Zero na mušce Coltu: Jak sestřelit stíhačku pistolí ráže .45

Skutečně dobré příběhy se vyznačují tím, že mají tendenci žít svým vlastním životem. Když se rozhodnete vypátrat, zda jsou to jen vymyšlené historky nebo jestli se zakládají na skutečných událostech, dost často zjistíte, že jednoznačná odpověď neexistuje. A přesně takový je i příběh 2Lt. Owena Badgetta, druhého pilota bombardéru B-24 Liberator, který před více než 70 lety sestřelil kdesi nad Barmou japonskou stíhačku svým Coltem 1911. Tedy možná… A jako bonus přidáme ještě jednu těžko uvěřitelnou válečnou historku na podobné téma. Jejími aktéry budou německý tank Tiger a sovětský bitevní Šturmovik.

Příď bombardéru Consolidated B-24 Liberator "Rangoon Rangler" ze stavu 9.Bomber Squadron, 7.Bomber Group, 10.Air Force, USAAF

Z Wall Street do Pandaveswaru

Ppor. Owen John Baggett se narodil v Grahamu v Texasu v roce 1920. Po studiích na Hardin-Simmonsově universitě, která ukončil v roce 1941, začal pracovat ve finančnictví na Wall Street. Jenže svět se zbláznil. Japonci napadli Pearl Harbor a mladý Owen zamířil do rekrutačního střediska. K pěšákům ho to moc netáhlo, chtěl být pilotem. Jeho sen se splnil, když v roce 1942 dokončil pilotní výcvik a byl okamžitě převelen k 10. letecké armádě. Konečnou stanicí se pro něj stala 7th Bombardment Group -Heavy (7. bombardovací skupina – těžká), konkrétně její 9. bombardovací squadrona. 

Příslušníci 9.Bomb Squadron s jedním ze svých Liberatorů na letišti Pandaveswar v Indii

Tato jednotka byla založena 14. července 1917 a dislokována byla na Kelly Field v Texasu. Během druhé světové války se se svými B-17 Flying Fortress zapojila do bojů na ostrově Jáva a v severní Africe a od roku 1942 se jejím působištěm stala Indie, odkud (přezbrojena na nové Consolidated B-24 Liberator) podnikala nálety na japonské cíle v Barmě, Thajsku a Indočíně. Jednou z jejích domovských základen bylo i letiště Pandaveswar blízko Kalkaty. Odtud vylétaly Liberatory na dlouhé mise s cílem ničit japonské základny, letiště a zásobovací trasy.

Liberatory 7.BG na letišti v indickém Panagarh v roce 1943

Taková normální „FUBAR“ mise

Owen Baggett létal jako druhý pilot v posádce poručíka Lloyda Jensena a dlouho jim přálo štěstí. Pak ovšem přišel 31. březen 1943. Cílem mise bylo zničit železniční most mezi Rangúnem a Mandalayou, který představoval životně důležitou dopravní tepnu pro zásobování japonských základen. I když si nikdo nemyslel, že by tato mise nesla vyšší riziko než ty předešlé, ucho se utrhlo. Formace Liberátorů se blížila k cílovému prostoru, všechno vypadalo v pohodě a najednou bylo všechno „FUBAR“ (Fucked Up Beyond All Repair - Všechno je nenapravitelně v prdeli). Na americké bombardéry se vrhly japonské stíhačky A6M Zero. Smrtelně nebezpečné stroje, vyzbrojené mimo dvou kulometů také dvěma 20 mm kanóny, nabitými průbojně-zápalnou municí. 

Japonská Zera byla pro vlastními stíhačkami nechráněné bombardéry velice nebezpečným soupeřem

Během okamžiku vedoucí stroj velitele boxu Conrada F. Necrasona kašlal plameny a šel k zemi ve spirále smrti. Ostatní na tom nebyli o mnoho lépe. Na bombardování cíle už nikdo nemyslel, začal boj o holý život. Baggettův Liberator v prvním náletu příliš neutrpěl, pak ale přišlo jeho setkání s osudem. Dávky z japonských dvacítek začaly párat trup a během chvíle bombardér hořel. Plameny pomalu měnily vnitřek stroje v pekelné inferno, které se pokoušel uhasit horní střelec. Bylo to ale zbytečné, vzduch proudící dovnitř přes zaseknutou otevřenou pumovnici plameny stále víc rozdmýchával. 

