Dnes se ve stručnosti projdeme historií stylu, který snad ani nelze přesně definovat. V případě alt-country můžeme totiž mnohem lépe popsat, čím není, než čím přesně je. V druhé polovině osmdesátých let se na pomezí country, folku, rocku a punku začaly objevovat skupiny a muzikanti, se kterými si hudební kritici nevěděli moc rady. Hráli sice country, ale takové nějaké divné...
The Byrds
Byly zkrátka doby, kdy to, čemu dnes říkáme alt-country, prostě neexistovalo. Představa, že by country umělec sám sebe postavil zcela mimo hlavní proud žánru, se zdála být naprosto absurdní. Přestože se řada muzikantů snažila country inovovat, experimentovat a přinášet nová témata do textů (scéna v Bakersfieldu, rockeři okolo The Byrds, hnutí Outlaws, Neil Young ve svých countryových obdobích), nikdo z nich se úmyslně nestavěl do opozice vůči Nashvillu. Postupné přijímání jejich muziky a infiltrování do mainstreamu pak přijímali zpravidla s povděkem a zadostiučiněním.
The Jayhawks
Situace se ale koncem osmdesátých let začala postupně měnit. Objevili se muzikanti, kterým byl countryový mainstream zcela ukradený. A ač byla jejich muzika postavena na moderním country, chtěli ji dělat po svém a bylo jim úplně jedno, co tomu budou v nějakém Nashvillu říkat. Jednodušeně řečeno, byli odhodláni jít vlastní cestou za svojí vizí. Například Jayhawks, kapela založená v roce 1985 v minnesotském Minneapolisu, vycházela z tradičních The Louvin Brothers, výrazně ji ale ovlivnili Gram Parsons a hodně také Dylanova deska Nashville Skyline. Jayhawks dnes patří mezi americké hudební legendy, mají na kontě řadu úspěšných alb, ale patrně nejzásadnější položkou jejich diskografie je ta třetí – Hollywood Town Hall, deska, která v době svého vzniku pomáhala definovat samotný žánr alt-country.
Uncle Tupelo
Dalším stylotvorným uskupením byla skupina Uncle Tupelo, jejíž jádro tvořili Jay Farrar a Jeff Tweedy, dva výrazní písničkáři. Na vysoké škole spolu měli punkovou kapelu, ale o sedmaosmdesátém, když zakládali Uncle Tupelo, už byli orientováni na country. Skupina vydržela pohromadě jen pár let, nedlouho po vydání skvělého alba Anodyne (1993) se rozpadla a kroky Farrara a Tweedyho se vydaly různými směry. Skoro by se chtělo poznamenat bohužel, ale následné projekty obou zmiňovaných pánů byly a jsou natolik pozoruhodné, že rozpadu Uncle Tupela nakonec nemusíme vůbec litovat.
Son Volt
Kapela Son Volt, vedená zpěvákem, kytaristou a skladatelem Jayem Farrarem, se stala hned po svém založení (Chicago, Illinois, 1994) jednou z předních kapel v alternativní country komunitě. Son Volt debutovali v roce 1995 dodnes nepřekonanou deskou Trace. Výrazné vokály, kytara ovlivněná Neilem Youngem, lyrické texty, nostalgicky komentující měnící se americkou krajinu přinesly kapele přízeň kritiků i řadu věrných příznivců.
Wilco
V témže roce (1994) představil nový projekt Wilco i Jeff Tweedy. A i když se tato mnoha cenami ověnčená skupina postupně posouvala spíše do sféry indie rocku, ve svých počátcích byla vlastně přímým pokračováním Uncle Tupela (Tweedyho do Wilca následovali i další spoluhráči). První album A. M. bylo přijato ještě poněkud rozpačitě, ale hned to následující Being There byla trefa do černého. Tweedy se stal ambicióznějším skladatelem a začal objevovat témata a hudební postupy, o kterých dříve ani neuvažoval. Své druhé album (přesněji dvojalbum se stopáží 77 minut) připravilo Wilco během pouhého roku a potvrdilo, že dokáže oslovit i alternativní rockové publikum.
Steve Earle
Písničkář Steve Earle byl ve svých počátcích značně ovlivněn partou okolo Guy Clarka a Townese Van Zandta. V Earlově rozsáhlé diskografii nalezneme alba folková, rocková, ryze countryová, bluegrassová, vždy ale výrazně ovlivněná jeho hudebním názorem a postoji. A protože Steve Earle dělal muziku vždy jen tak, jak to právě cítil, zcela po právu si tak zaslouží místo mezi osobnostmi alt-country.
Lucinda Williams
K zásadním osobnostem alt-country bývá často řazena písničkářka Lucinda Williams a její album Car Wheels on Gravel Road (1998) rozhodně náleží mezi nejdůležitější alba žánru. Na nahrávkách se podíleli Steve Earle, Emmylou Harris i řada muzikantů patřících (z dnešního pohledu) spíše do sféry americany (mj. Buddy Miller, Jim Lauderdale). Album je pozoruhodné nejen muzikou, ale i texty a zpracovanými tématy a najdeme ho i v žebříčcích nejlepších alb rockové historie.
