No bullshit – pure music. To neplatí jenom pro běžné vysílání našeho internetového Rádia Dixie, kde byste matně hledali jalové moderátorské kecy a tuny vesměs přiblblých reklam. Týká se to (doufám) i první zahřívací hodiny Honkytonk Jukeboxu, která je i dnes ve znamení té nejžhavější a nejnovější americké muziky z oblasti kdesi mezi country, rockem a blues. A ví pámbů, mezi čím ještě...
James Carrothers – že by jeden z těch, kteří si dokážou obut boty starýho Waylona?
Do Evropy se na podzim chystají Blackberry Smoke. Wow! Do Zemí koruny české bohužel nezavítají, ale do Mnichova (17.10.) ani do Berlína (20.10.) to zas až tak daleko nemáme. Přemýšlení o tom, zda vyrazit na nejlepší současnou americkou country-blues-southern-ajánevímcoještě-rockovou kapelu, si můžete zpříjemnit jejich novou deskou Find A Light, ze které v dnešním Jukeboxu uslyšíte první singl.
Brothers Osborne – dva bráchové bourají country i rockové hitparády a jejich muzika potěší ucho progresivisty i staromilce.
Kompletní playlist celého pořadu najdete na konci tohoto článku, kromě singlu z nového alba Old Crow Medicine Show (poprvé od roku 2004 s elektrickou kytarou!) uslyšíte vesměs nová jména, ale muziku dělají stejně dobrou, ne-li lepší než ostřílení veteráni. Co třeba Lincoln Durham a jeho bažinné, temné blues hrané na kytaru z krabice od doutníků? Že neznáte? Tak poznáte...
Poslouchejte: Z jukeboxu do playlistu 20 – Rebelové a darebáci s dlouhými vlasy
A teď už vzhůru do trochu podrobnějšího objevování další nové muziky, která se v poslední době za Velkou louží urodila. Nové a bohužel i poslední řadové album macho country-rockové dvojice Montgomery Gentry je pravděpodobně tou nejlepší nahrávkou, kterou za svou sedmadvacetiletou kariéru tihle pánové vydali. Nadějně našlápnutý comeback zhatila tragická smrt Troye Gentryho při havárii vrtulníku. Nashvillská parta The Steel Woods míří svým debutem jak na fanoušky tvrdé country, tak řízného southern-rocku a nemám strach, že by po letos se loučících Lynyrd Skynyrd zbylo v téhle muzice prázdné místo. No a závěr obstará Dallas Moore – chlápek, kterému jeho drsňáckou outlaw image (na rozdíl od jiných) bez potíží věříte.
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 26 – Vyměním banjo za zesilovač. Velkej...
Montgomery Gentry – To nejlepší nakonec. Bohužel…
Eddie Montgomery a Troy Gentry to spolu táhli dlouhých sedmadvacet let. Jejich lidské i hudební přátelství vydrželo krušné začátky, obrážení malých barů a tančíren v rodném Kentucky, boj o první nahrávací smlouvu, nerozhodila je závrať z velkolepého úspěchu jejich první desky Tattoos & Scars (1999) ani nadšené statisícové davy na prvním velkém turné, kam je jako předskokany vzali slavní Brooks & Dunn. Jejich písně byly dravé, romantické, často plné testosteronu a buranského chlapáctví, místo v nich měla nezanedbatelná dávka amerického patriotismu i úcta k obyčejným lidem, kteří svoji každodenní tvrdou prací uskutečňují své sny, stejně jako pocta těm, které pro bezpečí své země neváhají nasadit i to nejcennější – své životy. Tradiční country postupy se v nich mísily s rockovým, či možná lépe southern-rockovým zvukem jako třeba na albu My Town (2002), na kterém hostovali i muzikanti z legendárního The Allman Brothers Bandu.
Zdolali vrcholky hitparád, prodali miliony desek a dokázali stát při sobě i v těžkých časech. Rozchod se společností Columbia, pokles prodejů desek, nezájem velkých rádií, rakovina, rozvod, bankrot i tragédie v rodině, nic z toho je nedokázalo rozdělit. Rok 2017 měl být rokem jejich velkého comebacku. Ale pak přišel pátek 8. září. Dva dny po ukončení prací na novém albu zahynul Troy Gentry při havárii helikoptéry. Po překonání šoku ze ztráty svého (téměř) bratra se Eddie Montgomery rozhodl jet dál.
