Varování! Četba tohoto článku může u některých jedinců vyvolávat nezvladatelnou chuť ke konzumaci lihovin. Autor to má stejně.
Anglické puritány samozřejmě ani nenapadlo z kukuřice vyrábět alkohol. Upřímně řečeno byli rádi, že mají co do huby a navíc to byli abstinenti. Když ale po smrti královny Alžběty nastoupil na anglický trůn skotský král Jakub I., u břehů nového světa začali přistávat jeho skotští poddaní a ti měli k alkoholu vztah mnohem pozitivnější. Ovšem ječmeni, původní to surovině k výrobě skotské whisky, se dařilo pouze v Pensylvánii, a tak se začali rozhlížet po jiné surovině vhodné ku zkvašení a destilaci. Tušíte správně, našli kukuřici.
Ještě než se do článku o moonshine whiskey začtete, zkuste si k němu pustit ten správný zvukový doprovod. Hutnou směsici cowpunku a řepáckého rocku s hutným alkoholým odérem namíchal Mr.Beman v 18.pokračování svého audiospeciálu Dupárna. Zahrají mimo jiné Rebel Son, Bob Wayne, The Real McKenzies či Blackberry Smoke. A to jste ještě neslyšeli Noční můru...
Sviť, měsíčku, sviť
V roce 1783 zvítězili kolonisté ve válce o nezávislost a bylo co slavit. Úspěch oblíbeného nápoje neunikl pozornosti nových federálních úřadů a již roku 1791 byl přijat zákon nařizující registraci všech palíren a s tím spojené placení daní.
Obyvatelé Pensylvánie se zcela logicky začali proti novému nařízení bouřit, až došlo v roce 1794 k tzv. whisky rebelii. George Washington povolal k jejímu potlačení 15 000 vojáků, což bylo více, než potřeboval k porážce Britů. S daněmi vstupuje na scénu ilegálně pálený destilát, který je na rozdíl od bourbonu bezbarvý. Nezraje totiž v dubových sudech a zůstává tak čirý.
A protože vše ilegální je třeba konat tajně, ideálně v noci, převzali Američané anglický slangový výraz spojený s podobnými aktivitami – moonshine (měsíční svit). Výrobci jsou moonshiners a dealeři pak bootleggers, případně rumrunners (pakliže k pašování využívali lodě). Zrodil se fenomén, který ovlivňuje nejenom játra konzumentů, ale i celou jižanskou kulturu.
Jednu whisky, barmane!
Vzhledem k nízkým výrobním nákladům a relativně jednoduché technologii výroby se moonshine dočkala na začátku devatenáctého století obrovské popularity. Občanská válka (1861-1865) znamenala pro tento produkt na jednu stranu útlum (spousta štamgastů válčila a nestíhala nasávat), na druhou stranu způsobila rozvoj v této oblasti (na nějaké dlouhé dozrávání jako u bourbonu opravdu nebyl čas). Neplacení daní za vlastnoručně vyráběný alkohol se stal také poslední baštou odporu Konfederace a je jí dodnes.
Po válce následovaly roky budování a dobývání. Transkontinentální železnice propojila severní Ameriku z východu na západ, a co by to bylo za westmany, kdyby nemohli v barech pohraničních městeček (pozor, pohraničím je míněn v tomto případě středozápad) omočit rty v něčem ostřejším.
V běžném saloonu na divokém západě byly k dostání v podstatě jen dva druhy destilátu. Kentucky (bourbon) byl nápoj jemnější a až čtyřikrát dražší, než whisky (moonshine). Ta byla ovšem ochucená macerací tabáku a rozpuštěným cukrem. Jak hrozně to zní, tak překvapivě dobře to chutná! Možnosti zásobování zapadlých osad a „poctivost“ barmanů jsou faktory, které je nutno vzít rozhodně v potaz. Uvažme, jak by se asi vedlo provozovateli saloonu, jenž by měl na triku ztrátu zraku několika svých zákazníků.
Vše za zničující drogu
Úplně jinou kapitolou je ohnivá voda pro původní obyvatele. Indiáni jak známo nemají enzym odbourávající účinky alkoholu a závislost u nich vzniká téměř okamžitě. Dá se říci, že za genocidou původních obyvatel stojí stejnou měrou nemoci, likvidace obrovských bizoních stád a s ní spojený hlad a alkohol. A ne alkohol ledajaký. Za odpornou směsku surového lihu s trochou střelného prachu byli rudokožci ochotni dát první poslední. Častěji ovšem poslední.
Nakrmte dobytek
Nejdůležitější kapitola románu jménem moonshine měla být ale teprve napsána. Dne 28. října 1919 vstoupil v platnost Volsteadův zákon a s novým rokem začala prohibice. Federální úřady - zejména FBI a IRS (daňový úřad) - měli za úkol stíhat jakoukoliv výrobu a distribuci lihovin. Ale těžko pronásledovat něco, co je v ilegalitě již dvě století.
Kotle palíren v celém Apalačském pohoří se rozjely naplno a přibývaly další a další. Rozmohla se praxe běžná dodnes, kromě využití kukuřice z vlastních zdrojů se objednávala jako krmivo pro dobytek. Některé kusy skotu z ničeho nic začaly žrát až desetkrát víc. Lokální úřadovny šerifů znaly dobře své sousedy, a co do té doby přecházely bez povšimnutí, za to nyní vyžadovaly všimné, respektive nevšimné.
Kdybysme někdy začali pálit vlastní moonshine kořavku, nálepka na zavařovačce by mohla vypadat asi nějak takhle. Dotisk jednoho z nejoblíbenějších motivů triček Dixie Moonshine najdete na našem eshopu Dixie-Gear.cz
Škodný tak nezůstal nikdo. Pěstitelům kukuřice se zvedly výnosy, palírníkům produkce a šerif si přilepšil k platu. Na prohibici samozřejmě nejvíc profitoval organizovaný zločin, který dodával lihoviny ke konečnému zákazníkovi. Ceny alkoholu stouply skokově o 600 %. Co šlo dolů, byla kvalita pití. Obrovský rozmach naopak zaznamenalo umění barmanů, kteří ve snaze zamaskovat ilegální přísadu vymýšleli stále nové koktejly. Receptury těch nejznámějších pocházejí většinou právě z éry prohibice. Je logické, že když v roce 1933 skončila, nastal propad, ale šikovný moonshiner měl v té době už slušně vyděláno.
Nehasnoucí hvězda
Moonshine byla, je a bude. Tajná místa v kentuckých kopcích nebo luisianských bažinách se spolu s měděnou aparaturou dědí z generace na generaci. Svou stopu tak nesmazatelně otiskla i popkultuře stejně jako úspěšné hvězdy tisknou svoje dlaně do holywoodského Chodníku slávy. Zmínka o ní je v každé druhé country písni, rockabilly muzikanti a swamp rockeři nezůstávají pozadu.
Filmy jako Země bez zákona glorifikují odvahu a fištrón palírníků, reality show Moonshiners na Discovery Channel ji posunula do nového tisíciletí. Špatná zpráva pro tuzemské pijáky je ta, že nelze dovést za oceán něco, co oficiálně vlastně neexistuje. Nezbývá než se vypravit ke zdroji. Generace tzv. Osmašedesátníků má jistě ve státech spoustu zajímavých kontaktů, a to by v tom byl čert, aby pro vás strýčkův spolužák ze střední něco nesehnal od souseda. Takže pozdvihněme zavařovačky!
Mr. Beman
Jsem fanatickým příznivcem všeho, co se týká Ameriky devatenáctého století. Mám rád parní stroje, perkusní zbraně a hluboké lesy.
