Hurá na Jih 30: Hillbilly rock plzeňského Big Boy Bandu

Dnešní textová podoba našeho jižanského měsíčníku bude poněkud rozsáhlejší – přeci jen desáté výročí svatby člověk neslaví každý den. Takže pokud se vám nechce číst, odkazy na obě hodiny červencového Hurá na Jih máte hned zde:

Všechno to začalo v zimě, z kraje tohoto roku, když jsem si uvědomil, že to letos je už deset let, co jsme měli s Ivčou na Mlejně svatbu. Byla to první „jižanská“ svatba na tomto našem kultovním festivalu a máme na ni moc krásné vzpomínky. Bylo to trošku „na tajňačku“. Většina návštěvníků neměla vůbec ponětí, jaká taškařice se tam odehraje. Když pak tehdejší mladoboleslavští MBA Band na začátku vyskočili na pódium a začali hrát Sweet Home Alabama, všichni si mysleli, že to už začíná vlastní festival. Byl to ale jen náš „svatební pochod“, během kterého jsme přišli, v kostýmech z poloviny 19. století, před pódium, kde nás už očekávala matrikářka a starosta střediskové obce Libáň. Když všichni pochopili, že to není žádné divadlo, ale seriózní svatba, připravili nám nádhernou atmosféru a ovace. Prostě bomba a radost.

Ze svatby máme tuny fotek, ale žádnou společnou, kde bychom byli sami dva. Častokrát jsme si pak říkali, že si ty kostýmy půjčíme ještě jednou, jen pro tu společnou fotku, ale nikdy na to nedošlo … Pak přišlo to desáté výročí a nápad něco s tím provést. Naštěstí je Ivča skvělá ženská a vůbec mě nezabila, když jsem nadnesl, co kdybychom si jako dárek pozvali francouzské kamarády Natchez (pro neznalé vynikající jižanská kapela). A hned jsem tu myšlenku rozvíjel, že bychom mohli vystoupení Natchez na Mlejně prezentovat i jako náš dárek pořadatelům a návštěvníkům festivalu za to, jak nás tehdy krásně přivítali a umožnili nám prožít tak krásný den. Doma to prošlo a tak už jen zbývalo zjistit termín Mlejna a dohodnout se s Natchez jestli přijedou …

Domluva dopadla na výbornou a navíc, kromě vystoupení na Mlejně, jsme domluvili druhé vystoupení 23.6. v Kutné Hoře, v rockovém klubu Česká1. Aby té radosti a slavení nebylo málo, tak Natchez letos slaví 30. výročí svého založení a to jsem taky nechtěl nechat bez povšimnutí…

Samotný koncert v Kutné Hoře se vydařil jen napůl. I když vystoupení mladoboleslavských Full House i hlavní hvězdy večera Natchez bylo skvělé a všichni muzikanti si prostředí klubu a společné setkání pochvalovali, já byl ze začátku dost rozhozený z mizerné návštěvy. Ani nemělo smysl vybírat vstupné. Nakonec se i ta hrstka přítomných osmělila a došlo i na tanečky. Ve finále jsem pak předal Natchez stylový dort k jejich výročí a závěr večera byl opravdu veselý a příjemný.

Ráno jsme se vrhli do natáčení rozhovoru pro Rádio Dixie, který uslyšíte příští měsíc, při kterém nám neocenitelně pomohla kamarádka, francouzštinářka Zuzka. Pak už jen sbalit a vyrazili jsme na Mlejn, kde se začínalo už od 12:00 hodin. 

První kapelou letošního Mlejna byli mělničtí Old Boars Band. Ostřílená parta rockových matadorů, která si dělá „na stará kolena“ radost z návratu ke kořenům. Staví na rockové klasice šedesátých a sedmdesátých let a tu správnou jiskru jim dává nejmladší člen kapely, kytarista, a po odchodu předcházejícího frontmana i zpěvák Petr Volf a zpěvačka a vokalistka Zuzka.

