Yankeeský tábor blízko Centreville osvětloval jenom sporý svit měsíce a několik strážních ohňů, u kterých se čas od času ohřála noční hlídka. Část 1St New Jersey Cavalry plukovníka Wyndhama honila někde po lesích „zabijáka Mosbyho“ a v táboře zůstali muži z vermontského pěšího regimentu s asi stovkou koní. Za zády ospalého „Billyho Yanka“ se mihl stín, který vzápětí poslal vědomí mladého modrokabátníka do nicoty. Během malé chvilky tábor hlídaly jen mrtvé hlídky.
V tichu se náhle ozvalo zařehtání koně a najednou se noc rozechvěla dusotem koňských kopyt a divokým vířením stínů. Koně se zdánlivě neovladatelně řítili táborem a po cestě bourali stany spících Vermonťanů. Nikdo z vojáků vybíhajících ze stanů si nevšiml, že někteří koně mají jezdce. Poté, co byly nalezeny mrtvé stráže, bylo jasné, kdo tábor navštívil a připravil armádu USA o spoustu tolik potřebných koní. Byl to muž, kterého honil Wyndham se svou kavalerií bůhvíkde - plukovník John Singleton „Grey Ghost“ Mosby.
1st Lt. J.S.Mosby na počátku války
Chyťte démona Mosbyho - za každou cenu
Tohoto muže nenáviděli Seveřané natolik, že za jeho dopadení byla vypsána odměna 5,000 $. V době své největší operační slávy vázal na 50 000 pěšáků Unie a na 6100 jezdců kavalerie, kteří měli jediný úkol – CHYTIT MOSBYHO. Unionistický tisk se neobával nikoho více než jeho, o to pikantnější je fakt, že po skončení bojů vyšlo najevo, že Mosby neměl v žádné ze svých akcí k dispozici nikdy více než 250 mužů.
Jako jediný z konfederačních velitelů byl démonizován až na samou mez absurdity a byly mu přičítány na vrub věci, které s pravdou neměly nic společného. Dokonce mu byla dávána za vinu i vražda prezidenta Abrahama Lincolna. Ministr války USA Stanton telegrafoval generálu Hancokovi následující text : „Existují důkazy, že Mosby věděl o Boothově plánu spáchat atentát na Lincolna a byl tady ve městě s ním“. Proč to vše? Proč taková hysterie a nenávist?
Obraz Johna Paula Straina "Fire in the Valley" zobrazuje útok Mosbyho rangerů na unionistický konvoj se zásobami pro jednotky generála Sheridana v srpnu 1864 poblíž Berryville v údolí řeky Shenandoah.
Mosbyho konfederace
Za všechno mohla osoba J.S.Mosbyho a taktika, kterou s takovým úspěchem používal proti vojskům Unie. Jeho jednotka 43rd batalion Virginia Cavalry zvaná „Mosby´s Rangers“, byla sice malá počtem, ale útočila „odnikud“ a mizela beze stop. Ničila koleje, vlaky, komunikace, chytala unionistické vojenské kurýry a v neposlední řadě sloužila generálu J.E.B. Stuartovi jako jednotka scoutů. Jižané dali Mosbymu přezdívku „Grey Ghost - Šedý duch“, seveřané jich vymysleli hned několik: „pirát, zloděj koní, zabiják a partyzán“.
Byl tak úspěšný, že až do konce války byly čtyři okresy severní Virginie v blízkosti Washingtonu (tedy hluboko za linií fronty) známy jak „Mosbyho konfederace“, protože si zde udržel plnou kontrolu nad yankeeskými jednotkami. Modrokabátníci nikdy nevěděli, kde Mosby zaútočí.
Mosbyho konfederace: čtyři okresy na severu Virginie - Arlington County, Fairfax County, Loudoun County a Prince William County na soudobé mapě
Už na studiích dokázal porazit silnějšího
John Singelton Mosby se narodil v Powhatan County ve Virginii dne 6. prosince 1833 Virginii McLaurine Mosbyové a Alfredu Danielu Mosbymu. Otec pocházel ze staré virginské rodiny anglického původu, jeho předek Richard Mosby se usadil v Charles City ve Virginii již na počátku 17. století.
