Každý z vás pravděpodobně zaznamenal, že je ve Státech poslední léta horko kolem pomníků některých slavných osobností, kolem bitevní vlajky Konfederace a symboliky s ní spojené. Někdo už jste v obraze, někdo máte o věci hodně mlhavý ponětí, někdo si říkáte ’co je to za sluníčkářský p*čoviny o cenzuře dějin’, jiný dáváte pohoršeným za pravdu.
Jedná se o kontroverzní a velmi zajímavou kauzu, ke které se najde spousta různých názorů a která vychází z řady dalších, obsáhlých témat jako občanská válka, éra Rekonstrukce, občanská práva a rasismus, mediální kolotoč okolo násilných útoků a tragédií, atd. K lepšímu chápání co-se-to-sakra-děje se holt člověk nevyhne, jak už to bývá, zabřednutí do dávných časů.
Po článcích kolegů o vlajce (první, druhý, třetí, silným jedincům doporučuji i čtvrtý mimo náš web) jsou teď na řadě pomníky a celý humbuk v debatě o jejich “odstraňování”. Snad vám můj výstup celou situaci přiblíží a pomůže lépe pobrat i co se týče souvislostí.
Jižanská vlajka a zbraň u pasu; někdo jásá, jinému se vaří krev v žilách
Roznětka na pozadí
Začít to chce u dne 17.7.2015 a jména Dylann Roof. Tehdy večer si to pohublý, 21letý neonácek nakráčel do kostela afroamerických metodistů v Charlestonu, hodinu přihlížel čtení z Bible, načež vytáhl Glocka a sejmul 9 z 12-ti přítomných černochů, včetně pastora a senátora státu Jižní Karolína. Střílení uvedl slovy: “Musím to udělat. Przníte nám ženský, zabíráte zemi, váš čas se právě naplnil.” Po nějakých šesti minutách, vyprázdnění šesti zásobníků a sadě dalších nenávistných keců se vydal na útěk, chycen byl hned ráno zhruba 4 hodiny jízdy směrem na sever.
Roof a jedna z fotek v rámci jeho online “manifesta”
Následovalo celonárodní pozdvižení, masakr byl klasifikován jako zločin z nenávisti a ujeťák Roof skončil letos na jaře odsouzený k doživotí. Nutno dodat, že se mladík prezentoval právě s vlajkou Konfederace [dále zjednodušeně “jižanskou/ Jihu”], hořící americkou a žil v domnění, že se černoši chystají ukořistit vládu nad světem a je třeba rozpoutat válku k jejich zastavení.
Nebyl to v téhle době zdaleka jediný incident, kdy padl afroameričan za oběť blbovi bílé barvy kůže s pocitem nadřazenosti, byl ale vůbec nejhrůznější, nejvíce medializovaný a přispěl k extra napětí v už tak jako tak solidně mezirasově napjatým náladám společnosti napříč Státy.
Co se děje a dělo – pohoršuje, přemísťuje, odstranilo
Ihned po střelbě v kostele se Jižní Karolína rozhodla sundat všechny vlajky Jihu z pozemků státních budov, následovala ji Alabama s vlajkou na Kapitolu v Montgomery (původním hlavním městě Konfederace) a tím se v podstatě definitivně rozjela vlna pranýřování těchto vlajek, pomníků a dalších spřízněných předmětů, které mnozí berou za symboly rasismu a nenávisti, ač pro jiné znamenají hrdost, hrdinství a historii. Než ale přejdeme k plamenné diskuzi o mazání dějin a podobně, pojďme si projít další události.
Jeden z mnoha pomníků padlým vojákum Jihu
Po stažení některých “vlajek bílého muže” (jak je kdysi nazval sám tvůrce William T. Thompson) z oficiálních státních prostor, ještě v souladu s kondolencí ve chvíli tragédie, se rozjela debata ve městech od St. Louis a New Orleans až po Baltimore, zda není na čase přehodnotit stání řady pomníků hrdinům Konfederace. Ta v letech 1861 – 1865 ohrozila samu existenci národa a prohrála ve válce za svoji svobodu. Mnozí však za ten pravý důvod pokládají zachování otroctví.
