Přestože žánr westernu zahrnuje poměrně krátké období historie Spojených států, u diváků je oblíbený už téměř 120 let. Za tu dobu samozřejmě prošel od němého filmu přes zvukové černobílé snímky, až k pozdějším kolorovaným z přelomu čtyřicátých a padesátých let a s většími či menšími přestávkami se točí dodnes. Má svá jasná pravidla, která se čas od času někdo pokoušel tu s větším, tu s menším úspěchem porušit. Ke každému správnému westernu však patří klaďasové i padouši, stáda dobytka, bouchačky a přestřelky, saloony s ohnivou vodou a Indiáni. Westerny se často váží ke skutečné události nebo ke skutečným osobám, které poměrně často idealizují. Do westernů patří neodmyslitelně také vlaky.
Dokonce za vůbec první western je často považován němý snímek z roku 1903 Velká železniční loupež (The Great Train Robbery). V době svého vzniku ale nebyl snímek označován jako western, tento termín zavedl až v roce 1912 jistý filmový magazín. V období, které westerny zachycují, zaznamenala železnice velký rozmach a železniční společnosti byly tehdy poměrně mocné. S výstavbou železnice pak byly spojeny nejen různé korupční skandály, ale také těžkosti při zdolávání náročného terénu a boje s Indiány, kteří v „železném oři“ viděli porušení dosud stanovaných pravidel o soužití s bělochy a zánik jejich dosavadního způsobu života. Jak se vlaky rozjížděly po celé zemi, přebíraly od dostavníků převoz cenných zásilek, a tak bylo jen otázkou času, kdy bandité přesedlají z dostavníků na vlaky.
Od počátku dvacátého století byla natočena řada westernů, ve kterých vlaky sehrály větší či menší roli. Zápletky těchto filmů (případně seriálů nebo jejich epizod) by se daly rozdělit do dvou hlavních kategorií – „Stavba železnice“ a „Přepadávání vlaků“. Pak ještě existují takové menšinové kategorie typu „Čekáme na vlak a finální přestřelku“, o které se zmíním na konci článku. Se všemi kategoriemi jde ještě ruku v ruce kategorie „Nehody“, která se prolíná všemi charakteristikami. Pochopitelně je řada snímků, které spadají do více kategorií.
V následujícím textu jsem seskupil podle výše zmíněných kritérií některé známé či méně známé filmy. Řada z nich by měla být povinností pro každého fandu železnice a té na Divokém západě zvlášť.
Filmy, kde se stavěla železnice
Než budeme moci začít přepadávat vlaky, musí se železnice nejprve postavit. Počátky železnice se ve Spojených státech datují někdy kolem roku 1830, od té doby zaznamenávala rychlý rozmach. Pro stavbu tratí byly jak sociální, tak politické a ekonomické důvody. Přistěhovalcům měla železnice usnadnit osídlování Západu a majitelům přinést nemalé peníze z převozu cenných nákladů. Proto sílily snahy protkat celou zemi od východu na západ železniční tratí, které vyústily ve známou stavbu transkontinentální železnice. Stavěla se v letech 1863 až 1869, na ní pak byla napojena řada dalších tratí.
Stavbu železnice však zdaleka nevítal každý. Řada vlivných lidí byla proti finančně i časově náročnému projektu, který měl podle nich za cíl zpřístupnit nehostinná území, která nemohla nikomu přinést užitek. Jak už jsem zmínil, největšími nepřáteli železnice byli Indiáni, kteří často stavební čety napadali. Stavbaři už tak často pracovali za dost krušných podmínek, navíc ještě stavbu brzdily dohady, kudy by měla trasa vést, ruku v ruce se skandály a spekulacemi s pozemky. Spousta námětů na westerny…
Díky tomu vznikla řada snímků, která jednak glorifikovala „hrdinné železničáře“ v boji s přírodou a Indiány (Union Pacific, Canadian Pacific), ale také boje o vytýčená území (Denver a Rio Grande) nebo sabotáže ze strany těch, kterým se rozvoj nového způsobu dopravy do jejich „obchodů“ příliš nehodil (Canadian Pacific, Carson City).
