CSS H.L. Hunley: Příběh konfederační ponorky na ruční pohon

Zkuste si představit, že jste ze sedmi dalšími muži zavřeni do ocelového potrubí o průměru 1,17 metru. Jediné světlo, které máte, je petrolejová lampa a ta roura je dlouhá 12,7 metru a k vaší velké smůle se nachází pod mořskou hladinou. Šroub, který tuto rakev posunuje vpřed, nepohání žádný motor, ale síla paží osmi mužů. Připadá vám to jako noční můra? Nebo snad cesta odsouzenců na smrt? Mohlo by to být obojí, především je to ale skutečnost, která se odehrála v roce 1864 v době války Severu proti Jihu.

To, co jsem výše popsal, byla totiž CSS H. L. Hunley, jižanská ponorka zkonstruovaná stejnojmenným vynálezcem, která měla prorazit námořní blokádu Unie u charlestonského přístavu. Mimo to, že byla tato ponorka prvním podmořským člunem, který potopil nepřátelské plavidlo, nesla také jiný daleko smutnější primát. Hunley provedla celkem tři ponory a v těchto akcích se třikrát – bohužel doslova – potopila. Při ponorech zahynulo celkem 21 mužů (při druhém ponoru se povedlo zachránit třem mužům, ale mezi utonulými byl i její vynálezce). Po prvních dvou neúspěšných (nebo úspěšných až příliš) ponorech byla pokaždé vyzvednuta. Po třetím ponoru a akci v Charlestonu se potopila a místo kde spočinula na mořském dně, nebylo známo. Její vrak byl objeven v roce 1970, ale vyzvednuta byla včetně pozůstatků posádky až dne 8. srpna 2000 z vod Atlantského oceánu něco málo přes 3,5 námořní míle (6,5 km) od Sullivanova ostrova u vjezdu do charlestonského přístavu.

Vrátím se zpátky na začátek, k posádce a její poslední akci, která nesmazatelně vepsala ponorku Hunley do námořních dějin.

Útok na USS Housatonic

Hunley provedla svůj první a zároveň i poslední útok na nepřátelský cíl v noci 17. února 1864. Cílem se stala USS Housatonic, párou poháněná dvanáctidělová šalupa o výtlaku 1260 tun kotvící u vjezdu do charlestonského přístavu asi 8 km od pobřeží. Jih v zoufalé snaze prolomit námořní blokádu města sáhl k použití tohoto plavidla přes jeho neblahou pověst vraha posádek. Do akce se přihlásilo sedm dobrovolníků pod velením ostříleného veterána poručíka George E. Dixona. Jedinou zbraní ponorky bylo bidlo, na jehož konci byla umístěna nálož s ostrým bodcem, který měl zajistit, že toto improvizované torpédo pronikne obšívkou trupu. Nálož byla odpálena v okamžiku, kdy ponorka couvla a poslala Housatonic ke dnu během pěti minut spolu s pěti členy posádky.

Po úspěšně provedeném útoku se však ponorce z neznámých důvodů nepodařilo vrátit zpět na základnu. Jedna z teorií se zabývala možností, že Hunley při návratu omylem narazila do USS Canandaigua, která plula zachránit posádku Housatonicu. Další a také daleko pravděpodobnější možností je, že torpédo nebylo odpáleno v původně zamýšlené bezpečné vzdálenosti 46 m, ale daleko blíž. Při zkoumání vraku ponorky byl nalezen vstřel v její pozorovatelské věži, který byl způsoben střelou Minié ráže 0,58, vystřelenou z Housatonicu. Aby kulka mohla způsobit takové poškození, musela být Hunley ve vzdálenosti menší než 20m. Když torpédo explodovalo, posádka ponorky následkem výbuchu pravděpodobně upadla do bezvědomí, ze kterého se již nikdo z jejích členů neprobudil - všichni zemřeli zadušením. Přesto, že svou průkopnickou misi zaplatili vlastními životy, stali se muži z CSS H. L. Hunley první posádkou ponorky, která potopila nepřátelskou loď.

