Již potřetí se Noční můra v tomto ročním období vrací k tématu, které přináší radost minimálně jejímu tvůrci. Trojice zajímavých interpretek vás pohostí hudbou veselou jako hejno vran za soumraku, i když o poznání melodičtější.
Dupárna v červenci plně najíždí na prázdninový provoz. Ne že by si vzala volno, naopak je plná zajímavé muziky, ostatně jako vždy, ale jediným jednotícím prvkem jejího výběru je představa kvalitně obsazeného potlachu v nějaké exkluzivní osadě.
Kolem táboráku se nám rozesadili, mimo jiné, Luscious Jackson a Bob Wayne, aby společně zavzpomínali na dovolenou v Mexiku, Appalachian Cobra Worshipers si střihnou coververzi Nicka Cavea, zazáří jako vždy úžasní Greensky Bluegrass a oba póly barevného spektra nám představí White Buffalo a Black Prairie. V tak skvělé společnosti se člověk uvolní raz dva a proto se mi na závěr povedlo přejmenovat Vojtu Kiďáka Tomáška na Kliďáka. Asi proto, že přesně takové lidi chcete o prázdninách potkávat!
Greensky Bluegrass sice hrají akusticky, ale s úžasným rockovým drajvem
Diana Jones – Appalačské déjà vu
Zažili jste někdy pocit, že skladba, kterou právě poprvé slyšíte, je vám vlastně odjakživa známá, jako by si ji vaše mysl přinesla z minulých životů? Chvíli přemýšlíte, odkud byste ji mohli znát, ale přitom víte jistě, že jste ji v životě neslyšeli. Přesto je vám zároveň hrozně povědomá. Zažít podobné hudební déjà vu je velmi snadné při poslechu Diany Jones. Její životní příběh je na počátku zahalen jistou mlhou nejasností. Za nejpravděpodobnější datum narození se udává rok 1965. Z ne úplně zřejmých příčin nevyrůstala se svou rodinou. Po adopci žila Diana v New Yorku. Apropó, Diana Jones je samozřejmě pseudonym.
Teprve po dokončení vysoké školy se vydala do rodného Tennessee, aby poznala svoje skutečné rodiče. Kromě nich se seznámila také se svým dědečkem Robertem Lee Maranvillem, bývalým spoluhráčem Cheta Atkinse v kapele Knoxville. Právě Robertovi patří dík za Dianin příklon k tradiční americké lidovce. Její první deska z roku 1997 Imagine Me byla recenzenty označována jako svěží kombinace amerických tradic a moderního ženského náhledu na folk. Stejně jako druhé album The One That Got Away (1999) byla deska přijata kladně, ale rozhodně se nedá mluvit o nějakém bestselleru.
Průlom přišel až v roce 2006 s albem My Remembrance of You, byť původ jeho vzniku je, jak to občas bývá, dost neveselý. V roce 2000 umírá Robert Lee a Diana se se svým smutkem vypořádá psaním nových skladeb v opuštěném lesním srubu. Výsledkem je jedenáct písní plných uvěřitelného žalu, stejně krásných jako melancholických. Pomocí minimálních aranží, sestávajících většinou pouze z kytary a houslí, krásně vyniká Dianin silný, jakoby lehce zastřený hlas, vyprávějící příběhy žen v mezních situacích (All My Money on You), vymezujících se vůči moderním ambicím (Pretty Girl), nebo popisující pocity indiánského děvčete odebraného od rodiny (Ponny). Kritika nešetřila chválou a Diana se rázem ocitla v první lize amerického folku.
V roce 2008 vydala Joan Baez nahrávku Henry Russell´s Last World z Dianiny dílny a skladba byla nominována na Grammy. Originál písně vyšel o rok později na albu Better Times Will Come. Po několika dalších úspěšných deskách se Diana roku 2013 rozhodla vrátit ke kořenům a na albu Museum Of Appalachia Recordings představila svoje verze jedenácti appalačských lidovek. Jednoduché, ale poetické texty dnes už převážně neznámých autorů si s Dianiným vokálním projevem výborně rozumí. V současné době Diana pracuje na nové desce a příležitostně koncertuje na folkových akcích. Bude zajímavé sledovat, co přinese její další tvorba, protože Diana Jones je autorka, která umí překvapit!