Pojďme se tedy nejprve podívat na filmy, ve kterých zvoní údery kladiva na hřeby, zatímco hlavouni ve svých luxusních vagónech dumají, jak si co nejvíce peněz ulít pro sebe…
Union Pacific (1939)
Na konci třicátých let se westernům dařilo, a tak režisér Cecil B. DeMille natočil westernově laděný příběh milostného trojúhelníku na pozadí stavby transkontinentální železnice. Společnosti Central Pacific (CP) a Union Pacific (UP) soupeří o to, kdo se dříve dostane do města Ogden. Magnáti z CP angažují dva hejsky, kteří se mají vetřít do party, která staví část UP a za použití všech možných prostředků stavbu sabotovat. UP zase pověří Jeffa Buttlera (Joel McCrea; takový klasický typ Mirka Dušína), který má naopak dohlédnout na bezproblémový průběh stavby. Co čert nechtěl, Buttler se zná s jedním z hejsků (Robert Preston) už od dětství. Spolu toho hodně prožili v občanské válce a teď navíc oba milují stejnou ženu (Barbara Stanwyck).
Z dobových plakátů zářilo hrdinství a patriotismus, ale tenhle černobílý plakát je přeci jen půvabnější…
Film ale není jen o soupeřích v lásce a stavbě. Více vrstevnatý dvouhodinový příběh zahrnuje intriky, pár záběrů na vlaky, přepadení vozu s penězi nebo na svou dobu celkem slušně natočené scény dvou havárií. Nechybí napínavá scéna přestřelky s Indiány, ve které si zahrála stovka komparzistů z kmene Navajo a mohla si připomenout, jak jejich předkové dostali kdysi na frak. S odstupem času snad filmu odpustíme, že se mezi vagóny skáče stejně přirozeně jako z postele na postel, to vše za romantického světla studiových reflektorů a krásné scenérie zadní projekce. Krátce se tu objeví tehdy čtyřiadvacetiletý Anthony Quinn (Řek Zorba), aby se brzy nechal (po zásluze) v baru odprásknout…
Děkujeme, od této chvíle přebíráme řízení my!
Název velkorozpočtového a masivně propagovaného filmu nikoho nenechá na pochybách, kdo je ten dobrý a kdo ten špatný. Ne, plány té „zlovolné Central Pacific“ opravdu nevyjdou. Film končí (tehdy) současným záběrem na krásný nový streamliner Union Pacific. Tomu se říká „product placement“… Snímek se jinak celkem věrně drží historických skutečností, včetně finálního zatlučení „zlatého hřebu“ v Promontory Summit, kde se obě party stavbařů v roce 1869 setkaly.
Základem je uhodit hřebík na hlavičku…
Canadian Pacific (1949)
Stavba železnice a problémy s ní spojené nebyly výsadou pouze Spojených států. Abych nezapomněl na kanadské přátele, musím zmínit snímek režiséra Edwina L. Marina, který se zaměřuje na stavitele železnice Canadian Pacific (CP). Ti usilovali o překonání Skalistých hor a spojení odlehlé Britské Kolumbie s ostatními částmi země. U nás se v padesátých letech točily „budovatelské filmy“ a něco podobného („Tak pojďme postavit železnici!“ – „Jasně, jdeme na to!“) se točilo i v Americe. Canadian Pacific se tak typově řadí ke snímkům Union Pacific a Denver a Rio Grande, rovněž oslavující stavitele železnice. Ani tady si tvůrci s názvem hlavu nelámali, a film začíná záběry na současnou železnici.
Cože? Už začali prodávat stravenky?
V hlavní roli železničního průzkumníka a posléze i předáka stavbařů se objevil charismatický a oblíbený westernový herec Randolph Scott, který si podobnou roli zahrál mimo jiné i v Carson City. Podobně jako v jiných snímcích tohoto ražení se tady vyskytnou lidé, kteří stavbě železnice nepřejí a snaží se ji překazit za každou cenu. Opět dojde na Indiány, přestřelky a milostný motiv. Budete-li sledovat více těchto westernů za sebou, budete mít pocit, že jsou jako přes kopírák. Ještěže jsou tam ty mašinky…
Takhle se pracuje v Kanadě!
I tady může oko železničního fandy zálibně spočinout na parních mašinách s několika vagóny na trati v pozadí s krásným panoramatem kanadských hor. Dokonce ten pohled nezkazí ani jinak příšerné kolorování starého snímku. Nikoho samozřejmě nepřekvapí, že víceméně propagačnímu westernu vyšla CP vstříc a pronajala jim nepoužívaný úsek tratě souběžný s hlavní tratí a k natáčení propůjčila historické vozy z osmdesátých let devatenáctého století. Zajímavé je použití „Hospital Car“ – CP asi neměla o šikovnosti svých zaměstnanců valné mínění…
Lokomotiva tu není? Nevadí, poradíme si i tak…
Denver a Rio Grande (Denver and Rio Grande, 1952)
Další z mírně propagačních filmů natočil neznámý režisér Byron Haskin. Děj filmu v hlavních rolích s Edmondem O'Brienem a Sterlingem Haydenem je zasazen do roku 1870, ale je inspirován skutečnými událostmi, ke kterým došlo v letech 1878-1879 v Coloradském údolí. Ve „Válce v Royal Gorge“ šlo o válku o území mezi železnicemi Denver & Rio Grande (D&RG) a Atchinson, Topeka and Santa Fe (AT&SF). Ve filmu se střetnou inženýři D&RG (také inspirace skutečnými postavami) se zástupci konkurenční společnosti Cayon City & San Juan (fiktivní železnice, která zde nahradila AT&SF). Ta se snaží D&RG předběhnout a již přidělené území jim zabrat. Dojde na přestřelky a sabotáže, nechybí ani lehce milostný (a naprosto zbytečný) motiv.
