. Tento vojenský útvar sestával z šesti rot (company) pěchoty, dvou rot (troop) jezdectva a jedné lehké dělostřelecké baterie. Za všechny zbraně pro legii osobně zaplatil Wade Hampton . 

Rodný dům Wade Hamptona III na plantáži v Millwoodu. Přezdívku „Jižanské Versailles“ nedostal náhodou.

Hampton nebyl jenom přirozený kavalír a skvělý jezdec, nechyběla mu rozhodně ani odvaha (traduje se, že jako mladý muž vyrážel lovit americké černé medvědy ozbrojen pouze nožem a tímto způsobem jich prý zabil 80). I když neměl žádné vojenské vzdělání, byl jedním ze tří takových důstojníků, kteří dosáhli hodnosti generálporučíka (zbývající dva byli Nathan Bedford Forrest a Richard Taylor). 

A toto z Millwoodu zbylo po jeho vypálení Shermanovými drancíři v roce 1865

Generál kavalerie

Wade Hampton se dostal poprvé do boje hned na počátku války v červenci 1861 v první bitvě u Manassasu. Už při tomto prvním nasazení zaujal svoje nadřízené, když v rozhodujícím okamžiku nasadil svou legii a získal brigádě Thomase J. „Stonewalla" Jacksona potřebný čas, aby se dostala na své místo do obranné linie. Hvězdu brigádního generála obdržel Hampton 23. května 1862 a zároveň s ní dostal i velení brigády v divizi generála „Stonewalla“ Jacksona (Army of Northern Virginia). V bitvě u Sedmi borovic (Battle of Seven Pines 31. května 1862) byl těžce zraněn na noze, ale zranění si nechal pouze provizorně ošetřit a zůstal na koni a pokračoval v boji. Díky trochu hazardní hře na hrdinu si léčba zranění vyžádala trochu delší dobu, ale Hampton se vrátil do služby včas, aby vedl brigádu na konci sedmidenní kampaně (25.června - 1.července 1862), i když se do ní brigáda nijak významně nezapojila. 

Stonewall Jackson na obraze Johna Paula Straina Destination Manassas

Po kampani generál Robert E. Lee sloučil své jezdecké síly do divize pod velením J.E.B. Stuarta. Ten si vybral Hamptona jako svého zástupce a pověřil ho velením nad dvěma brigádami kavalerie. Ukázalo se to jako nanejvýš správné rozhodnutí, protože Hampton se svými kavaleristy řádil v týlu nepřítele jako liška v kurníku a do Leeho tábora proudil velmi utěšený proud zásob a zajatců s velmi interesantním označením US. Lee Hamptonovo počínání ocenil pochvalou a jenom čekal, čím ho tento kavalerista s tradicí dlouhou jako Metuzalemovy spoďáry ještě překvapí. Nečekal dlouho, Hampton mu zanedlouho doručil úhledný balíček, který představoval přes stovku zajatců z 3. Pennsylvánské kavalerie. 


Náznak představy, jak asi vypadaly jezdecké boje ve válce Severu proti Jihu, můžete získat z tohoto reenactorského videa

V bitvě u Gettysburgu už Hampton tolik štěstí neměl. Jeho brigáda se podílela na Stuartově divokém dobrodružství na severovýchodě (podle rozkazu Leeho se měl Stuart přesunout na sever a chránit bok gen. Ewella, jenže si rozkazy upravil po svém, cestu mu zablokovala unionistická pěchota a musel uhnout daleko na východ, přičemž se nevyhnul šarvátkám s modrokabátníky), díky kterému ztratili kontakt s hlavními silami gen. Lee a do okolí Gettysburgu se dostali příliš pozdě. Přesto zde Hampton podstatně rozšířil svoji sbírku zranění. Nejdřív jen o chloupek unikl smrti, když zuřivým útokem vychýlil ránu unionistického kavaleristy, který na něj vystřelil z pušky na vzdálenost 20 yardů. Ráně z pušky se sice vyhnul, ale další Yankee seknul šavlí ze zadu Hamptona do hlavy. Měl kliku, lebka porušena nebyla a kůži stačilo sešít. 


Film Gettysburg jste asi viděli. Ne? Tak to koukejte napravit!

