Audie Murphy: Sám proti šesti německým tankům a třem stovkám pěšáků

Unavený pěšák pomalu vešel do polorozbořeného domu. Se samopalem připraveným ke střelbě potichu naslouchal a očima pátral po jakémkoliv pohybu v šeru před ním. Po chvíli udělal další krok. Vedle něj se cosi pohnulo. Na setinu vteřiny spatřil děsivou postavu. Muže černého od hlavy až k patě od sazí a prachu. Jen bělmo očí odhalovalo divoký, skoro nelidský pohled, který na něj ta postava vrhala. Vypálil krátkou dávku ze svého samopalu. I muž naproti vystřelil. Ozval se zvuk tříštícího se skla a postava se rozpadla na tisíc kousků. Audie Leon Murphy, nejlepší americký voják, právě zastřelil svůj odraz v zrcadle.

Každá armáda ve druhé světové válce měla svá stíhací esa, věhlasné ponorkové kapitány, legendární tankové velitele nebo generály, kteří psali dějiny. Jak se ale mohl stát legendou obyčejný pěšák, jenž jen s puškou táhnul od jednoho bojiště ke druhému? Devatenáctiletý Audie Murphy byl jedním z mnoha dětí, živořících ve velké ale mimořádně chudé rodině irského emigranta Murphyho, farmáře ze zapadlé díry kdesi Texasu. Tenhle kluk bez vzdělání a jakýchkoliv životních nadějí se stal idolem, hvězdou, mimořádně chrabrým a schopným bojovníkem, který přímo pudově vyhledával nebezpečí. Získal více vyznamenání než kdokoliv jiný v historii, byl povýšen přímo v poli na důstojníka, z fronty jej museli téměř odtáhnout…

První střet v Itálii

Vše pro něj začalo operací Husky, tedy vyloděním spojenců na Sicílii. Murphy byl v té době bezejmenný voják, jakých byly v armádě statisíce. Prošel základním výcvikem a měl původně společně se 3. pěší divizí napadnout Afrikakorps v Tunisku. Jenže než se tam s divizí dostal, válka v Africe skončila a tak místo boje následoval jen další úmorný vojenský výcvik. Také po vylodění na Sicílii se zprvu o žádném velkém válčení mluvit nedalo. Italové se téměř nebránili a před spojenci spíše ve zmatku prchali.

Tady Murphy poprvé zabil. Na hlídce narazil na dva ztracené italské důstojníky, snažící se dostat ke své jednotce. Ti, místo aby se vzdali, nasedli na své bílé koně a cválali pryč. Murphy zamířil, dvakrát stiskl spoušť své karabiny a důstojníci popadali ze svých koní. To bylo vše. Podle svých vzpomínek Murphy necítil nic, ani lítost, natož nějaké pohnutí nebo snad výčitky svědomí. Popadla ho jen jakási unavená lhostejnost, pocit, který ho až do konce války neopustí.

Příslušníci 3rd Infantry Division během bojů v Itálii

Malárii zajídal hroznem

Další postup Sicílií byl ve znamení bizarních závodů mezi americkým generálem Pattonem a britským generálem Montgomerym (kterého Patton nenazval nikdy jinak než pitomý anglánský prďola). Odpor jim kladly jen německé jednotky a hlavní boje se vedly o přístav Messina, odkud měli Němci jedinou ústupovou cestu do Itálie. Murphy mezitím stihnul chytit malárii a skončil na týden v nemocnici. Když se znovu vrátil na frontu, dostal za úkol jen chránit kulometné hnízdo kdesi na kopci nad Messinou. Murphy v klidu pojídal hrozny z okolních vinic a nerušeně sledoval, jak dole Američané zuřivě dobývají přístav. Na kariéru válečného hrdiny to s ním v tuto chvíli rozhodně nevypadalo.

Štědrovečerní večeře na kapotě jeepu. Sicílie, Vánoce 1943

Sicilské tažení skončilo velkým vítězstvím, ale Pattonovo závodění s Montym stálo spojence 22 000 padlých nebo raněných. 5000 jich bylo z Murphyho 3. divize. Sám Murphy se utápěl v existenčním prázdnu, jakoby v něm poznání skutečné podoby války něco zlomilo. Zároveň se v něm pomalu začal probouzet dokonalý válečník s vynikajícími reflexy, skvělým úsudkem a nezlomnou vůlí.

Vojáci Třetí pěší se dělí o své potravinové dávky typu C s místním klukem poblíž italského Anzia.

Osudové setkání

Rukávová nášivka 3rd Inf.Div.

Všechny tyto vlastnosti v něm prohloubilo i další italské tažení. Vylodění v Salernu, zdlouhavý postup na sever, boje s Kesselringovými vojsky o každou říčku a horský hřeben, další vylodění v Anziu a nekonečné boje na onom prokletém blátivém předmostí. Tam všude Audie Murphy byl se svou četou B. A byl tam také ještě další Texasan, starý mazák Lattie Tipton.

Vojáci Třetí pěší se samohybnou 105mm houfnicí M7 Priest během italského tažení.