Troy Gentry a Eddie Montgomery
„T-Roy by to tak určitě chtěl. Muzika byla u něj vždycky na prvním místě a jeho duch by mě pěkně nakopal prdel, kdybych se na všechno vykašlal.“ Bylo to správné rozhodnutí. Album Here´s To You je nejspíš nejlepší nahrávkou, kterou Troy s Eddiem kdy vydali. Šlape jak dobře seřízená véosmička, v pravý čas zpomalí do baladického tempa, aby vzápětí zase nažhavila elektrické kytary a bicí a pořádně přiložila pod kotel. Kickass rockin´ country jak řemen. Bez umělé hmoty, poctivá ocel a vysokooktanový benzín. Panebože, to jsi Troye tam nahoře vážně potřeboval právě teď???
Montgomery Gentry – Here´s To You
2.2.2018
Average Joe's Ent.
https://montgomerygentry.com/
The Steel Woods – Psanci z Biblického pásu
Když vyrůstáte ve stínu Blue Ridge Mountain a k tomu vám hrají Waylon, Willie a Led Zeppelin, není se čemu divit, že muzika, kterou s partou kámošů nahrajete na svou první desku, zní jako bluegrass. Akorát že místo banja jsou tam elektrické kytary vytočené na max. Nashvillská kapela The Steel Woods si ze žánrových škatulek dělá vyloženě srandu a aby hudebním kritikům i dojmologům (ku kterým počítám i svoji maličkost, na kritika se ani náhodou necítím) zamotala hlavu, ve výčtu svých hudebních zdrojů a inspirací uvedených na kapelním webu chybí snad jen rap, swing či hardcore. Jejich muzika je brutálně americká stejně jako Harley-Davidson, zapalovač Zippo nebo džíny od Strausse. I když se nejčastěji pohybují někde na pomezí outlaw country a jižanského rocku, v jejich písních můžete slyšet (alespoň v náznaku) téměř celou hudební historii USA za posledních padesát let.
Parta, jejímž hnacím motorem jsou zpěvák a hráč na foukací harmoniku Wes Bayliss a kytarista Jason „Rowdy“ Cope (dlouholetý spoluhráč Jamey Johnsona a Lindy Ortega), není ale jen jeden z dalších zajímavých pokusů o znovuvzkříšení muziky, se kterou kdysi dávno prorazili Lynyrd Skynyrd či Allmani. Jejich sound je hlubší, chutná po bahně z mississippské delty, organicky do něj zapadá třeba i předělávka blacksabbathovského fláku Hole In The Sky a přitom pořád na jazyku cítíte, že někde hluboko uvnitř je to vlastně country. Ovšem s pořádnou dávkou rokenrolu. Líbí se vám Blackberry Smoke? Pokud ano, The Steel Woods a jejich debut rozhodně nepřehlédněte.
The Steel Woods – Straw In The Wind
19.5.2017
Woods Music / Thirty Tigers
https://thesteelwoods.com/
Dallas Moore – Pan Honkytonk
Jsou psanci a psanci. Svou vymazlenou outlaw vizáží a siláckými slovy se pyšní každý druhý týpek, který se snaží prorazit na prvoligové nashvillské country scéně. Výsledek taky podle toho vypadá. Rozervané značkové džíny, účesy za sto babek, zrcadlové raybany a písničky o holkách, pickupech a galonech whiskey nevyhnutelně kloužou po povrchu opravdového života a působí jako nevěrohodná karikatura sebe sama, bez ohledu na to, jak hodně nahlas vytočíte zvuk elektrických kytar a bicích a už vůbec nezáleží na tom, kolik prachů naleje velké vydavatelství do propagace podobných projektů.