První půlka filmu se nese ve znamení různých strkanic a hádanic a je celkem nezajímavá. Vše ale zachraňuje krásná příroda a řada záběrů na mašinky. Ve druhé polovině je to mnohem lepší. „Ti zlí“ unesou vlak D&RG a obsazují s ním jednotlivé stanice. Stavbaři D&RG pak zase vezmou jako odpověď svůj vlak a jednotlivé stanice „dobývají“ zpátky. Tady si každý vláčkový fanda přijde na své. Žluté paní mašinky s několika vagóny se prohánějí krásným údolím podél řeky, dojde i na efektní srážku vlaků a (snad už neodmyslitelný) poslední záběr na moderní streamliner…
Tak trochu jiné „setkání v Promontory Summit“. Škoda jen, že pyrotechnici byli nedočkaví a vlaky vybuchly o vteřinu dřív, než došlo ke srážce…
Ve filmu vidíme dvě parní lokomotivy D&RG 268 a 319, ale filmaři měli k dispozici ještě mašinu 345, která dublovala v některých scénách 268. Mašiny 319 a 345, které byly v té době určené k vyřazení, pak filmaři použili k natočení čelní srážky. Celý film se natáčel v Coloradu na tamější úzkorozchodné dráze Durango and Silverton Narrow Gauge Railroad. Zde se natáčelo ještě šest dalších filmů, mimo jiné i slavný Butch Cassidy a Sundance Kid. Dnes jde o oblíbenou turistickou atrakci.
Kdo by se nechtěl svézt v takovém vláčku?
Jsem jen zvědavý, jestli někdy někdo natočí něco podobného i u nás. Třeba „Posázavský Pacifik“ nebo alespoň „Československé státní dráhy“ by byly jistě zajímavé…
Carson City (1952)
Původem maďarský režisér André De Toth natočil romantický western, který je celý o budování železnice. Zápletka nízkorozpočtového filmu spočívá v tom, že se bohatí průmyslníci rozhodnou postavit železnici mezi Carson City a Virginia City v Nevadě. To se nelíbí řadě lidí, mezi kterými je i místní majitel dolu. Nikdo zpočátku netuší, že důl už dávno nefunguje a je pouze útočištěm pro bandity přepadávající dostavníky. Těm se pochopitelně nezamlouvá, že by železnice měla převzít převoz cenných zásilek. Průmyslníci najmou pro stavbu v hornatém terénu předáka (Randolph Scott), který však musí řešit nejen sabotování stavby, ale i vzpouru svých zaměstnanců a milostné problémy přítelkyně svého nevlastního bratra.
Přestože se snímek vyskytuje v různých žebříčcích „nejlepší western o budování železnice“, je celkem průměrný. Napětí je téměř nulové a více než přestřelky tu najdeme pěstní souboje v saloonu (ty ale zvládali Bud Spencer s Terencem Hillem lépe). Na střílení dojde až v závěrečné scéně ve skalách, ale i to je natočeno bez špetky invence. Takže jen znuděně sledujeme, jak nesympatický vůdce padouchů (Raymond Massey) běhá po skalách a čekáme, až ho klaďas picne.
Už jsem se bál, že na obligátní defenestraci strojvůdce nedojde…
Díky tomu, že se většina filmu točí pouze kolem stavby tratě, dočkáme se vlakové scény až těsně na konci. Budeme svědky první jízdy vlaku po nově vybudovaném úseku. Jak se dá předpokládat, dojde i na přepadení. Natáčelo se na trati patřící železniční společnosti Virginia & Truckee (V&T), která je dnes také turistickou železnicí a provozuje zhruba třiadvacetikilometrový úsek trati. V čele krátké soupravy, skládající se ze zavazadlového a osobního vozu, uvidíme mašinu V&T č. 22 „The Inyo“. To je skutečná herecká hvězda, protože si „zahrála“ ve více jak dvaceti filmech a podrobněji se o ní zmiňuji níže u filmu Poslední vlak z Gun Hillu.
