Když něco funguje, tak je lepší na to nesahat a nechat to běžet. Teda většinou. Pro první hodinu Honkytonk Jukeboxu to platí taky, jak mě v tom utvrzují vaše reakce na facebooku, v mailech či při osobních setkáních. Pátrání po nových jménech, nových deskách a nových singlech nás všechny zatím pořád baví a tak i ten dnešní Jukebox pojede v zajetých kolejích.
Začneme v nashvillské první lize. Florida Georgia Line mají venku nové album Can´t Say I Ain´t Country. O tom, jestli to, co produkují, je ještě vůbec country, se můžeme hádat donekonečna, nicméně hlas lidu – hlas boží. Lidi to prostě kupujou. Názor si udělejte sami.
Od metalu před lety k těžkotonážní country zběhnuvší Aaron Lewis má v tomhle jasno. Opravdová country muzika se musí nejdřív prožít, natáhnout si na sebe děravý džíny po starší ségře a vzít do ruky mikrofon prostě nestačí.
Creed Fisher, jeden z mála fakt echt redneck písničkářů, na tyhle diskuze kašle fakt zvysoka. Jeho desky by měly povinně pouštět těm rozmazlenejm dětičkám z univerzit, podobně jako na Guantanamu rvali machometánskejm teroristům do hlav Metallicu nebo Black Sabath…
Kyle Daniel je jedním z mladejch, velice talentovanejch vlčáků z Kentucky, kteří by časem mohli začít šlapat na paty svým vzorům, třeba Chrisu Stapletonovi.
A tohle už je fakt vidláckej country underground. Kapela Rebel Son už brázdí venkovský mejdany a tancovačky pěknou řádku let, desek natočili taky požehnaně, a jestli chcete slyšet fakt autentickej hlas toho, čemu yankové posměšně říkají white trash, tady máte možnost. Tohle video je fakt dobrý. Takhle my tady v kopcích prostě žijeme.
Rebel Son vyrážejí na cestu
Poslouchejte: Z jukeboxu do playlistu 34 – Modlitba za americkej rokenrol
Ani druhá hodina dubnového Honkytonk Jukeboxu nebude opouštět osvědčené schéma. Tři nová alba už čekají na podrobnější průzkum. Kromě životem otřískaných pardálu Steve Earla a Dala Watsona se vám představí mladý nadějný písničkář ze Západní Virginie Charles Wesley Godwin.
Guy Clark sice už žádnou novou desku nikdy nevydá, ale do dnešního Honkytonk Jukeboxu jeho fotka rozhodně patří. Proč? To se dozvíte o pár řádků níž. Anebo si to prostě poslechněte.
K poslechu truckerských songů Dala Watsona se triko Keep ´Em Truckin´ z nabídky našeho eshopu DixieGear.cz hodí víc než dobře.
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 41 - Texasan na březích Mississippi
Dale Watson – Nové město, nový bar a nová muzika
Muzikanti jsou prostě cháska neposedná. Boty z toulavého telete má evidentně i stříbrovlasý „taťka poctivé, tradiční country“ Dale Watson, i když s tímhle označením by asi tak úplně nesouhlasil. Jeho pohrdání tím, co dneska produkuje nashvillská Music Row jde až tak daleko, že pro svou muziku odmítá označení country vůbec používat a místo toho razí pojem „ameripolian music“.
Po dlouhých letech strávených na pláních Texasu se přesunul o pár set mil dál na východ, do Memphisu v Tennessee. Jeho nové album je tím samozřejmě ovlivněné. Aby taky ne, když většinu písní nahrál v legendami opředeném studiu Sun Sama Phillipse a kromě svých věrných Lone Stars zapojil do akce dechovou sekci, rockabilly zpěvačku Celine Lee a bubeníka Johnny Cashe a Carla Perkinse Fluke Hollanda. A pokud by vám zvuk foukací harmoniky byl odněkud povědomý, tak je to tím, že ji obsluhuje dvorní spoluhráč Willie Nelsona Mickey Raphael.
