Dnešní Honkytonk Jukebox je vpravdě honkytonkový. Pokud nevíte, co to slovo vlastně znamená, představte si pod tímhle pojmem větší či menší barák na předměstí či stodolu někde za městem, velký parkoviště a vevnitř bar a sál pro kapelu a poslechu a tance chtivé publikum. V pátek a v sobotu večer tam bývá pěkně živo, bicí a basa duní daleko ven, chlápci na pódiu řežou do kytar a trhají žíně ze smyčců houslí, pivo a panáky tečou proudem a lidi se baví. Žádná lepší společnost, prostě normální chlapi a ženský, co si sem přišli po práci trochu odfrknout, vypustit páru, potkat kámoše a třeba i někoho sbalit. Občas se tam vyskytnou i docela drsný týpci a sem tam padne i nějaká ta rána pěstí, ale to k takový zábavě nakonec taky patří. A přesně v podobných podnicích můžete natrefit na všechny kapely, který vám dneska budu hrát. Sice to nejsou žádný superhvězdy, ty si necháme zase na jindy, ale jejich muzika je poctivá, upřímná a dělaná pro radost. Nevím jak vám, ale mě to bohatě stačí.
Hitovku Tylera Childerse Whitehouse Road sem dávám záměrně, všímejte jeho doprovodné kapely The Food Stamps. Dojde na ně v závěru dnešního Honkytonk Jukeboxu. Mimochodem, když jsem tohle video poprvé viděl a song zařadil do vysílání, sice jsem věděl, že Tyler Childers bude jednou velká hvězda, ale fakt by mě nenapadlo, že za šest let poté bude ten klip mít víc jak 55 milionů shlédnutí…
Isaac Hoskins – Barman na pódiu
Zpěvák a skladatel Isaac Hoskins už dělal v životě leccos. Makal na stavbě, ve čtyřicetistupňových hicech asfaltoval silnice nebo sbíral nákupní vozíky na parkovištích obrovských supermarketů, živil se jako pomocník na ranči, řídil náklaďák s pivem a léta stál za barem v hudebním klubu. Či putyce se živou muzikou, chcete-li. A do toho skládal písničky a hrál, kde se dalo. Honkytonkovej život ve zkratce. První dvě samodomo vydané desky žádnou díru do světa neudělaly, pak přišel covid a s ním i čas přehodnotit svůj život a zamyslet se nad tím, kam vlastně chce člověk dojít a jak. Několikadenní meditace v poušti udělala svoje. Isaac Hoskins je znova na startovací čáře, střízlivej, o třicet kilo lehčí a rozhodnutej naplno se věnovat muzice. Nejnovější album Bender je prvním krokem na nové cestě a zcela jistě tím správným. Na popularitě mu určitě přidá i zařazení dvou jeho písní do poslední série populárního TV seriálu Yellowstone.
Hoskinsovy songy jsou přímo učebnicovým příkladem upřímného a nevykalkulovaného countryového písničkářství. Steelka a housle samozřejmě nemůžou chybět, vždyť jsme na pomezí Texasu a Oklahomy, ale řadě písní z desky by slušel i tvrdší soft-rockový kabátek a dovedu si je představit i v jemnější podobě lahodící uším naladěným na folkovou či americana vlnu. Ve svých čtyřiceti je Isaac Hoskins v nejlepší síle, plný příběhů nasbíraných při putování spíš po zaprášených vedlejších cestách než po čtyřproudových dálnicích, plný energie a chuti to všechno poslat dál svým posluchačům. Příjemnej chlapík, pohodová muzika a celý to dává nějakej smysl. Co chtít víc?
Isaac Hoskins – Bender
18.11.2022
Isaac Hoskins
https://www.isaachoskins.net/
Triček s hudebníma motivama najdete v našem vidláckým eshopu DixieGear.cz docela dost – nejlíp TADY. A díky za vaše objednávky! Bez nich už bysme dávno nehráli…
JD Clayton – Nažhaveno jestiž
Pozitivní energie. Radost ze života. Žádnej marketingovej produkt, jen pár kluků s kytarama v čele s mládencem, kterej prostě píše písničky a jmenuje se JD Clayton. Po vydání nejčerstvějšího alba Long Way From Home je jeho jméno v Nashvillu docela v kurzu. Do svého podcastu si ho na rozhovor pozval sám věhlasný producent a lovec talentů David Cobb, na seznamu kapel, kterým JD se svou partou dělali support, už jsou slavná jména jako Old Crow Medicine Show nebo The Cadillac Three, no prostě vlak se rozjel a nabírá rychlost. Hoši hrají pro pořád větší publikum, recenze desky jsou veskrzevá pochvalné, prodeje i počty streamů utěšeně rostou, hurá! Na kluka z totálního řepákova na arkansasko-oklahomský hranici dost dobrý.
