Stonewall Jackson: Generál, který mohl Konfederaci vyhrát válku

Stonewall Jackson: Generál, který mohl Konfederaci vyhrát válku

Dějiny USA i celého světa změnila smrt nejlepšího z generálů Jihu.

Dolů

Šokující ztráty na životech, které přinesl již první rok občanské války v USA, měly hlavní příčinu v zavedení ručnic s rýhovaným vývrtem hlavně, které prodlužovaly účinný dostřel z dosavadních 80 až na 450 metrů. Zastaralá koncepce rozvíjení jednotek do bitev v sevřených řadách tak způsobovala strašlivé masakry v řadách útočících jednotek. Vojska Konfederace, která se oproti Unii opírala o sotva třetinovou populační základnu, nemohla vysoké ztráty snášet tak dlouho jako vojska Unie. Na jihu se však vyskytl vojenský génius, generál, který řešení našel.

Generál Jackson v čele svých mužů v první bitvě u Manassasu (Bull Runu) - obraz Dona Troianiho

Thomas Jonathan Jackson se narodil 21. 1. 1824 v Západní Virginii. Absolvoval West Point a mimo jiné bojoval a velel jako major v mexické válce (1847). V roce 1851 odešel z armády a jako profesor učil taktiku a mechaniku ve Virginském vojenském institutu v Lexingtonu. Byl nadmíru zbožným mužem, vedl řádný rodinný život, nevlastnil žádného otroka a v podstatě jej zajímala pouze Bible a vojenská problematika, zejména taktika.

Jackson vnímal Unii jako širší bezpečnostní rámec své skutečné a bližší vlasti – Virginie. Proto se do služeb Virginie dal ihned po vyhlášení nezávislosti. Obával se, že vítězství severu by znamenalo nástup bezvěrectví, vítězství mamonu, dravců a anarchie.

„Vlastenec bojující dobrovolně za svou zemi a její práva, je tím nejspolehlivějším vojákem na zemi.“ Generál Thomas Jonathan „Stonewall“ Jackson. Reedice jednoho z nejžádanějších a beznadějně vyprodaných motivů triček DixieGear, tentokrát v nezničitelném sítotiskovém provedení a na nejkvalitnějším textilu.

Kamenná zeď u Bull Runu

Na začátku války se nejdůležitější frontovou linií na východě stal tok řeky Potomac a druhou linií jižněji tekoucí Rappahannock. Jacksonovým úkolem bylo dále na západě hájit vstupy do údolí řeky Shenandoah a udržet tak výpadový koridor na sever do Pennsylvánie. Zatím se s 12 000 muži u Winchesteru potýkal s mírnou přesilou unionistického generála Pattersona.

16. července 1861 se dalo do pohybu 35 000 seveřanů generála McDowella, aby obsadili strategickou křižovatku u Manassasu. Konfederační generál Beauregard u této křižovatky měl k dispozici sotva 20 000 mužů a začal volat o pomoc. Jackson reagoval ihned a jeho oddíly začaly přijíždět do ohrožené oblasti již 19. 7. Bitva u Bull Runu vypukla 21. 7. ráno napadením Ewansových jižanů u Stone Bridge. Beauregard si až poměrně pozdě uvědomil, že začala hlavní bitva a poslal Ewansovi na pomoc Jacksonovu virginskou brigádu.

Jackson dorazil právě ve chvíli, kdy již Ewansovy jednotky před přesilou seveřanů ustupovaly a vojáků se zmocňovala panika. Jackson postavil brigádu do nové linie na výšinách a držel pozici. Byl to Ewans Bee Bartow, kdo dal Jacksonovi přezdívku „Stonewall“. Aby v týlu uklidnil a reorganizoval své vojáky, bez ustání křičel, že se nemají už čeho bát, protože je chrání Jackson, který před nimi stojí jako kamenná zeď.

