Elizabeth Cook – country rebelka, která uprchla z Venuše

Sledujeme-li hudební dráhu Elizabeth Cook, můžeme vidět pozoruhodnou a skoro neuvěřitelnou proměnu z naivní dívenky, přes rozjásanou country princeznu a později vyzrálou ženu až po ledovou královnu, kterou se stala v poslední době. Přestože si nikdy nezažila komerční úspěch, i tak si dokázala získat mraky fanoušků a její muzika chytne skoro každého. Její neobyčejný životní příběh si dnes blíže představíme.

Poslechněte si: Country Servis 2 - Country zprávy září 2016 a profil Elizabeth Cook

Elizabeth se narodila v roce 1972 v malém městečku Wildwood na Floridě jako nejmladší z 11 dětí. Když se podíváme na její dětství, hned nám bude jasné, kde se vzalo její rebelství a kde vznikly zárodky temné stránky jejího života. Oba její rodiče byli hudebníci. Otec, nepoučitelný alkoholik, se naučil hrát na basu v base. Hrál totiž ve vězeňské kapele v kriminálu, kde si nějaký čas poseděl za nelegální výrobu whiskey. Elizabethina matka zase v mládí hrávala na kytaru a mandolínu v místních rádiích a televizi. Když se taťík dostal ven z lochu, tak se svou ženou začali pravidelně hrát v místních country kapelách. Malou Elizabeth brali často s sebou a tak se stalo, že tato holčička už ve svých 4 letech zpívala na podiu dospělácké písně jako I'm Having Daydreams About Night Things (ve dne sním o nočních aktivitách). Svou vlastní kapelu měla v devíti letech.

Navzdory svérázné výchově se jí podařilo dodělat univerzitu v Georgii, ale její vystudovaný obor - účetnictví a výpočetní technologie - jí nijak příliš nevoněl a ihned se začala rozhlížet pro profesionální hudební dráze. Přestěhovala se do Nashvillu a nejprve začala pracovat jako textařka. Ve volném čase natáčela své první písně a tyto rané nahrávky nakonec sama vydala jako nezávislou desku, kterou pojmenovala The Blue Album.

Díky této prvotině se rychle dostala do povědomí lidí z hudební branže a netrvalo dlouho, kdy dostala nabídku na exklusivní smlouvu od Atlantic Records, pro které začala natáčet své první komerční album ve velkém stylu. Deska se jmenovala Hey Y’All a představila Elizabeth jako veselou, vtipnou a pozitivní country princeznu. Album bylo směsicí příjemných skladeb s komerčním potenciálem a písněmi té nejtradičnějní country, při kterých se z Elizabethina čistého vokálu až tajil dech.

Co čert ale nechtěl, Atlantic Records a Warner Brothers se začaly restrukturalizovat a zaměstnanci měli plné ruce práci se záchranou svých teplých místeček, takže na propagaci desky jakési začínající Elizabeth Cook neměl nikdo ani pomyšlení. O albu se tedy skoro nikdo nedozvěděl a do éteru se nedostala ani jedna píseň, natož aby mohla být řeč o nějakých prodaných deskách. Zklamaná Elizabeth zůstala nakonec bez smlouvy, ale její rebelská povaha jí nedovolila se vzdát a ihned začala makat na nové muzice.

Výsledkem bylo další nezávislé album This Side of the Moon, při jehož tvorbě už nebyla ovlivněna ničími požadavky na komerční ambice a natočila přesně takovou desku, jakou chtěla. Výsledkem byla naprosto tradiční country deska, za kterou by Elizabeth poplácaly po zádech všechny country děvy historie od Kitty Wells až po Mandy Barnett.