Jinak je ale nové Watsonovo album typicky, no řekněme „watsonovské“. Dale je mistr v psaní krátkých úderných písní, jejichž stopáž obvykle nepřesahuje tři minuty a i textově dokáže stará a zdánlivě tisíckrát omletá a vyčerpaná témata podat po svém, nově, zajímavě a vtipně. Klobouk dolů. Boo-chicka-boom styl raných Cashových nahrávek se zdařile proplétá s ozvěnami western-swingu a bakersfield soundu, Watsonova kytara umí i naštvaně, místy až téměř punkově zavrčet a jako celek se deska poslouchá jedním slovem skvěle. Pokud máte rádi tradiční country a často si povzdechnete, že je škoda, že Johnny Cash nebo Merle Haggard už nikdy nic nového nenatočí, zkuste Dala Watsona. Pokud jste ho doposud neznali, tak vám docela závidím. Prohrábněte se stohem jeho starších desek a budete vrnět blahem. Zejména až se dostanete k jeho truckerských albům. A pak že je tradiční country mrtvá. Prdlajz!
Dale Watson - Call Me Lucky
15.2.2019
Red House Records
https://www.dalewatson.com/
Charles Wesley Godwin – Průvodce po Západní Virginii
Když vyrůstáte v malém městečku zapadlém v kopcích Západní Virginie, jednoho z nejchudších států USA, a váš táta je horník a máma učitelka, máte na výběr ze spousty cest. Můžete skončit na laciném fetu nebo chlastu stejně jako vaši kámoši ze střední, se kterými jste jako kluci chodili lovit, chytat ryby nebo hrát (americkej) fotbal. Můžete celej život nasazovat krk a tvrdě makat někde v uhelným dole a modlit se, aby vám společnost, který ta šachta patří, nedala zničehonic padáka. Nebo z týhle bohem i vládou zapomenutý, ale přesto krásný končiny vzít roha a zkusit to někde jinde. Charles Wesley Godwin lákadlům laciného útěku z často víc než neutěšené reality dokázal vzdorovat, vystudoval vysokou školu a tam se prodral na povrch jeho nesporný hudební talent.
Při poslechu jeho debutového alba, které je (jak jinak) inspirované jeho domovem a lidmi, kteří tam žijí, se ani nechce věřit, že je mu teprve 26 let. Silný a přesvědčivý hlas jakoby patřil někomu o generaci staršímu, je vyzrálý a hned po prvním poslechu vás zaujme a nepustí. To samé se dá říct i o písních, které na desku napsal. Svět, kterému s láskou a hrdostí říká domov, v nich plasticky ožívá, lidé, o kterých zpívá a příběhy, které vypráví, jsou někdy smutné, někdy bezútěšné, ale nikdy ne bez naděje. Krása je někdy ukrytá v maličkostech, za každým mrakem se skrývá sluneční světlo a i když je člověk někdy na dně a na kolenou, pořád je dost důvodů vstát a jít dál.
Vynikající debut nadějného písničkáře mi připomíná začátky Sturgilla Simpsona nebo alba jeho generačních souputníků Coltera Walla či Tylera Childerse a věřím, že Charles Wesley Godwin má před sebou dlouhou a zajímavou cestu. Bude mi potěšením jí sledovat a rozhodně ji doporučuji i vám. Žhavý kandidát na titul „debut roku“. A to je teprve duben…
Charles Wesley Godwin - Seneca
15.2.2019
Charles Wesley Godwin
http://www.charleswgodwin.com/
Steve Earle – Potlach pro kámoše
„Když se mě zeptáte na lidi, kteří nejvíc ovlivnili můj život a moji tvorbu, dostanete krátkou odpověď. Townes Van Zandt a Guy Clark. Byli to mí hrdinové, mé vzory a časem i moji velcí přátelé. Nebýt jich, psal a zpíval bych nejspíš úplně jiné písně a možná bych muziku vůbec nedělal.“ Americký písničkář Steve Earle se dnes sám stal žijícím klasikem a inspirací pro řadu mladých autorů a interpretů, ale na své hrdiny nikdy nezapomněl. V roce 2009 vydal úspěšnou desku Van Zandtových coverů s lakonickým názvem Townes a letos došlo na její pokračování, které nemohlo obdržet jiné jméno než neméně strohé Guy.