Stephen Lang jako generál Stonewall Jackson ve filmu Gods and Generals režiséra Rona Maxwella

Jacksonovo heslo – Ukážeme jim bajonety - se hodilo spíše do napoleonských válek, ale v tomto případě bylo na místě, protože bodákový útok vedený z blízkosti a z vyvýšené pozice nepřítele vyděsil a podlomil jeho morálku. Bitva dopadla vlastně nerozhodně, ale McDowell se rozhodl pro stažení a ústup se vlivem paniky civilistů na úzké silnici proměnil v pohromu. Sami seveřané proměnili remízu v porážku. Ztráty byly ještě relativně malé, na žádné straně nepřekročil počet mrtvých 500 mužů. Jackson si ale povšiml účinnosti palby pěchoty do sevřených útvarů.

Krátký sestřih nejdůležitějších momentů v životě a vojenské dráze Stonewalla Jacksona z filmu Gods and Generals. Doporučujeme i pro ty, kdož angličtinou příliš nevládnou.

Jackson zachránil Richmond

Skutečnou příležitost předvést, co umí, dostal Jackson na jaře roku 1862, kdy vedl seveřanský generál George B. McClellan útok Potomacké armády na hlavní město Konfederace Richmond. McClellan měl u Fort Monroe jihovýchodně od Richmondu 90 000 mužů a čelil mu generál Johnston jen s 57 000 jižanů. Navíc stál jižně od Washingtonu další seveřanský McDowellův sbor o 40 000 mužích. Konečně zde byl sbor generála N. P. Bankse o 32 000 mužích, který na severním toku řeky Shenandoah hlídal Stonewalla Jacksona s pouhými 4 600 muži. Kdyby se seveřanské armády spojily, s Richmondem by byl konec. Generál Johnston by tomuto spojení zabránit nedokázal, mohl se jen bránit. Volnost jednání měl pouze Jackson, ale ten měl jen hrstku mužů pro takový úkol.

Jenže Stonewall Jackson byl velký taktik. Pracoval s psychologií a s překvapením. Nepřítel nevěděl přesně, kolik má Jackson vojáků. Málo. Ale mezi březnem a červnem Jackson své málo rychle přesouval sem a tam mezi Winchesterem na severu a Port Republic na jihu údolí, občas na západní či na východní straně Modrého hřebene. Využíval hor ke svému krytí, měl vynikající informace o nepříteli, přepadal a porážel jeho rozdělené jednotky. Podařilo se mu vyvolat v Lincolnově mysli takovou paniku a strach o Washington, že prezident Unie osobně třikrát zasáhl do operací na jihu a zakázal spojení seveřanských sborů do jedné síly. Za Jacksonem posílal nové a nové jednotky a v jednu chvíli Jacksonových pár tisíc vojáků poutalo asi 80 000 seveřanů nebo je nutilo stát nečinně stranou hlavního bojiště u Richmondu.

Jacksonovo tažením údolím řeky Shenandoah v létě 1862

Jackson rozdělil a pak odděleně porazil sbory generála N. P. Bankse a generála J. C. Frémonta. Jacksonovy plány byly ovšem mnohem velkolepější. Žádal hlavní stan vojsk CSA v Richmondu o posily a dokladoval, že je nyní v jedinečné pozici a kdyby byl doplněn na 40 000 mužů, dokáže za zády seveřanské Potomacké armády přikované u Richmondu projít Washingtonem až do Baltimore a zahájit systematické ničení mnoha seveřanských zbrojovek a továren. To mohlo reálně vést ke konci války. Minimálně by to ukončilo obléhání Richmondu beze ztrát na životech.

Místo toho zaútočil konfederační generál Johnston východně od Richmondu u Fair Oaks na McClellana, ale rozdrobil bitvu do mnoha jednotlivých neúderných střetů a přišel o 6 000 mužů. Sám byl raněn a do čela jižní armády se konečně dostal generál Robert E. Lee.