J. S. Mosby byl malé postavy a díky tomu se stával častou obětí šikany silnějších chlapců. V roce 1847 se Mosby zapsal na Hampden-Sydney College, ale vysokou školu opustil již po dvou letech, protože mu nešla matematika. Dne 3. října 1850 začal studovat na University of Virginia. Byl daleko nad průměrem v latině, řečtině a literatuře, ale s matematikou měl stále problémy.
Když byl ve třetím ročníku, došlo ke sporu mezi ním a třídním tyranem George R. Turpinem. Záležitost se stala věcí cti. Mosby na Turpina fyzicky naprosto neměl, vyřešil to tedy po svém. Do kapsy si vzal pistoli (tzv. pepřenku) a Turpina střelil do krku. Za tento čin byl vyloučen z univerzity a odsouzen na rok do vězení a k pokutě 500 $. Dne 23. prosince 1853 mu byla udělena milost.
Následovalo studium práv a výkon advokátní praxe, který ukončila občanská válka. Mosby se zúčastnil první bitvy u Bull Run v batalionu Virginia Volunteers. Jeho kvalit si povšiml generál J.E.B. Stuart a zařadil ho v hodnosti 1st Lt. (nadporučíka) mezi své armádní scouty. Odtud pak vedla jeho cesta k samostatnému velení a batalionu 43rd Virginia Cavalry „Mosby´s Rangers“. I když útoků na jednotky Unie provedl bezpočet, jeden z nich ho skutečně proslavil a zároveň i zcela vypovídá o jeho schopnostech jako taktika a velitele malých jednotek.
Pestrý výběr triček s rebelskou tématikou naleznete v našem eshopu DixieGear.cz
Mohlo by se vám také líbit
Útok na Fairfax Court House
Večer 8. března 1863 se třicet mužů včetně (tehdy) kapitána J.S.Mosbyho připravovalo v Doveru na akci. Jejich cíl (Fairfax Court House) ležel ve vzdálenosti asi 25 mil, ale co je v plánu, to mimo Mosbyho nikdo nevěděl. Počasí soutěžilo o titul „nejhnusnější den roku“, s čímž byl Mosby zjevně velmi spokojen. Foukal vítr, na zemi ležely zbytky tajícího sněhu, byla mlha, tma a drobně pršelo. V tomhle „psím počasí“ se dostali Mosbyho rangeři neodhaleni až do blízkosti hlídky US kavalérie v Chantilly, necelých šest mil od Fairfax Court House.
Takto vypadal Fairfax Court House v roce 1863
V Centreville, tři míle od Warrentonu a sedm mil od Fairfax Court House, bylo několik tisíc modrokabátníků. Mosbyho Rangeři museli projít mezi pěšáky a kavalerií tak, aby si jich nikdo nevšiml a nestrhl se poplach. Pomalu a nenápadně se pohybující skupinka rangerů byla najednou za nepřátelskými liniemi. Tam jim Kpt. Mosby vysvětlil svůj další plán, kterým bylo dostat se do půlnoci do budovy soudu, aby se pak všichni stihli dostat ven z nepřátelských linií před rozbřeskem.
Rangeři vstoupili do vesnice směrem od železniční stanice. Byly tam sice stráže, ale byla taková tma, že hlídkující vojáci nemohli odlišit rangery od svých vlastních lidí. Mosbyho jednotka se rozdělila na čety a vydala se ke svým cílům, kterými byly ubikace důstojníků a stáje pro koně. Po splnění všech úkolů se měly čety hlásit v budově soudu.
Nejdůležitějším cílem nájezdu bylo zajmout velitele unionistické kavalerie plk. Wyndhama, ale osud byl k němu laskavý. Wyndham odjel ten večer vlakem do Washingtonu. Por. Ames zajal alespoň dva štábní důstojníky, Wyndhamova koně a jeho uniformu. Jedním z důstojníků byl kapitán Barker, který kdysi poručíku Amesovi velel.