Cincinnatský rodák Dallas Moore je na opačné straně řeky. To, co je pro jiné marketingová póza, je pro něj „obyčejná“ realita. Být outlaw pro něj znamená především svobodu. Dělat si věci po svém, bez kompromisů, tak jak to přirozeně cítí a stát si za tím vším pevně jako skála. Muziku píše a hraje už přes dvacet let, za tu dobu nahrál sedm desek (včetně letošní novinky) a na pódiu už se za tu dobu potkal skoro s každým, kdo v muzice mezi country a rockem aspoň trochu něco znamená. Aby taky ne, když dokáže udělat přes 300 show ročně. Ďábel…
Ovšem ani desítky tisíc nadšených fanoušků, ani ocenění jako outlaw kapela roku na Ameripolitan Music Awards 2017 nejsou tím, co by přineslo nějaký výrazný celoamerický a celoplošný sukces. Nakonec i ty bankovky navíc by se určitě hodily, komu taky ne. Nové album Mr.Honky Tonk by to mohlo změnit.
Lví podíl na tom má (samozřejmě kromě hlavního protagonisty jakožto frontmana a autora písní) producent Dean Miller, syn slavné country star Rogera Millera a člověk, který dokázal vymáčknout to nejlepší i z takových divochů jako George Jones či Hank III. Pro nahrávání Miller postavil kapelu z uznávaných nashvillských studiových profíků včetně legendárního foukačkáře Mickey Raphaela (Willie Nelson, Waylon Jennings, Chris Stapleton) a z původně plánovaného EP společně vytvořili regulérní velkou desku, u které pak logicky nepřekvapí, že hraje jak řemen, líp než většina Moorových dosavadních nahrávek. A o čem to celé je? To přesně vystihuje její název.
Tohle video je sice trochu starší, ale podstatu Dallase Moora a jeho muziku vystihuje dokonale. Ten chlap to prostě tak má a kašle na to, co si kdo o něm myslí.
Mr.Honky Tonk je přesně to, co byste čekali. Písně z tančírny s místy prošlapanou dřevěnou podlahou, barem zaplněným lahvemi od piva Lone Star a panáky Jacka či Jima, kulečníkovými stoly, nějakým tím jednorukým banditou a především po okraj natřískanou lidmi. Tihle chlapi a ženský celej tejden tvrdě makaj a teď sem přišli urazit pár kousků, zatancovat si, pokecat, možná sbalit fajn společnost na dnešní noc a když na to přijde, třeba i rozdat nějakou tu ránu ve rvačce, která pozdě po půlnoci může kdykoliv vypuknout. Žijeme si tu po svým a jestli máte něco proti, tak si trhněte. Lepší soundtrack než muziku Dallase Moora k tomuhle filmu nenajdete. Za Honkytonk Jukebox jednoznačně palec nahoru!
Dallas Moore – Mr.Honky Tonk
2.3.2018
Sol Records
http://www.dallasmoore.com/
Playlist Z jukeboxu do playlistu 20 – Rebelové a darebáci s dlouhými vlasy
Matt Tanner – Renegade, Rebels And Rogues
Blackberry Smoke – Best Seat In The House
Kolby Cooper – Every Single Kiss
Old Crow Medicine Show – Dixie Avenue
Brandon Jenkins – Tail Lights In A Boomtown
John Moreland – Ain´t We Good
James Carothers – Colt 45
Brothers Osborne – Shoot Me Straight
Mike And The Moonpies – We´re Gone
Lincoln Durham – Heaven
Joe Stamm Band – Midwest Girl
The Vegabonds – Long Hair Country Boy
Playlist Honkytonk Jukebox 26 - Vyměním banjo za zesilovač. Velkej...
Montgomery Gentry – Shotgun Wedding
Montgomery Gentry – Drive On Home
Montgomery Gentry – Get Down South
Montgomery Gentry – Drink Along Song
The Steel Woods – Hole In The Sky
The Steel Woods – Della Jane´s Heart
The Steel Woods – Straw In The Wind
The Steel Woods – Whatever Means To You
Dallas Moore – Somewhere Between Bridges
Dallas Moore – Shoot Out The Lights
Dallas Moore – Texahio
Dallas Moore – Killing Me Nice And Slow
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