Poručík George E. Dixon

Jak jsem už výše zmínil, ponorka Hunley byla vyzdvižena z mořského dna, včetně tělesných ostatků posádky. Moderní forenzní věda dokázala rozklíčovat i to, komu které pozůstatky patří. Všichni dobrovolníci byli bezesporu hrdinové, odvážní muži, kteří museli vědět, že se z této akce velmi pravděpodobně nevrátí. Kdo byl mezi těmito „výjimečnými“ ještě něco trochu navíc, byl velitel, poručík G.E.Dixon.

Při zkoumání ostatků posádky nalezl vedoucí výzkumník Maria Jacobsen v blízkosti ostatků patřících pravděpodobně poručíku Dixonovi zprohýbanou zlatou 20 dolarovou minci, raženou v roce 1860. Důležitý byl nápis, který na minci byl, stálo na něm "Shiloh April 6, 1862 My life Preserver G. E. D."   Forenzní antropolog dále našel i vyléčené zranění na kyčelní kosti poručíka Dixona a odhalil drobné stopy zlata vtlačené do kosti.

​

Toto zjištění odpovídalo legendě, která se v Dixonově rodině tradovala. Dixonova milá Queenie Bennettová mu věnovala minci, aby ho chránila. Dixon měl minci v kapse kalhot v bitvě u Shiloh, kde byl 6. dubna 1862 raněn do kyčle. Kulka zasáhla minci v jeho kapse a zachránila tak jeho nohu a možná i život. Mince, kterou kulka vtlačila Dixonovi do nohy, se zastavila vedle kosti a musel být chirurgicky odstraněna. Dixon potom nechal na památku události udělat na minci rytinu a nosil ji dál jako talisman (z Queenie Bennettové učinil svoji manželku). Další důkaz pravdivosti tohoto příběhu je dopis Jamese M. Williamse, který byl stejně jako poručík Dixon vojákem sloužícím u 21. Alabamského dobrovolnického pěšího pluku a napsal své ženě den po bitvě dopis, ve kterém se o Dixonovi zmiňuje:

Korint - 8 dubna 1862

Vážená Lizzie
píši Vám jen krátce, že jsem po dvoudenní bitvě v pořádku a bezpečí... ranění jsou přeneseni do tábora ... George Dixon, byl střelen do kyčle, kuli zbrzdila zlatá mince, kterou sice kule vrazila do masa, ale sklouzla po ní a vyšla ven stranou; pravděpodobně přežije v případě, že o něj bude dobře postaráno…

Mimo poručíka Dixona, bylo na palubě ponorky sedm dalších mužů:
Frank Collins, Joseph F. Ridgaway, James A. Wicks, Arnold Becker, desátník C.F. Carlsen, C. Lumpkin a Augustus Miller.

Dne 17. dubna 2004 byly tělesné ostatky posádky uloženy k poslednímu odpočinku na Magnolia Cemetery v Charlestonu v Jižní Karolíně. Slavnostního pohřbu se zúčastnily desítky tisíc lidí, včetně 6000 vojáků a 4000 civilistů v dobovém oblečení. Čestná stráž nastoupila v barvách všech pěti bojových složek ozbrojených sil USA a všichni padlí byli pohřbeni s plnými Konfederačními poctami, tedy s druhou Konfederační národní vlajkou známou jako „Stainless Banner“. Všech osm mužů za svou závěrečnou misi posmrtně obdrželo Confederate Medal of Honor (Konfederační Medaili Cti).

Ponorka CSS H.L.Hunley je dnes k vidění v Charlestonském muzeu v Jižní Karolíně. Mimo odborných článků a historických pojednání, se stal osud ponorky Hunley námětem filmu se stejnojmenným názvem The Hunley, který byl v kinech promítán v roce 1999. Podívejte se na trailer z filmu a myslím, že pro vás bude dostatečnou motivací ke shlédnutí celého filmu.