Na úvod prvního Hurá na Jih roku 2019 máme bohužel jednu smutnou zprávu. Po ní nás čeká Dališův diář k prasknutí nacpaný koncerty, Petr Jirásek kromě čerstvých novinek představí v miniprofilu skvělou, leč dnes již skoro zapomenutou partu The Four Horsemen a na závěr vás Pavel Hartl vezme na palubu svého přibližovadla na hudební výlet po americkém Jihu.
The Four Horsemen
Dališova Drbárna
Díky tomu, že lednový Hurá na jih dočká svého vydání až 31.1., což je poslední čtvrtek prvního měsíce roku, bylo trochu víc času na přípravu. Do toho ale přišla 23.ledna zpráva, že o půl čtvrté ráno ukončil svou pozemskou pouť Zen Syrový. Zen byl velkou osobností domácího southern rocku a ovlivnil spoustu muzikantů a posluchačů této muziky. On byl tím tahounem, který stál za vznikem prvních dvou koncepčních a monotematických alb Whiskey & fazole (1991) a Whiskey & buráky (1994). On seznamoval mnoho budoucích respektovaných osobnosti domácí southern rockové scény s americkými originály této hudby. V posledních letech Zen trpěl nepříjemnými chorobami, stáhl se do ústraní a staral se také o svou nemocnou manželku. Přežil ji zhruba o rok. R.I.P. Zene!
Zen Syrový (vpravo) s Petrem Jiráskem
Původně jsem měl v plánu celou Drbárnu věnovat spoustě skvělé živé muziky, která v našich a relativně blízkých končinách brzy vypukne. Takže teď jen krátce. Třetí květnovou sobotu, 18.5. proběhne už osmý ročník Southern Rock & Blues Kolín 2019. Na festivalovém webu si můžete najít detaily programu. Je to sice ještě daleko, ale na přípravu jsem zůstal sám a už teď mi z toho jde hlava kolem. Už týden po Kolínu pojedeme do Heřmanova Městce, respektive místního autokempu Konopáč, kde Márty chystá velkolepou oslavu 5 let Rádia Dixie. Pod názvem Dixie On The Road se sjedou americké káry a motorky. Přijedou fandové, kteří dělají jižanský renacting a chybět samozřejmě nemůže ani pořádná americká muzika.
V programu vidláckého mejdanu Dixie On The Road 2019 pod hlavičkou Rádia Dixie najdete kromě přehlídky amerického železa, zápasů holek v bahně a tomboly s Cadillacem jako hlavní cenou taky spoustu poctivé muziky - zahrají mimo jiné Bandoleros nebo The Cell se speciálním hostem - Dominikem Wallenfellsem. Takže na staré fláky od General Lee dojde zcela jistě.
Moc si neoddechneme a 13. a 14.června vyrazíme na skvělou americkou jižanskou kapelu Hogjaw. Nejdříve do Kolína, kde předskočí Merlin a Pumpa. Druhý den pak bude vystoupení v teplickém rockáči Knak, kde před Hogjaw zahrají Last Rebel a opět Merlin.
A to nebude v červnu zdaleka to jediné, co nás bude lákat. Už tři, respektive čtyři dny po vystoupení Hogjaw mnozí z nás vyrazí do Německa na ohlášené poslední evropské turné Lynyrd Skynyrd. Parťáky na cestách budou Skynyrdům dělat Blackberry Smoke a to je kombinace, kterou by bylo hřích nevidět. Já osobně se určitě potkám se spoustou kamarádů 17.6.2019 v Erfurtu, ale ostatní můžou vyrazit 18.6. do Berlína, nebo 19.6. do Frankfurtu. Ovšem jak to teď vypadá s lupeny, to netuším. Mrkněte třeba sem. Já už mám auto plné a vstupenky doma.
Pojďme si teď připomenout Blackberry Smoke jednou písničkou z jejich posledního alba Find a Light z loňského roku.
No a aby té muziky náhodou nebylo málo, tak mě moje děti překvapily vstupenkami na 19.6. do pražské Eden Arény na Kiss a ZZ Top. Ne, že bych o tom koncertu nevěděl, ale s ohledem na předcházející akce jsem ho chtěl vynechat. Takže NEVYNECHÁM, ale asi se z toho ehmm... A to nebude ještě zdaleka všechno, kam se v červnu chystáme. Tak schválně: co budete dělat 29.6.? Nevím jak vy, ale my budeme určitě na Mlejně. Více podrobností najdete průběžně na webu Rádia Dixie a taky v tomto našem jižanském hudebním speciálu.