Zlom nastal v roce 2007, kdy Elizabeth začala pracovat s Rodneym Crowellem. Pod jeho geniálním a také velmi svérázným producentským vedením vznikla deska Balls, která byla zatím nejlepší deskou Elizabethiny kariéry. Velmi odlehčený styl, opravdu vtipné texty, opět tradiční zvuk a příjemné čisté vokály dávají dohromady téměř dokonalé album. Název desky byl odvozen z její nejvýraznější písně, která shrnovala celou Elizabethinu životní filozofii: Sometimes It Takes Balls To Be A Woman (na to být ženou je někdy zapotřebí mít koule). Vtip a nadsázka prostupuje celou deskou. Třeba hned úvodní song Times Are Tough in Rock 'N Roll vtipně popisuje těžké časy rokenrolu a když slyšíte verše jako All my feelings, all my fears, were confirmed with Britney Spears (všechny moje pocity a obavy se potvrdily s příchodem Britney Spears), tak se prostě neubráníte smíchu.

Následujcí deska Welder představila Elizabeth už v trochu jiné poloze. Zpěvačka už evidentně zanechala pokusů zabodovat na komerční scéně a dostat se do mainstreamového radia a našla se ve světě indie music. Lví podíl na proměně jejího zvuku má taky legendární Don Was, dlouholetý producent Rolling Stones, Bonnie Rait, Boba Dylana, Eltona Johna a dalších velkých hvězd. Na albu Welder je stále výrazný vliv tradičí country, ale už je zde posun do stylů americana a roots music. Texty písní jsou už o poznání vážnější a ačkoliv humor stále přetrvává, často jde spíše o černý humor. A není se čemu divit. Život Elizabeth Cook už dávno není procházka růžovou zahradou a zpěvačka do svých písní promítnula četná životní trable. Od předchozí desky se také hodně změnilo. Elizabeth pochovala svou matku a své pocity vyjádřila v písni Mama’s Funeral. O trápení s drogově závislou sestrou zase napsala song Heroin Addict Sister.

I přes totální ignorování její tvorby v rádiích a na komerční scéně obecně si jinak Elizabeth Cook evidentně zamilují všude, kam přijde. Na podiu Grand Ole Opry měla svůj debut ještě coby naprosto neznámá zpěvačka už v březnu 2000 a od té doby tam vystoupila již více než 400x, že je až s podivem, že ještě nebyla pozvána, aby se stala řádným členem tohoto prestižního souboru. Zajímavé je, že většina jejích vystoupení v Opry není plánovaná předem. Management Opry si totiž navykl, že když vypadne nějaká hvězda z programu na poslední chvíli, Elizabeth Cook je ten spolehlivý a ochotný človíček, který rád okamžitě zaskočí.

V roce 2012 vystoupila Elizabeth v talk show Davida Lettermana a spolu s Jasonem Isbellem zahráli Pancho & Lefty. Starý Dave si Elizabeth okamžitě zamiloval a začal ji zvát do svého pořadu pravidelně, nejprve jako účinkující a později i jako hlavního hostu k rozhovoru. Právě díky Lettermanovi se Elizabeth dostalo konečně slušné pozornosti v národní televizi, což vedlo k rozšíření její fanouškovské základny. Této pravidelné obliby v Late Show na CBS se těšila až do Lettermanova odchodu do důchodu v roce 2014.

Hodně následovníků získala Elizabeth také jaké rozhlasová moderátorka a za její pravidelnou ranní show Apron Strings na kanálu Outlaw Country v síti satelitního radia Sirius XM si vysloužila už dvě ceny na Ameripolitan Country Awards. Jelikož svoji show vysílá každý všední den, pořídila si potřebné zařízení a nyní vysílá, i když je na turné třeba v Austrálii nebo v Japonsku. Její pořad běží již téměř 10 let v kuse a mezi pravidelnými posluchači již zdomácněl speciální pozdrav, kterým Elizabeth každé ráno vítá všechny krásné rebely - good morning, beautiful outlaw people!

Velmi intenzivní koncertování a denní vysílání v rádiu ve spojitosti s životními pohromami si vyžádaly svou daň v září 2014, kdy se Elizabeth sesypala. Po vystoupení v Texasu odjela domů do Nashvillu a poprvé v životě zrušila další plánované koncerty. Její manažer vydal prohlášení, že extrémní stres způsobený nedávnou smrtí obou jejích rodičů a čerstvým rozvodem dohnal Elizabeth daleko za hranici vyhoření a její tělo dosáhlo maximálního vyčerpání. Nutně potřebovala vypnout, odpočívat a dát se dohromady. Elizabeth si to však nemyslela a naopak chtěla co nejdříve vyjet na turné s Toddem Sniderem, protože byla po rozvodu na mizině a potřebovala vydělávat.

