Projekt Dixie On The Road se nám dost nepříjemně zadrhnul. Čínský sráč Covid 19 opět nabral na síle a první, kdo to odskákal, byla kultura. Nařízená opatření jsou likvidační a už se ven dostala informace, že teplický klub K.N.A.K. jeho provozovatel úplně zavře. Dnes si můžete u Hurá na jih zakřepčit a zatrdlovat, protože se přesuneme na Jižanskou tancovačku!
Dališova Drbárna
Jak z obrázku vidíte, musel Marty, po nařízených opatřeních v oblasti kultury, přeplánovat 5.díl projektu Dixie On The Road 2020 až na 25.11.2020 Jak to ale bude ve skutečnosti, se teprve ukáže. Petr Samek, provozovatel teplického rockáče K.N.A.K., totiž ohlásil, že klub zavírá a končí. Za současného stavu protikovidových opatření a prakticky nulové podpory ze strany státu, to je, bohužel, jediná možnost obrany. Nejhorší je, že nikoho nezajímá, jak se muzikanti, zvukaři, provozovatelé různých klubů a dalších kulturních zařízení uživí. No, nechtěl bych být v jejich kůži. Kdo můžete, pomožte!
Kamarád a bývalý místoprezident Dixie - Spolku přátel jižanského roku Bruntál Vláďa Hradil, už nějaký čas provozuje FB profil Blueradio News, z jehož informací zde občas čerpám. Vláďa je opravdu velký zdroj informací. Teď naposledy mě zaujalo představení prvního alba kapely The Southern Locomotive Band ze západní Georgie. Nejsou to žádní neochmýření mladíčci, spíše naopak ostřílení harcovníci. Třeba se vám budou taky líbit a další jejich věci si najdete sami.
Už ani nespočítám, kolikrát jsem tady mluvil a psal o připravovaných albech našich domácích southern rockových kapel. Pár ukázek tady už i zaznělo (Pumpa, Full House), ale od Last Rebel z Krupky, Teplic a okolí zatím ani ťuk. Až minulý týden jsem z klávesáka, basáka a hráče na foukací harmoniku v jedné osobě Franka Janačíka vytáhl pár čerstvých informací a dva mástrované, ale stále neoficiální kousky. To vše ovšem pod podmínkou, že je ještě nepustím ven. Takže, broučci moji, ještě chvíli vydržte a už brzy se dočkáte. Soudím, že to bude hezké …
Last Rebel v Kolíně
Tolik pár drobečků dnešní „drbárny“ a teď k hlavnímu programu zářijového Hurá na jih.
Na jižanské tancovačce I
Tento měsíc měl mít svůj program, podle zaběhnuté šablony, Jirka Petrů. Koncem srpna mi ale volal, že to nedá, že nemá čas, protože, jako zemědělsky aktivní, má spoustu práce. Protože Jirkovo zázemí znám a vím, jak to u něj chodí, domluvili jsme se na přehození našich aktivit. Já udělám září a Jirka potom říjen. Pak se ale ozval Pavel Hartl, že oba s Jirkou úplně končí. Zasypal mě takovou spoustou argumentů, že se mi jen těžko hledala obrana. Pokusil jsem se to finální rozhodnutí aspoň trochu odložit, ale nepodařilo se. Takže finálně přátelé. Děkuji Pavlovi i Jirkovi za vše, co pro pořad Hurá na jih a také pro Rádio Dixie udělali. Jejich odchod z autorského týmu nic nemění na našem kamarádství a já je mám oba stále moc rád.
Pavel Hartl a Jirka Petrů
Původně jsem si myslel, že nebude problém o měsíc dříve zařadit rozhovor s některou ze zajímavých osobností naší hudby. Už od kraje roku si domlouváme rozhovor s Charlie Slavíkem, protože Charlie maká na svém prvním sólovém albu. Finále se ale stále oddalovalo, až teď to vypadá, že bychom se mohli sejít na rozhraní září a října. Ani schůzka s dalším zajímavým týpkem se zatím nepodařila a tak jsem si pomohl jinak. S jistou dávkou recese a nadsázky jsem dnešní díl Hurá na jih pojmenovat „Na jižanské tancovačce I“ (podle profláklých Zmožkových byznysových projektů z devadesátých let. Na moravské svatbě I – nekonečno nebo na Slovácké svatbě – totéž).
Cheerladers jsou vlastně taky takové tanečnice. Akorát s tímhle cvičebním úborem by to dneska v USA asi neprošlo. A co u nás doma?
Ta dnešní trocha improvizace spočívá v tom, že když minulý rok odcházel brácha do důchodu, zorganizoval si rozloučení se spolupracovníky a po mě chtěl, abych mu k tomu připravil nějakou hudbu, na kterou by se dalo tančit. Já jsem nikdy seriózně žádnou diskošku nedělal a dost se mi to normálně ekluje. Takové to: „… a teď vás skupina Ládi Nováka zve na parket skladbou bejby, bejby“, se mi vždy příčilo. Když ale bylo bráchovým přáním, aby to byla muzika JIHU, byl jsem ve svém živlu. Takových písniček, na které by se dalo trdlovat, ať už v rychlém tempu, nebo přitisknutý na nějakou (či něčí) „bábovku“, je k dispozici spousta. Ze zahraničních i domácích studií. Takže vzhůru do olomouckého Bounty Rock Cafe a zadejte se.
Výzdoba byla tenkrát v Bounty Rock Cafe samozřejmě stylová
A začneme pěkně zostra v rychlém tempu. Američtí Skinny Molly a jejich Too Bad To Be True z alba Haywire Riot z roku 2013
Pokračujeme skočnou ze zahraničních studií, i když v trochu starším podání. V roce 1975 vydali Outlaws své první eponymní album a z něj si teď zahrajeme hitovku There Goes Another Love Song. Zatímco v pořadu samotném zazní původní originální nahrávka z roku 1975, tady si střihneme živou verzi z roku 2007.