Kdybyste si náhodou položili otázku, jak je možné, že vysílání našeho internetového Radia Dixie není zaplevelené žádnou reklamou, odpověď je prostá. Financujeme to všechno ze zisku našeho vidláckého eshopu DixieGear.cz. Tak si tam zkuste taky něco vybrat a díky za vaše objednávky!
Emmylou Harris
Do žánru alt-country velice výrazně zasáhla v jeho počáteční fázi také již zmiňovaná Emmylou Harris. Její albový počin Wrecking Ball (1995) dodnes nepřestává překvapovat geniálním zpracováním neobvykle různorodého hudebního materiálu. Mezi autory písní nalezneme například Neila Younga, Steve Earla, Boba Dylana, Lucindu Williams, Gillian Welch, ale také Jimiho Hendrixe a Daniela Lanoise, producenta desky (spolupracoval také s U2, Peterem Gabrielem, Bobem Dylanem), který vše dotáhl k naprosté dokonalosti.
Emmylou Harris vstoupila do alt-countryové komunity poněkud nečekaně, ale výsledek byl natolik povedený a úspěšný, že i několik jejích následujících desek se neslo v podobném duchu. Na album Red Dirt Girl (2000) si Emmylou sice napsala většinu písní sama, podpořit do studia ji ale přišlo mnoho jejích hudebních kolegů: Bruce Springsteen, Buddy Miller, Patty Griffin či Dave Matthews.
Natolik pozoruhodná a jedinečná countryová alternativa se zrodila v devadesátých letech v Denveru v Coloradu, že si vysloužila i samostatné označení – gothic country (někdy se v této souvislosti používá termín Denver sound nebo také dark country). K nejvýraznějším představitelům nového stylu patřily skupiny Slim Cessna’s Auto Club a 16 Horsepower.
Slim Cessna’s Auto Club
Slim Cessna’s Auto Club hraje v podstatě něco jako country-punkové gospely. O téhle partě asi netřeba se příliš rozepisovat – několikrát se objevili i u nás a potvrdili pověst výtečné koncertní kapely. Roli kazatele přestavuje Slim Cessna, vytáhlý vousatý chlapík se zlatým zubem a velkým bílým kloboukem. Skupina vydala své eponymní debutové album již v roce 1995, nicméně později desku přepracovala a znovu vydala v říjnu 2001. So I said, Lucifer you piece of shit
I should kick your ass right where you sit...
My mother cries because of you.
(Last Song About Satan)
16 Horsepower
Druhá kapela z Denveru, 16 Horsepower, sice v Česku nikdy nehrála, ale její přímý následovník Wovenhand je u nás dobře známý. Charismatický frontman David Eugene Edwards v textech často využívá náboženské obrazy, které se zabývají konflikty, proviněním, trestem i vykoupením. Hudební složka 16 Horsepower vycházela z alternativního rocku, ale postupně vstřebala prvky folku, bluegrassu, gospelu i apalačské muziky.
The Handsome Family
Další kapelou řazenou ke gothic country jsou The Handsome Family. Manželé Brett a Rennie Sparks skupinu založili v devadesátých letech v Chicagu. Přestože mají na kontě deset výtečných řadových alb a jako hosté s nimi vystupovali například Jeff Tweedy či houslista a písničkář Andrew Bird, do širšího povědomí pronikli až v roce 2014. Stačilo, aby píseň Far Away from Any Road z alba Singing Bones (z roku 2003) byla vybrána jako ústřední hudba pro seriál HBO True Detective, a skupina rázem získala příznivců víc, než měla kdykoli předtím.
Neko Case
Vyjádřit v několika větách osudy a veškeré hudební aktivity písničkářky Neko Case je prakticky nemožné. Narodila se v roce 1970 ve Virginii rodičům ukrajinského původu. Na hudební scénu vstoupila v devadesátých letech. I když byla a je členkou hned několika hudebních seskupení (folkové The Corn Sisters, indie rockoví The New Pornographers, sešlost písničkářek case/lang/veirs), nejpodstatnější jsou její sólové aktivity. K neoceňovanějším albům patří Fox Confessor Brings the Flood z roku 2006 plné místy značně surreralistických textů a obrazů. Za zmínku stojí jména hudebníků, kteří její písně doprovázeli: členové kapel Sadies a Calexico, dále Garth Hudson z The Bandu nebo Howe Gelb ze skupiny Giant Sand. Deska obsahuje i zásadní autobiografickou skladbu Hold On, Hold On.