Historická soudní budova ve Fairfax City, VA se dochovala dodnes a slouží jako muzeum
Zajetí generála Stoughtona
Když Mosbyho čety začaly shromažďovat vězně a koně, ranger Joe Nelson přivedl zajatého vojáka, který na sebe prozradil, že sloužil jako stráž na velitelství generála Stoughtona. Joe se postaral o přerušení telegrafních drátů a šest rangerů s Mosbym v čele vyrazilo k domu, kde byl gen. Stoughton ubytován.
Dále už nahlédněme do pamětí kpt. J.S.Mosbyho:
Sesedl jsem na místě z koně a hlasitě zaklepal na dveře. Otevřelo se okno a někdo se zeptal, kdo je. Odpověděl jsem: „Pátá New Yorská kavalérie s poštou pro generála Stoughtona“. Dveře se otevřely a přede mnou stál štábní důstojník poručík Prentiss. Chytl jsem ho za noční košili, zašeptal mu moje jméno do ucha a řekl mu, aby mě odvedl do generálova pokoje. Odpor byl zbytečný a on poslechl. V pokoji jsem rozsvítil světlo a na posteli jsem uviděl generála, který spal jako dudek. Nebyl čas na nějaké obřady, tak jsem z něj stáhl přikrývku a řekl mu, aby vstal. Jak stál jeho štábní důstojník u mne, Stoughton si neuvědomil situaci a myslel, že se k němu chová hrubě někdo z jeho podřízených. Zeptal se mě rozhořčeným tónem, co to má všechno znamenat. Řekl jsem mu, že je zajat a že se musí rychle obléknout. Pak jsem se ho zeptal, jestli už někdy slyšel o Mosbym. Po chvilce ticha odpověděl, že ano. „Já jsem Mosby“, řekl jsem.
J.S.Mosby na dobové fotografii uprostřed svých rangers
Celé jednotce se podařilo do ranního rozbřesku uniknout zpět za nepřátelské linie spolu se zajatci. Pro brigádního generála Stougtona znamenalo zajetí konec vojenské kariéry. Vždyť kdo by postavil do čela armády generála, který se nechá zajmout ve spánku a v noční košili.
Dokonce se vyprávěla dobová anekdota: Když oznámili prezidentu Abrahamu Lincolnovi, že byl gen. Stoughton zajat a za jakých podmínek se to stalo, poznamenal s charakteristickým humorem: „ Nevadí mi ztráta generála, během pěti minut mám jiného, ale nenávidím, když mi někdo ukradne tolik koní.“
Vynikající dokument o Mosbyho nájezdu na Fairfax Court House. Pokud alespoň trochu vládnete anglicky, vřele doporučuji shlédnout.
Nadřízení byli spokojeni
Tento čin samozřejmě nezůstal bez odezvy, takto ho ohodnotil jeho nejbližší nadřízený.
Headquarters Cavalry Division, March 12, 1863.
Kapitán John S. Mosby se po dlouhou dobu upoutává pozornost svých velících důstojníků svojí smělostí, dovedností a úspěchy, kterých dosahuje při svých četných nájezdech na okupanty své rodné země. Jeho poslední brilantní čin - zajetí brigádního generála Stoughtona, dvou kapitánů a třiceti dalších vojáků USA, spolu s jejich zbraněmi a padesáti osmi koňmi. Tento výkon, bezkonkurenční v této válce, byl proveden ve středu vojáků nepřítele ve Fairfax Court House, bez ztráty nebo zranění ve vlastních řadách. Odvážná jednotka kapitána Mosbyho tak dokazuje, že je hodna takového vůdce.
J. E. B. Stuart, Major-General Commanding
No a jak na toto reagovalo nejvyšší velení?
Headquarters, Army of Northern Virginia, March 21, 1863.
Jsem velmi potěšen, že jmenování Johna S. Mosbyho do hodnosti kapitána nebylo udělěno nevhodně. Překvapil nepřítele a zasáhl ho na nejcitlivějším místě. To, že zajal a odvedl gen. Stoughtona z místa, kde byl obklopen vlastními jednotkami, je čin hodný největší chvály. Přeji si, abych co nejdříve obdržel návrh na jeho jmenování (do hodnosti majora), abych mu to mohl oznámit.
