„Townes Van Zandt byl nejlepší písničkář na světě. A klidně se ve svejch kovbojskejch botách postavím na kávovej stolek Boba Dylana a zvopakuju to,“ řekl krátce po Van Zandtově smrti Steve Earle.
Když 1. ledna 1997 ve věku nedožitých třiapadesáti let Townes Van Zandt zemřel, začalo leckomu docházet, o jakou osobnost americká muzika přišla. Jeho singly se sice nikdy nevyšplhaly na vrcholky hitparád a jeho alba nelámala žebříčky prodejnosti, přesto si získal oddanou a věrnou fanouškovskou základnu a pro své příznivce se stal legendou.
Film Big Lebowski (1998) s geniálním Jeffem Bridgesem v hlavni roli si svoji cestu ke slávě razil stejně pozvolna. Mnozí z těch, co v závěru dnes již kultovního snímku našlapaného skvělou muzikou nadšeně hltali i titulky, se ptali, co je to za chlápka, který tak báječně podává ušpiněnou country verzi stoneovských Dead Flowers. A zcela určitě i díky tomuhle filmu definitivně Townes Van Zandt překročil hranice country a zástupy jeho obdivovatelů se začaly opět rozrůstat. Když si dnes zadáte do YouTube „Townes Van Zandt“ a nastavíte filtr „Tento měsíc“, vypadne na vás tolik videí, že nemáte šanci je stihnout za jeden večer.
Mezi těmi, kteří dokázali ocenit nevšední kvalitu Van Zandtovy tvorby už během jeho života, byla ale řada kolegů z branže. Ještě v roce 1997 se ti nejvěrnější sešli, aby při koncertě v rámci cyklu Austin City Limits uctili jeho památku. Chybět při tom nemohli Emmylou Harris, Willie Nelson, Lyle Lovett, Nanci Griffith, Guy Clark, Rodney Crowell, Steve Earle a Jack Clement.
V roce 2001 tahle parta rozšířená o další muzikanty (Lucinda Williams, Delbert McClinton či Billy Joe Shaver) natočila album Poet: A Tribute to Townes Van Zandt. Vraťme se ale na úplný začátek příběhu.
John Townes Van Zandt se narodil v Fort Worth v Texasu 7. března 1944. Kořeny jeho rodiny sahaly až k původním osadníkům a zakladatelům města (výčet jeho významných praprarodičů na Wikipedii je docela pozoruhodný). Rodina nouzí rozhodně netrpěla, otec měl lukrativní práci u olejářské firmy. S tím ale souviselo i časté stěhování, které pomáhalo formovat tuláckou duši dospívajícího Townese. V nějakých patnácti, fascinován televizními vystoupeními Elvise Presleyho, si konečně pořídil kytaru. Rodiče předpokládali, že synka čeká slibná kariéra právníka, a netušili, že vášeň pro muziku ho povede úplně jiným směrem. Ve dvaceti, po dokončení studií, se Townes vydal do Houstonu, přidal se k místním beatníkům a za nějakých 10 dolarů za večer začal hrát po klubech.
V počátcích byl Van Zandt silně ovlivněn Hankem Williamsem (přebíral i řadu jeho písní), později Bobem Dylanem. V Houstonu přišly další hudební inspirace, potkal se zde s Lightning Hopkinsem, začínajícím Guyem Clarkem, Jerry Jeff Walkerem, Docem Watsonem a postupně začal hrát i své vlastní písně. V roce 1968 narazil Van Zandt na písničkáře Mickey Newburyho, kterému se podařilo ho přesvědčit, aby se pokusil uchytit v Nashvillu. Tam ho Newbury seznámil s „Cowboy“ Jackem Clementem, který se pak na dlouhou dobu stal producentem jeho nahrávek.