Další kapela svou přítomností potvrdila nepsané pravidlo, že každý rok je na Mlejně nějaký nováček z domácí southern rockové scény.  Původně se sice s vystoupením plzeňské party Big Boy Band nepočítalo, když se ale z vážných důvodů omluvili Last Rebel, byli plzeňáci skvělou náhradou. Slyšel jsem je poprvé naživo a moc se mi to líbilo. Víc si o této kapele můžete poslechnout ve druhé hodině tohoto červencového pořadu Hurá na Jih, kde budou zástupci Big Boy Bandu mými hosty.

Troufám si říct, že na třetí kapelu byli natěšení úplně všichni. Po dvou, nebo tříleté odmlce se na Mlejn vrátil Stetson z Rožnova pod Radhoštěm. Na tento rok připadá 25. výročí založení kapely, což vedlo ke zvýšení aktivity našich ogarů a v plánu je slavnostní koncert někdy na podzim v rožnovském „Spoláku“. Ve výhledu příštího roku snad i nové album. Tož ogařiska makejte…

Další v pořadí byli domácí pořadatelé, kapela Blackies. V posledních letech se mi líbí čím dál tím víc, makají na nových písních a nezastavily je ani personální změny na dvou postech. Po odchodu Jirky Doudy hraje na dobro a další strunné nástroje Olda Černohorský, ale určitě největší peckou je angažování nové zpěvačky Lucky „Lou“ Jandové, která kromě zpěvu zvládá i klávesy a percussion. A kdo že tato „Lou“ je? Najdete ji třeba v kapele Hudba Praha Band ve dvojici vokalistek vedle známé Jarmily (Jamajky) Koblicové. A můj tip na největší hit kapely Blackies? Jednoznačně cover Joe Bonamassy s českým textem Andy o tragédii tehdy československé expedice do And na horu Huascaran v roce 1970.

Po Blackies převzali štafetu Full House.  Po včerejším koncertu v Kutné Hoře si zaslouženě užili výrazně početnějšího publika a udělali mi radost, když si k jedné písničce pozvali na pódium Manua z Natchez. Už dopředu se dohodli, že Manu miluje americké .38 Special a protože od nich mají FullHouse v repertoáru dva kousky, ptal se Martin Škoda Manua, kterou by si chtěl hrát raději. Odpověď překvapila i nepřekvapila. Manu řekl, že je mu to jedno, protože zná od .38 Special všechny písničky. Martin mu tedy předal svou kytaru a sám se chopil jen mikrofonu. A byl to nááářez, vážení.

Předposlední „řádnou“ kapelou byli Sweet Pain. Už od jara jsou oficiálně jen ve třech po odchodu Petra Smutného. Protože ale zatím nesehnali rovnocennou, nebo alespoň trochu slušnou náhradu, Petr s nimi stále na koncerty jezdí, víceméně jako host. Mlejn si samozřejmě taky nemohl nechat ujít. Situace v kapele není úplně uspokojivá a není to příjemné nikomu z muzikantů. Nechal jsem se tedy trošku ukecat, když mě Vlasta Moutelík zval na pódium a prohodil tam pár povzbudivých slov a mj. také blahopřání k Vlastovým nedávným šedesátinám. Nevím, jestli to mé „angažmá“ nějak zapůsobilo, ale novou informací z tábora Sweet Pain teď je, že původně plánované a pak zrušené natáčení nového alba, je teď opět v plánu. I s Petrem Smutným jako hostem.

A přišlo velké finále. Zatímco všechny předcházející kapely hrály cca 45 minut, pro vrchol večera, naše kamarády Natchez zůstal prostor necelých dvou hodin. Končit se totiž muselo, s ohledem na novou obecní vyhlášku, už ve 22:00. Před samotným vystoupením Natchez jsme si s Ivčou a tak s bráchou Slávkem vybrali svou chvilku slávy. V našich znovu zapůjčených svatebních kostýmech jsme vystoupali na pódium nejen k uvedení posledních vystupujících hostů z Francie, ale taky k poděkování „mlejnským“ a všem návštěvníkům, kteří zde byli před deseti lety, k tomu krásnému zážitku a vzpomínkám. 