Hank Williams III
Ve výčtu osobností alt-country nemůže pochopitelně chybět ten, jehož píseň Country Heroes pravidelně otvírá náš pořad – Hank Williams III. Necháme-li stranou metalové aktivity věčného rebela Hanka třetího (kapely Assjack a Arson Anthem), musíme konstatovat, že jeho country, byť hrané velmi živelně a doslova nabité energií, není zas až tak vzdálené od muziky dědečka Hanka Williamse Sr. Je to trochu paradox, ale ti, kteří jsou v současnosti po hudební stránce k muzice legendárního countrymana nejblíž, bývají zpravidla zařazování právě do škatulky alt-country. Což platí třeba i pro kámoše Hanka III – Wayne Hancocka.
Dvojabum Straight to Hell vyšlo v březnu 2006 na Bruc Records (Curb Records jakoby chtěli zakrýt svůj podíl na albu). První CD obsahovalo písně s prvky tradiční country výrazně ovlivněné psaneckými postoji Hanka III, zatímco druhý disk tvoří jeden song a dvaačtyřicet minut trvající prapodivná skladba Hanka III a Wayne Hancocka – no prostě alternativa jako řemen.
Well some say I'm not country
And that's just fine with me
'Cause I don't wanna be country
With some faggot looking over at me
They say that I'm ill-mannered
That I'm gonna self-destruct
But if you know what I'm thinkin'
You'll know that pop country really sucks
(Dick in Dixie)
Old 97’s
K alt-country nezřídka konvertovali punkáči, snažící se hrát prokomponovanější a hudebně náročnější skladby. Ve většině případů ale zároveň jejich muzika poněkud zkrotla a jen málokdo by tušil, s čím kdysi začínali. To ale rozhodně neplatí pro skupinu Old 97’s vzniklé okolo kytaristy, zpěváka a autora většiny repertoáru Rhetta Millera. V nezměněné sestavě fungují už od roku 1993, kdy se dali dohromady v jednom baru v texaském Dallasu. V devadesátkách patřili k pionýrům alt-country a z punkové energie dodnes neubrali ani kousíček. Rhett Miller často označuje produkci Old 97’s jako „loud folk“.
Lydia Loveless
Lydia Loveless se narodila jako Lydia Ankrom v Columbusu (Ohio) v roce 1990. Je tedy o generaci mladší než alt-countryoví hrdinové, o nichž byla do této chvíle řeč. Už jako holka si zamilovala Hanka III a veškerou punkem říznutou country. Ve třinácti hrála na baskytaru spolu s tátou a sestrami v kapele Carson Drew. V jedenadvaceti jí vyšlo u Bloodshot Records album Indestructible Machine, s vlastními songy o frustraci z rodného města, chlastu, depresích, ale obsahující i vtipnou píseň o stalkerovi, který se označoval jako Steve Earle. Dnes už má Lydia Loveless na svém kontě čtyři výtečná alba a z punkem říznuté alt-country neustoupila ani o píď.
The Felice Brothers
The Felice Brothers dali dohromady tři bratři – Ian, James a Simone. Začínali muzicírováním na stanici newyorkské podzemky, v roce 2006 nahráli první desku a krůček po krůčku získávali fanoušky a uznání kritiků. Jejich zemité country s tahací harmonikou a naléhavými vokály lehce inspirované Dylanem a Prinem nešlo prostě přeslechnout. V roce 2008 si už zahráli na legendárním folkovém festivalu v Newportu, kde celý set odehráli při výpadku elektřiny s obrovským úspěchem akusticky. Dnes už mají na kontě devět studiových alb. Singly, které předznamenávají chystanou novinku From Dreams to Dust (vyjde v září), naznačují, že by se mohlo jednat o jeden z nejzajímavějších počinů roku v oblasti americany a nebudou chybět v nejbližším vydání Americana Expressu.
Přestože se do dnešního dílu zaměřeného na počátky alt-country vešlo celkem 16 kapel a muzikantů, na mnohé neméně významné se nedostalo. Někteří byli alespoň zmíněni (Giant Sand, Calexico, Wayne Hancock, k.d. lang), další (Ryan Adams, Whiskeytown, Freakwater, Lyle Lovett, Robbie Fulks, The Waco Brothers,…) ale přišli zcela zkrátka. Určitě tedy bude nanejvýše vhodné, se k žánru, který u nás bývá často označován jako „divnokántry“, zase někdy vrátit.
Playlist:
The Byrds – You Ain’t Goin’ Nowhere (1968)
Jayhawks – Martin’s Song (1992)
Uncle Tupelo – New Madrid (1993)
Son Volt – Windfalls (1995)
Wilco – Forget the Flowers (1996)
Steve Earle – Feel Alright (1996)
Lucinda Williams – Drunken Angel (1998)
Emmylou Harris – Red Dirt Girl (2000)
Slim Cessna’s Auto Club – Last Song About Satan (2000)
16 Horsepower – Alone and Forsaken (2002)
Handsome Family – Far from Any Road (2003)
Neko Case – Hold On, Hold On (2006)
Hank Williams III – Dick in Dixie (2006)
Old 97’s – Champaign, Illinois (2010)
Lydia Loveless – Bad Way to Go (2011)
The Felice Brothers – T for Texas (2007)
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