Svaz letounů B-24 Liberator od 7.BG směřuje nad cíl kdesi v Barmě

Baggett opustil sedadlo druhého pilota, vlezl do věže horního střelce a střílel na každé Zero, které se mu ukázalo v dohledu. Snažil se tak získat čas pro hašení letadla, ovšem marně. Velitel stroje por. Jensen vydal rozkaz k opuštění stroje. Baggett opustil hřbetní střeleckou věž a podařilo se mu z hořícího letadla vyskočit. Zahlédl ještě čtyři otevřené padáky (osádka byla dvanáctičlenná).

B-24D Liberator od 7.BG při pojíždění na jednom z indických letišť

Pokud chcete žít, neserte Texasana!

Tím by mohl příběh končit, jenže není tomu tak. Baggett a jeho spolubojovníci se snášeli na padácích k zemi, když Japonci dostali geniální nápad jak ušetřit jídlo pro zajatce. Vzdušná střelnice in natura. Postupně nalétávali na bezbranné letce zavěšené v padákových popruzích a ostřelovali je z palubních zbraní. Pravda je, že s šetřením zásob byli efektivní. Po pár průletech utrpěli všichni Američané zranění, někteří smrtelná. Baggett byl lehce škrábnut na paži, ale dostal nápad. Volně se svěsil v popruzích, aby vypadal jako mrtvý a připravil si jedinou zbraň, kterou měl. Armádní Colt M1911 A1. 

Improvizovaná protiletadlová zbraň. Colt M1911A1 ráže .45

Jeden z japonských pilotů se chtěl zblízka na vlastní oči přesvědčit, jak hezky se jim povedlo ty „gaidžiny“ zmasakrovat. Odsunul kryt kabiny a přiblížil se co nejtěsněji na hranici pádové rychlosti k mrtvole na padáku. Chyba! Baggett měl v žilách texaskou krev a Texasan se nikdy nevzdává. Mrtvola najednou ožila, namířila pistoli na vyvaleně zírajícího pilota a poslala jeho směrem čtyři špalky olova v ráži .45. Baggett později popisoval, že poté co zamířil a vystřelil, letadlo zvedlo čumák a skluzem po křídle se mu ztratilo z dohledu. Na zem se nakonec dostali tři letci, velitel bombardéru poručík Jensen, horní střelec Sgt. Crostic a Baggett. Všichni byli zajati a internováni v zajateckém táboře v Changi u Rangúnu. Crostic a Jensen byli později popraveni.

Poprava jednoho ze zajatých spojeneckých letců

V japonském lágru

Nikdo ze zajatců, kteří přežili internaci v japonských zajateckých táborech, by se o těchto zařízeních nevyjádřil jako o víkendových kempech. Život člověka zde neměl žádnou hodnotu. Tisíce popravených, ubitých, umučených a zavražděných vojáků vypovídají hodně o mentalitě jejich věznitelů. Ani Baggett nezůstal těchto radovánek úplně ušetřen. Přesto měl mezi ostatními zajatci zvláštní status. Japonci se k němu chovali „skoro“ s úctou. Dokonce mu bylo nabídnuto, že může spáchat rituální seppuku (sebevraždu) krátkým samurajským mečem wakizaši. Dlouho nevěděl proč, neměl totiž ani tušení o tom, jaký osud potkal pilota Zera po „návštěvě“ z jeho Coltu. 

V takovémhle stavu se ti šťastnější ze spojeneckých válečných zajatců dočkali konce války s Japonskem. Owen Badgett na tom byl podobně.