Již v srpnu 2015 došlo k odnětí bronzové sochy prezidenta CSA Jeffersona Davise z areálu austinské University of Texas. Spolu s tím tam mimochodem byla vzata i socha prezidenta Woodrowa Wilsona, který je kritizován za některé své (dnes vzato) velmi nekorektní postoje v podpoře rasové segregace. Univerzita tyto dva monumenty dala stranou k údržbě a je pravda, že nyní byly oba navráceny s nadějí, že budou lidem připomínat historii v dobrém i ve zlém. “Nestojíme o ničení umění, stejně jako třeba pálení knih.”
“Balení” sochy Jeffersona Davise z University of Texas
Zatím asi nejvíc pozornosti přitáhlo New Orleans, kde městská rada rozhodla o odstranění hned čtyř pomníků; soch Davise, generálů Leeho, Beauregarda a sloupu na památku bitvy o Liberty Place, což byl útok bělošských radikálů na poválečnou mezirasovou vládu ve městě v roce 1874, tedy v období tzv. Rekonstrukce amerického Jihu po ničivé občanské válce. Právě sloup, který si občas vybral za místo shromáždění novodobý Ku Klux Klan, šel na řadu jako první a do letošního května byla odsunuta i zbývající trojice soch. Čeká je teď zřejmě přemístění do muzeí.
Starosta Landrieu akci označil za správný krok ve správný čas a s obhajobou pokračoval slovy: “Posadit Konfederaci doslova na piedestal na některý z našich nejvýznamnějších veřejných prostor, to není pouze nepřesným odrazem starých časů, ale také urážkou naší současnosti a zlým příslibem do budoucnosti. Neměli bychom se bát dát do pořádku svoji minulost. Ty pomníky ctí, oslavují a schraňují ideologie, které jsou v rozporu s požadavky na férovou ochranu práv občanů dle Ústavy Spojených států amerických, našeho státu i předpisům města. Stojí za nadřazenost jedné etnické, náboženské či rasové skupiny nad ostatní.” Podle starosty by se dále měly prodiskutovat i některé ze sporných názvů ulic a to nikoli ve snaze přepsat historii města, nýbrž proto, že nejdou dohromady s jeho zítřky.
Socha generála Lee v New Orleans
New Orleans, někdejší největší město Konfederace, má dnes (ale už i historicky) vizitku jednoho velkého “tavícího kotlíku”, směsky všech možných kultur. Přičemž 60% populace jsou zde afroameričané a tento krok jde ruku v ruce s cílem mezirasové harmonie. “Je potřeba vymanit se ze stínu pomníků lidem, kteří podporovali otroctví. Musíme přestat vzdávat hold těm osobám a momentům, které nesplňují naše normy slušnosti, rovných práv a nulové diskriminace,” pravila jedna z radních. Deportace soch proběhla postupně, převážně v brzkých ranních hodinách muži v maskách a neprůstřelných vestách, ve snaze vyhnout se větším protestům a nepokojům.
Ve Státech bourají, my v Čechách tiskneme a tiskneme. Triko se generálem Robertem E.Lee je v nabídce našeho eshopu DixieGear jedním z nejúspěšnějších.
