Na železnici, dějou se věci aneb Televizní seriál Hell on Wheels jde do finále

Po fenomenálním úspěchu seriálů Perníkový táta a Živí mrtví se americká televizní stanice AMC v seriálové produkci poměrně rozmáchla. Jedním z jejích nejzajímavějších projektů je western z prostředí budování transkontinentální železnice.

Poslechněte si související podcast: Dupárna 3 - Hell on Wheels

Volba to nebyla jistě špatná, western je žánr pevně etablovaný, a byť doby jeho největší slávy už pominuly, stále skýtá spoustu často netušených možností. Navíc seriál je medium dosti odlišné od filmu (ačkoliv se to nezdá) a větší časový prostor umožnuje lepší budování charakterů postav, konfliktů a hlavně atmosféry, která je pro western důležitější než množství vystřílené munice.

Železniční prostředí také není žádné novum, vlak se vyskytuje v každé druhé kovbojce, ale téměř pokaždé jakoby pouze ,,projede“, zahouká, vypustí páru, vysadí hrdinu, naloží dobytek a zmizí v tunelu. Jistě, našly by se i filmy, kde se objeví motiv budování železnice, ale v drtivé většině případů plní pouze zástupnou úlohu.

Hell on Wheels je první westernový seriál, jehož hlavní dějovou linií je cesta železného oře a lidí kolem ní. Tvůrci, tedy scénaristé Joe a Tony Gaytonovi a režiséři David Von Ancken a další dvacet tři jmen (většinou se střídají po jedné epizodě), záměrně využívají všech žánrových klišé, která se ve westernu za dlouhá desetiletí (dnes už prakticky můžeme mluvit o celém století) nashromáždila. Vezmeme je pěkně popořadě.

Doba a místo

Je krátce po občanské válce. Země je rozdělená na vítěze a poražené a plameny války ještě rudě žhnou. Ameriku má usmířit, mimo jiné, kolosální plán na zbudování železnice vedoucí z východního pobřeží na západní. Zde je dobré připomenout, že v té době představovala cesta z New Yorku do San Franciska buď nákladnou a dlouhou plavbu kolem celého kontinentu (Panamský průplav taky ještě neexistoval) nebo riskantní a nepohodlnou cestu na krytých vozech přes území obývané ne vždy přátelsky naladěnými indiány. Zní to celkem romanticky, ale skalpování je mnohem větší zábava, pokud nůž držíte vy.

Železnice se budovala z obou pobřeží najednou, aby se výhledově sešla někde uprostřed. Ze západu na východ stavbu prováděla společnost Central Pacific Railroad a z východu se trat začala vinout pod hlavičkou Union Pacific Railroad. A zatímco prvně jmenovaná využívala na práci v San Franciscu tak hojné Čínany, pro Union Pacific Railroad pracovala pestrá směska irských a německých gastarbiterů, válečných veteránů a hlavně bývalí otroci, propuštění z jižanských plantáží, které navíc po Grantově tažení na Atlantu přestaly fakticky existovat. Etnicky, nábožensky a rasově pestrý tavící kotlík plný lidí odvádějících těžkou a bídně zaplacenou práci v naprosté divočině je přímo generátorem konfliktů a v seriálu jich je více než dost.

Železniční městečko ale nejsou jen ubikace dělníků. Je to samostatně fungující infrastruktura s obchody, barem, nevěstincem i kostelem. Na rozdíl od skutečných měst se ale čas od času kompletně sbalí a přesune na další štaci, podle toho jak rychle pokračuje stavba železnice. Odtud také název, tedy peklo na kolech. A do městečka, které je vlastně táborem, přijíždí hrdina.

Hrdina

Cullen Bohannon býval před válkou majitelem bavlníkové plantáže, během války důstojníkem konfederační kavalerie a po válce zlomeným mužem. Hnán touhou po pomstě, nejdůležitější to motivaci westernových hrdinů, dorazí do Hell on Wheels a v nepřátelském prostředí (newyorská společnost najala na ochranu logicky yankeeské veterány a minulost otrokáře mu zase nepřidá na popularitě mezi černochy) šplhá díky svým schopnostem po společenském žebříčku rychle nahoru.

Asnon Mount vypadá jako mladší reinkarnace Franca Nera a hlášky drtí mezi zuby s eastwoodovskou úporností. Bohanon je v jeho podání mužem činu, chlapákem, který se nebojí ani hodně těžkých rozhodnutí a je schopen si poradit i v zdánlivě neřešitelných situacích. Cestu pomsty vymění za sen o dobudování železnice a je ochoten mu obětovat téměř všechno. A aby to nebylo nic jednoduchého, o to se přičiní mimo jiné i hlavní padouch.

