Starej dobrej známej z vln našeho rádia, Bob Wayne, se vrací do Prahy, kde vystoupí již 5. září v klubu Buben. Naživo tak uslyšíte písně z jeho aktuální desky Hits the Hits.
Když byl Bob Wayne před dvěma lety naposled v Praze, naložili jsme ho do jednoho z páně šéfredaktorových cadillaků a během projížďky Prahou jsme si fajn pokecali
S Waynem se život rozhodně nemazlil. První kytaru mu koupila máma, barová zpěvačka, která sice milovala starou dobrou country a Johnnyho Cashe, s kapelou ale zpívala sladkobolný cajdáky v horní dolní. „Kytaru jsem dostal v osmi letech, první písně, které mě máma naučila, byly Hanka Williamse a vůbec první koncert, na který mě v mých jedenácti vzala, byl Johnny Cash,“ vzpomíná.
Bob si zkoušek bandu užíval od kolébky, často se totiž odehrávaly přímo v jeho pokoji. Tátu neznal, nemluvilo se o něm, proslýchalo se cosi o nadměrné konzumaci drog. Ta se ostatně později nevyhnula ani Waynovi.
„Žil jsem v zahradním domku, spíše kůlně na nářadí, byl jsem závislý na heroinu, cracku, kokainu, speedu, každé droze, co mi přišla do cesty. Dokonce jsem ani neměl kytaru, prodal jsem ji, abych měl na fet. Musel jsem proto udělat rázné rozhodnutí. Buď život, smrt nebo vězení. A já už předtím strávil ve vězení poměrně dost času, byl jsem potížista. Hudba byla vždy mou největší láskou a vášní, jen jsem si myslel, že si něčím takovým musím projít, abych se přiblížil svým hrdinům. Skoro mě to zabilo. Moji hrdinové jsou již teď také čistí, jak jsem posléze zjistil. Třeba oblíbenci Black Sabbath abstinují, mluvil jsme s nimi o tom. Johnny Cash později také. Tak jsem si řekl, že když to zvládla taková esa, je to dobrý i pro mě.“
Z letargie a přebývání v zahradním domku ho vytáhla právě až láska k muzice. Připletl se do kapely Hanka III., z holky pro všechno a řidiče se vyklubal zdatný předskokan. Teď už brázdí pódia sám, věčně na šňůře v některém z kousků jeho rozsáhlé sbírky starých amerik. Kolik že jich má?
„Hodně. Hlavně dodávek kvůli turné. Navíc jsem s mými auťáky natolik emocionálně spjatý, že nikdy žádný neprodám. Mám pět nebo šest dodávek. Třeba obrovskou černou Fordku z roku 1984 nebo Chevrolet 1972, ve kterém jsem vybudoval nahrávací studio. Dřív jsme totiž natáčeli za jízdy. Také šestidvéřového Cadillaca limuzínu 1987, koupil jsem ho od pohřební služby v Kentucky. Přivážel nebožtíky a jejich rodiny na pohřeb, tak jsem tomu autu při koupi slíbil dobrý život bez pláče a lamentování. Vydali jsme se na cesty, tři roky jsem s ním jezdil po štacích, už se v něm odehrávaly jen večírky.“
V podobném, jen o trochu delším klasickém cadillaku najezdil Bob a kapelou tisíce mil doslova od čerta k ďáblu...
S The Outlaw Carnies sjezdil kdejaký kus světa, včetně tuzemských scén a festivalů. Litoměřický kořen, MišMaš v Bojkovicích, Rock café...A letos po dvou letech zpět i s albem Hits the Hits, kde si po svém ztvárnil pecky Led Zepellin, Adele, Rihanny, The Beatles a dalších.
Bob Wayne & The Outlaw Carnies (USA)
5. 9. 2016, klub Buben, Praha
Vstupné 150 kč
http://bobwayne.org/
www.facebook.com/events/464559363754776/
Text Anna Mašátová
Foto Barka Fabiánová
Recenzi z pera našeho externího spolupracovníka Evžena Mullera na Waynovo poslední album Hits the Hits jste zatím mohli najít jen v jednom ze starších čísel časopisu Chrom a plameny. Teď je ta pravá chvíle ji dát k dispozici i těm, kdo neholdují americkým autům, o kterých právě tenhle časák je.
Bob Wayne – Hits the Hit
Po šesti albech, která pravověrný countryman Bob Wayne naplnil svými svéráznými psaneckými songy, přichází nečekaně s kolekcí časem prověřených celosvětových hitů. Třináct skladeb čerpá z rocku, popu, R&B či reggae, nicméně ve Waynově pojetí jde od začátku až do konce o ryzí a plnokrevnou country music.
Zatímco třeba Sympathy For The Devil od Stounů nemá k country zas tak daleko, stylově přetavit Marleyho I Shot The Sheriff už vyžadovalo větší kus odvahy a invence. Obojího má ale Bob na rozdávání a spolu se svými parťáky překopali píseň po písni způsobem, který vyráží dech.
Banjo, steelka, housle i typické country&westernové kytary naprosto přirozeně zapadají do melodií a vytvářejí prostor pro zpěvákův drsňácký, cashovsky přesvědčivý hlas. Třeba popově pompézní bondovka Skyfall od zpěvačky Adele ve Waynově temně westernové verzi nemá chybu – kam se hrabe originál. Redhotovskou klasiku Under The Bridge provzdušňuje dobro do podoby jemně bluegrassové a podobně rafinovanými fígly je deska nabitá. Když Hayseed Dixie mydlí rockové fláky, je to fajn, ale trochu na jedno brdo. Deska Hits The Hits jde dál, je až neskutečně pestrá a vyplatí se pozorně poslouchat až do posledních tónů každého songu. Například v závěru písně Crazy od R&B dua Gnarls Barkley housle něžně vykouzlí typický motiv ze stejnojmenného Nelsonova hitu.
A tak poslouchejme a užívejme si zeppelinovský Rock And Roll, Sweet Child O’ Mine od Guns N’ Roses, beatlesácké Come Together, Ozzyho Crazy Train a další, odteď už provždy nesmrtelné „country“ hity.
Text: Evžen Müller