Mohl to skončit

Bohužel Lee Jacksonovi posily a povolení k tažení na sever také nedal. Jeho pozornost pohltil špatný výsledek bitvy u Fair Oaks na hlavním bojišti. Prezident CSA Jefferson Davis a vrchní velitel konfederační armády Robert E. Lee měli za to, že hlavním úkolem jižní armády je obrana Richmondu. Stonewall Jackson myslel jinak. Uvědomoval si, že hlavním úkolem jižní armády je přinutit nepřipravený sever ke kapitulaci dříve, než se projeví jeho materiální a početní převaha.

Generál Lee byl skvělým velitelem, ale byl také fixován na představu čelních či frontálních útoků. Stáhl Jacksona k Richmondu a v sedmidenní bitvě počínaje od 26. 6. 1862 zatlačil McClellana do defenzívy na řece James o 32 km, ale za cenu ztráty 20 000 mužů, celé čtvrtiny všech jižních sil. Lee nikdy nepochopil, že při zvýšené palebné síle pěchoty jsou přímé útoky kontraproduktivní. Nepochopil to ani později vítězný seveřanský generál Ulysses Grant. Ten si ale extrémní ztráty (na rozdíl od vojsk Konfederace) mohl dovolit.

Další z dobových vyobrazení legendárního generála

Stonewall Jackson se celkem čtyřikrát pokusil přesvědčit generála Lee o účelnosti bočních obchvatů, vymanévrování nepřítele a konečného výpadu na Washington. Neúspěšně.

V prosinci 1862 vedl nový seveřanský velitel generál Burnside další výpad na Washington, který byl zastaven opět defenzívní linií u Fredericksburgu. Zde bojoval Stonewall Jackson opět v pevné pozici na kopci s ostatními. Zde se statická taktika vyplatila a generál Lee si ani zde bohužel nevzal poučení z toho, co znamená útočit čelně v kolonách po přehledné pláni do kopce proti zakopanému nepříteli. V té době již ale Lee začal vnímat Jacksona jako svoji nepostradatelnou pravou ruku a svého případného nástupce ve funkci vrchního velitele.

Film Gods and General naposled. Víte, že v něm hrál i Bob Dylan? Velice působivé video a píseň.

Bůh si vzal Jacksona k sobě…

Popáté Jackson souhlas k výpadu na sever obdržel, ale jen v místním měřítku. Na konci dubna 1863 se nový velitel unionistické Potomacké armády generál Hooker znovu pokusil o výpad na Richmond a rychle přivedl armádu k Chancellorsville na řece Rappahannock. Lee i Jackson stihli spojit své sbory, ale měli k dispozici jen poloviční počet mužů oproti Hookerovi. Jenže Hooker udělal chybu a rozdělil svoji armádu na dvě skupiny, mezi kterými zůstala značná mezera, takže se nemohly navzájem podpořit. Západní skupina seveřanů navíc přešla řeku na jižní břeh do nepřehledného lesnatého terénu.

Tehdy generál Lee přistoupil na riskantní, ale geniální plán Stonewalla Jacksona. Lee předstíral s částí sil pasivní odpor vůči východnímu Sedgwickovu sboru a jako by se chystal ke stažení na jih.

Stonewall Jackson a J.E.B.Stuart  v létě 1863 v bitvě v Divočině (Battle of Wilderness) na obraze Johna Paula Straina

2. 5. 1863 provedl Jackson geniální křídelní obchvat západní skupiny, kterou napadl z naprosto nečekaného západního směru. Lee se také bleskově přesunul k západu a napadl seveřany čelně. Větší část seveřanů sevřená do kleští propadla panice, ale brzy nastala tma. Jednotky se promíchaly, a málokdo udržel přehled o situaci. V noci byl Jackson postřelen vlastní stráží, která v lesní tmě nepoznala velitele vracejícího se z průzkumu. K ráně se připojil zápal plic a Stonewall Jackson 10. 5. 1863 zemřel.

I jeho poslední bitva byla úspěšná. Hooker utrpěl velké ztráty, stáhl vystrašenou armádu za řeku a nakonec odpískal celé tažení. Sever ale mohl poslat nové vojáky a jmenovat nové průměrné velitele. Jih již nového Stonewalla Jacksona neměl.

