Zbraň zvaná blunderbuss, neb též trombón (podle hudebního nástroje), je našemu publiku známa díky svému charakteristickému rysu – trychtýřovitě rozšířenému ústí hlavně, od něhož je odvozeno i její české pojmenování. První kusy se objevují začátkem 16. století a jejich kariéra končí v odlehlých končinách planety v poslední třetině století 19., kdy je definitivně vytlačí dvouhlavňové a opakovací brokovnice. Poslední známé kusy byly dokonce zadovky – lámací lefošky, používající náboje s kolíčkovým zápalem.
Pro začátek jedna holandská klasika
Naládujte tam třeba ozubená kolečka!
Z dnešního hlediska jde vlastně o specifický druh brokovnice, tedy zbraně s hladkou hlavní a používající hromadnou střelu. To ale limitovalo účinný dostřel – na 10 – 15 metrů ještě vražedný oblak olova či (v nouzi) šrotu se ve vzdálenosti 50 metrů měnil v pouhou drobnou nepříjemnost. V rozporu s tradovanými pověstmi bylo trychtýřovitě rozšířené ústí hlavně zavedeno pro usnadnění nabíjení a nikoliv pro větší rozptyl. Vedlejším účinkem rozšířeného ústí byl nezanedbatelný psychologický efekt, zhusta ještě vylepšený výklopným bodákem, instalovaným na některé kusy.
Velmi pěkný kousek britského původu s nabijákem pod hlavní a výklopným bodákem na ní
Trombóny mohly být jak karabiny, tak pistole, všechny bývaly ale nabíjeny hromadnou střelou a výsledný dostřel rozptyl byl závislý na tom, co se do hlavně nasypalo. Při použití množství kulatých střel (broky, drobné pistolové střely) se choval jako klasická brokovnice. Čím méně byl tvar kousků náplně pravidelný a čím měly kousky menší hmotnost, tím větší byl rozptyl a kratší účinný dostřel.
Na přiloženém obrázku máme základní výběr „co dům dal“ – drobné hřeby, drcené sklo, hrst menších kulí (cca .45) a velké koule do vojenské pušky (cca.58), špatný by nebyl ani řetízek, ale bohužel nebyl skladem. Vše musí být v hlavni jištěno ucpávkami, u neolověné munice je vhodné vyrobit papírovou dutinku – kontejner o průměru o chlup menším než hlaveň a naplnit ji příslušným materiálem, aby nedošlo k poškození vývrtu. Pokud jde náhodou o kejhák, balením se nezdržujte!
Zbraně to byly nenáročné na munici, dalo se do nich naládovat prakticky cokoliv, co rozměrově nekolidovalo s ráží hlavně. Za napoleonských válek ve Španělsku z jednoho francouzského důstojníka dokonce chirurg vytahal mince upravené do formy ozubeného kolečka…
Zbraň pro hraničáře, psance i loupežníky
Zatímco civilní sektor a námořnictvo přijaly trombóny za své, neb jim malý dosah nevadil, běžné armády je pro krátký účinný dostřel příliš nepoužívaly, a pokud byly zavedeny jako armádní vzor, většinou tomu bylo u jednotek pro zvláštní účely, jako byly rakouské hraničářské jednotky na Balkáně, rakouští kyrysníci nebo Napoleonovi Mameluci, kteří svou barvitou uniformou inspirovali pozdější zakladatele různých dobrovolnických formací.
Napoleonovi Mameluci údajně u Slavkova
Nejznámějším uživatelem blunderbussu je v našich končinách rozhodně loupežník Rumcajs
U nás je trombón spojován hlavně s loupežníky a bandity. Nejznámějším uživate lem tohoto typu zbraně v našich končinách je poněkud paradoxně pohádkový loupežník Rumcajs. Od něj je odvozen i občas používaný druhý český název této svérázné zbraně – „rumcajska“. Trombóny byly ale prapůvodně zbraní obrannou a používaly se hlavně tam, kde střelec neměl pevnou půdu pod nohama a nevadil mu krátký účinný dostřel – na lodích, na vozech, v sedle, v nepřehledném terénu. I proto jsou vedle jiných zbraní trombóny na seznamu vybavení výpravy Lewise a Clarka.
Trombón a Louisianský Tygr. Smrtící kombinace.