Protože žádné štěstí netrvá věčně, došlo i Wade Hamptonovi a to o pár dní později. Dne 3. července vedl Hampton útok kavalérie východně od Gettysburgu, aby se pokusil narušit zadní sled yankeeské linie. Linii sice objel, ale srazil se s unionistickou kavalerií. V nastalé mele dostal další dvě rány šavlí do hlavy, ale pokračoval v boji, dokud nebyl znovu zraněn, tentokrát kusem šrapnelu do kyčle. To už bylo moc i na něj a probral se až cestou do Virginie v ambulanci, kterou s ním sdílel generál John Bell Hood

Don Troiani zachytil na svém obraze "Hampton´s Duel" generála Hamptona v bitvě u Gettysburgu

Dne 3. srpna 1863 byl Hampton povýšen na generálmajora a přijal velení divize kavalerie. Vzhledem k tomu, že zranění, která utrpěl u Gettysburgu, se uzdravovala jen velmi pomalu, nemohl se až do listopadu vrátit do služby. Jenže pak si vybral pohár smůly Hamptonův  velitel J.E.B. Stuart. V bitvě u Yellow Tavern ho příslušník 5th Michigan Cavalry  44 letý vojín John A.Huff střelil ze svého revolveru ráže .44 a „J.E.B.“ prostě ránu ze čtyřiačtyřicítky nerozdejchal. Uprázdněný velitelský post obdržel Wade Hampton a v nové roli se plně osvědčil. 

Poslední boj generála J.E.B. Stuarta 

V září 1864 provedl Hampton to, co vešlo do historie jako „Beefsteak Raid“ a koupal se v paprscích slávy, v říjnu 1864 pohlédl do jícnu pekla. U Petersburgu padl jeden z jeho synů a druhý byl těžce zraněn. Protože sám Hampton měl několik nedoléčených zranění, dostal v lednu 1865 rozkaz k přesunu do Jižní Karolíny, kde měl získat zásoby a nové rekruty. 14. února 1865 byl povýšen na generálporučíka a poslední dny války dosloužil v Karolíně pod velením generála Josepha E. Johnstona. Ale ještě dřív, než válka skončila, se mu podařil jeden povedený kousek…

S holým zadkem v bažinách

Tenhle příběh začal na jaře roku 1863, kdy se Jižan Wade Hampton a Seveřan Judson Kilpatrick (mimochodem z jižanského úhlu pohledu ještě větší dobytek než Sherman) poprvé střetli v boji. V roce 1865 byl Wade Hampton generálporučíkem – první důstojník kavalérie s touto hodností v dějinách Konfederace - a Judson Kilpatrick byl velitelem kavalérie unionistického generálmajora Williama T. Shermana, se kterým prodělal celou kampaň v Karolíně. Tito dva staří protivníci se během války střetli mnohokrát, ale to, co provedl Hampton Kilpatrickovi 10. března 1865 v bitvě na Monroe's Crossroads, pro tohohle modrokabátníka znamenalo nesmrtelnou ostudu a ponížení, na které nedokázal zapomenout.

Malý Kil – generál, který se stal terčem posměchu na obou stranách bitevní linie

Na téhle křižovatce totiž Hampton se svou divizí a kavalerií Gen. Josepha Wheelera z armády Tennessee načapali do slova a do písmene Kilpatricka s kalhotami dole. Podařilo se jim prudkým útokem spící federály překvapit tak dokonale, že sám Kilpatrick byl téměř zajat a musel uprchnout do bažin jen v ponožkách a noční košili. Podařilo se mu nakonec shromáždit své vojáky a znovu obnovit tábor těžce poničený v boji, ale jen díky tomu, že se Hampton dozvěděl o pěchotních posilách ze 14. sboru armády USA, které už byly cestě, a stáhl se. Velitel federální kavalerie, který běhá bažinou v noční košili, se stal terčem vtipů na obou bojujících stranách a Hampton si udělal z Malého Kila, jak Kilpatrickovi přezdívali jeho vojáci, smrtelného nepřítele.

Klíčový okamžik bitvy u Monroe's Crossroads v představě malíře

Gen.Johnston se nakonec vzdal Shermanovi 26. dubna za stejných podmínek, jaké byly dány Leeově armádě v Appomattoxu.  Wade Hampton se však vzdát odmítl. Chtěl se připojit k Jeffersonu Davisovi, jenže odpor celého Jihu se hroutil. Rozloučil se se svými muži a chtěl vést osamělý boj, nakonec ale změnil názor a rozhodl se také vzdát.