Z muziky, kterou JD Clayton a jeho boys na nové album nahráli, jsou jejich vzory jasně slyšet – především staří Creedence, Skynyrd či The Band. Není to ale žádný plagiát, jde spíš o náladu a pocit než o vědomé kopírování, zvuk kapely je v zásadě countryový, ale ten rockový ďáblík tam někde zpoza rohu pořád nenápadně vykukuje. Asi to bude tím piánem a určitě zvukem elektrických kytar, které jsou nažhavené přesně tak, jak to já osobně mám rád. JD věnoval spoustu času práci ve studiu a zkoumání celého nahrávacího procesu a na desce je to setsakra znát. O kvalitě, nápaditosti a poctivosti textařské i skladatelské práce v převážně autorských písních JD Claytona netřeba pochybovat, stejně tak i o tom, že o tomhle sympatickém mládenci ještě hodně uslyšíme.
JD Clayton – Long Way From Home
27.1.2023
Mullberry Records
https://www.jdclaytonofficial.com/
El Dorodo – Neberte nás moc vážně
Doprovodná kapela Tylera Childerse neví roupama co by, a tak si bokem natočili desku a občas si zahrajou někde v klubu. Muzikanti jsou nevytížení, trochu odstrčení a naštvaní, že si je Tyler nevzal na nahrávání svých přelomových desek Purgatory a Country Squire, a tak si rozjeli vlastní projekt a chtějí se přiživit na Childersově úspěchu. Ti týpci si z celý country dělají prostě prdel! Tohle všechno (a samozřejmě i mnohem víc) se můžete dočíst na netu a hudební Amerika má rázem o čem diskutovat. No, tuším, že to celý bude trošku jinak. Kytarista James Barker, baskytarista Craig Burletic a zpívající bubeník Rod Elkins spolu chodili do školy doma v Západní Virginii a jejich roots-rocková kapela Deadbeats and Barkers se na místní scéně docela rozjela. Začínající písničkář Tyler Childers jim kdysi dělal předskokana, začali spolu hrát pravidelněji, Tyler vymyslel i nový název The Food Stamps, s jeho písničkami pak společně udělali díru do světa a Childers se stal jednou z největších hvězd současné nezávislé country muziky. Projekt El Dorodo je podle mého názoru míněn fakt pro radost, jako relaxace mimo jejich hlavní „zaměstnání“.
Celé El Dorodo je totiž tak trochu parodie a legrace. Pánové z The Food Stamps doplnění o zpěváka a kytaristu Douga Woodwarda se úspěšně stylizují do role okresní honkytonkové kapely někdy z hlubokých sedmdesátých let, která obráží bary a taneční sály s vědomím, že do rádia je nikdy nevezmou a v pondělí ráno stejně zase bude potřeba nastoupit do fachy v kanclu nebo u soustruhu. Ovšem muzika, kterou tahle parta hraje, nejsou žádné coververze omletých hitů, to pozor. Jejich vlastní autorské písně jsou sice zcela záměrně plné klasických countryových klišé a postupů, ale jako celek působí přirozeně, nenásilně, vždycky narazíte na neoposlouchaný hudební žertík či nápad anebo špílec v textu, prostě to celé funguje. Ale především je z desky jasně cítit, že to celé pánové dělají s laskavým úsměvem, s respektem k žánru i k fanouškům a hlavně je to baví. A to není vůbec málo.
El Dorodo - Unincorporated
20.2.202
Hickman Holler Records
https://www.eldorodo.net/
Playlist:
Isaac Hoskins – H-Town Turnaround
Isaac Hoskins – Harder Than The Blues
Isaac Hoskins – The Pistol & The Prayer
Isaac Hoskins – Panhandle Wind
JD Clayton – Beauty Queen
JD Clayton – Heartaches After Heartbreak
JD Clayton – American Millionaire
JD Clayton – Goldmine
El Dorodo – Cowboys/Cowgirls
El Dorodo – Life Of Sin
El Dorodo – The Rose Of San Antone
El Dorodo – I Get Around
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