„Bráchu mi zabili, padouchy jsem zabil já, takže konec dobrý, všechno dobré!“
Další filmy s tématikou stavby železnice: A Ticket to Tomahawk, Jak byl dobyt Západ, Kansas Pacific, Santa Fe, Tenkrát na Západě, Western Union, Whispering Smith, seriál Hell on Wheels, a další.
Za sponzoring tohoto článku děkujeme společnosti Universal Premium Brands, provozovateli internetového obchodu Warehouse1.cz a dovozci originální Bulleit Frontier Whiskey.
Filmy, kde se přepadávaly vlaky
Až do poslední čtvrtiny 19. století bylo pro padouchy jednodušší přepadávat dostavníky. V nich většinou cestovalo jen pár obyčejných lidí, zatímco ve stovce cestujících ve vlaku nebylo jisté, kolik je mezi nimi ozbrojených mužů zákona, vojáků nebo ostřílených kovbojů. Do roku 1870 došlo jen k pár přepadením na východ od řeky Mississippi, nicméně jak vlaky jedoucí na západ přebíraly od dostavníků stále více a více cenných zásilek, bylo jen otázkou času, kdy k přepadení dojde. Zavazadlové vozy přepravovaly drahé kovy z četných dolů na Západě a výplaty pro dělníky, kteří v nich pracovali. Úspěch vlakových loupeží na Východě tak byl ve srovnání s těmi na Západě nepatrný.
„The Reno Gang“ – zleva John Reno a Frank Reno
Vůbec první přepadení vlaku (v době míru) provedl v roce 1866 takzvaný gang bratrů Renových, k prvnímu přepadení na Západě došlo o čtyři roky později. Na rozdíl od hollywoodských filmů neskákali bandité z tryskem pádícího koně na tryskem ujíždějící vlak, ale měli pro vyloupení vlaků dvě hlavní metody.
Při té první většinou naskočili na vlak někde ve stanici nebo v úseku, kdy jel pomaleji, se zbraní v ruce donutili strojvedoucího zastavit na opuštěném území. Tam odpojili lokomotivu, uhlák a zavazadlový vůz a pak s nimi odjeli do bezpečné vzdálenosti, kde vůz vyloupili. Buď donutili posádku, aby jim prozradila číselnou kombinaci sejfu, nebo si ho prostě „otevřeli“ dynamitem. Později byla tahle metoda vylepšena odpojením zbytku soupravy na typickém vysokém mostě („trestle“), což znemožnilo cestujícím útěk nebo hraní si na hrdiny.
Druhá metoda byla drsnější a spočívala ve vykolejení vlaku, kvůli čemuž bandité většinou odmontovali kus kolejnice. Na východě došlo k první takové loupeži už v roce 1866, na Západě až v roce 1881. Mezi nejznámější vlakové lupiče patřili Bill Miner, Jesse James, William L. Carlisle a Butch Cassidy.
Butch Cassidy a jeho parta
Když železnicím selhávala různá opatření proti loupežím, usilovaly o to, aby bylo přepadení vlaku posuzováno jako federální zločin. Za to hrozila poprava, jenže řadě soudců se nechtělo vynášet ortel smrti, pokud nedošlo k újmě na životech. Kongresu trvalo celé tři dekády, než železnici vyhověl a přijal tzv. Train Robbery Act. Mezitím byla uzavřena řada dolů na Západě, přeprava cenných zásilek se značně ztenčila a peníze začaly nahrazovat cestovní šeky. Vlaky přestávaly být pro bandity zajímavé. Na přelomu století už byly vlakové loupeže raritou, přesto se až do dvacátých let tu a tam nějaká odehrála. Nicméně ve westernech to stále bylo a je vděčné téma, jak si hned ukážeme.
Whispering Smith (1949)
Přestože jde o starší film, jedná se už o několikátý remake stejného námětu. Vychází z novely spisovatele Franka H. Spearmana z roku 1906. Strážce železnice Luke „Whispering“ Smith byl inspirován skutečným mužem zákona. Poprvé se objevil na plátně v roce 1916, další verze byla natočena o deset let později. Ani snímek režiséra Leslieho Fentona v titulní roli s Alanem Laddem není poslední. Znovu se k dané látce vrátili například v roce 1961 tvůrci stejnojmenného televizního seriálu.