Roky 1968 až 1972 byly nejplodnější v celé Van Zandtově hudební dráze. V tomto období vzniklo celkem 6 alb: For the Sake of the Song (1968), Our Mother the Mountain (1969), Townes Van Zandt (1969), Delta Momma Blues (1971), High, Low and in Between (1972), a The Late Great Townes Van Zandt (1972). Odhlédneme-li od občas neukotveného hudebního zpracování, slyšíme i dnes jednu geniální věc za druhou. Rozebírat poetiku veršů a příběhů, na jejichž rozehrání a zpravidla i tragické vyvrcholení stačí Van Zandtovi pouhých pár minut, by zabralo mnohem víc místa, než formát tohoto textu dovoluje.
Při natáčení dalšího alba v roce 1973 ale došlo k rozporům mezi Clementem a Van Zandtovým manažerem Kevinem Eggersem a k vydání již nedošlo. Nahrávky, či většinou spíše dema, spatřily světlo světa až po dvaceti letech pod názvem The Nashville Sessions.
V roce 1977 vyšlo jedinečné album Live At Old Quarter, Houston, Texas zachycující sólové vystoupení Van Zandta z roku 1973. Koncert tehdy proběhl před nepočetným publikem a přináší zásadní písně v nekomplikovaném a přímočarém podání. Mnozí fanoušci právě tento záznam, na kterém nechybí písničkářův suchý smysl pro humor, považují za jeho nejlepší nahrávku.
Pokud byste to náhodou nevěděli, tak Radio Dixie i speciál Country Heroes Evžena Mullera existují jen díky tomu, že si kupujete náš merch. Podpořit nás můžete tím, že si něco vyberete ve vidláckém eshopu DixieGear.cz. Díky a Stay tuned!
V roce 1977 došlo ještě k jedné důležité události. Zpěvačka Emmylou Harris zařadila na své album Luxury Liner píseň Pancho and Lefty. O čtyři roky později pak Emmylou Harris natočila v duetu s Donem Williamsem milostný song If I Needed You – a velký hit byl na světě. Jméno Townese Van Zandta se začalo šířit hudebním světem. Willie Nelson a Merle Haggard s písní Pancho and Lefty v roce 1983 dosáhli až na vrchol country žebříčku Billboardu. Mezi dalšími, kteří v té době nahrávali Van Zandtovy písně, byli mimo jiné Guy Clark, Doc Watson či Bobby Bare a kredit texaského písničkáře stále stoupal.
(v záběru několikrát objeví také Townes Van Zandt, poprvé v čase 1:01, poté ještě v závěru klipu)
Nová alba ale přibývala velmi pomalu. Po výborné desce Flyin’ Shoes (1978) se Van Zandt ztratil na pár let kamsi do lesů a následovala dlouhá odmlka ukončená až v roce 1987 albem At My Window. Přestože se vedle producenta Jacka Clementa na nahrávce objevili i houslista Mark O’Connor a Mickey Raphael s foukací harmonikou, žádný velký průlom to nebyl. Van Zandt to ale asi zas tak moc neřešil, většinu času trávil cestováním po klubech a popíjením, přespával v levných motelech i na pohovkách přátel. Ostatně o tom s nadhledem sám zpívá: „Living is laughing, dying is nothing at all…“
Za svého života byl třikrát ženatý a stejně tolikrát rozvedený, což je docela pochopitelné – život s těžkým alkoholikem není žádný med. Poslední manželka Jeanene mu nicméně zůstala na blízku až do jeho tragického konce. Van Zandt bojoval celý život se závislostí na heroinu a alkoholu. Nezřídka přicházel opilý na pódium a zapomínal slova vlastních písní. Manažer Kevin Eggers dokonce najal svého bratra Harolda jako „pečovatele“ o zpěváka se 24hodinovou pracovní dobou. I když hudebník byl o hodně starší, Harold Eggers se později vyjádřil, že Townes byl jeho „první dítě“.
