Honkytonk Jukebox 55: Bez fousů do jukeboxu nelez

Na trojici dnešních desek, mimochodem jsou to resty ještě z loňska, takže novinky roku 2020, se dá krásně ilustrovat fakt, že muzika, kterou vám hrajeme na Rádiu Dixie, se fakt nedá napasovat do nějaký jednoduchý škatulky. Je to ještě country nebo už bigbít? A není to fuk? Hlavně, že to má koule, tah na bránu a ten správnej jižanskej feeling. Tak si to užijte a mám takovej dojem, že některá z dnešních novinek se za měsíc objeví v přehledu těch nejlepších desek, který se loňskej rok urodily. Bude to Chris Stapleton, Ward Davis nebo živák z nedožitých osmdesátin Merle Haggarda? Tipněte si…

Tohle video berte jako pozvánku na příští Moonshine Jam. 

Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 55 – Bez fousů do jukeboxu nelez

Chris Stapleton – Modrooký soul zpod country klobouku

Chris Stapleton (44) není žádný jednohitový zázrak, to samozřejmě my všichni, co se o současnou americkou country zajímáme, dávno víme. Troufnu si tvrdit, že tenhle méďa z Kentucky je v současnosti největší osobností, kterou tahle muzika má. S miliony fanoušků a posluchačů se na tom shodnou i zástupy hudebních kritiků a publicistů, Stapletonovy show jsou spolehlivě vyprodané a čtyřnásobná platina za album Traveller (2015) či Grammy za dvoudílnou desku From A Room (2017) taky nespadly jen tak z nebe. O to těžší pak musí být tyhle lidi nezklamat a udržet tuhle setsakra vysoko nastavenou laťku v té správné výšce. Podařilo se? Jednoznačně ano. Chris Stapleton to prostě znovu dokázal. 

Jenom zavilí hudební škatulkovači budou mít asi problém. Klasické country tracky tady téměř nenajdou, na albu se přirozeně a bez rušivých švů mísí pomalejší baladické kousky s řízným jižansko-psaneckým rockem a Chrisův expresivní zpěv má spíš blíž k rhytm&blues či bílému soulu než k čemukoliv jinému. Převážnou většinu Stapletonových autorských songů zdařile doplňují coverze verze písní Guy Clarka a Johna Fogertyho a při pokusu o vypíchnutí nějakých klíčových témat vám nejspíš na jazyku uváznou slova jako konopí, ďábel nebo rodina. Tak kde je vlastně ta country? Všude. Prostě jí cítíte. Srdcem, hlavou i duší. Stejně jako geniální producent David Cobb, stejně jako PAN zpěvák, autor a muzikant Chris Stapleton a stejně jako veliká parta muzikantů, která dala tuhle desku dohromady. V TOP 10 přehledu nejlepších alb roku 2020 nebude Starting Over rozhodně chybět. 

Chris Stapleton – Starting Over
27.9.2020
Mercury Nashville
https://www.chrisstapleton.com/

Buďme optimisti. Svět se sice řítí mílovými kroky do prdele, ale poctivá country muzika je nesmrtelná. Triko s tímhle motivem najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz. Stačí kliknout na ten vobrázek nebo sem.  

Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 55 – Bez fousů do jukeboxu nelez

Ward Davis – Cesta plná vran a černejch koček

„Tohle má snad Pámbů přichystaný speciálně pro mě. Kam se hnu, všude jdou se mnou vrány a černý kočky“, tvrdí Ward Davis a po poslechu jeho nové desky nemáte důvod mu to nevěřit. Ke svému autorskému debutu se dopracoval po 20 letech strávených v Nashvillu. Jasně, psát songy, které na desky nahráli Willie Nelson, Merle Haggard či Cody Jinks, je fajn, ale svou vlastní sólovou kariéru nějak furt ne a ne nastartovat. Pro mainstreamová country rádia byla jeho tvorba zjevně příliš drsná a dospělá, žádné songy o tom, jak je bezva, že ti je dvacet a těšíš se na páteční mejdan. Písně na svoje první album sbíral Ward Davis vlastně celý život, na desce pracoval s přestávkami téměř čtyři roky, a když už zbývalo jen dotočit finální nahrávky zpěvu, udeřila koronavirová pandemie. Nezbylo než nakonec zůstat u původních syrových demozáznamů a jít honem mixovat. Zaplaťpámbů za to.

