Do posledního loňského krátkého testu se nám podařilo získat tříkolku Harley Davidson Ultra Classic Tri Glide. A aby jí při tom ježdění a focení nebylo smutno, doprovodit ji přijel Harley Davidson Electra Glide v sedle s mým otcem a Cadillac Fleetwood Brougham Coupé, za jehož volantem se rozvaloval přítel Marty.
Tenhle test jsme v redakci plánovali už delší dobu, ale protože během letní sezóny se nám pořád nedařilo skloubit čas můj (furt jsem lítal někde po závodech) s časem, kdy majitelka neproháněla svůj Tri Glide někde po Evropě, došlo na tento test až v listopadu. Naštěstí nám počasí přálo a tak jsme se společně sešli na chlumecké benzínce, abychom se jeli svézt a mrkli tomuhle specifickému vozidlu pod sukni. Majitelka jistě promine…
Vyšší výkon a nechybí ani zpátečka
Originálních H-D tříkolek na silnicích (a to nejen českých) moc nepotkáte a tak je pochopitelné, že budí celkem logicky zvědavost. I na místě našeho setkání bylo během chvilky několik zvědavců a tak nejprve stejně tak jako jim, i Vám popíšu několik základních technických dat tohoto stroje.
Poznáte, že se díváte na harlejáckou tříkolku?
Tříkolka Harley Davidson Ultra Classic Tri Glide se v nabídce největšího amerického výrobce motocyklů objevila poprvé v roce 2009. Vybavena je motorem Twin Cam 103 s rozvodem OHV (jaké překvapení) a objemem 1688 ccm, který je uložen v silenblocích pro eliminaci vibrací. Výkon značka stejně tak jako u všech ostatních motocyklů neuvádí. U tohoto stroje by však měl být oproti motorům použitým u motocyklů poněkud zvýšen díky použití upravených pístů a speciálně nastaveného vstřikování paliva.
Převodovka je klasická, šestirychlostní. Tříkolka je však kvůli snazší manipulaci doplněna o elektrickou zpátečku. Což věřte, že je věc skutečně užitečná. Kola jsou litá hliníková, přední 16“ a zadní 15“. Brzdy jsou spřažené duální, což znamená především to, že při brzdění zadní brzdou přibržďuje částečně i přední kolo. Ostatně více jak půl tuny v pohybu je nutné nějak zastavit.
Nasedat, odbrzdit a jedem
Mým prvním dojmem po nasednutí bylo poněkud málo prostoru v oblasti kolen. Při mé výšce 193 cm jsem musel při plném rejdu koleny trochu uhnout. První pokus o rozjezd se nezdařil, protože jsem zapomněl odbrzdit ruční brzdu, která se ovládá pákou velikosti deštníku anglického gentlemana na pravé straně pod sedlem. Zahnal jsem pocit žáka autoškoly a druhý pokus o start pak již proběhl bez potíží. S ostatními ovladači jsem neměl již žádný problém, protože jsou převzaté a tak zcela shodné s ovladači na HD Ultra Classic.
Ten deštník dole, to je ruční brzda, pěkně prosím...
Jízda po rovině je v pohodě. Tedy pokud jedete po pěkné silnici, bez zákopů vymačkaných kamiony, protože rozchod kol je zcela jiný a pak musíte jet jedním zadním kolem v jedné, nebo druhé drážce. Pokud je sucho anebo nechcete předjíždět, žádný problém. Při mokru, pokud by byly tyto rigoly plné vody, si myslím, že by stroj měl tendenci táhnout na tu stranu, ve které by toto kolo jelo. Při předjíždění pak samozřejmě nechce podélný rigol stroj „pustit“ a je potřeba víc zabrat za řídítka. Ono nad předjížděním je přece jen potřeba více přemýšlet, protože je nutné mít na paměti, že tam, kde protáhnete přední kolo jako na motocyklu, tu „bachratou prdel“ prostě nenacpete.
V zatáčkách je všechno jinak
Při jízdě v zatáčkách se stroj chová naprosto jinak, než je člověk zvyklý z motocyklu. Především se nenaklání a tak řidiče i celý stroj tlačí odstředivá síla do strany. V minulosti jsem již jezdil s motocyklem se sajdou, tohle se chová dost podobně. Když člověk v zatáčce přidá, má trick tendenci jet rovně a na hrbolech to značně kope do řidítek. Tady si své odmaká už od výrobce namontovaný tlumič řízení.
Takže nejdřív je dobré v zatáčkách nemachrovat a jet opatrně a pořádně si to osahat. Ale když jsem po několika kilometrech zjistil jak na to, docela jsem to sypal a zatáček si užíval. Celkem překvapivě tvrdé je zadní pérování. To se projevuje především na hrbatých okreskách. Předek je komfortní klasika z Electry.