Celou věc mu objasnil až jiný americký zajatec plk. Harry Melton z 311. stíhací skupiny. Slyšel totiž od japonského plukovníka, že sestřelené Zero havarovalo a v troskách nalezenému pilotovi hrkala v hlavě kulka z Baggettova Coltu .45. Plukovník Melton o jeho činu chtěl podat oficiální zprávu,ale po osvobození zajateckého tábora byla transportní loď, která převážela válečné zajatce domů, potopena a jedním z navždy pohřešovaných cestujících byl i plk.Melton.

B-24 Liberator 7.BG útočí na železniční most v Barmě - rok 1945

Bylo nebo nebylo?

Owen J. Baggett se po osvobození zajateckého tábora, ve kterém strávil dva a půl roku, vrátil bezpečně domů. Rozhodl se zůstat v armádě a v nově zformovaném americkém letectvu USAF dosáhl hodnosti plukovníka. O celém příběhu příliš nemluvil, přesto vše časem nějak vyplulo na povrch a příběh se dostal v roce 1996 na stránky Air Force Magazine. Tématu se chopili badatelé Robert Cambell a John Frisbee, kteří dospěli k závěru, že příběh o Zeru sestřeleném kulkou z pistole je pravdivý. Nutno ovšem poznamenat, že neexistují žádné přímé důkazy, které by tuto neuvěřitelnou story potvrdily. 

Opravdu šlo jedno ze Zer k zemi po šťastném zásahu z Badgettova coltu?

Baggettův  sestřel se přesto stal legendou a vstoupil do letecké síně slávy. Příběhu o Coltu .45 a japonském Zeru se postupně ujalo mnoho dalších médií a dnes je brán jako fakt a značka Colt ho dokonce zmiňuje ve svých reklamních materiálech. Renomovaný publicista a letecký historik Christopher Shores ve své knize Air War For Burma (The Allied Air Forces Fight Back in South-East Asia 1942-1945 (The Bloody Shambles Series, Vol. 3) naopak pravdivost Baggetova sestřelu popírá. V den náletu se podle jeho názoru (který je podložen podrobným pátráním v amerických i japonských archívech) v daném prostoru žádná japonská jednotka vyzbrojená stíhačkami A6M Zero ani nenacházela. Muselo by tedy jít o armádní ekvivalent Zera - stroj Nakajima Ki-43 Hayabusha (ve spojeneckém kódu Oskar), ovšem žádné ztráty pilotů letounů tohoto typu nebyly v onu dobu japonskými jednotkami hlášeny.

Stíhačku Ki-43 Oskar spojenečtí piloti běžně zaměňovali s mnohem známějším Zerem a tak tomu mohlo být i v případě Badgettova sestřelu. Na snímku Ki-43-I ze stavu 50.Sentai Japonského armádního letectva, která byla dislokována právě v Barmě.

Plk.Owen J.Baggett zemřel 27. července 2006 v New Braunfelsu v Texasu a v jeho nekrologu se píše : „přežil hrůzy války a její konec bez hořkosti a nenávisti“. Jeho kuriózní sestřel už dávno vstoupil do dějin druhé světové války a i kdyby se nakonec podařilo prokázat, že japonského pilota žádnou z kulek vypálených ze svého Coltu 1911 nezasáhl, stane se něco? Vůbec nic. Jeho příběh se bude vyprávět dál a bude dál žít svým vlastním životem tak, jak to všechny ty opravdu dobré příběhy dělají. 

9.Bomb Squadron existuje dodnes. Sídlí v texaském Dyessu a její výzbrojí jsou bombardéry Rockwell B-1B Lancer

Trochu větší ráže

Fw.Heinz Krammer

Příběh O.J.Baggetta je téměř neuvěřitelný, rozhodně to ale není jediný kuriózní sestřel, ke kterému během druhé světové války došlo. Je 16.prosinec 1943. Mrzne, až to lupe v kostech a v operačním prostoru východní fronty u silnice Nevel´- Vitebsk probíhají těžké boje. Poručík Otto Carius z 502 Schwere Panzer Abteilung se svým tankem Panzerkampfwagen VI  Tiger I Ausf. E vyrábí z ruských T-34/76  hromady nepotřebného šrotu a jeho hvězda tankového esa stoupá strmě vzhůru. Ve stínu její záře proběhne událost, která má s Baggettovým příběhem leccos společného... 