Každý den se holt nedaří
Jde o klasický příběh dvou přátel, mezi kterými stojí jedna žena a které osud rozdělí poté, co se jeden z nich dá na dráhu zločinu. Námět je trochu podobný staršímu snímku Union Pacific, mimo jiné i tím, že i tady si střihl herec Robert Preston (nikoliv poprvé a ani ne naposledy) roli někoho, kdo sklouzl na šikmou plochu. V tomto filmu ztvárňuje železničního zaměstnance, který je kvůli rozkrádání zboží z havarovaného vlaku propuštěn od dráhy a z pomstychtivosti se přidá k bandě místního desperáta, která přepadává vlaky. Bývalí kamarádi, nyní strážce železnice a bandita, stojí proti sobě.
„Osožák“ a jeho přítel, který se chystá na rozkrádání majetku ze železničního vlastnictví (jinak už pátá spolupráce obou herců a ve skutečnosti kamarádů)
Vlaky se to tu jen hemží a na mnoha záběrech vidíme barevně krásně vyvedené lokomotivy a vagóny fiktivní železnice Nebraska & Pacific. Snímek se částečně natáčel na železnici Sierra Railroad poblíž kalifornského Jamestownu. Westernové městečko ale bylo postaveno na pozemku studia Paramount výlučně pro tento film. Výstavba na dvouhektarové ploše v ceně 70 tisíc dolarů zahrnovala také položení šesti set metrů dlouhé tratě. Ve filmu uvidíme autentické lokomotivy z roku 1870, které studio zakoupilo (spolu s vyprošťovacím jeřábem) od železnice Virginia & Truckee.
Nebraska & Pacific č. 19 byla zakoupena Paramountem od nevadské společnosti Virginia & Truckee
Noční přepadení (Night Passage, 1957)
Western režiséra James Neilsona má jednoduchou zápletku. Vlak s penězi pro stavbaře „na konci trati“ už byl třikrát přepaden. Téměř padesátiletý herecký veterán James Stewart si zahrál životem unaveného chlapíka, který je najat, aby cestoval v dalším zásobovacím vlaku a peníze pro dělníky ukryl u sebe. Bohužel jeden z členů gangu, který vlak přepadává, je jeho mladší bratr (Audie Murphy; jinak velký válečný hrdina). Spíše než problémy na železnici, se tak film soustředí na vztah hodného staršího bratra a toho horšího, mladšího, který má však ještě naději dát se na cestu dobra…
Film měl původně režírovat Anthony Mann, kterému se ale nelíbil scénář, ani představa Stewarta a Murphyho coby bratrů. Po neshodách se Stewartem (předtím spolu natočili pět westernů) nakonec odstoupil a hlavní hvězda filmu už prý s ním nikdy nepromluvila… Snímek je bohužel takový nemastný neslaný, stejně jako přepadení vlaku. Není divu, že po uvedení sklidil negativní kritiku a mnoho peněz nevydělal. Nejsou tu žádné spektakulárně natočené scény ani havárie vlaku. Celý film o vztahu dvou bratrů se nese spíše v komorním duchu. Jedině snad závěrečná přestřelka v opuštěném dole trochu vybočuje, ale nabízející se nákladní lanovku bůhvíproč filmaři vůbec využili.
„A ‚Na železnici, dějou se věci‘ taky umíš zahrát?“
I tento snímek se stejně jako třeba Denver a Rio Grande nebo Butch Cassidy a Sundance Kid natáčel na úzkokolejce Durango and Silverton Narrow Gauge Railroad (taková americká verze Posázavského Pacifiku). Ve filmu je pár celkem pěkných záběrů na zásobovací vlak společnosti Denver and Rio Grande Western (D&RGW) jedoucí skalnatým údolím vysoko nad řekou Animas. V čele vlaku uvidíme parní lokomotivu typu K-28 s číslem 476, která je v provozu dodnes. Scéna, kdy James Stewart sedí s malým klučíkem na bednách plošinového vozu s krásným panoramatem za zády, patří podle mě k nejhezčím z celého filmu.
Mašina s číslem 476 zachycena v současnosti na turistické železnici Durango and Silverton
Vlakoví lupiči (The Train Robbers, 1973)
Co by to bylo za článek o westernech bez Johna Wayneho. Ten si připsal na konto další western pod režisérskou taktovkou Burta Kennedyho, který se sedm let předtím neúspěšně pokusil o návrat Sedmi statečných. Wayne hraje zkušeného pistolníka Laneho, který se s několika starými kamarády nechá najmout vdovou (Ann-Margret) po vlakovém lupiči. Ten kdesi v mexické poušti schoval zlato z přepadeného vlaku. Vdova by ho chtěla vrátit železnici, přičemž Lane a jeho parta by za vyzvednutí dostali zaplaceno v podobě slušného nálezného. Po jejich stopách se však vydávají bývalí kumpáni zemřelého lupiče, posíleni o další členy.