Trombóny se tedy staly nezbytnou rekvizitou většiny filmů o pirátech i pohádek s loupežnickou tématikou. Mohou se ale občas objevit i ve westernech - třeba v letitých rumunských o Transylváncích. Na stránkách Rádia Dixie se mihly v reportáži z rekonstrukce bitvy z občanské války, kde se s nimi zdatně oháněli
Louisianští Tygři.
Specifickou kapitolou je výskyt trombónů v kreslených „Příbězích psaných střelným prachem“ od pana Tomana, které vycházely ve starých ABC nejprve na cca 1/3 strany, aby pak přerostly v regulérní celostránkové komiksy. Nejproslulejší z nich se staly příběhy puškaře Holého, který se nejprve stal pirátským kapitánem (Kapitán Karibského moře/Korzár poctivec) a následně se usadil v britských državách u Velkých jezer (Pán vlků).
Zbraně francouzského námořnictva – pistole a trombóny…
…a jedna britská klasika
Trychtýř vítězí
Po technické stránce se trombóny od běžné puškařské produkce své doby lišily prakticky jen tvarem hlavně. Používané systémy zámků odpovídaly dobovému standardu – za více než třísetletou existenci se na nich vystřídaly prakticky všechny systémy od doutnáku po perkusní. Mezi sebou se trombóny liší konstrukcí hlavně.
Trombón na lefošové náboje belgické výroby. Hlaveň je bronzová z jednoho kusu , ráže broková šestnáctka, 2. polovina. 19. století
Hlaveň i s trychtýřem může být z jednoho kusu, pak rozšíření může pozvolna začínat již v polovině nebo poslední třetině délky hlavně, nebo s klasickou rovnou hlavní s na konci našroubovaným trychtýřem, který může být i z jiného kovu. Takto v době zvýšené poptávky o trombóny modifikovali puškaři běžnou nabídku. Před pár lety jeden texaský server mezi různými starožitnostmi z Jihozápadu nabízel i dva dost poničené kousky s rovnými železnými hlavněmi a zdobenými mosaznými trychtýři.
Na snímku je zbraň z mexicko-amerického pohraničí – podle provedení patrně mexického či možná dokonce španělského původu. Na železné hlavni je naroubován bronzový trychtýř, pažba je takzvaného katalánského typu, charakteristickou pro Španělsko a jeho kolonie. 1. polovina 19. století, nelze ale vyloučit transformaci původně starší křesadlové zbraně.
Trombóny dnes
V současnosti lze s trochou štěstí sehnat spíše dekorační křesadlové trombóny z Indie (některé ovšem dokáží puškaři zprovoznit), nebo plně funkční perkusní od španělské firmy Ardesa – bohužel jen v malých rážích (.54). Osobně vlastním kus z produkce této firmy z poloviny 90. let v ráži .62. Můj exemplář vyniká nádherným dřevem – kresba ořechu se ale objevila až po odstranění dvoumilimetrové vrstvy barveného (snad lodního) laku. Konstrukce je bohužel poněkud nevšední, takže rozebrat ji pro čištění vyžaduje jistou opatrnost.
Perkusní trombón od od španělské firmy Ardesa - výrobek z poloviny 90. let v ráži .62
Zbraň patří k druhému typu (tedy má skládanou hlaveň), váhově odpovídá armádní pušce, k odpalu slouží šestky zápalky. Rozptyl běžných (4mm) broků se pohybuje v kruhu o průměru dva – tři metry na vzdálenost 20m, na 50m už je průměr kuželu kolem sedmi metrů a broky ještě dokáží udělat díry do papíru (čtyři terče 50/20 v metrových rozestupech). Sklo, drobné hřebíky a jiné nepravidelně tvarované kousky kovu mají na 10 m rozptyl cca 5x5 m.
Blunderbussy samozřejmě nemohli vynechat ani tvůrci počítačových her jako třeba Call Of Duty
Při použití nestandardní munice je tedy jediné bezpečné místo za trombónem. V případě CQB použití a ládování různým šrotem vražte do čištěného prostoru jen ústí zbraně a sami zůstaňte venku, nebo za rohem. Pro případné zájemce je v redakci k dispozici příloha pro uživatele ardesáckého produktu.
A takhle se téhle zběsilosti střílí. Působivé.
Jak ukazují zkušenosti, i tato více méně dekorativní a dnes už velmi zastaralá zbrojní technologie může v rukou věci znalého jedince stále dobře posloužit jako výmluvný argument například při obraně nemovitosti…