Mohlo by se vám také líbit

Padouch

Thor Gundersen je původem Nor. O to víc mu vadí jeho přezdívka Švéd. Před válkou býval účetní, za války převážně vězeň v zajateckém táboře Andersonville známém vysokou úmrtností unionistických zajatců. Po válce se stal šéfem bezpečnosti na stavbě Union Pacific. Jak řekne později Bohannonovi: ,,nenávidím vás od chvíle, kdy jsem vás poprvé spatřil“. Postava skvěle hraná Christopherem Heyendahlem prodělá snad nejvíc osudových kotrmelců a kdyby nebyl totální svině, bylo by vám ho většinou líto.

Zatímco Bohannon pomstu opouští, Švéd za tou svou vyráží přes pěknou řádku mrtvol. Manipuluje s každým, kdo mu může přinést jakoukoli výhodu proti Bohannonovi a kde manipulace selže, nasadí staré dobré brutální násilí. Hodného a zlého bychom tedy měli, do standartního trojlístku nám chybí ještě ošklivý.

Ošklivý

Thomas Durant je jedna ze skutečných historických postav, které se v seriálu objevují, a nutno dodat, že je z nich zdaleka tou nejdůležitější. Thomas Durant býval před válkou i během ní chirurgem v New Yorku a po válce se rozhodl upřít svoje ambice, kapitál a politické konexe ke stavbě železnice. Machinace, podvody, ale i vraždy jsou pro něj tímto účelem posvěcené prostředky. Durant je nelítostný pragmatik odhodlaný zničit cokoli, co by mu stálo v cestě, tedy v cestě jeho kolejí.

Colm Meaney je asi nejznámější tváří v hereckém ansámblu seriálu a řada diváků si vzpomene na některé z jeho starších vedlejších rolí, ve kterých pravidelně zosobňuje nepříjemné zupácké typy (Navždy a daleko, Conair). Jako Durant si ve většině svých scén krade obrazovku pro sebe. Zdvořilý, okouzlující a vzápětí vzteklý nebo chladně smrtící předvádí herecký koncert, aniž by kdykoliv sklouznul ke karikatuře. Durant Bohannona potřebuje pro jeho tah na branku a jejich spojenectví prochází mnoha fázemi od soupeření po vzájemné zachraňování životů zpátky k soupeření. To vše je rámováno skvělými dialogy, které patří v seriálu k nejvtipnějším.

Dámy

Western se bez nich neobejde, přesto bývají ženské postavy často ve stínu těch mužských. Ne tak v Hell on Whells. Tady najdeme hned několik velmi zajímavých dam, jejichž společnou vlastností je vnitřní síla. Na tak drsném místě, kterým je stavba železnice, by ostatně nikdo slabý neobstál. A tak ať už krásná vdova po zeměměřiči (Dominique McElligott), bývalá kurtizána a budoucí bordelmamá (Robin McLeavy), novinářka (Jennifer Ferrin), pastorka (Kasha Kropinski), mormonská dívka (MacKenzie Porter), majitelka dobytkářského impéria (Chelah Horsdal), nebo čínská dělnice (Angela Zhou), všechny čelí osudu se zdviženým hledím. Díky velkému časovému prostoru, který seriál skýtá, se mohou jejich osudy proplétat s osudy postav mužských s osudovostí pro ženy tak typickou.

Vedlejší postavy

V seriálu se docela svěže střídají díky jejich vysoké úmrtnosti a jen málo z těch, které jsme na začátku poznali, můžeme sledovat i teď během aktuální páté série. Jejich pestrost je dána různorodým sociálním a národnostním složením tábora a tak tu narazíme na irské selfmademany (Ben Esler, Phil Burke) bývalé otroky (Dohn Norwood, Common) pistolníky (Andrew Howard), vojáky, mormony (Gregg Henry) či čínské mafiány (Byron Mann) a v rámci zachování autenticity seriálu většinou umírají ti nejslabší nebo nejsympatictější. Z vedlejších postav bych rád podrobněji zmínil tři.

Pastora Colea, fanatického abolicionistu, bývalého společníka Johna Browna (ano, toho, co mrtev jest a jeho tělo tlí), toužícího po spasení všech kolem sebe a po přivedení indiánů na víru v Pána Ježíše, kterážto nenaplněná touha ho přivede zase k flašce. Skvěle ho hraje hraje Tom Noonan a reinkarnuje tak svou téměř identickou postavu z filmu Muž proti muži (Seraphin Falls).

Dále desperáta Sida Snowa, jižanského pistolníka, kterému kvůli Švédovu dočasnému odloučení připadne ve čtvrté sérii role hlavního záporáka. Sid vstoupí do děje jedním z nejlepších otvíráků (úvodní scéna ještě před titulky) seriálu a asi nejlepší scénou lynčování všech dob. Jonathan Scarfe ho zahrál jako nelítostného zabijáka a zároveň jako jednu z nejsympatičtějších postav. Alespoň ze začátku.

A do třetice John Campbell, další historická postava, první guvernér teritoria Wyoming a muž generála Granta pro špinavou práci. Postava hraná Jackem Weberem stihne ve čtvrté sérii ztrpčit spoustu životů a některé i ukončit.