Nějaké se odehrály tak jako tak, spíš než místní sem prý ale dorazila řada lidí z různých organizací odjinud. Pět jedinců bylo zatčeno při demonstraci pro ponechání sochy Davise a jeden chlápek došel hezky s AK-47 a pistolí u pasu. Odvezení monumentů předcházel četný vandalismus, čmáranice jako “slave owner” [otrokář] anebo “Black Lives Matter” [název hnutí proti násilí a rasismu vůči černochům]. A fakt je jak ten, že takový Lee válčil proti Spojených státům a prohrál, tak i ten, že přitom bojoval za ochranu města…
Tradiční festival Mardi Gras v ulicích New Orleans
Městská rada Charlottesville ve státě Virginie tento duben také odhlasovala přemístění sochy generála Lee, načež vzápětí došlo k protestu s účastí prominentních nacionalistů včetně zapalování pochodní a samotný zákrok je nyní oddálen díky žalobě podané skupinou obyvatel. Kauza zasahuje i do boje o křeslo guvernéra, s Demokraty pro a Republikány proti odstranění. Právě se tam vyhrotila demonstrace KKK, která se neobešla bez zásahu slzným plynem a zatčení 23 lidí.
Nedaleký Leesburg zase řeší sochu vojáka Konfederace u tamní budovy soudu a dotazuje se, proč mít zástupce starého Jihu právě na místě, které zaručuje rovnou spravedlnost před zákonem a v neposlední řadě, co vlastně ta socha sděluje.
Socha vojáka v Leesbugu, momentálně také předmětem sporů
Někde šly pomníky do skladů, jinde k restauraci na neurčito, případně na hřbitovy, kde hrozí méně kontroverze, do muzeí a podobně. S alternativním řešením přišel texaský Georgetown, konzervativní předměstí Austinu. Přímo na hlavním náměstí tu mají stoletou sochu jižanského vojáka, která se také stala terčem pobouření. Vzešel tu ale zajímavý plán, to sice vztyčit hned vedle sochu novou, tamního hrdiny a později i guvernéra Dana Moodyho.
Scéna z uvedení sochy Dana Moodyho v Georgetownu
Ten v roce 1923 přispěl k odsouzení čtyř členů Klanu za zpráskání pocestného prodejce a veterána první světové. Byl to v té době velmi odvážný čin, vzhledem k tomu, že byl Klan na vrcholu vlivu a měl své členy a stoupence všude možně ve významných pozicích. Město myslelo, že by tímto mohlo zmírnit kontroverzi, čelí nicméně i přesto kritice ze strany odpůrců. Háček je tu takový, že byl přizabitý veterán bílé barvy kůže a nemá tak co do činění s černou komunitou. Moody se navíc později pokusil o upření volebního práva afroameričanům. Socha už nicméně byla umístěna, velikostí poměrně nenapadná a město dále čelí kritice.
Shromáždění členů KKK, 1923
Ke konci května ohlásila starostka Baltimoru ve státě Maryland, že město zváží přemístění dvou ze čtyř pomníků spojených s Konfederací. Tím prvním je monument generálů Lee a Stonewall Jacksona, druhým pak socha předsedy Nejvyššího soudu Rogera Taneyho, který se pár let před občanskou válkou zasloužil o nechvalně proslulé rozhodnutí v případu Dred Scott. To pasovalo otroky na ne-občany USA a tedy neměli nárok na ochranu Ústavou.
Při pohledu do eshopu naši značky DixieGear vám bude asi jasné, že na straně bouračů pomníků zřejmě stát nebudeme...
Richmond je terčem kritiky za svoji Monument Avenue s celou řadou soch osobností Konfederace, zatímco z areálu University of Louisville byla v listopadu odvežena socha vojáka Konfederace nějakých 45 mil opodál, na místo obročního ztvárnění občanské války ve městě Brandenburg, kde prý zapadá do lepšího kontextu. “Ten stín otroctví a rasismu, který tento monument pro mnohé reprezentuje, prostě nemá místo ve městé plném soucitu a s vůlí posunovat se kupředu,” komentoval starosta Fischer. Podobně loni zakročila i Vanderbilt University, již zmíněná University of Texas, nebo University of Mississippi.