Trochu zvláštní western, který občas vyniká stísněnou atmosférou. Začíná na Bohem zapomenutém nádraží na jakési pláni, kde fouká pořádný vítr a kde je kdovíproč akorát hotel, jakási ruina, staniční budova a vodní nádrž pro lokomotivy. Film je navzdory relativně krátké stopáži místy poněkud zdlouhavý. Režisér si očividně liboval v záběrech na družinu jezdců na koních. Vidíme Laneovu partu tuhle a támhle, za nimi za chvíli na stejném místě jedou (v několikanásobné přesile) desperáti. Laneova parta vyzvedne zlato a jede zpátky, vidíme je tuhle a támhle, a co myslíte? Za nimi jednou desperáti. Mezitím je trochu chaotického střílení, bandité padají z koně jako kuželky, ale naši hrdinové nemají skoro ani škrábnutí. Pohádka pro dospělé, jak má být.
Tak pánové, kdo se kvůli mně nechá dobrovolně zabít?
V úvodu se odehrají dvě scény příjezdu vlaku „Rio Grande Railroad“ na zmíněné opuštěné nádraží, pak uvidíme vlak až v závěru. Nepočítám-li efektně naaranžované a zpola pohřbené vraky několika vagónů a lokomotivy v mexickém žhavém písku. Celý film se natáčel v mexické části pouště Sonora, takže si pro vlakové scény štáb půjčil mexickou lokomotivu železnice Nacionale de Mexico (NdeM). Tahle „herecká hvězda“ se objevila ještě ve filmech Divoká banda (The Wild Bunch, 1969), Legenda o Zorrovi (The Legend of Zorro, 2005) a v dokumentu stanice Discovery Dinosaur Train. Mašinu s číslem 650 typu GR-30 "Mogul" vyrobila v roce 1889 americká továrna Baldwin přímo pro NdeM.
Takto vypadá „mexická herečka“ Nacionale de Mexico No. 650 dnes
Breakheartský průsmyk (Breakheart Pass, 1975)
Asi jeden z nejlepších a ryze vlakových filmů byl natočen podle předlohy skotského autora Alistaira MacLeana. Po jeho válečných a dobrodružných románech ostatně filmaři sahali celkem často – připomenu alespoň válečné filmy Kam orli nelétají (knižně vyšlo jako Generál nesmí promluvit) a Děla z Navarone nebo akční thriller Klíčem je strach. Film, jehož scénář si napsal MacLean sám, natočil poměrně neznámý režisér Tom Gries. Hlavní roli si střihl tehdy třiapadesátiletý Charles Bronson, spolu s ním si ve filmu zahrála i jeho tehdejší (druhá) manželka Jill Ireland.
Točíte western s vlakem? Pak tam „trestle“ nesmí chybět!
Nejde tak docela o western, jako spíše o dobrodružné krimi. Bronson se coby agent tajné služby nechá zajmout a odvézt vojenským vlakem mířícím do jisté pevnosti, kde vojáci postižení epidemií čekají na léky. Během cesty nehostinnou horskou krajinou záhadně mizí z vlaku jeden člen posádky za druhým. Vypadá to, že se někdo snaží vojáky eliminovat. Agentovi se záhy potvrdí domněnka, že jsou v nákladním voze místo léků ukryté zbraně. Navíc vládu v pevnosti již mezitím převzali vězni, kteří už vyjednávají obchod s Indiány…
Bez podobné scény se žádný „vlakový film“ neobejde, nicméně tady ještě šlo o poctivou kaskadérskou práci. Statická kamera, opravdový vlak, opravdový sníh, opravdový boj…
I když se snímek odehrává v Nevadě, natáčel se v Idahu, na železnici Camas Prairie Railroad. Nedá se mu upřít celkem temná až mysteriózní atmosféra vycházející z uzavřeného prostoru. Tvůrci se neobešli bez obligátního souboje na střeše jedoucího vlaku a bez tradičního převzetí řízení lokomotivy. Skoro to vypadá, že tehdy asi uměl mašinu řídit kdejaký trouba. Pronájem celého vlaku vyšel filmaře na 500 tisíc dolarů. Ve scéně, kdy se odpojené vagóny zřítí ze slepé koleje do šedesátimetrové rokle, nebyly použity žádné modely ani digitální efekty. Šlo o tři skutečné vagóny, které byly zakoupeny od železnice Burlington Northern speciálně pro natočení pádu.
