V posledním čtvrtletí letošního roku už snad najedeme v Honkytonk Jukeboxu na pravidelný rytmus. Takže každý první čtvrtek v měsíci premiéra, o týden později v úterý repríza (oboje od osmi večer, v podobě dvouhodinového bloku) a další týden ve středu dopoledne druhá repríza úvodní hodinovky. A samozřejmě kdykoliv můžete poslouchat ze záznamu z našeho podcastového archívu, stejně jako všechny naše starší pořady.
V bahně je veselo. I tyhle řepáky uslyšíte v první hodině dnešního Jukeboxu
První hodinu každého Honkytonk Jukeboxu povětšinou věnuji mnohdy nesourodé, ale o to (doufám) zajímavější směsici songů, které mají společné jedno – skončily v běžném playlistu našeho internetového Rádia Dixie. Proto se taky tahle hodinka obvykle jmenuje Z jukeboxu do playlistu. Lepší název mě bohužel doposud nenapadnul. Dnes to bude platit na 100%, protože songy, které uslyšíte, vybíral přímo náš hudební dramaturg Petr Jirásek v rámci průběžného doplňování naší hudební knihovny. Uslyšíte vesměs kapely a interprety, jejichž jména vám nejspíš nic neřeknou, ale o to větší překvápko to pro vás bude.
V Texasu to pořád žije. Čert vzal Nashville, vzhůru na Západ!
Poslouchejte: Z jukeboxu do playlistu 14 – Pod kotel přikládá Petr Jirásek
Slovu „recenze“ bych se v případě obsahu druhé hodiny dnešního vysílání raději vyhnul. Líbí se mi spíš pojem „hudební dojmologie“, kterýmžto se dá snadněji zamaskovat fakt, že hudebního vzdělání a desítek let praxe nemaje, slyším a píšu tak, jak mi uši a zobák narostly. Jako vždy se i dnes podíváme na trojici nových desek, které by posluchač Rádia Dixie neměl v záplavě hudebních novinek určitě přehlédnout.
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 19 - Pod kapotou bublá blues
The Road Hammers – Z reality show na vrchol hitparád
Kapela The Road Hammers vznikla v roce 2004 původně jako bokovka zpěváka a kytaristy Jasona McCoye, který v té době už patřil mezi špičku kanadské country muziky. „Chtěl jsem prostě udělat koncepční album s truckerskou muzikou. Znáte to – obrovský auťáky, nekonečný dálnice, tvrdá práce a příběhy, který jsou s tím vším spojený“, říká o té době McCoy. Ale k tomu byla potřeba kapela. A kde ji vzít? Jason to pojal originálně a využil k tomu televizní reality show, takže vznik kapely mohli diváci sledovat takřka v přímém přenosu. Prvním klipem a singlem kapely byl logicky remake klasického hitu Convoy a pak už to jelo jak nějaká z těch osmnáctikolových oblud. Klíčem k úspěchu byl především správně namíchaný koktejl tradiční country s rockovým feelingem, o kterém kdosi z recenzentů napsal, že to zní, jako by se na společném pódiu potkali Charlie Daniels a Motörhead.
Té pravé southern-country-rockové atmosféry jsou desky i klipy Road Hammers plné až po okraj a na rozdíl o některých jiných chladně profesionálních a komerčně úspěšných projektů současné nashvillské prvoligové scény mám z muziky téhle kanadské party pocit, že to všechno neberou zas až tak úplně vážně a ta špetka úsměvného nadhledu je určitě ku prospěchu věci. A jaké je nové album nejúspěšnější současné kanadské country kapely? Určitě o dost víc rockovější a modernější než těch pět předchozích, v textech víc osobnější a lyričtější, ale o obvyklou dávku chlapáckého tvrďáctví, zabahněných pickupů a divokých mejdanových historek ochuzeni rozhodně nebudete. Do playlistu našeho internetového rádia ideální. A tip na hit? Určitě zkuste funkující titulní track, baladickou Crazy About You, bahenní hymnus Down And Dirty nebo One Horse Town s hostujícím Timem Hicksem.
The Road Hammers – Squeeze
12.5.2017
Airstrip Music
http://theroadhammers.com/
Kenny Wayne Sheperd Band – Blues bublá pod povrchem
Představovat fenomenálního kytaristu Kenny Wayne Sheperda bluesovým fanouškům je nošením dříví do lesa, obzvláště když jsme ho měli několikrát možnost vidět a slyšet naživo i u nás doma. Pro běžného posluchače Rádia Dixie snad postačí informace, že podrobný článek z pera Ondřeje Bezra, který mapuje hudební dráhu tohoto zázračného louisianského bluesového dítěte, obdivovatele a následovníka legendárního Stevie Ray Vaughana a člověka, který dokázal blues protlačit i do 21.století, najdete na našem webu.