Tak co? Jednu stopu, dvě nebo radši tři?
Když jsem se vyřádil, dorazil jsem na místo focení. Tady mezi pojížděním bylo také dost času na podrobnější prohlídku téhle tříkolové „zvláštnosti“.
Luxus, komfort a prostor
To jsou základní důvody, proč tento stroj vnikl a proč nese logo Harley-Davidson. Je určen především těm, kdo si touží užít pocitu svobody na motocyklu, ale z nějaké příčiny si na něj netroufnou nebo ze zdravotních důvodů na něj nasednout nemohou. Ono porovnávat tento Tri Glide s motocyklem, konkrétně s Electra Glide, ke které má vizuálně nejblíž, je poněkud problematické.
Jak jsem již uvedl, jízdní vlastnosti jsou zcela jiné a jsou jistě blíž spíš čtyřkolce než motocyklu. Co však mají jednoznačně společného je luxus při cestování na dlouhé štreky. Komfort, který Harley Davidson nabízí především u modelů nejvyšší třídy Electra Glide, je tady umíštěn na tři kola a doplněn o tolik úložného prostoru, že člověk může na cesty vyrazit s půlkou domácnosti a ještě se mu vejde i lékárnička.
Jeskyňovitý kufr, do kterého se vejdou nejen večerní šaty a lodičky, ale i spousta dalších krámů. Dokonce i předměty.
Obrovský horní kufr (Tour Pack) do něhož jsou zapuštěny zadní reproduktory hifi soupravy, doplňuje především ještě větší zadní kufr mezi koly jako u auta. Do nitra této jeskyně se vstupuje pomocí zadních výklopných dveří. Ocenil jsem také, že na uzamčení všech úložných prostor stejně tak jako celého stroje, mi stačil jeden jediný klíč.
Klasická výbava
Vyjmenovávat veškerou výbavu HD Tri Glide by bylo zdlouhavé. Takže jen ve zkratce. Již zmiňovaná hifi souprava s komfortním zvukem proti nudě na dálnici, tempomat na dlouhé cesty, LED světla pro parádu, přídavná přední světla pro jasné vidění, kontrola tlaku oleje a spoustu dalších vychytávek, kterými Harley Davidson své nejvyšší modely vybavuje. Pokud by tento standart někomu připadal chudý, existuje nepřeberné množství doplňků, kterými si svůj trike můžete doladit naprosto k obrazu svému.
Úrovní výbavy si Tri Glide nezadá s klasickou Electra Glide
Tříkolku bych nedala ani za nic, přísahá spokojená majitelka
Jelikož majitelkou toho mohutného stroje je něžná dáma, pochopitelně jsem neodolal a položil Alici pár otázek.
Proč tříkolka a proč Harley-Davidson?
„My jsme harlejácká rodina, takže značka byla jasná. No a tříkolka proto, že jsem tenkrát neměla papíry na motorku, jen béčko. Naši chlapi mi doma všechno vysvětlili, dvě odpoledne jsme věnovali tréninku u nás na zahradě a pak už jsem vyrazila na silnici. Ačko jsem si pak samozřejmě dodělala, v některých evropských státech je to na trike potřeba, ale klasická motorka mi k srdci nikdy nepřirostla a dodnes se jich trochu bojím.“
Jak dlouho jezdíš a kolik máš na HD Tri Glide najeto?
„Od roku 2011, kdy jsme ji kupovali, to dělá přes 12.000 km.“
Jaká byla tvoje nejdelší cesta s tříkolkou?
„Od nás z Pardubic až na slovensko-maďarský hranice na jeden zátah jen s malejma pauzama a v pohodě. Člověk je samozřejmě trochu utahanej, ale zničená jsem z toho v žádným případě nebyla.“
Co na HD Tri Glide nejvíc oceňuješ v porovnání s „normálními“ motocykly a co bys naopak změnila, co ti nevyhovuje?