Tiger I s taktickým číslem 217 ze stavu sPzAbt.502 byl osobním strojem poručíka Otto Cariuse. Zda byl právě tento tank aktérem souboje se sovětským šturmovikem, se nám zjistit nepodařilo...

Střelec Cariusovy posádky Feldwebel Heinz Krammer ve sluchátkách najednou uslyší „ Achtung, Schwarzer Tod!“. Vyhlédne z věže tanku a uvidí nízko nalétající dvojici ruských bitevníků Il-2. Cariusova posádka je zkušená a reaguje rychle. Kramer odhadne rychlost letadla, upraví náměr, „nabít tříštivo-trhavý, pal!“ Osmaosmdesátka tanku Tiger vyplivne s charakteristickým zvukem náboj a ten se vydá přesně do dráhy nalétajícího šturmoviku. Sovětské letectvo může škrtnout ze seznamu jeden bitevní Iljušin i s pilotem a střelcem. 

Iljušiny Il-2m3 sovětského letectva útočí na německé pozice kdesi u Kurska.

Stejně jako v předešlém příběhu měl Feldwebel Kramer opravdu velké štěstí. Věž tanku Tiger I se neotáčela nijak závratnou rychlostí, takže na výstřel měl velice málo času. Navíc musel útočící Il-2 letět pod tím jediným správným úhlem… Shoda náhod a rychlá reakce - to vedlo k tomuto kurióznímu sestřelu. Kramer sám se později stal tankovým esem stejně jako jeho tehdejší velitel Carius, na východní frontě zničil více než 50 sovětských tanků, byl dekorován Železným křížem 1. a 2. třídy, konce války se však nedožil. Padl 27.1.1945 v Prawten ve východním Prusku.

A ještě jeden snímek Cariusova Tigeru z ruské fronty. Že by mezi německými vojáky byl i Heinz Krammer? Por. Carius každopádně stojí vlevo vpředu před tankem.

Zdroje:
http://www.airforcemag.com/Pages/HomePage.aspx
https://incredibleimages4u.blogspot.cz/p/second-world-war_31.html
https://www.truthorfiction.com/owen-john-baggett-killed-japanese-pilot-mid-air/
http://worldwarwings.com/bailed-out-and-shot-at-this-pilot-made-a-historical-kill
http://www.todayifoundout.com/index.php/2016/01/one-time-parachuting-soldier-took-zero-fighter-nothing-handgun/
https://www.americanrifleman.org/articles/2011/3/29/the-m1911-gets-a-zero/
https://tacairnet.com/2014/11/17/a-zero-and-a-45/
http://forums.jetcareers.com/threads/true-story-a-wwii-airman-shoots-down-a-japanese-zero-wit.124424/
https://airforce.togetherweserved.com/usaf/servlet/tws.webapp.WebApp?cmd=ShadowBoxProfile&type=Person&ID=124209
http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?t=171075
http://forum.panzer-archiv.de/
https://books.google.cz/books?id=qTi6u9MvEC0C&pg=PA34&lpg=PA34&dq=Unteroffizier+Heinz+Kramer&source=bl&ots=-7bOE4rMph&sig=Qxi6v8ynNlXu3-a-eMwke2HWVfc&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjKv4y4oNrNAhXIHpoKHaTzBv0Q6AEINjAC#v=onepage&q=Unteroffizier%20Heinz%20Kramer&f=false
http://www.feldgrau.com/KnightsCrossHolders2.php?ID=3344
http://www.das-ritterkreuz.de/index_themen.php4?modul=verleihung&grp=rkdg&dg=Unteroffizier&vdat=4
http://www.academia.edu/15439758/Das_Ritterkreuz_des_Eisernen_Kreuzes_und_der_Kampfwert_milit%C3%A4rischer_Verb%C3%A4nde_in_Zeitschrift_f%C3%BCr_Heereskunde_76_2012_No._446_pp._180-190