Poslouchejte: Jižanský Pelmel 26 – Rockandrollová apokalypsa The Four Horsemen
Apokalyptický rockandroll, vagabundi a drbani z Kentucky
Hudební dramaturg Radia Dixie Petr Jirásek vám dnes představí kapelu, kterou zná dneska už jen málokdo, ale její muzika hrdě obstála ve zkoušce času. Američtí The Four Horsemen sice byli kapelou jednoho alba, ale stále zůstávají nezpochybnitelnou ukázkou toho, jak má znít opravdový ryzí rockandroll. Ale předtím jako vždy rychlé nakouknutí do nových desek, které by měly zalahodit vašim ušním boltcům i tomu, co máte mezi nima.
The Vegabonds - V
Už páté (odtud název V) album téhle sympatické, skromné a pracovité party původně z Alabamy, respektive z Nashvillu. Vegabonds mají na kontě dvě úspěšná evropská turné a sama kapela označuje svoji hudbu jako mix americany, jižanského rocku, rockandrollu a písničkářství. Její desky desky mají jakousi čistou, okouzlující atmosféru a kapela si pomalu ale jistě může bez ostychu stoupnout po boku velkých jižanských kapel typu Whiskey Meyers anebo Cadillac Three. Moc jí to přeju, zaslouží si to!
The Kentucky Headhunters - Live at The Ramblin' Man Fair
„Too Rock for Country, Too Country for Rock“ mě občas napadá při poslechu téhle kapely, respektive jejích nejúspěšnějších nahrávek z devadesátých let. Kentucky Headhunters mají na triku už asi dvanáct alb, prošli kupou personálních změn a jak stárnou, přiklánějí se spíš k rockovějšímu, tvrdšímu výrazu své muziky, což jim vyloženě svědčí. Na podiu pak vypadá aktuální čtveřice starých mániček impozantně, a zejména dlouhatanánské pejzy bubeníka Freda Younga prostě nemají chybu ani konkurenci. Dnešní ukázka je z jejich fungl nové živé, tedy koncertní desky Live at The Ramblin' Man Fair.
The Four Horsemen – Jezdci z rockandrollové apokalypsy
“Kniha rockandrollu? Čuráku, tu jsem napsal já!!”
(The Four Horsemen - Rockin’ Is My Business)
The Four Horsemen - čtyři apokalyptičtí jezdci na koních (jmény Mor, Válka, Hladomor a Smrt), symbol nastávajícího konce a utrpení, které na Zem seslal Bůh, aby zúčtoval se zhýralým lidstvem.
Ve skutečnosti v téhle kapele bylo muzikantů pět a fakticky zničili sami sebe.
Nomen omen - kapela stačila nahrát dvě alba a jednu malou desku, než ji definitivně zahubily drogy, chlast, kriminál a osobní tragedie.
Měli všechno – charisma, nápady, vynikající produkci i silný hudební materiál, ale přišli pozdě.
Nastupující vlna grunge (nic proti ní, třeba Alice in Chains anebo Screaming Trees jsem měl rád, zato Nirvanu ani náhodou) s věčně zhulenejma zmetkama s mastnýma palicema a ve vytahaných hadrech, obrátila energii rocku dovnitř, aby vyplavila frustraci jedné generace (osobně jsem tímto přístupem měl problém už u punku) a uvrhla rychle tuhle znamenitou kapelu do zapomnění.
The Four Horsemen založil bývalý basák legendárních The Cult Steven Harris (s The Cult nahrál skvělé přímočaré album Electric). Vyměnil basu za doprovodnou kytaru a dal se dohromady s pohledným, a taky řádně velkohubým, excentrickým a naprosto neřiditelným zpěvákem Frankem C. Starrem, který právě prchnul z newyorské glammetalové scény.
V pětici s basákem Benem Papem, druhým kytaristou Davidem Lizmim a bubeníkem Kenem Montgomerym pak kapela nahrála jedno, dnes zcela raritní EP (později vyšlo v reedici), hudebně zcela pod čitelným vlivem AC/DC a Status Quo, které měli v kapele ,,prostě tehdy rádi“. Sound The Four Horsemen byl na světě - southernrockové riffy kombinované s hardrockem si zamilovala zejména drsná motorkářská komunita. Za své je vzala, jakožto „zlobivé rockandrollové děcko“ i konzervativní southernrocková scéna.