Texaští vojáci v bitvě u Antietamu (autor kresby Don Troiani)
Město St. Louis už rozjelo plán k odstranění konfederačních pomníků pryč z městských parků. Umístěny jsou do skladových prostor než se najde zájemce o jejich další využití. Pod jednou ze soch se našla 102 let stará časová schránka, pravděpodobně plná dokumentů spolku Daughters of the Confederacy, válečných medailí a magazínů. A pro zajímavost, transportovat jeden takový kus vyjde město v přepočtu zhruba 3 miliony Kč. Na čase k přemístění je teď zdá se i socha vojáka v Orlandu na Floridě.
Legendární generál Stonewall Jackson ve Virginii
Od léta 2015 tak už bylo přemístěno či přejmenováno přes 60 veřejně fundovaných památek Konfederace a kauza plní zprávy v podstatě den co den. Přes dosavadní výčet ale určitě nemějte dojem, že jdou sochy na odsun jak se komu kde zlíbí. Státy Jižní Karolína, Georgia, Mississippi a Tennessee podepsali Heritage Protection Act jako ochranu památek a zákaz odstraňování těchto pomníků. Podobný krok už podnikla i Severní Karolína a Alabama, v Louisianě je nutné referendum k jakémukoli zásahu do vojenského památníku. Ve Virginii je zatím právní ochrana těchto památek nejasná, stejně tak ve státě Texas.
Detail pomníku Stonewall Jacksona (Charlottesville, Virginie)
“Navzdory všem nespokojencům, Memorial Preservation Act je krokem k zachování celé historie, té dobré i té zlé, ať se i naše děti a vnoučata mají z čeho poučit a jít vstříc lepší budoucnosti,” prohlásil senátor Alabamy, Gerald Allen. Jeden z takových “nespokojenců”, Rhonda Brownstein, právní direktorka z neziskové organizace Southern Poverty Law Center, na to měla jiný názor: “Tyto rasistické symboly nemají co dělat na vládních pozemcích, kde přímo haprují s jednou ze stěžejních zásad našeho národa, to jest zaručit svobodu a spravedlnost pro všechny. Jiné státy a magistráty tyto monumenty odstraňují z veřejných prostor a dávají je do muzeí, kam se lidé chodí učit úplné dějiny otroctví, občanské války a Konfederace. Právě tam i patří.” SPLC je spolu s National Association for the Advancement of Colored People tou asi nejhlasitější organizací v boji za změnu, zatímco na druhé straně stojí Sons of Confederate Veterans se stanovisky typu “zbavovat se soch jen protože je někdo pohoršen, je naprosto směšný”, aktivní jsou i radikálnější uskupení jako Loyal White Knights anebo KKK.
Logo organizace Sons of Confederate Veterans
Dle odhadů takových památek zbývá přes 1500 ve 31 státech. Jejich údržba většinou vyžaduje prostředky z peněz daňových poplatníků. Nejvíce z pomníků se nachází ve Virginii (223), Texasu a po celém území bývalé Konfederace, sem tam ale i mimo něj. Některé najdeme překvapivě i ve státech New York a Kalifornie, kde jsou školy pojmenované po legendárním generálu Lee. Dáno je to tím, že ten kdysi odmítl házet klacky pod nohy procesu Rekonstrukce v zájmu sbratření se mezi Američany a byl tak jako hrdina uznán i Severem. Jak sám prohlásil, “Věřím, že je povinností každého z nás spojit se v úsilí k obnově země a znovunastolení míru a harmonie.” Zajímavostí je, že sedm škol stále nese v názvu památku generála Forresta, který proslul i jako jeden z prvních členů Klanu a údajně to dotáhl až na vůdčí post Velkého Čaroděje.
Proslulý kavalerista generál Nathan Bedford Forrest
Jak známo, Jih ve válce prohrál, otroctví bylo zrušeno, Amerika se zocelila, posílila svoji národní identitu a pomalu směřovala k imperiální roli ve světě 20. století. Kde a kdy se vůbec vzaly tyto pomníky?