R. E. Lee, General.
Další obraz Johna Paula Straina: "Ranger Farewell". Mosby a jeho muži se za svitu měsíce loučí se svým padlým kamarádem. Old Chapel Cemetery v údolí řeky Shenandoah, zima 1864.
Prostý voják malé postavy
Konfederační noviny v té době popisovaly Mosbyho takto: Postavou je nevysoký, svalnatý, pružný a energický. Oči má pronikavé a je stále ve střehu. Na sobě nosí šedou uniformu a je ozbrojen dvěma revolvery - šavli nemá v oblíbě. Jeho hlas je tichý, ale na rtech mu často pohrává úsměv. Málokdy posedí déle než deset minut. Prostý voják malé postavy, ve kterém se skrývá jeden z nejlepších taktických mozků naší doby.
Místo zajetí kulka či oprátka
Mosbyho rangeři byli svými unionistickými protivníky považováni za lovnou zvěř a i když byli součástí pravidelné armády Konfederace, do zajetí se jich dostalo jen velice málo. Povětšinou s nimi seveřané udělali krátký proces, obdobně jako v následujícím příběhu.
Kapitán Chapman, kterého Mosby a jeho rangeři přiváděli k šílenství, neváhal poté, co se mu podařilo zajmout pět Mosbyho mužů, všechny popravit. Čtyři z nich byli zastřeleni, pátý byl oběšen na větvi stromu u vstupu do Front Royal. Jedním ze zajatých rangerů byl Henry Rhodes - mladík, který žil se svou ovdovělou matkou a živil ji svou prací. Jeho matka prosila kpt. Chapmana, aby ušetřil život jejího syna a zacházel s ním jako s válečným zajatcem, ale ten jí odpověděl, ať jde pryč, nebo ji zabijí také. Syna zastřelili v její přítomnosti. Tyto vraždy byly spáchány 22. září 1864, za přítomnosti generálů Torberta, Merritta a Custera.
Další ze vzácných dobových fotografií Mosbyho rangerů - J.S.Mosby stojí druhý zleva
Při další Mosbyho akci bylo při přepadení vlaku zajato šest jeho mužů. Dva ze svých vězňů yankeeové okamžitě pověsili na první strom a na prsa jim umístili tabulku se vzkazem: „Osud Mosbyho mužů". Další čtyři zajatci byli přivázáni ke kůlu a nemilosrdně zastřeleni kulkou do hlavy. Jedním z oběšených byl voják jménem Overby z Georgie. Když mu yankeeové dali provaz kolem krku, řekl jim, že je hrdý na to, že byl jedním z Mosbyho mužů a rád zemře jako konfederační voják. Svým katům ještě vmetl do tváře, že za každého muže, kterého zavraždili, pověsí Mosby deset yankeeů.
Tato akce ze strany nepřítele vedla Mosbyho k napsání následujícího dopisu generálu Sheridanovi, který v té době byl vrchním velitelem sil Unie:
Generále!
V měsíci září bylo zajato Vašimi vojáky jedenáct mých mužů, kteří byli následně popraveni v bezprostřední přítomnosti brigádního generála Custera. Od té doby jsem zajal asi sto vašich vojáků, včetně několika důstojníků vyšší hodnosti. Zajatce zatím posílám do Richmondu, ale pokud budete vraždit mé muže, stejné exekuce budou probíhat na zajatcích. Je-li to možné, zamezte Custerovi a Powellovi vykonávat takové špinavosti.
Za mé popravené muže bude v zájmu spravedlnosti vykonána stejná exekuce na jedenácti Vašich vojácích. Dále budou všichni vězňové, kteří padnou do mých rukou, léčeni přiměřeně k jejich stavu, pokud mě ovšem nějaký nový akt barbarství z Vaší strany nedonutí přijmout, byť neochotně, odpovídající odvetu odpornou lidstvu. Protože si svých vojáků vážím, má pro mě smrt každého z nich hodnotu pěti vašich vojáků.