Její manažer však Elizabeth podezíral, že je na drogách a nevěřil jí, když tvrdila opak, a nakonec ji donutil nastoupit do léčebny. Elizabeth dodnes trvá na tom, že na drogách nebyla a na toto šílené období vzpomíná již s humorem, když hned při nástupu do léčebny musela odevzdat holící strojek a sluneční brýle, aby si náhodou neublížila. Po propuštění z léčebny manažera a agenta ihned vyhodila. Osud si ale zřejmě myslel, že těch pohrom ještě nebylo dost a Elizabeth tak během krátké doby kromě svých rodičů pohřbila ještě čtyři další blízké, zažila požár na rodinné farmě a byla diagnostikována s chemickou nerovnováhou v mozku. To už je docela slušná dávka emocí a inspirace pro psaní nových songů!

A tak se také stalo. Jak už má Elizabeth ve zvyku, své pocity z posledních let proměnila ve velice promyšlené texty. V té době také začala chodit s hudebníkem a producentem Dexterem Greenem a hned na začátku si slíbili, že spolu nebudou profesně spolupracovat, aby to neohrozilo jejich partnerský vztah. A jak už to bývá, zanedlouho spolu točili desku. Výsledkem je nové album Exodus of Venus, které je součtem všech jejích životních pohrom za poslední roky. Je to temné, ale opravdu temné album, jaké doposud ve své kariéře nenatočila. Sama Elizabeth prohlásila, že její fanoušci, kteří znají její předchozí tvorbu, budou z nové desky asi v šoku.

Všechna témata jsou velmi vážná a písně na desce jsou prakticky katastrofa za katastrofou. Humor je pryč a pokud nějaký zbyl, tak jen ten černo-černý. Výrazně jiný je i zvuk, kde od poslední desky Welder došlo k silnému posunu od country k soulu a rocku. Hned úvodní track Exodus of Venus nastaví tón celé desky a posluchač ihned pochopí, že toto není klasická Elizabeth, kterou znal. Zajímavou skladbou je skladba Straightjacket Love, která zní jak chorál z Apalačských hor s bluegrassový nádechem a spolu s Elizabeth si v ní zazpívala i jedinečná Patty Loveless. Celý proces nahrávání desky byl velmi kreativní a jen písně Methadone Blues vzniklo devět různých verzí, ze kterých pak vybrali tu finální.

Závěrečnou písní na desce je skladba Tabitha Tuders‘ Mama, která jako jediný song nepojednává o neštěstí ze života samotné Elizabeth, ale vypráví příběh 13-leté dívky z východního Nashvillu, která v roce 2003 bezestopy zmizela cestou na zastávku autobusu. Elizabeth, která rovněž v bydlí ve východním Nashvillu, říká, že v té době byla tímto případem doslova posedlá a vystřihovala si o něm všechny články z novin. Tento případ je velmi živý i dnes a nashvillské rezidenty straší i po 13 letech. FBI nedávno navýšila odměnu za informace vedoucí k nalezení dívky na 50 tisíc dolarů. Elizabeth tento případ velmi zasáhl, jednak protože se stal v jejím blízkém sousedství a navíc jak sama říká, také ona si jako 11-letá dívka zažila, když ji chtěl cizí muž násilím nacpat do auta, ale naštěstí se jí podařilo utéct. Takže ve své podstatě i tato píseň zachycuje rané trauma z jejího života, stejně jako ostatní songy na desce.

Životní příběh Elizabeth Cook nemá na dnešní country scéně obdoby a její zajímavý hudební katalog je krásným příkladem, že skvělou muziku nemusíme vždy hledat v hitparádových žebříčcích nebo v seznamech nejprodávanějších desek.