Letošního Kennyho novinka skvěle potvrzuje teorii o tom, že blues je v americké muzice vlastně úplně všude, i tam, kde vlastně skoro není ani slyšet. Díky tomu je deska Lay It On Down s příjemným pocitem stravitelná i pro posluchače, který přeci jen není žádný ortodoxní bluesový nadšenec. Slyšíte tady country, gospel, temné jižanské bažinné zvuky, neilyoungovský folk-rock, místy bych se nebál ani slova pop, ale vůbec vám to nevadí. A proč taky, vždyť blues je přítomno v každém z 11 tracků této postaru, analogově nahrávané novinky. Občas jen tak pobublává pod povrchem, někdy vyhřezne ven v podobě pokaždé jinak barevného sóla či riffu, ale podvědomě ho tam cítíte pořád. Spousta různých chutí a jedno společné modré koření – toť recept na moderní blues-rockovou muziku v podání opravdových mistrů, kterými Kenny Wayne Sheperd a muzikanti z jeho Bandu bezesporu jsou.
Kenny Wayne Sheperd Band – Lay It On Down
4.8.2017
Concord Records
http://www.kennywayneshepherd.net/
Jason Isbell And 400 Unit – Střízlivá poetika všedního dne
Přiznám se bez mučení. Sólová dráha dnes osmatřicetiletého rodáka z pomezí Alabamy a Tennessee Jasona Isbella mě nikdy nijak zvlášť neuchvátila. Radši si pustím některou z písní alternativně country-rockových Drive-By Truckers, u kterých v letech 2001 až 2007 doplnil do trojice jejich kytarovou armádu a autorsky se podílel na velké části jejich repertoáru. Isbellovy sólové desky, bez ohledu na to, kolik ocenění získaly (ano, i Grammy za album Something More Than Free), mi vždycky připadaly poněkud, ehmm, no řeknu to narovinu – ukňourané. Ale na každé se našlo pár odpíchnutějších tracků, které mi padly do ucha, a říkal jsem si: „Jo, takhle kdyby hrála celá deska“.
Na letošní novince mi Jason Isbell udělal radost a se svou doprovodnou kapelou 400 Unit lehce přitvrdili, zrychlili a je to ono. I celkové vyznění písní je zaplaťpámbů podstatně optimističtější než doposud. Isbell se zdá se definitivně dokázal vítězně poprat se svými alkoholickými i jinými démony a s čistou hlavou je svět amerického maloměsta a venkova přeci jen méně depresivní a zašedlý. Pořád existují láska, přátelství, rodina a hudba. A to není málo.
Jason Isbell je označován za jednoho z nejtalentovanějších amerických písničkářů a když pomineme kupříkladu poněkud prvoplánovou protitrumpovskou agitku White Man´s World a zaposloucháme se do dueta s jeho manželkou Amandou Shires If We Were Vampires, do svižně rockujících kousků jako Hope The Righ Road nebo Cumberland Gap nebo prosluněné vzpomínky na rodinné muzicírování na zadní verandě Something To Love, musíme tomuto tvrzení odborné kritiky i tisícovek nadšených fanoušků dát s potěšením zapravdu.
Jason Isbell And 400 Unit – The Nashville Sound
16.6.2017
Southeastern Records
http://www.jasonisbell.com/
Playlist Z jukeboxu do playlistu 14 – Pod kotel přikládá Petr Jirásek
Graveyard BBQ – Watch City Blues
Scooter Brown Band feat. Charlie Daniels – American Son
Corey Stevens – Red, White And Blues
Tyler Jakes – Off The Track
Frank Foster – Come On Over
The Warhorses – I Drink Whiskey
Logan Mize – All This Night Needs
Cody Cooke And The Bayou Outlaws – Set It Off
Pierce Edens – Montana
The Mighty Bosscats – Mary Jane
Dolly Shine – Her Name Was Trouble
The Drugstore Gypsies – Runnin´ To
Playlist Honkytonk Jukebox 19 - Pod kapotou bublá blues
The Road Hammers – Crazy About You
The Road Hammers – The Squeeze
The Road Hammers – Down And Dirty
The Road Hammers – Easy Rider
The Road Hammers feat. Tim Hicks – One Horse Town
Kenny Wayne Sheperd Band – Lay It On Down
Kenny Wayne Sheperd Band – She´s $$$
Kenny Wayne Sheperd Band – Louisiana Rain
Kenny Wayne Sheperd Band – Ride Of Your Life
Jason Isbell And 400 Unit – Cumberland Gap
Jason Isbell And 400 Unit – Tupelo
Jason Isbell And 400 Unit – Hope The High Road
Jason Isbell And 400 Unit – Something To Love
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