Dopis zapůsobil. Žádné další "akty barbarství" na Mosbyho mužích již spáchány nebyly.
Podobně skončila řada Mosbyho mužů, kteří se dostali do seveřanského zajetí
Uznání od generála Lee
Konfederační generál Marcus Wright, který po občanské válce pomáhal při zpracování válečných záznamů, napsal plukovníku Mosbymu toto: Vážený plukovníku Mosby. Mohlo by Vás zajímat (a já věřím, že bude), že jsem si pečlivě přečetl všechnu korespondenci generála R.E. Lee během války 1861-1865. Lee byl znám tím, že neuznával a ani neměl ve zvyku pronášet prázdné komplimenty. Jeho korespondence ovšem bezesporu ukazuje, že jste od něj obdržel více komplimentů a uznání než jakýkoli jiný důstojník v armádě CSA.
Colt 1860 Army Model. Tento perkusní revolver byl použit Mosbyho rangery při jednom z jejich mnoha nájezdů v okrese Fairfax ve Virginii a je nyní ve sbírkách NRA National Firearms Museum
Hanbu kapitulace Mosby odmítl
J.S.Mosby byl do konce války osinou v zadku pro armádu Unie. Několik týdnů po kapitulaci generála Lee svou jednotku rozpustil, ale sám se nikdy unionistům formálně nevzdal. Tuto potupu spolu s řadou svých důstojníků odmítl, stejně tak jako jejich plány na pokračování boje proti nenáviděným yankeeům formou partyzánské války, kterou tak dobře ovládal. "Je pozdě, pánové. Jsme vojáci, ne vrazi a lupiči". Stal se hledaným psancem, ale nakonec byl rozkazem generála Granta vzat na milost.
Mosby pak pak vrátil k výkonu právní praxe, stal se přítelem prezidenta Ulyssese S. Granta, pracoval pro vládu USA a vstoupil dokonce do republikánské strany, což mu mnozí jižané nikdy neodpustili. Zbytek svého života zasvětil myšlence, že je třeba překonat hluboký příkop, který občanská válka vyhloubila mezi oběma částmi Ameriky, a z unionistů i z rebelů vytvořit jeden velký národ - Američany.
John Singelton Mosby na vrcholu své válečné kariéry
Mosbyho odkaz přežil dodnes
Jednotka Mosby´s Rangers se stejně jako rangers Roberta Rogerse z Války za nezávislost stala úhelným kamenem, na kterém stojí pilíře „esprit de corps“ dnešních jednotek Rangers US Army. Taktiku boje malých jednotek v týlu nepřítele, kterou uvedl v život Rogers a vypiloval k dokonalosti J.S.Mosby, který útočil na seveřanské základny a zásobovací linie s minimálním počtem mužů s maximální úspěšností, cvičí US Rangers dodnes.
Současné jednotky Rangers US Army hrdě navazují na odkaz J.S.Mosbyho a jeho mužů
Plukovník John Singleton Mosby zemřel ve Washingtonu, DC 30. května 1916, ale než se tak stalo, mnohokrát vyprávěl slavnou válečnou historii svých rangers chlapci, kterého houpal na kolenou. Ten chlapec byl vnukem jeho přítele. Jmenoval se George Smith Patton a jednou z něj bude nejlepší americký tankový generál.
Prameny:
http://docsouth.unc.edu/fpn/mosby/mosby.html
http://www.civilwar.org/education/history/biographies/john-singleton-mosby.html
http://www.historynet.com/john-mosby
http://www.encyclopediavirginia.org/mosby_john_singleton_1833-1916
http://www.angelfire.com/va3/valleywar/people/mosby.html
http://americanhistory.si.edu/blog/2013/12/meet-john-s-mosby-the-gray-ghost-of-the-confederacy.html
https://en.wikipedia.org/wiki/John_S._Mosby
http://www.mosbyheritagearea.org/index.html
http://nramuseum.com/
http://www.johnpaulstrain.com/index.html
Jan Korbel
Mám rád military a vojenskou historii. Nemám rád soudruhy odkudkoli a magory z ISIS. Jsem mladej kluk, jenom už trochu dlouho.