Původ s otazníky
Jejich stání se většinou datuje do rozmezí let 1870 až 1930, tedy období, kdy na Jihu stále ještě rezonoval starý politický systém. Pomníky jsou tak nejen připomínkou otroctví, ale i rasové segregace a zákonů známých jako “Jim Crow”. Ty zde vešly v platnost ke konci 19. století, zrušeny byly až v roce 1965 a znamenaly silnou míru diskriminace. Černým byl zakazován vstup do různých veřejných míst, upíráno právo volit skrze podmínku gramotnosti a dalších znevýhodňujících kritérií. Proto se tak někdy říká, že otroctví v USA trvalo ještě dalších 100 let po jeho zrušení. Velká řada pomníků tak byla vztyčena až dávno po konci bojů, to i jako přímá reakce na černošský boj za práva a spravedlnost.
Ilustrace k písni “Jump Jim Crow”
Hned po válce, která si vyžádala 600 tisíc mrtvých (při dnešní populaci by se rovnalo 6 milionům) začal vznikat mýtus známý jako “Lost Cause” - snaha osvětit důvod, proč vůbec šel Jih do války, úplně odsunout otroctví a na bavlně postavenou ekonomiku, vykreslit vše s romantickou představou - jako ušlechtilou obranu svých práv a domovů na úkor rozpínavé federální moci. Celou jižanskou věc si můžete idealizovat, ale rozhodně neproběhla tak černobíle (stejně jako věc Severu), jak se ji mnozí snaží obhájit a odprezentovat. Vystačilo by to na samostatný článek (snad někdy), většina historiků se nicméně shoduje, že právě propaganda “Lost Cause” posloužila za základ systému Jim Crow.
Přehlídka Konfederace před pomníkem Jeffersona Davise (Richmond 1907)
K problematice tzv.Lost Cause jsme si dovolili přispět také jednou maličkostí...Dotisk plánujeme letos na podzim.
Původ pomníků mi připomíná původ moderního pojetí jižanské vlajky jako symbolu hrdosti, rebelství, svobody i takovýho toho správnýho buranství, či prostě “starý dobrý Ameriky”. Tak se ale vlajka začala pořádně ujímat až v padesátých letech minulého století, po volbách v roce ’48 a rozkolu Demokratické strany, kdy byla její jižanská větev nespokojená s občanskoprávní podporou a nominací Harry S. Trumana. Rozhodla se založit samostatnou States Rights Democratic Party s deklarací “stojíme za rasovou segregaci”, známou dnes spíše jako “Dixiecrats”, a nominovat svého vlastního koně, Stroma Thurmonda, jako kandidáta na prezidenta. Během jeho kampaně pak stoupenci vláli krom národních a státních vlajek také právě tou konfederační, což velmi přispělo k její pozdější popularitě a vzniku kulturního fenoménu.
Obrázek ze sjezdu “Dixiekratů” v Alabamě, 1948
Ještě pro úplnost, zatím poslední z pomníků Konfederaci byl uveden před sedmi lety v Jižní Karolíně. A největší z pomníků byl dokončen roku 1972, měří 48 na 23 metrů, nachází se v parku Stone Mountain na území státu Georgia a jedná se o zobrazení tří prominentních osobností Konfederace – Davise, Leeho a Stonewall Jacksona. Na koních a s klobouky u prsou, vytesaných do skály nějakých 250 metrů nad zemí. Jeden z jeho autorů později pracoval i na ikonickém Mount Rushmore.
Stone Mountain Memorial
Tak se má situace a pojďme se podívat na ukázku několika názorů z obou stran. Nejprve pro zachování, poté pryč s pomníky a symboly.