V roce 1991 vyšlo famózní debutové album The Four Horsemen pod názvem Nobody Said It Was Easy (Nikdo neříkal, že je to jednoduchý). Obsahovalo nesmrtelné hity Rockin´ Is My Business, Tired Wings, Can´t Stop Rockin, 75 Again a další. Vlastně se dá říci, že se na této desce se nedá přeskočit byť jediný track - tak je vydařená. Album produkoval Harrisův známý, slovutný Rick Rubin, jeden z nejdůležitějších producentů minulých třiceti let (pracoval pro Johnny Cashe, System Of A Dawn, Slayer, Slipknot, Audioslave, ale i pro Justina Timberlaka – sic!). Nicméně bylo vydáno se zpožděním, protože Frank C. Starr strávil půl roku v base za držení drog. Traduje se, že musel dokonce jeden song nazpívat přímo v kriminále.
O tom, jaký byl C. Starr ,,formát“ napovídá i následující legenda: Svého času na Sunset Boulevard popíjel s ještě neznámým Axlem Rosem a hučel mu do ucha, že se stane velkou hvězdou, nadělá prachy, zatímco on, Axl, dokáže hovno. Jeho přehnané sebevědomí koneckonců vystihuje citát z textu jeho písně Rockin´ Is My Business, který vidíte v záhlaví tohoto článku. Postupem času se ovšem ukázalo, že Frank nebyl tak docela prozíravý. Z jeho The Four Horsemen se stali milionáři, zatímco z Axla a jeho Guns n´ Roses miliardáři!
Přes svou nespornou vysokou kvalitu se první album neprodávalo příliš dobře a zmíněná nastupující módní vlna grunge jeho očekávané prodeje úplně vymazala.
A pak už se to jen sypalo: Starrův další, opakovaný pobyt v base kapelu nadobro poškodil – a ta v roce 1994 (už bez Haggise a Papa, kteří už měli Starrových excesů po krk) připravila další album pod názvem Gettin’ Pretty Good At Barely Gettin’ By (Dost dobrý, ale pořád je to málo). Bylo opět výtečné, ale smolovatou kapelu stihla další rána. Během jeho realizace zemřel na předávkování bubeník Ken Montgomery.
Mizérie vyvrcholila v září 1995, kdy C. Starra jedoucího na motorce, porazil opilý řidič auta a uvrhl jej tak do kómatu, z kterého se už nikdy neprobral. 18. června 1998 pak Frank C. Starr umírá. Kruh zmaru a bídy se uzavřel.
V roce 2005 ještě vyšlo retrospektivní Left For Dead (Smrti napospas), sestávající z DVD a záznamu historického koncertu, ale už bez valného ohlasu.
The Four Horsemen nenajdete dnes ani na Spotify a jsou v Evropě prakticky už zapomenutou kapelou. To ovšem to neplatí pro Radio Dixie, které se k jejich odkazu hlásí a samozřejmě má jejich písně zhusta ve svém playlistu.
The Four Horsemen sice byli vlastně kapelou jednoho alba, ale stále zůstávají nezpochybnitelnou ukázkou toho, jaký má znít opravdový ryzí rockandroll, který přestál zkoušku času. A to, řečeno parafrází názvu jejich druhého alba, ,,je dost dobrý a to není málo“.
Diskografie:
1989 The Four Horsemen (EP)
1991 Nobody Said it Was Easy
1996 Gettin’ Pretty Good at Barely Gettin’ By
2007 Left For Dead (Live CD/DVD)
2009 Welfare Boogie E. P. (First EP remastered)
Poslouchejte: Jižanský Pelmel 26 – Rockandrollová apokalypsa The Four Horsemen
Hurá na Jih 48 - Roadtrip po americkém jihu
Celou druhou hodinu má dnes pod palcem Pavel Hartl. Pokud přijmete jeho pozvání a rozkliknete si odkaz na jeho část pořadu, posadí si vás vedle sebe do auta a nahrne vám do hlavy písničky, které za jízdy rád poslouchá. Přestože má Pavel moc rád hlavně pomalé a plouživé songy, dnes vybere i něco říznějšího, abyste mu za jízdy neusnuli. Jako je třeba hned ta první od George Thorogooda.
Druhá písnička od 3 Doors Down už je tou pravou, ale přitom říznou „plouživou“, při které se vám holka pověsí kolem krku a současně se může nažhavit k hezkému zakončení večera. Já jsem si ale na tomto místě pro vás vybral jako ukázku další písničku, která v pořadu zazní. Leslie West je kytarista, zpěvák a PAN MUZIKANT. Ať už v kapelách Mountain, West Bruce and Laing, nebo ve své sólové kariéře. Vydává vynikající alba a inspiroval třeba naši domácí špičkovou kapelu The Cell, že si jako svůj název zvolila stejnojmenný song z jeho repertoáru. Tady ho máte na ukázku jako one man show.