Když je film poctivě udělaný, takový pohled nikdy neomrzí…
Lokomotiva z filmu patřila společnosti Great Western Railway a je to další filmová hvězda. V roce 1907 ji postavila lokomotivka Baldwin a po celou dobu své železniční kariéry jezdila v čele vlaků s cukrovou třtinou na dráze místního cukrovaru. Nikdy nebyla vážně poškozena, a když ji v roce 1965 vyřadili z provozu, měla najeto téměř dva milióny mil. Poté několikrát změnila majitele, a nakonec skončila v historické železniční společnosti GW 75 Corporation, která ji pronajímala filmařům. Byla k vidění ve snímcích Profesionálové (The Professionals) nebo Teče tudy řeka (A River Runs Through It). Objevila se v několika televizních seriálech a reklamách. Dnes je k vidění v čele historických exkurzních vlaků v kaňonu Provo.
Mašince to stále sluší
Osamělý jezdec (The Lone Ranger, 2013)
Tento akční western je důkazem toho, jak i v žánru westernu filmařská technologie pokročila. Zatímco někdy před desítkami let musely tvůrcům stačit modely nebo alespoň peníze na nákup a následné zničení vyřazených strojů, režiséru Gore Verbinskému vydatně pomáhaly jedničky a nuly v nabušených „kompjůtrech“ filmových trikařů. Případně nákladně postavené repliky. Díky tomu mohl společně s Johnnym Deppem rozjet dechberoucí scény přepadení vlaku, přesně ve stylu Pirátů z Karibiku, které spolu pár let předtím točili.
Ve filmu se přepadení vlaku odehraje dvakrát – na začátku a na konci, přičemž obě jsou opravdu spektakulární. Objeví se tu i svérázná verze „setkání v Promontory Point“… Bohužel mezitím je jedná velká nuda a k nepoznání namaskovaný Depp coby z kmene odvržený Indián nemá ani zbla charismatu původních „Pirátů“. Zbývá snad už jen dodat, že příběh Indiána a „muže s maskou“ se na plátně objevil už v roce 1938 ve stejnojmenném filmu.
Takhle si to asi Stanford s Durantem nepředstavovali…
Další filmy s přepadením vlaku: Butch Cassidy a Sundance Kid, Colorado Territory, Dívka ze Západu, Divoká banda, Dodge City, The Great K & A Train Robbery, The Grey Fox, Patrola, Profesionálové, Psanci, Psanci Ameriky, The Return of Frank James, a řada dalších.
Ostatní: filmy, kde se čeká na vlak
Existuje několik filmů, které bychom mohli zařadit do kategorie „čekání na vlak“. Většinou mají slovo „vlak“ také v názvu, a i když je vlak pro děj stěžejní, mnoha záběrů na něj se nedočkáme.
Poslední vlak z Gun Hillu (Last Train from Gun Hill, 1959)
Tento snímek režiséra původních Sedmi statečných, Johna Sturgese, je typickým příkladem. Jde o poměrně komorní western, kterému vévodí herecký koncert Anthonyho Quinna a Kirka Douglase. Ve filmu ztělesňují dávné přátele, které osud postaví proti sobě poté, co slabošský syn bohatého rančera Quinna znásilní a zabije indiánskou manželku šerifa Douglase. Muž zákona si pro vraha dojede a proti přítelově vůli ho odvleče do města, kde v místním hotelu čeká na večerní zpáteční vlak, aby se s ním vrátil domů a zločince předal spravedlivému soudu. Kolem hotelu se však stahují rančerovi muži a vypadá to, že šerif nemá proti přesile šanci…
„Je tu někdo, kdo se nebojí Craiga Beldena?“ – „Jo, plnej hřbitov.“
Pro scény příjezdu a odjezdu vlaku z Gun Hillu nechali filmaři postavit na pozemcích studia Paramount 200 metrů dlouhou trať. V čele vlaku se objevila už zmíněná lokomotiva společnosti Virginia & Truckee “The Inyo” s číslem 22. I ona se může řadit k filmovým star, a to přímo ze stáje Paramountu, který ji v roce 1937 koupil za 1 250 dolarů. Mašinka si pak zahrála ještě v řadě dalších filmů (Ukradený vlak, Union Pacific, Carson City, Červená řeka nebo westernový seriál The Wild Wild West). Dnes je součástí expozice Nevada State Railroad Museum.
Restaurované „Inyo“ v celé své kráse
Film rozhodně patří k těm lepší v žánru, a tak jen zamrzí drobná vada na kráse, kdy si tvůrci neohlídali kontinuitu děje. V záběru, kdy vlak přijíždí do Gun Hillu, vidíme soupravu tří krásně červených vagónů ve složení zavazadlový vůz a dva osobní vozy. Ze scény na nádraží ale pak jasně vyplývá, že ve vlaku jsou jen dva vagony.