Nelehká Rekonstrukce

Po válce utrpěl Hampton ničivé finanční ztráty. Jeho dětský domov, Millwood poblíž Kolumbie, spálili vojáci generálmajora Williama T. Shermana a tisíce jeho otroků byly osvobozeny. Přestože Hampton o svoje plantáže nepřišel, velmi poklesl jejich zisk, protože v novém násilně nastoleném systému na nich nezůstala žádná pracovní síla vzhledem k tomu, že se osvobození otroci hrnuli na Sever. Spolu s generálem Jubalem A. Earlym se stal Hampton jedním z hlavních zastánců a propagátorů myšlenky  Lost Cause. Stejně jako mnoho dalších Jižanů Hampton poskytl tichou podporu Ku Klux Klanu, který měl své buňky sympatizantů téměř na celém Jihu. KKK nebyl v počátcích svého vzniku primárně jenom kladivem na otroky, měl i funkci určitého bezpečnostního sboru, protože federální okupanti se na Jihu dívali na výstřelky bývalých otroků a nemajetných drancířů ze Severu s velkou shovívavostí. 

Wade Hampton III., senátor a guvernér Jižní Karolíny

V roce 1877 a 1878 byl Hampton zvolen guvernérem a stal se známým jako „spasitel Jižní Karolíny“. Svými stále ještě značnými finanční prostředky pomáhal vykoupit farmy a pozemky těm, kterým je federální vláda dala do dražby, aby je za babku mohla koupit. I díky němu tato zlodějna, kterou federálové nazývali obnova Jihu, na Jižní Karolínu dopadla opravdu málo. Ve výkonu politických funkcí pokračoval téměř až do své smrti, v letech 1879 až 1891 hájil zájmy Jižní Karolíny v Senátu Spojených států a zemřel v Columbii v roce 1902 (je pohřben v Trinity Cathedral Churchyard). 

Je známa věta, kterou řekl prezidentu Grantovi a která se týkala právě této „federální obnovy“ :

"If we had known that you were going to back with bayonets the carpetbagger, the scalawag, and the negro in their infamous acts, we would never have given up our arms!"


Jméno Wade Hamptona nese i střední škola v jihokarolínském Greenville

Hamptonovi byla Jižní Karolína opravdu vděčná, za jeho velení v občanské válce a „vykoupení“ státu z rekonstrukčních reforem. Na jeho počest byla postavena před South Carolina State House jeho jezdecká socha a v celé Jižní Karolíně pojmenovalo mnoho měst po Hamptonovi svoje ulice (v Greenville a ve Varnville jsou po něm pojmenovány střední školy). Mimo tato ocenění obdržel gen. Wade Hampton i Konfederační Medaili Cti. Uvidíme, zda památky na velkého syna Jižní Karolíny obstojí i v současné době, kdy se radikální menšina Američanů rozhodla přepsat historii své země…

Jezdecká socha generála Hamptona ve městě Columbia v Jižní Karolíně. Zatím stále stojí…

Čerpáno z:
http://www.civilwar.org
http://www.loc.gov/rr/main/uscivilwar
http://www.eyewitnesstohistory.com/index.html
http://americanhistory.si.edu/
http://www.loeser.us/flags/civil-southern.html
http://www.theatlantic.com/photo/2012/02/the-civil-war-part-1-the-places/100241/
https://emergingcivilwar.com/2017/02/16/wade-hampton-and-judson-kilpatrick/

Jan Korbel

Jan Korbel

Mám rád military a vojenskou historii. Nemám rád soudruhy odkudkoli a magory z ISIS. Jsem mladej kluk, jenom už trochu dlouho.

Všechny články autora

“Pryč s pomníky Konfederace!” – zbaví se Amerika soch starých válečných hrdinů?

“Pryč s pomníky Konfederace!” – zbaví se Amerika soch starých válečných hrdinů?

Ondra Novotný , Další kolo bitvy o přepsání amerických dějin. Po konfederační vlajce došlo na pomníky a sochy. Co bude následovat pak?

Když jsme táhli Georgií aneb Generál Sherman, muž který vypálil Atlantu a Columbii

Když jsme táhli Georgií aneb Generál Sherman, muž který vypálil Atlantu a Columbii

Jan Korbel , Tažení unionistických vojsk generála Shermana Georgií a Karolínou odstartovalo v roce 1864 věk válečných konfliktů, ve kterých definitivně zmizel rozdíl mezi frontou a týlem, mezi vojáky a civilisty. Vítejte v pekle.

Nathan Bedford Forrest - kouzelník v sedle

Nathan Bedford Forrest - kouzelník v sedle

Jan Korbel , Geniální jižanský kavalerista, noční můra generálů Unie, zakladatel Ku-Klux-Klanu i otec moderních metod válčení. V očích svých mužů hrdina, pro protivníky ďábel. Jméno generála Forresta bouří vášně ještě dnes.