Další ukázka, která v pořadu zazní, je šlapavý country rock od kapely Braxton Bragg. Protože ale není možné v tomto promočlánku dávat videoukázky ze všech vybraných písniček, které v samotném pořadu zazní, přejděme rovnou k další kapele, která je mi daleko bližší. Multižánroví Little Feat ovlivnili svou muzikou spoustu jižanských kapel a určitě do Hurá na Jih taky patří.
Další kapelu, které bude Pavel věnovat víc času, jsem znal jen podle jména. Co a jak hrají, jsem uslyšel až teď, když jsem měl možnost poslechnout si připravený materiál. Cross Canadian Ragweed jsou spíš písničkářsky a countryově laděnou kapelou a z dostupných videí mě nic moc neoslovilo. Zato studiové nahrávky, které uslyšíte v Rádiu Dixie, šlapou, jak se na správnou americkou produkci sluší. Jako videoukázku jsem teď vybral další kapelku, která si říká Drive-By Truckers.
Poznámka editora: Dališu, doplň si hudební vzdělání a koukej si ty Drive-By Truckers pořádně naposlouchat! Prej kapelka. Jedno z klíčovejch jmen v nezávislým country-rocku nebo jak tomu chcete říkat.
Předposlední kapele, která ve druhé hodině zazní, se sluší věnovat minimálně celý odstavec. Také Pavel Hartl přiznal, že k hlavní osobnosti této kapely cítí velký dluh a zasloužil by si samostatný hodinový pořad. To jméno totiž patří k těm největším a nejrespektovanějším. Dickey Betts byl spoluzakladatelem a dlouhodobým členem Allman Brothers Bandu. Po ne zrovna příjemném odchodu vystupuje s kapelami, které stojí na jeho jméně. Nejdříve Dickey Betts & Great Southern a následně Dickey Betts Band. Když si poslechnete jakoukoli písničku z Bettsovy sólové kariéry, jeho kytara vás naladí do pohody ABB. Zvuk jeho kytary je, určitě nejen pro mě, s touto ikonou jižanského rocku stále neodmyslitelně spjatý.
Ten největší ploužák nakonec zazní až skutečně na konec. Když jsem slyšel název kapely The Jay Johnson Band, hned mi docvaklo stejné jméno druhého kytaristy Skinny Molly a myslel jsem si, jestli se nejedná o jeho vedlejší projekt. V okamžiku psaní tohoto textu už nebyl prostor volat Pavlovi a ověřovat si své dojmy a tak se spoléhám na dohledanou kapelu na YouTube. Měla by to být jen shoda jmen. Za ten skvělý ploužáček Inside Out by se ale určitě ani ten první Jay Johnson stydět nemusel a já věřím, že se bude moc a moc líbit i vám.
Poslouchejte: Jižanský Pelmel 26 – Rockandrollová apokalypsa The Four Horsemen
Playlist: Jižanský Pelmel 26 – Rockandrollová apokalypsa The Four Horsemen
General Lee – Konečná
Hogjaw – To Hell With The Rest
Blackberry Smoke – Mother Mountain
The Vegabonds – Best I Can
The Kentucky Headhunters – Ragtop
The Four Horsemen - Rockin' Is Ma Business
The Four Horsemen - Tired Wings
The Four Horseman - Wanted Man
The Four Horseman - Looking For Trouble
The Four Horseman - Still Alive And Well
The Four Horseman - 75 Again
Playlist: Hurá na Jih 48 – Roadtrip po americkém jihu
George Thorogood - Bad to the Bone
3 Doors Down - When Im Gone
Leslie West – The Cell
Braxton Bragg - Coal Black Heart
Little Feat - Dixie Chicken
Cross Canadian Ragweed - Time to Move On
Cross Canadian Ragweed - Alabama
Cross Canadian Ragweed - Boys From Oklahoma
Drive-By Truckers - Marry Me
The Dickey Betts Band - Rock Bottom
The Jay Johnson Band - Inside Out
Dalibor Mierva
Nenápadný, skoro introvert, když ale dojde na SOUTHERN ROCK, šel by na kraj světa. Neúnavný propagátor domácí jižanské rockové scény.