Sarah Jarosz – Osudové struny
Hudební publicisté se rádi rozplývají nad novými talenty a přidělují jim okamžitě status nových nadějí toho kterého žánru. Pokud ovšem někomu tento titul, konkrétně ve folku, právem patří, je to texasská rodačka Sarah Jarosz. Hned první album Song Up in Her Head (2009) získalo nominaci na Grammy za nejlepší country instrumentální výkon. Sarah hraje na kytaru, banjo a mandolínu a je autorkou hudby i textů u všech svých skladeb. Je to hudba velmi podmanivá, ale ne prvoplánovitě veselá. Dobře se poslouchá, ale neunikne vám jistý spodní proud jakési osudovosti.
Všechna čtyři svoje alba vydala Sara u renomovaného vydavatelství Sugar Hill Records, majícím ve stáji kromě spousty hvězd i zkušené producenty a studiové techniky. Odtud pramení velmi kvalitní zvuk nahrávek Sarah Jarosh, který hudbu vycházející z devatenáctého století plynule posouvá do století jedenadvacátého. Ačkoliv je Sarah ročník 1991, platí díky svému přirozenému balancování na hraně mezi komerční a nezávislou scénou za zavedenou veličinu žánru.
Zahrála si mimo jiné třeba s Chrisem Thilem nebo Darrellem Scottem, na desce Follow me Down hostují Bela Fleck a Dan Timinsky. V roce 2015 vyrazila na společné turné s Sarou Watkins (ex-Nickel Creek) a Aoife O´Donovan (Crooked Still). V současnosti je na turné s Punch Brothers, bohužel jedná se o turné pouze americké. Nicméně vzhledem k Sařiným kvalitám se jí bezpochyby brzy dočkáme i na naší straně Atlantiku.
Dana Sipos – Pomalými písněmi za záchranu světa
Kanadská písničkářka Dana Sipos o sobě s trochou nadsázky tvrdí, že píše dlouhé a pomalé písně s cílem zachránit svět. Nevím jak daleko je se svou záchrannou akcí, ale stopáž a tempo většiny svého repertoáru vystihla přesně. Není to ale nic samoúčelného, její skladby mají jakousi lehce magickou atmosféru a až hypnotické účinky. Alespoň o druhém albu Roll Up the Night Sky to platí beze zbytku. Niterné obrazy malované snovými barvami, ideální hudba k nočnímu bdění, kdy čas se jakoby zpomalí a narovná. Deska vyšla u Muddy Roots Record a na pravidelném festivalu pořádaném touto firmou si vloni zahrála i v Evropě, konkrétně v Belgii.
Dana Sipos se svým bandem. Vizuální podoba téhle muziky mě prostě baví...
Léto je v plném proudu a krásně nahrává oněm řádně ulepeným atributům jižanského života, které známe z her Tennessee Wiliamse. Do srpna Vám přeji co nejkvalitnější moonshine whiskey, hodně popínavek na okolních dubech, smrdutý močál na dosah a úplňek alespoň čtyřikrát za měsíc. Koeficient kvality života se dá v létě měřit počtem nocí strávených pod hvězdnou oblohou, takže nechť je jich co nejvíc!
Playlist Dupárna 23 - Bemanův prázdninový potlach I
Luscious Jackson – Roses Fade
Bob Wayne – 20 Miles To Juares
Appalachian Cobra Worshipers – Red Right Hand
Beef Seeds – Get Lucky
Beef Seeds – Africa
Doc And Merle Watson – Red Rockin Chair
Black Prairie – Red Rockin Chair
Black Prairie – Rock Of Ages
Greensky Bluegrass – Atlantic City
Greensky Bluegrass – Windshield
The White Buffalo – How The West Was Won
Vojta K(l)iďák Tomáško – Šlapací mlýn
Playlist Bemanova noční můra 26 - Ženský hlas v temnotách III
Diana Jones – All My Money On You
Diana Jones – If I Had A Gun
Diana Jones – Satan
Diana Jones – Ponny
Sarah Jarosh – Tell Me True
Sarah Jarosh – Build Me Up From Bones
Sarah Jarosh – Annabell Lee
Sarah Jarosh – Ring Them Bells
Sarah Jarosh – Runaway
Dana Sipos – Portraits
Dana Sipos – Night Sky
Dana Sipos – Eyeball Blues
Dana Sipos – Full Moon Sinners
Mr. Beman
Jsem fanatickým příznivcem všeho, co se týká Ameriky devatenáctého století. Mám rád parní stroje, perkusní zbraně a hluboké lesy.