Na úvod svého verbálního vstupu jsem využil té příležitosti a připomněl dva kamarády, kteří s námi ještě před rokem byli a letos už hrají v tom nebeském bandu. Drželi jsme tedy minutu ticha za Čádu Růžičku a Pipa Čavojce a protože jsem dojímací, musel jsem se na chvilku odmlčet, abych si srovnal rozechvělý hlas. Brácha taky přispěl svou troškou do „Mlejna“ a věnoval ctěnému publiku lahvinku prvotřídního bourbonu. 

No a pak už byl prostor pro vyniknutí skvělých Natchez. Nadherně pestrý southern rock s takovým nadhledem a suverenitou, jakou naše kapely postrádají. Byl čas i na legrácky a pár coverů od Eagles, .38 Special, ZZ Top a samozřejmě i Lynyrd Skynyrd. V průběhu svého vystoupení Natchez oplatili zdvořilost Martinovi Škodovi a pozvali ho k jedné své písničce. Stejné se pak opakovalo s Michalem Cermanem, protože i jeho si pamatovali z před 4 let, kdy spolu hráli The Cell a Natchez v Praze v Baráčnické rychtě. Při Sweet Home Alabama se pak na pódiu vedle Nachez prý objevil u mikrofonu i Roman Kosina, ale to nemohu osobně potvrdit ani komentovat, protože jsme se v té době vysvlékali z kostýmů. 

Bylo to skvělé, úžasné a dokonalé. A hrozně rychle to uteklo. Čas byl nespravedlivě neúprosný. Ještě dlouho do noci jsme pak seděli a trávili předloženou hudební krmi. Bylo to absolutní a nejvíc nejlepší. Nejlepší Mlejn ze všech dosavadních 23 ročníků. A nakonec došlo i na ten dort …

Už z úvodního titulku víte, že dnešními hosty jsou muzikanti plzeňského nováčka mezi domácími southern rockovými kapelami – kapely která si říká Big Boy Band.

V nedávné minulosti mě hoši oslovili, že by měli zájem si zahrát v Kolíně na festivalu a záhy mi poslali i své první EP Wind. Na to vystoupení bohužel ani v příštím roce s velkou pravděpodobností nedojde, ale hudebně se mi kapela líbí a asi 2x jsem ji už v našem pořadu hrál.

Od začátku našeho setkání v jejich zkušebně ve mně chlapci z Big Boy Bandu vzbudili zájem a respekt. Správně trhlí mladí kluci s jasným názorem na to co dělají a co by chtěli dělat. Při svém mládí už vykazují poměrně značné instrumentální, skladatelské a aranžérské schopnosti a dovednosti, o čemž třeba svědčí i to, že o frontmana kapely Ondru Cvrka má zájem oficiálního cover band Michala Tučného. 

V době nahrávání našeho rozhovoru ještě nikdo z nás netušil, že Big Boy Band letos vystoupí na Mlejně (jak jsem se zmínil výše, hráli tam nakonec jako náhrada za Last Rebel) a že je uslyším brzy i naživo. Moc se mi chlapci líbili a o tom, že mají hlavy na správných místech, svědčí i taková maličkost, že byli (pokud vím) jedinou kapelou, která si letos pořídila společné foto s Natchez. Nejen na památku …

FullHouse - Hedgehos Eyes 

Natchez - En Avant La Musique

Old Boars Band - Midnight Special (live)

Big Boy Band - The Wind (live)

Stetson - Cesta do Nového Mexika

Blackies - Velká voda 

FullHouse - Nejsi ztracenej 

Sweet Pain - Looking For This Train

Natchez - Ameriquén Blues

Big Boy Band - Born To Be A Hick

Shooter Jennings - Higher

Big Boy Band - Dancing Farmer

Kid Rock - Redneck Paradise

Big Boy Band - The Wind

Hank Williams III - Rebel Within

Big Boy Band - Freaking Cowboy

Ryan Bingham - Bread & Water