A teď honem domů. V roce 2013 vydali liberečtí Bandoleros své první album 1000 pesos. A hned první písnička v pořadí je našláplá Mary Jane. Ta zazní v pořadu samotném, ale my si tady a teď dáme jinou lahůdku Bandoleros. Mahony.
Závěr prvního setu rychlých písniček obstará domácí kapela R-Force, kterou v polovině 90. let založil Petr Roškaňuk. Kapela vydala jediné album, které ale, podle mého názoru, patřilo a patří k tomu nejlepšímu, co u nás v jižanském rocku vzniklo.
Tak a teď trochu zvolníme. Poohlédněte se, jestli máte někde poblíž tu svou „bábovku“, nebo popadněte jakoukoli jinou a můžete se přitisknout (podle libosti či nelibosti). Zahrají vám k tomu Black Oak Arkansas písničku Sweet Delta Water, kterou jinak najdete také na albu Back Thar´n´Over Yonder z roku 2013. Jen teď nevím, jestli vás nepřejde chuť na tulení, když na následujícím koncertním videu uvidíte pupkatého Jima Mangruma v obtaženém propoceném tričku a přiléhavých kalhotách, kde je naznačeno ledacos… Snad to té krásné písničce neublíží.
To další pecka je z jiného ranku. Američtí Modern Earl nahráli v roce 2018 své v pořadí čtvrté album a k nazpívání písničky Madicate Me pozvali kamarádku Elizabeth Lee. Když jsem na rok 2019 řešil vystoupení Modern Earl v Kolíně, domlouval jsem s boleslavskou „pěnicí“ Gabčou Konopkovou, jestli by nezkusila ten pěvecký part zapívat. Nakonec ze všeho sešlo. Frontman Modern Earl dost blbě ochořel a z vystoupení v Kolíně sešlo. Tak si tu písničku aspoň dáme tady a teď.
A opět pojďme na druhou půlku tohoto „setu plouživek“ za domácími kapelami. V roce 2012 vydali tepličtí Blue Rocket své v pořadí druhé album Modrá raketa. Na něm najdeme krásnou písničku s prozaickým názvem Skříň.
Za poslední písničkou tohoto pomalého setu musíme do Rožnova pod Radhoštěm. Ten je domovem kapely Stetson. Kapela se v posledních cca deseti letech pohybuje na pomezí bytí a nebytí, přestože má na svém kontu natočení pěti alb krásných autorských písní plných rock´n´rollu, blues a boogie. Naše ukázka se jmenuje Ogařiska už to tady balá a písničku najdete na druhém albu Stetsonu Boogie z pod Radhošťa z roku 1998.
Tak a dost, honem od sebe, abychom třeba nebyli v některých případech obviněni z rozpadu manželství, pokud se třeba mačkáte na cizí bábovky. Až do konce dnešního Hurá na jih si dáme set rychlejších písniček a já věřím, že se vám budou taky líbit. A abych si taky trochu přihřál svou kolínskou festivalovou polívčičku, všechny uvedené kapely můžete vidět a slyšet 29.5.2021 v Kolíně. Třeba následující italské Smokey Fingers s písničkou Black Madame.
Další písničku ze zahraničních studií jsem vybral od svých velkých kamarádů Natchez z Francie. V roce 2006 Natchez nahráli své 12. album Retour a la source a na něm najdete megahit Canicule Boogie.
Poslední tři kousky budou od domácích kapel. Myslím si, že na tomto rádiu asi nebude nikdo, kdo by neznal pražské The Cell. V roce 2016 vydali „cellníci“ své čtvrté album Memories, které věnovali svému předčasně zesnulému kytaristovi Martinu Endlovi. Album obsahuje i tuto krásnou „skočnou“ Abilene.
Ani tady, v taneční sekci jižanského rocku, nemůžeme vynechat Pumpu. I když se Michal Němeček několikrát bránil, že Pumpa nebyla nikdy „tancovačkovou kapelou“, spoustu kulturáků a vesnických tanečních parketů zná Pumpa možná zpaměti. Na žádném z koncertů do dnešních dnů nesmí chybět megahit Tak tradá. Pro tento účel promo článku jsem si vybral koncertní verzi této písničky z roku 1987 ještě s Danem Horynou za mikrofonem a bubenickým sólem Milana Balcara.
A jsme skutečně na samém konci dnešního pořadu. Hodina utekla a před námi je poslední písnička. V roce 1996 ji na své první eponymní studiové album nahrála kapela General Lee a písnička dostala název Estráda. Nevím, jestli to není svým způsoben symbolické, že tu dnešní „estrádu“ ukončí Estráda. A protože video, která by se tady dalo použít, má General Lee prakticky jen jedno, snad vám nebude vadit, když ho, už asi po sté, zopakuju.
Jestli jste dočetli a doposlouchali až sem, děkuji vám za trpělivost a zachovejte nám přízeň
Playlist:
Skinny Molly – Too Bad To Be True
Outlaws – There Goes Another Love Song
Bandoleros – Mary Jane
R-Force – Big City
Black Oak Arkansas – Sweet Delta Water
Modern Earl – Mecate Me
Blue Rocket – Skříň
Stetson – Ogařiska už ta tady baĺa
Smokey Fingers – Black Madame
Natchez – Canicule Boogie
The Cell – Abilene
Pumpa – Tak tradá
General Lee – Estráda
Dalibor Mierva
Nenápadný, skoro introvert, když ale dojde na SOUTHERN ROCK, šel by na kraj světa. Neúnavný propagátor domácí jižanské rockové scény.