Vysoký, hubený, s typickým texaským vyjadřováním a především obrovskou odvahou. Kdesi v jižní Itálii sám vyřadil kulometné hnízdo. Naházel na postavení Němců granáty, vřítil se tam se samopalem a v běsnícím šílenství vyvraždil celé osazenstvo zákopu. Murphy to všechno viděl a jeho pojetí války a odvahy se od té chvíle posunulo zase o kus dál. Zároveň získal v Tiptonovi nejlepšího možného přítele, jakého člověk může v zákopech mít. Oba byli z Texasu a hlavně ze stejného těsta. Tehdy to ještě nevěděl, ale právě vztah s Tiptonem bude nakonec to, co v něm probudí opravdové démony. A také z něj udělá hrdinu. Napřed ale muselo skončit celé zdlouhavého italského tažení.

Hlavní roli v americkém filmu Anzio z roku 1968 hrál Robert Mitchum.

"Zabít nás můžou, ale sníst nesmí."

V srpnu jej už čekal útok na Francii, ne ale při slavné operaci Overlord, nýbrž při vylodění v jižní Francii. Tam nebyl žádný Atlantický val ani elitní jednotky Wehrmachtu. Německé velení tenhle úsek fronty příliš nezajímal,a nechalo ho bránit jen podřadnými divizemi 19. Armády Fridricha Wieseho. Vylodění spojenců mezi Toulonem a Marseille si vyžádalo pouhých 95 mrtvých. Odpor Němců byl slabý a celá operace Dragoon proběhla výborně.

Vylodění na francouzské Riviéře proběhlo s minimálními ztrátami.

Rota B se na pláži Alfa setkala jen s jediným větším ohniskem odporu. Na travnatém hřebenu bylo kulometné postavení bráněné pěchotou. Dlouhé dávky přibily celou rotu k zemi a úplně zastavily její postup. Murphy našel kdesi ležet lehký kulomet, vybral si výhodné postavení a začal pálit na nic netušící Němce. Ze zákopu se ozývaly výkřiky raněných, ale německý kulomet se přesto začal znovu ozývat. V tu chvíli navíc Murphymu došly náboje. Když už zvažoval, že se na obránce vrhne jen s karabinou, objevila se vedle něj krvavá hlava Lattie Tiptona. Chybělo mu téměř celé ucho, které mu kulomet ustřelil. „Jdeme na ně,“ zašklebil se a přidal svou oblíbenou frázi. „Není se čeho bát. Zabít nás můžou, ale sníst nesmí. Na to je zákon.“

Obojživelník DUKW 3.pěší divize na invazní pláži při operaci Dragoon, 15.8.1944.

Medaile pro přítelovu dceru

Oba se plazili pod palbou směrem k vrcholu hřebene. Cestou pár výstřely vyřadili dva snajpry a podařilo se jim dostat až na deset metrů k postavení kulometu. S křikem se vrhli do zákopu a divokou palbou zkosili vše, co jim stálo v cestě. Němci oněměli hrůzou a rychle se vzdávali. „Kamerad! Kamerad!“ Zvedali ruce nad hlavu a začali dokonce mávat jakýmsi bílým hadrem. Tipton vstal a vyrazil k vzdávajícím se vojákům. V tom okamžiku ho jeden z Němců zastřelil ranou přímo do srdce. Murphy vytřeštil oči. Právě v tu chvíli na vrcholu bezejmenného hřebene zcela ztratil kontrolu sám nad sebou a proměnil se ve vraždící stroj.

Originální trailer k filmu To Hell And Back, kde hraje Audie Murphy sám sebe.

Šílený vztekem se hnal zákopy a od boku pálil na každého, koho zahlédl. Do okolních postavení a děr vrhal granáty a nemilosrdně masakroval všechny kolem. Po pěti minutách jeho běsnění skončilo. „Zaútočil na nepřítele kulkami z karabiny, zranil dva jeho vojáky. V následující krátké a nelítostné přestřelce zabil další dva vojáky a zbytek celé jednotky přinutil ke kapitulaci. Obsadil celý hřeben držený nepřítelem.“ Tak to stojí v oficiálním zdůvodnění udělení Kříže za statečnost, který Murphy za akci obdržel. Hlášení je ovšem nepřesné, protože Murphy na onom hřebeni rozhodně žádné zajatce nebral. Kříž za statečnost, který ten den získal, po válce odevzdal Tiptonově dceři.

Vojáci 3rd Inf.Division obsluhují 81mm minomet kdesi ve Francii.

Od tohoto okamžiku byl Murphy jiný člověk. Neustále vyhledával nebezpečí, riskoval, dobrovolně se hlásil na hlídky, průzkumné akce, prostě tam, kde se bojovalo. Dokonce sledoval zpovzdálí hlídky, jichž se sám neúčastnil a kryl jim záda.

Fandové do vojenské historie si v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz určitě něco vyberou...