Davisovým písním tak zůstala ta správná drsnost a neučesanost a jeho výpověď o té temnější a krutější stránce lidské duše je tak o to důraznější a upřímnější. Od svých, díky rozkošatělým plnovousům vizuálně někdy zaměnitelných outlaw-country souputníků (Cody Jinks, Whitey Morgan a další) se Ward Davis odlišuje i tím, že kromě kytary bravurně ovládá klavír, který jeho písním dodává originální chuť a tu pravou dávku deprese i vznešenosti. Příkladem budiž skvělá titulní píseň alba – dle mého názoru píseň roku 2020. Ďábel se skrývá v detailech, každý den se zdá být tím posledním a všechna srdce kolem jsou nenapravitelně zlomená. Ale přesto existuje cesta ven. Povedou vás po ní černé kočky, vrány a temné písně Warda Davise.

Ward Davis – Black Cats and Crows
13.10.2020
Ward Davis Music, LLC
http://warddavismusic.com/

Sing Me Back Home: The Music Of Merle Haggard

Kdybych měl vybrat pět nejzásadnějších postav v celé historii country muziky, rozhodně by mezi nimi nemohl chybět Merle Haggard. Americký patriot, zpěvák, skladatel, muž, který na vlastní kůži poznal život ve věznicích i v záři reflektorů, zakladatel bakersfield soundu, strážce western-swingové tradice Boba Willse i odkazu zpívajícího brzdaře Jimmie Rodgerse, chlap, který si uměl vždycky stát pevně za svým. Takhle bychom mohli pokračovat dlouho. Koncert, který v nashvillské Bridgestone aréně uspořádala společnost Blackbird Presents, se uskutečnil symbolicky v den Merleho osmdesátých narozenin, 6.dubna 2017, bohužel rok poté, co nás jeho hlavní hrdina navždy opustil. Poctu legendárnímu písničkáři přišla vzdát reprezentativní sestava umělců, které na jednom pódiu už asi nikdo nikdy neuvidí, a na playlistu nemohl chybět žádný z Merleho zásadních hitů. Celkem se jich na CD a DVD poskládalo 29 a z téhle velké jízdy bych si dovolil vypíchnout pár chuťovek, které by kromě ortodoxních countrymanů měly padnout do ucha i vstřícně naladěným rockerům. 

Největší nářez celého koncertu – jednoznačně Billy F Gibbons a Warren Haynes. Blues jak sviňa. Famózní.

Haggardovu píseň Honky Tonk Night Time Man zařadili Lynyrd Skynyrd na své páté album Street Survivors už v roce 1977, tedy v původní klasické sestavě, takže se bez ní ani tenhle tributový koncert nemohl obejít. Nadupaná jižanská rocková jízda totálních profíků. Paráda. Keith Richards v titulní písni celé show Sing Me Back Home a pak jeho duet s Willie Nelsonem – hudebně sice nic kulervoucího, ale ta atmosféra, jedinečné. Ale do kolen mě totálně dostala dvojice Billy F Gibbons (ZZ Top) a Warren Haynes (Allmani, Gov´t Mule). Blues pracujícího chlápka neboli Workin´ Man Blues u nás hraje nebo hrála snad každá country kapela, ale co s tímhle kouskem udělala tahle dvojka blues-rockových kouzelníků, to se prostě musí slyšet. Rádio Dixie víc než vřele doporučuje celé tohle album. Dějiny country muziky v kostce v podání opravdových mistrů. Howgh.

Video z koncertu zatím není na youtube k dispozici, takže si místo toho dáme titulní píseň celé show a to v podání samotného Merle Haggarda

Sing Me Back Home: The Music Of Merle Haggard
12.11.2020
Blackbird Production Partners LLC
https://blackbirdpresents.com/concert/merle-haggard-sing-back-home/

Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 55 – Bez fousů do jukeboxu nelez

Playlist:
Chris Stapleton – Devil Always Made Me Think Twice
Chris Stapleton – Watch You Burn
Chris Stapleton – Whiskey Sunrise
Chris Stapleton – Arkansas
Ward Davis – Black Cats And Crows
Ward Davis – Sounds Of Chains
Ward Davis – Papa And Mama
Ward Davis – Get To Work Whiskey
Lynyrd Skynyrd – Honky Tonk Night Time Man
Jamey Johnson – Kern River
Billy F Gibbons, Warren Haynes – Working Man Blues
Willie Nelson, Kenny Chesney – Pancho And Lefty