Van Zandt pokračoval v skládání a koncertování v osmdesátých i na začátku devadesátých let. Po krátké relativní střízlivosti opět propadl alkoholu. Přesto začal v roce 1996 připravovat další desku. K jejímu plánovanému natočení v prosinci toho roku díky dalšímu písničkářovu alkoholovému výpadku už ale nedošlo. Několik dní před Vánocemi si pak při pádu ze schodů před domem vážně poranil kyčle. Po několika dnech souhlasil s lékařským vyšetřením a byl převezen do nemocnice. Po návratu domů 31. prosince 1996 se u něho projevily silné abstinenční příznaky. Vodka, joint marihuany a pár tablet Tylenolu ho zdánlivě přivedly do relativní pohody, za chvíli ale ex-manželka Jeanene a jejich syn Will, kteří s ním strávili poslední dny jeho života, zjistili, že nedýchá. Townes Van Zandt zemřel v časných ranních hodinách 1. ledna 1997, ve věku 52 let. Jako oficiální příčina smrti byla uvedena vrozená srdeční arytmie. Zemřel na den přesně 44 roků ode dne, kdy svět opustil jeho velký idol – Hank Williams.
Po smrti zájem o Van Zandtovy písně neutichl a legenda o texaském písničkáři žije dál svým životem. Reedicí alb a nejrůznějších výběrů se již prodalo víc, než za jeho života. Písně legendárního Texasana se znovu a znovu objevují ve filmech i televizních seriálech například v Six Feet Under, In Bruges, Crazy Heart, Leaves of Grass, Seven Psychopaths, Deadwood, Breaking Bad nebo True Detective.
Počet cover verzí Van Zandtových songů neustále narůstá a je pozoruhodné, z jakých různorodých hudebních končin je můžeme slýchat – hrají je folkaři (Gillian Welch, David Rawlings,…), countryoví muzikanti (Elisabeth Cook, Jason Isbell), opakovaně se k nim vrací třeba Norah Jones či Robert Plant.
Steve Earle natočil v roce 2009 jako poctu svému dlouholetému příteli dokonce celé album pojmenované jednoduše Townes. A že to bylo přátelství pevné, dokládá i fakt, že v roce 1982 se stal Van Zandt kmotrem Earlova syna (Justin Townes Earle, po otci též písničkář, zemřel letos v létě).
Mimořádným a rozhodně překvapivým počinem bylo v roce 2012 album Songs of Townes Van Zandt natočené metalovými muzikanty. Členové Neurosis Scott Kelly a Steve Von Till spolu s doom metalovou legendou Scottem „Wino“ Weinrichem po svém, přesto s velkou úctou přezpívali devět písní svého idolu.
Poslední dobou přibývá také verzí Van Zandtových coverů v podání ženských interpretek a mnohé jsou více než vydařené. Ostatně posuďte sami:
Písně Townese Van Zandta zkrátka zůstanou navždy ve zlatém pokladu country music a my si na závěr dejme s Guyem Clarkem jeho To Live Is To Fly…
„To live is to fly low and high
So shake the dust off of your wings
And the sleep out of your eyes
Shake the dust off of your wings
And the tears out of your eyes“
Playlist:
Rolling Stones – Dead Flowers
Billy Joe Shaver – White Freightliner Blues
Townes Van Zandt – Tecumseh Valley
Townes Van Zandt – I’ll Be Here In the Morning
Townes Van Zandt – Nothin’
Townes Van Zandt – Pancho & Lefty
Townes Van Zandt – Loretta (live)
Emmylou Harris & Don Williams – If I Needed You
Townes Van Zandt – Still Lookin’ For You
Townes Van Zandt – Mr. Mudd And Mr. Gold
Townes Van Zandt – Kathleen
Robert Plant & Band Of Joy – Harm’s Swift Way
Steve Earle – Colorado Girl
Scott Kelly – Lungs
Lindi Ortega – Waiting 'Round To Die
Townes Van Zandt – To Live Is To Fly
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