Metály, zranění, láska

Další průběh Champagnské tažení z jihu na sever Francie spočíval v pronásledování německé 19. armády, která byla plná Rusů, Ukrajinců, Turkménu a půl tuctu dalších národností. Nejtvrdší boje s Wieseho jednotkami Američané svedli o město Montelimar, kde se dva dny bojovalo o každý dům. Právě tady Murphy vypálil na svůj odraz v zrcadle. Za pozdější boje v cleurijském kamenolomu, kde téměř sám odrazil útok německých mobilních protiletadlových děl, byl vyznamenán Stříbrnou hvězdou a Vyznamenáním za zásluhy a také byl okamžitě povýšen na důstojníka. Při postupu Vogézami v říjnu byl raněn střelou německého snajpra. Skončil v nemocnici, kde se bezhlavě a také nešťastně zamiloval do jedné sestřičky. V lednu už byl zase zpět na frontě a netušil, že zanedlouho vyvede kousek, kterým se definitivně zapíše do dějin.

Audie Murphy (druhý zleva ve druhé řadě) se svými spolubojovníky z 3.pěší divize.

Sám proti tankům

Malá vesnice Holtzwihr v Alsasku byla 26. ledna 1945 přeplněná Němci. V zasněžených lesích kolem vsi leželi v řídké linii vojáci z čety B a očekávali drtivý útok pěchoty a obávaných Jagdpantherů. Jejich vlastní Shermany za nimi nemohly, protože nedokázaly přejet po zničeném mostě přes řeku Ill. Situace byla zoufalá a pěšákům bylo jasné, že je německý útok musí převálcovat. Murphy, který četě velel teprve pár dní, poslal všechny půl kilometru zpět do připravených zákopů. Útoku se rozhodl čelit zcela sám.

Americký stíhač tanků M10 Wolverine

Jen s karabinou a polním telefonem se zabydlel ve věži zničeného amerického stíhače tanků M10 Wolverine a čekal. Z vesnice vyrazily dvě roty pěchoty, nějakých 300 mužů a šest Jagdpantherů. Murphy je nechal přiblížit na dostřel a pak začal na pěchotu střílet z karabiny. Zároveň řval do polního telefonu souřadnice pro dělostřelecký útok na tanky. Němci zprvu nechápali, odkud na ně někdo střílí, ale velmi rychle se vzpamatovali. Pohled na šílence, který v jedné ruce drží telefon a v druhé neustále střílející karabinu, je musel fascinovat. Vyčlenili na útok proti Murphymu dvanáct mužů.

Sám proti třem stovkám...

Jenže Murphy zjistil, že Wolverine má stále funkční kulomet na vrcholu věže a začal z něj pálit na blížící se oddíl. Do toho už začaly do lesa padat americké dělostřelecké granáty. Vše se zahalilo do dýmu. Němci posílali proti Murphymu stále další vojáky, až ho nakonec ze tří stran obklíčili. To už po něm pálily i Jagdpanthery. Pokrytý od hlavy až k patě blátem a sazemi zuřivě střílel z kulometu po Němcích, kteří už byli jen deset metrů od něj. Nakonec se odhodlal se k poslednímu zoufalému kroku. Do telefonu udal své vlastní souřadnice a požádal o okamžitou palebnou podporu. Jenže vzápětí po té se spojení s velením přerušilo.

Film "Do pekla a zpět" je sice poznamenán dobou svého vzniku, ale dívat se na něj dá i dnes...

Smrt stála vedle Murphyho a klepala mu na rameno. Tohle se nedalo přežít. Jenže pak se stal zázrak. Po celý den zatažená obloha se nečekaně rozjasnila a na Němce se snesly americké stíhací bombardéry, které po celé dny nečinně kroužily nad mraky. Palba z jejich kanonů a kulometů už byla nad síly pěchoty i tankistů. Celá útočná jednotka se dala na ústup a v hlavách jim jistě hlodala myšlenka na to, jak je mohl zahnat jeden jediný člověk.

Zrod legendy

Nejvyznamenávanější voják v historii USA

Murphyho čin, při kterém zabil přes čtyřicítku Němců a utrpěl zranění nohy, z něj definitivně udělal legendu. Získal Medaili cti, nejvyšší americké vyznamenání, dvě Stříbrné hvězdy a dalších třicet vyznamenání. Získal všechna vyznamenání, která jednotlivec v USA mohl získat za statečnost a stal se nejvíce vyznamenaným vojákem v historii USA. V roce 1945 se dostal na obálku časopisu Life. Stal se celonárodní celebritou. Po válce se stal filmovou hvězdou, hrál ve 44 filmech, v některých hrál sám sebe. Napsal válečný román Do pekla a zpět, jenž se stal bestsellerem.

Dekorován Medailí cti.

Jeho život měl i odvrácenou tvář. Spal s nabitou pistolí pod polštářem. Trpěl depresemi a posttraumatickou stresovou poruchou. Byl závislý na prášcích. Sám v jednom rozhovoru popsal noční můru, která jej provázela až do konce života: „Jsem se svou garandkou na vrcholu nějakého kopce a proti mně vycházejí lidé bez tváří. Kdykoliv po nich vystřelím, část mojí karabiny upadne.Nakonec mi v ruce zůstane jen samotná spoušť. Jen spoušť!“

Audie Murphy zemřel v roce 1971 při letecké havárii v americké Virginii. Bylo mu pětačtyřicet let.