Se svým velkým vzorem a inspirátorem a již tehdy úspěšným autorem řady hitů Guyem Clarkem se Steve Earle poprvé potkal v roce 1974, hrál na baskytaru v jeho doprovodné kapele a svoje první demonahrávky natočil u Clarků v kuchyni za doprovodu syčení na pánvi se škvířící slaniny. Atmosféru venkovského srubu, ve kterém Guy Clark se svou ženou Susannou poskytovali azyl a útočiště hordě mladičkých, talentovaných budoucích písničkářských hvězd, nejlíp nasajete při sledování vynikajícího dokumentárního filmu Heartworn Highways . Nové Earlovo album Guy se nese v podobném duchu. Jako byste se přenesli v čase zpátky do druhé poloviny sedmdesátých let a ocitli se na slezině kamarádů, kteří si navzájem přehrávají písně jednoho z nich. Bohužel toho, který už tady s námi není (Guy Clark zemřel na rakovinu v roce 2016).
Jsou tady Earlovi dlouholetí doprovázeči a parťáci The Dukes, taky Emmylou Harris, Rodney Crowell či Jerry Jeff Walker a i když jsou uplynulé roky na jejich hlasech znát, Guyovy písně v jejich podání zní pořád stejně dobře, jako když byly zbrusu nové. Největší hity jako L.A.Freeway, Dublin Blues nebo Desperados Waiting For The Train pochopitelně nemohly spadnout pod stůl. Earlův tribut Guyi Clarkovi nepřináší nic zásadně nového nebo přelomového, ale kdyby vás poslech tohoto alba „pouze“ ponoukl k pátrání po originálních nahrávkách jednoho z největších amerických písničkářů všech dob, byla by mise splněna. A pak si možná zas někdy pustíte Earlova Guye. Jen tak. Pro radost.
Steve Earle – Guy
29.3.2019
New West
http://www.steveearle.com/
Poslouchejte: Z jukeboxu do playlistu 34 – Modlitba za americkej rokenrol
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 41 - Texasan na březích Mississippi
Playlist Z jukeboxu do playlistu 34 – Modlitba za americkej rokenrol
Florida Georgia Line, Jason Aldean – Can´t Hide Red
Aaron Lewis – It Keeps On Workin´
Randy Rogers Band – Crazy People
Payton Taylor – American Born
Charley Crockett – River Of Sorrow
Brooks & Dunn, LANCO – Mamma Don´t Get Dressed Up For Nothing
Creed Fisher – Up To No Good
Heath Sanders – Bloodline
Tom Russell – Small Engine Repair
Kyle Daniel – God Bless America (Damn Rock ´N Roll)
Son Volt – The Reason
Rebel Son – Dixie Line
Sam Outlaw – Love Is On A Roll
Playlist Honkytonk Jukebox 41 - Texasan na březích Mississippi
Dale Watson – The Dumb Song – CD Call Me Lucky
Dale Watson – Tupelo, Mississippi & 57 Fairlane
Dale Watson – David Buxkemper
Dale Watson – Run Away
Charles Wesley Godwin – Hardwood Floors – CD Seneca
Charles Wesley Godwin – (Windmill) Keep On Turning
Charles Wesley Godwin – Coal Country
Charles Wesley Godwin – Shrinks And Pills
Steve Earle – Desperados Waiting For A Train – CD Guy
Steve Earle – Rita Ballou
Steve Earle – Texas 1947
Steve Earle – Dublin Blues
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