Indiáni

Protože cesta železného oře vede přes území mnoha kmenů, jsou s nimi potíže vlastně neustále, tedy alespoň v prvních dvou sériích. Můžete se s nimi zkusit domluvit, zahrát si s nimi lakros (původní verze je o dost drsnější než ta současná), ale stejně nakonec půjdou po vašich skalpech. Celá druhá série se nese v apokalyptickém duchu očekávání siouxského útoku, který smete celé Hell on Wheels jako tornádo.

Pořád tvrdím, že Hollywood má na každou důležitější národnost nebo etnickou skupinu dva herce, kteří zmáknou většinu filmů (Čechy a psychopatické Rusáky hraje Karel Roden). Pro účely tohoto seriálu byl povolán indiánský veterán Wes Studi (Geronimo, Poslední mohykán). Předvede standartní výkon sestávající z kouření dýmky míru, malování se válečnými barvami a meditací na téma loviště našich otců, loviště pro naše děti a věčná loviště. Indiánskou tematiku to moc neposouvá, i když kosit rudochy kulometem gatling jsem předtím ještě nikdy neviděl.

Střelba

Akční scény jsou kořením každého westernu. Když píšu kořením, mám na mysli přesně dávkované porce násilí, tak aby nepůsobilo samoúčelně a divák jeho nadměrným množstvím neotupěl. V tomto ohledu některé moderní westerny vypadají spíše jako akční filmy v kulisách divokého západu. Hell on Wheels se tato výtka naštěstí netýká. Jistě, nějaké to střílení nebo alespoň pěstní souboj jsou v každém díle, sem tam se vyskytne i větší akce, ale rozhodně to není hlavní náplň děje. Na druhou stranu jsou všechny akční scény skvěle připravené a natočené a postavy se při nich chovají uměřeně svému charakteru, tj. hrdina je hrdina a zbabělec je zbabělec, i když občas překvapí i zbabělci.

Stavba železnice je podnik nadmíru rizikový a tak se spousta napínavých scén obejde bez střelby a divák stejně tají dech, jestli nevykolejí vlak nebo jestli je zápalná šnůra k náložím dost dlouhá. Apropo střelba. Klasický neduh westernů, to jest průměrně dvacet ran z šestiranového revolveru bez nabíjení, si tvůrci pohlídali a ještě z tohoto tématu vytěžili vtipný dialog o nutnosti počítání během přestřelky. Zbraňové nadšence jistě zaujme, že se jedná o tzv. perkusní western, tedy že se tu v rámci zachování historické přesnosti téměř nevyskytují krátké palné zbraně na celokovový náboj. To se v kovbojkách moc nevidí.

Muzika

Největším paradoxem hudby ve westernech je fakt, že tu správnou atmosféru západu ve většině diváků navodí táhlé tony elektrické kytary, tedy nástroje vzniklého až ve dvacátém století. Tvůrci seriálu si jsou tohoto fenoménu zjevně vědomi a proto dali prostor mnoha zajímavým jménům. Nezašli tak daleko jako Tarantino v Djangovi, takže žádný hiphop, ale i tak se dá jejich přístup k hudební složce označit jako příjemně inovativní.

Ke slyšení je alternativní rock (The Dead Weather, Black Rebel Motorcycle Club), blues (Lead Belly, William Elliot Whitmore, David Lyndley), irská muzika (Seth Lakeman, Maura O´Connel), tradiční folk (Muddy Fork Band, Gillian Welch), moderní folk (Kasey Chambers s Shane Nicholson, Joe Henry s Lisou Hannigan, Jane and Anthony), klasika (Bob Dylan), moderní country (Jamey Johnson, Brantley Gilbert), kostelní písně (The Be Good Tanyas, Debra Fotheringham) a mnoho dalšího.

Mně osobně nejvíce utkvěly v paměti dva otvíráky (viz výše), které působily spíš jako videoklip Mumford and Sons (boj s indiány) a Deliverance Sisters (už zminované lynčování Sida Snowa). Kdo to viděl, nezapomene, a kdo to neviděl, tomu vlastně závidím, protože ho ten zážitek teprve čeká.

The End

Co říci závěrem? Seriál tak nějak očekává poučeného diváka a neobtěžuje se vysvětlováním historických reálií, což vás nutí si informace dohledávat a rozšiřovat si tak vědomosti (nebo snad tušíte, kdo to byli carpetbaggers?). To je jistě záslužné. Rozhodně nehodlám spoilovat těm, co seriál ještě neviděli (napravit!), v tuto chvíli jsme v půlce závěrečné série a konec se blíží. Osobně čekám ještě mohutný úbytek hlavních postav a nedivil bych se ani, pokud by se konce nedožil sám Bohannon. Než se osudy hrdinů seriálu Hell on Wheels definitivně uzavřou, nechám se uklidňovat tím, jak ty pražce drncaj dudádudádudádudá...