„Já to těžko můžu posuzovat, když jsem na trike skočila z auta a ne z motocyklu, ale zřejmě je to jednodušší cesta. Neměla jsem s ovládáním tříkolky nikdy žádnej zásadní problém, tahat ji do zatáček rukama mi přijde přirozený, naopak kluci, co na trike přesednou z normálního motocyklu, s tím dost často zápasí. Stejně jako se šířkou tříkolky, jsou (na rozdíl ode mě) zvyklí se všude vejít a teď musí najednou myslet na to, že mají tři stopy a ne dvě. O stabilitě tříkolky ani nemluvím, štěrk nebo písek v zatáčce mě nerozhodí, což na motorce může bejt docela problém. S HD Tri Glide jsem fakt spokojená. Výkon, pohodlí a hlavně spousta úložných prostor, takže si na víkend můžu klidně sbalit i večerní šaty a lodičky. Nedala bych ji ani za nic.“
K tomu komentáře netřeba. Hluboce děkujeme sympatické majitelce za zapůjčení milovaného stroje pro náš test a na závěr ještě několik slov o zbývajících dvou králích, kteří dělají Tri Glide na fotografiích společnost.
Americký traktor John Deere se nám fotku naaranžoval vyloženě náhodou
Klasika? Ne, tohle je ultra klasika
Ten menší dvoukolový koráb je Harley-Davidson Ultra Classic Electra Glide Petra Brábníka st. z roku 1999, s motorem Twin Cam 101, tedy prvním z těchto motorů s objemem 1450ccm. Ve své době jeden z nejluxusnějších motocyklů na dlouhé cesty, jaké si bylo možné pořídit. Za svými současníky nijak nezaostává a je s nimi pevně spojen nejen technicky, ale i historicky, na což se u Harley-Davidsonů velmi dbá.
Na fotografiích krásně vidíte rozdíly mezi klasickou „glajdou“ a jejím tříkolovým sourozencem a sám za sebe se odvážím tvrdit, že se konstruktérům z Millwaukee jejich práce na vývoji Tri Glide povedla. Osvědčená technika v kombinaci s citlivě navrženým designem tvoří vyvážený celek a organicky zapadá do celé modelové řady nejluxusnějších Harley-Davidsonů.
Cadillac je vlastně Electra Glide na čtyřech kolech
Druhým z doprovodných korábů je Cadillac mého přítele a principála Radia Dixie Martina „Mártyho“Peška. „Když už jsem nemohl kvůli kloubům jezdit na motocyklu a svýho Haryka jsem prodal, o jiným autě než o „americe“ jsem vůbec neuvažoval. A jak si jednou zvykneš na ten luxus a pohodlí na dvou kolech, tak o třídu níž jít nechceš, takže co jinýho vybrat než klasickej Cadillac“, popisuje svou cestu od harlejáckého kladiva k detroitskému železu Marty. Jeho Cadillac Fleetwood Brougham Coupé d´Elegance, jak zní plný název tohoto majestátního téměř šestimetrového křižníku, byl vyroben v roce 1980 a tvořil tehdy absolutní vrchol nabídky tohoto tradičního výrobce luxusních amerických automobilů. Je typickým příkladem vozidel kategorie „personal luxury coupé“ – pohodlných a reprezentativních aut pro šéfy, kteří chtějí svůj vůz řídit sami, a na zadním sedadle prodloužené limuzíny se jim cestovat prostě nechce.
Reaganovský obýváček v Cadillaku
„Motoricky je to stejný jako u harleye – výkon tak akorát, ale hlavně krouťák jak sviňa hned odspoda, ale o to vůbec nejde. Důležitej je pocit z jízdy. Jak na zaoceánský lodi. Houpe se to, seš zabořenej do hlubokýho koženýho gauče, muzika, v pozadí zhluboka hučí ten osmiválec, všechny technický vychytávky dodnes spolehlivě fungujou - automatická klimatizace, posilovače úplně na všechno, svícení do boku při zapnutým blinkru, automatický tlumení dálkovejch světel, když proti tobě jede jiný auto, tempomat, samouzavírací kufr, rádio s CB vysílačkou, no prostě taková Glajda na čtyřech kolech“, pokračuje Marty v popisu svého žlutého krasavce a po krátkém svezení s ním naprosto souhlasím.
Rodina Brábníkova vlevo, vpravo Petr Janovský, kterému jeho žena vyjímečně půjčila svou tříkolku a pilota Cadillaku Martyho poznáte snadno podle nemotorkářské lehké ústroje
Dnešní tři králové toho mají společného víc, než se na první pohled může zdát. Stejnou konstrukční filozofii, mohutnou a zároveň decentně skrytou sílu, důraz na luxus, kvalitní zpracování a pohodlí posádky, nezaměnitelný typicky americký styl. A je jen na vás, zda dáte přednost dvěma, třem nebo čtyřem kolům. Já s dovolením zůstanu u jedné stopy, ale naprosto rozumím těm, jejichž volba bude odlišná.
Fotografie: Romana Pešková
Petr Brábník
Jsem patriot, nacionalista a rebel. Mám rád motocykly s karburátorama, holky bez silikonu, pivo s pěnou a muziku naživo.