Generál Jackson na smrtelném loži na dobovém vyobrazení

Po Jacksonově smrti od desíti k pěti…

Generál Lee se k Jacksonovu plánu vrátil a realizoval ho necelý měsíc po jeho smrti. Počínaje 4. 6. 1863 odkryl cestu na Richmond a zahájil tažení se 75 000 muži na sever stejným údolím Shenandoah, v němž operoval před rokem Stonewall Jackson. V třídenní bitvě u Gettysburgu 1. – 3. 7. 1863 Lee dokázal, že zhola nic nepochopil, když vrhal celé divize a sbory do beznadějných čelních útoků po odkrytých svazích proti statické vyvýšené a střelecky zajištěné linii Unionistů. Docílil pouze fantastických ztrát a promrhal potenciál své armády.

Těžko říci, jak by tažení na sever probíhalo, kdyby mu velel Stonewall Jackson, nebo kdyby alespoň mohl generála Lee ovlivnit. Jackson by zcela jistě nepřijal bitvu z nevýhodné pozice. Nejspíš by generála Meada nad Gettysburgem obešel a táhl dál na Washington. Meade by musel spěchat za ním a Jackson by si pro bitvu s ním zvolil jinou, lépe vyhovující pozici.

pomník generála Jackson před Virginia Military Institute v Lexingtonu, VA

A kdyby nakonec Jackson přinutil Lincolna uzavřít mír a smířit se s existencí Konfederace? K vítězné CSA by se bezpochyby připojily další státy. CSA by již neměla důvod držet otroky, protože trh byl ztracen a novou bavlnářskou velmoc vybudovali Britové v Egyptě. V pozdějších dějinách by měl sever mnohem větší tendence a motivaci spojovat se v Evropě s Německem, kdežto jih s Británií. Je velkou otázkou, jakým způsobem by se pak Amerika zapojila do první světové války. 

Bůh si vzal Stonewalla Jacksona předčasně k sobě možná proto, že si přál vítězství severu. V opačném případě mohl zcela reálně zvítězit jih.

Fotografie a obrázky: Wikipedia, www.dontroiani.com , www.johnpaulstrain.com

Dixie Battleflag. Bojová zástava (fiktivní) jednotky armády CSA připomíná vítězné bitvy i tisícovky padlých v nejkrvavějším konfliktu amerických dějin. Najdete mezi ostatními novinkami v eshopu DixieGear. Po velikostech XL a výše se doslova zaprášilo během pár dnů, dotisk bude k dispozici v polovině července 2018.

Jan Drnek

Jan Drnek

Plzeňský spisovatel, tramp, křesťan a monarchista. Autor 15 vydaných publikací alternativní i skutečné historie, detektivek aj.

Všechny články autora

Nathan Bedford Forrest - kouzelník v sedle

Nathan Bedford Forrest - kouzelník v sedle

Jan Korbel , Geniální jižanský kavalerista, noční můra generálů Unie, zakladatel Ku-Klux-Klanu i otec moderních metod válčení. V očích svých mužů hrdina, pro protivníky ďábel. Jméno generála Forresta bouří vášně ještě dnes.

Gettysburg: Bitva o sklad bot se proměnila v masakr a těžkou porážku Konfederace

Gettysburg: Bitva o sklad bot se proměnila v masakr a těžkou porážku Konfederace

Jan Korbel , Kdyby Stonewall Jackson tehdy dokázal vstát z hrobu, umlátil by nejspíš svého velícího generála Roberta E.Lee stanovou tyčí.

Mohl Jih zvítězit? Alternativní historie americké občanské války

Mohl Jih zvítězit? Alternativní historie americké občanské války

Lukáš Visingr , Na světovém i českém knižním trhu se vyskytuje dlouhá řada knih, které se s větší nebo menší vážností věnují hypotetickému vítězství Konfederace.