Úmorná letní vedra volají po malém občerstvení. Nasajeme trochu životně důležité tekutiny z žil začínajících, nebo ne zcela slavných muzikantů. Dvacátá sedmá Noční můra zve na upírskou ochutnávku opravdové kvality.
Ještě než se proměníme v lidské komáry, je na místě si vesele dupnout v nejbližší rozjuchané stodole. Probíhá tu totiž výroční večírek hudebního vydavatelství Sugar Hill Records. A protože firma zaměřená na tradiční a bluegrassovou muziku existuje už od roku 1978, bude opravdu z čeho vybírat. Ve více méně náhodném výběru ze jmen, která u Sugar Hill Records nahrávají, uslyšíte třeba rock´n´rollovou divu Sarah Borges v akustickém hávu, restaurátory starých lidovek The Duhks, nebo coververzi klasického G-funk hitu Gin and Juice od Snoop Dogga v bluegrassovém hávu The Gourds. Nesmí samozřejmě chybět neoficiální hymna SHR v podání Dolly Parton. Takže šuk-šuk-šugr!
Alba s převážně akustickou muzikou vydaná u Sugar Hill Records patří k tomu nejlepšímu, co kdy country-popová diva Dolly Parton natočila.
Lost Dog Street Band - Pouliční toulaví podvraťáci s youtube účtem
Léto není zrovna ideální doba pro tvorbu nočních můr, které se lépe cítí v chladu, mlze a plískanici. Co naplat, nadělím vám tedy nějaké o příšerném vedru hnaném pouštním větrem z barbarského pobřeží, kdy k pití nemáte nic jiného než strašlivě hustý a lepkavý obsah transfusní stanice. To, že se může jednat o nápoj překvapivě osvěžující, se vás hned na začátku pokusí přesvědčit duo Lost Dog Street Band. Kytarista, skladatel a zpěvák Benjamin Tod a houslistka Ashley Mae začínali, jak je dnes pro jejich žánr a generaci velmi běžné, jako buskeři, tedy pouliční muzikanti, kteří svou produkcí obšťastňují nejen náhodné kolemjdoucí, ale díky moderním technologiím i náhodné youtubové klikače.
Úroveň jejich instrumentální zručnosti i kvalita jejich autorské tvorby se ovšem dost výrazně vymykala běžnému průměru pouličních muzikantů, pravděpodobně v nepřímé úměře s množstvím zkonzumovaných drog všeho druhu, v čemž zase zaostává naše ústřední duo. Není proto divu, že si kromě cestování a hraní po všech čertech a natáčení hudebních videí na zajímavých místech, našli čas i na nahrávání. Jejich čtvrtá deska Lost and Tragedy vyšla vloni v dubnu.
Gallows Bound - Ze hřbitova do stodoly a zase zpátky
Jak těžké je vymanit se z osidel tradic, by vám jistě mohla povyprávět šestice z Winchesteru ve Virginii. Gallows Bound je parta přeběhlíků z několika lokálních kapel, jimž slávu přineslo až křížení jejich milovaného punku s bluegrassem. A ačkoliv u nás je podobná fůze spíše za hudební zajímavost, za oceánem je to docela hit. Návod je jednoduchý. Chopte se banja a mandolíny s punkovou dravostí, přidejte temnou pohřebácko-emo-outlaw image, texty o smrti, pomstě a whisky a ukažte fanouškům, že se neberete až tak vážně. Potom jenom zbývá vydržet v jedné dodávce asi tak dva až tři roky harcování po všech stodolách, klubech, barech a festivalech od pobřeží k pobřeží a pokud vaše muzika za něco stojí, budete slavní, nebo alespoň populární.
Nužno dodat, že pokud vaše muzika za něco stojí, ale kapela se z jakéhokoliv důvodu rozpadne, ještě by se o vás zpětně mohlo mluvit jako o kapele kultovní. Ale to už je jenom cena útěchy. Gallows Bound stále existují, šlape jim to dobře (muzika i dodávka), a ve většině videí působí relativně čerstvě. Jejich nové šestipísňové EP Appalachian Witch vyšlo letos na jaře.
Black Prairie – Tango na temné prérii
Občas se stane, že vedlejší muzikantský projekt úplně zastíní původní kapely všech zúčastněných. Podle mého názoru je to tím, že si nikdo nesnaží naplňovat svoje ambice a všichni se muzikou pouze baví. Celková uvolněnost spojená s hudebními zkušenostmi se potom pozitivně odrazí na výsledku celého snažení. Něco podobného se povedlo v případě skupiny Black Prairie.
Basák Nate Query a dobrista Chris Funk ze skupiny The Decemberists se v roce 2007 obklopili kvalitní skvadrou svých hudebních kolegů z portlandské alternativní scény a vytvořili tu jakousi lokální superskupinu. Od původního grassfolku se kapela velice záhy rozběhla k žánrům jako klezmer nebo tango a zvuk kapely by se dal v současnosti charakterizovat jako kytarový folk-pop. Nicméně původní inspiraci neopouštějí a zvlášť na koncertech to dokážou řádně rozbalit.
Playlist Dupárna 24 – Večírek Sugar Hill Records
Acoustic Syndicate – The Grind
Acoustic Syndicate – North Country Girl
The Austin Lounge Lizards – The Ballad of Ronald Reagan
Bad Livers – Lust For Life
Bad Livers – How Dark My Shadow´s Grown
Sarah Borges – On The Corner
Sarah Borges – Me And Your Ghost
The Gourds – Gin And Juice
The Gourds – Cracklins
The Duhks – The Wagoner´s Lad
The Greencards – Rivertown
Dolly Parton – Sugar Hill
Railroad Earth – Mighty River
Playlist Noční můra 27 - Čerstvá krev
Lost Dog Street Band – The Mountain
Lost Dog Street Band – September Doves
Lost Dog Street Band – I Went Down To Georgia
Lost Dog Street Band – Green Eyed Gal
Gallows Bound – Broken Glass
Gallows Bound – Dogs a Howlin
Gallows Bound – Sink In The Soil
Gallows Bound – Love Fury
Black Prairie – Across The Black Prairie
Black Prairie – How Mountain Girls Can Love
Black Prairie – Let It Out
Black Prairie – Little Song Bird
Black Prairie – What You Give Me
Mr. Beman
Jsem fanatickým příznivcem všeho, co se týká Ameriky devatenáctého století. Mám rád parní stroje, perkusní zbraně a hluboké lesy.