Pár názorů pro
“Jestliže se jedná o symboly rasismu, jak je možný, ať na Jihu nebo třeba ve Wisconsinu, že vidíte tolik bělochů a černochů vlát jižanskou vlajkou hezky bok po boku?” (komentář v online diskuzi)
“Hloupost. Byl jste někdo v Římě nebo Athénách? Myslíte snad, že každá ze soch tam byl samý dobrák? Ty pomníky jsou součástí historie. A nebyly to ty nejlepší časy pro Ameriku, ale odvážení soch nedává smysl. Proč jsme poslední dobou tak politicky korektní, to jsme se nijak nepoučili od našich evropských předků?” (online komentář)
Protestující proti zásahu do konfederačních pomníků v New Orleans
“Nehodlám nijak omlouvat lost cause, ale proč radši místo odstraňovaní soch nevěnujeme čas a pozornost výuce našich občanů o tom, kdo vůbec tito muži byli, jejich uznání-hodný kvality, stejně jako chyby který nadělali…” (online komentář)
“Proč rovnou nespálíme všechny knihy, kde je zmínka o naší státní historii, zatímco čistíme společnost od všech nepříjemností? Nechceme přece nikoho pohoršit nad naším dějepisem…” (online komentář)
Slavný zánik starověké Alexandrijské knihovny v Egyptě
“Mám po krk New York Times a dalších v okolí D.C., daleko odtud, kteří si myslí, že mají nárok rozhodovat o téhle záležitosti místo států, kterých se to přímo týká. Nebo usuzují, že každý z nás tady na jihu je rasista.” (Bobby Jindal, bývalý guvernér Louisiany)
“Když zapomeneš vlastní historii, tím spíš ji budeš jednou opakovat.” (Condoleezza Rice, bývalá ministrině zahraničí)
“Odstraníš-li tyhle pomníky, koriguješ tím historii a nepochopíš celý kontext toho, co se vlastně událo. Budeš myslet, že jedna strana byla andílek bez poskrvny, druhá čistý zlo... A co se vlajky týče, americká taky kdysi vlála na každý z lodí přivážejících sem otroky a na plantážích.” (online komentář)
“Člověk může teď jít na Amazon a koupit si Mein Kampf. Nemůže tam ale koupit vlajku Konfederace. Ani jedno by nemělo být zakázaný. Je to historie, první Dodatek ústavy, svobodný trh.” (online komentář)
“Vzkaž laskavě všem, co proti tomu protestují: Polibte mi prdel.” (Kid Rock v záležitosti jižanský vlajky při koncertech)
Kid Rock na svém pozemku v Alabamě (foceno pro Rolling Stone, 2015)
Pár proti
“Tyhle pomníky neměly být NIKDY ani postaveny. Všichni tihle hrdinové, včetně svatořečenýho Leeho, porušili svoje přísahy před Bohem vůči Spojeným Státům. Nebyli a nejsou nic než zrádci. Jaká jiná země na světě povolí monumenty v poctě jejích vlastních vlastizrádců?” (online komentář)
“Rasová nadřazenost mohla být součástí naší historie, ale neměla by mít nic společnýho s naší budoucostí.” (tvrzení NBC News)
“Vidím značný rozdíl mezi tím, aby ta vlajka visela na vládních budovách a pozemcích, a právem jedinců pokojně si ji vyvěsit u sebe doma anebo v rámci soukromých organizací.” (názor savingcountrymusic.com)
Výzva “přesuňte sochu do muzea” jedné z protestujících v Texasu
“Celá ta záležitost se dá shrnout v následující: vláda by neměla ctít jedince, jejichž hlavní nárok na slávu plyne z toho, že vedli krvavou válku v obhajobě ďábelské instituce otroctví. K tomu za státy, ve kterých tehdy činil podíl černých 40% populace. Cílem není doslova smazat jakékoli známky existence Konfederace, ale učinit přítrž veřejnému obdivu jí a těm, kteří stáli v její čele.” (úvaha Washington Post)
“Většina Američanů jsou takoví ignoranti dějin, že jenom mít pomníky je vůbec nijak neosvítí.” (online komentář)
“Navzdory všem tvrzením o hrdosti v otázce bělošskýho jižanskýho dědictví slouží tento prominentní symbol hvězd a pruhů dál za symbol nenávisti – a ohánějí se jím jen ti největší radikálové mezi námi, ve snaze nás rozhádat a rozdělit.” (NAACP)
“Co je tak špatný na tom chtít uchovat trochu toho dědictví?” (karikatura davegranlund.com)
Závěr
Nejde mi postavit se jednoznačně na jednou či druhou stranu. To říkám jako člověk s vlajkou Konfederace vytetovanou na boku, oblibou tý starý Ameriky a srdečnýmu odporu ke všelijakým cenzurám a zákazům. Slovo “odstranění” je ale zavádějící, neboť se jedná výhradně o umístění jinam, kde dá často ta či ona socha větší smysl. Nějaký výkřiky o výmazu historie a la Orwell “1984” se mi zdají hodně přitažený za triko, stejně jako kraviny typu jižanská symbolika rovná se rasismus a z přehnaně politicky korektní doby bliju.