Milí žáci, následuje slovní úloha: do stanice přijíždí vlak se třemi vagóny. Ve stanici jsou vidět už jen dva vagóny. Za domácí úkol zjistěte, kam se poděl zavazadlový vůz.
3:10 vlak do Yumy (3:10 to Yuma, 2007)
Že je Vám zápletka předchozího filmu nějak povědomá? Ano, dějově trochu připomíná podobně laděný snímek, o tom, jak chudý farmář přijme nabídku eskortovat vůdce bandy desperátů na malé nádraží, kde ho má předat k transportu do vězení. Námět pochází z povídky spisovatele Elmore Leonarda a dočkal se dvou verzí. Ta první z roku 1957 byla u nás uvedena pod názvem Cesta za záchranou. O padesát let později sáhl po stejné předloze režisér James Mangold a do hlavních rolí obsadil Russella Crowea jako vůdce banditů a Christiana Baleho coby farmáře.
Díky absenci velkého studia se film s uznávanými hvězdami natočil za relativně malé peníze, s rozpočtem 55 milionů dolarů. Na konci snímku vidíme pouze příjezd vlaku v čele s lokomotivou Reader Railroad 2-6-0 č. 2 s několika vagony, z nichž dominují žluté osobní vozy Southern Pacific. Stanici Contention, kde má být vězeň předán k transportu do Yumy, při natáčení zastoupila usedlost Galisteo v Novém Mexiku.
Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West, 1968)
Na konec musím zařadit snímek, který sice spadá spíše do kategorie „Stavba železnice“ (i když to není jediný motiv filmu), nicméně je v něm legendární úvodní scéna čekání na vlak.
„Did you bring a horse for me?“ – „It looks like we're shy one horse!“ – „You brought two too many.“ Co k tomu dodat?
Notoricky známý snímek je v tomto článku tak trochu „hostem“, protože spadá do tzv. spaghetti-westernů. V souvislosti s ním se leckde můžeme dočíst, že „nejlepší western všech dob natočil Ital“, přičemž se říká, že v Americe díky tomu není tak populární jako v Evropě. To je sice pravda, ale rozdíl v hodnocení zase tak velký není.
Sweetwater se konečně železnice dočkalo
Zajímavé je, že ve filmu má bohatý železniční magnát Morton sen postavit trať z Východu až k pobřeží Pacifiku, zatímco jak všichni víme, transkontinentální železnici stavěly proti sobě dvě party stavbařů a šlo jen o to, kdy a kde se setkají. I když Leone točil na několika autentických místech v USA (mimo jiné v ikonickém Monument Valley), železniční scény byly natáčeny ve Španělsku. Malá stanice La Calahorra v provincii Granada posloužila filmařům hned dvakrát – poprvé byla nasnímána jako stanice Cattle Corner v úvodní scéně a později „nastrojena“ jako Flagstone.
Další filmy, kde se čeká na vlak: Dawn at Socorro, V pravé poledne
Filmy, kde se stane nehoda vlaku: 100 pušek, Breakheartský průsmyk, Denver a Rio Grande, Dodge City, Dva mezci pro slečnu Sáru, Jak byl dobyt Západ, Joe Kidd, The Legend of Zorro, Osamělý jezdec, Souboj na slunci, The Spoilers, Union Pacific, The Wild Wild West, Whispering Smith, a další.
Závěr
Samozřejmě existuje řada dalších westernů, ve kterých se vlaky objevily. Není možné je tu všechny zmínit a mohl jsem na nějaký zapomenout. V tom případě budu rád za tip.
Takže odsedlejte koně, nalijte si nějakou ohnivou vodu a pusťte si některých ze zde zmíněných westernů. Nechte se unášet pohádkou pro dospělé za nezaměnitelně krásného zvuku lokomotivní píšťaly.
Zdroje: cdn.collider.com, thegreatwesternmovies.com, blogs.sierraclub.org, wyohistory.org, imdb.com, irreviews.com, railpictures.net, obscuretrainmovies.wordpress.com, en.wikipedia.org, atrrm.org, chroniqueducinephilestakhanoviste.blogspot.cz, fanpop.com, rioranchofilmreviews.blogspot.cz, 1.bp.blogspot.com, commentaireslibres.centerblog.net, drewrowsome.blogspot.cz, locomotive.wikia.com, zekefilm.org, trailersfromhell.com, youtube.com, filmsufi.com, rogerebert.com, boredanddangerousblog.wordpress.com, alchetron.com, backtothefuture.wikia.com
Richard Spitzer
Mým koníčkem vždy byly železnice, a po návštěvě USA dostalo mé hobby konkrétnější směr. Baví mě také detektivky, psaní a focení.