Robert E. Lee na Monument Ave, Richmond
Snažím se ale vnímat realitu co možná z nejvíc různých úhlů pohledu a chápu tady tu problematičnost i stupeň pohoršení. Různý lidi si ty symboly vykládají různě (často jim nejde mít za zlý) a celá situace je bohužel mnohem komplexnější než jen svoboda versus nařízení. Čím víc si člověk listuje v dějinách Států, tím víc v nich vidí rozporů, nadřazenosti a nespravedlností, úměrně své době a světa-vidění. A ač je tady s tímto spjatá ona jižanská identita, minulost těch kterých států i vývoje celý unie, plus co se stalo, stalo se… tak je stejně malinko paradox, že dnes u vládních budov stojí symboly toho, co málem znamenalo rozkol země, věznilo 4 miliony afroameričanů, přičemž jako záminku secese a války uvádělo základní lidský svobody.
Je sice otázka, zda dnes vadí pomníky spíš těm 13% černých v populaci, nebo převážně bílým aktivistům za lidská práva z univerzitních kampusů, liberálům, uřvaných rozmazlených pokrytcům a moralistům, stejně si ale myslím, že je třeba trocha otevřenosti k fér přehodnocení, empatie a soucitu. “Amerik je tisíc” a momentálně se zdá být slušně názorově rozdělená, ale zároveň zůstává jedním pevným celkem, jehož národní hrdost je veliká. Uznání některých dávných příkoří se zdá být na místě.
Fotografie ze závěru bitvy u Gettysburgu
Při mapování téhle situace jsem si kolikrát říkal, co je to za imbecilní povyky a nesmysl. Taky ale dával za pravdu, že co kde v některých případech stojí pod záštitou dílčích států potažmo federace, není tak úplně okay. Tudíž žádný plošný zákaz prosím, hezky posuzovat případ od případu, brát v potaz veškerý reálie a souvislosti, místní komunity, vyhnout se populismu a stát nad nějakou podělanou korektností.
Časy se mění a někdy se jim nezbývá než adaptovat, ALE brát dávnou dobu čistě podle dnešních měřítek, prohlašovat muzikanty s jižanskou vlajkou na tričku za rasistický idioty, vyhazovat z armády kvůli kérce “southern pride”, nebo tuto symboliku mazat z poznávacích značek, to je myslím každopádně demence. Co myslíte vy?
♪ “Wave the flag hoss, wave it high
Do you know what it means, do you know why?
Maybe a Rebel ain’t no big deal
But if somebody owned your ass, how would you feel?” ♫
Profil autora článku Ondry Novotného na portálu ČSFD.cz ZDE.
Ondra Novotný
Miluju Státy křížem krážem, historii i současnost. Cením rozum a nadhled v realitě plný omezenců, která bývá všechno krom černobílá.
