Slick Chick: Průzkumné letouny RF-100 Super Sabre nad Československem

Letoun North American F-100 Super Sabre bývá mnohdy opomíjen, přestože svého času šlo o jeden z hlavních typů stíhaček US Air Force a na počátku vietnamské války patřil mezi „tažné koně“. Kromě bojů se vzdušnými cíli zvládal také bombardování a průzkum, k čemuž vzniklo speciální, tehdy přísně utajované provedení RF-100A. Utajování pramenilo z toho, že se tyhle stroje pohybovaly i nad zeměmi východního bloku. Třikrát narušily i československý vzdušný prostor a pořádně potrápily zdejší protivzdušnou obranu.

Letoun F-100 Super Sabre (na snímku čtveřice strojů F-100C) představoval svého času jeden z nejdůležitějších typů US Air Force

Počáteční problémy „Stovky“

Už začátkem 50. let, kdy si stíhač F-86 Sabre získával „ostruhy“ v korejské válce, zahájil jeho výrobce, podnik North American, program komplexní evoluce, jejímž výsledkem se mělo stát letadlo schopné dosáhnout u země nadzvukové rychlosti. V červenci 1951 byla zástupcům US Air Force představena maketa, v listopadu téhož roku dostal letoun název F-100, v lednu 1952 si letectvo objednalo dva prototypy a v únoru první sériové letouny. 

Prototyp YF-100 Super Sabre poprvé vyzkoušel svá křídla v letu 25. května 1953

Projekt postupoval rychle a již 25. května 1953 odstartoval první prototyp YF-100, k němuž se v říjnu 1953 přidal druhý prototyp a záhy nato i první sériový F-100A Super Sabre. Zkoušky prokázaly, že letoun nabízí výborné výkony hlavně z hlediska rychlosti, jelikož proudový motor Pratt & Whitney J57-P-7 s max. tahem 71 kN jej mohl dostat na téměř 1400 km/h (Mach 1,3), ale současně se projevily problémy se stabilitou. Rovněž ovladatelnost v některých režimech byla dosti problematická a už to vypadalo, že projekt „Super Šavle“ bude zastaven, jenže s problémy se tehdy potýkal též stíhací bombardér F-105 Thunderchief, takže letectvo se rozhodlo, že musí letouny F-100A co nejrychleji zařadit do služby. 

Palubní deska nadzvukového stíhacího letadla North American F-100 Super Sabre dokazuje, že šlo o letoun z klasické „budíkové“ éry

Oficiálně se tak stalo 27. září 1954 u 479. stíhacího křídla, avšak první měsíce služby provázela řada nehod. „Hun“ (zkratka z „Hundred“, tzn. „Stovka“), jak se nové stíhačce říkalo, zůstal kontroverzním strojem, který někteří zkušení piloti hodně chválili, zatímco jiní si ho příliš neoblíbili. Jeho rozpornou pověst ukázalo i nasazení ve Vietnamu, kde „Stovky“ létaly od roku 1961. Dne 4. dubna 1965 si kapitán Donald W. Kilgus na stroji F-100 připsal první americké vzdušné vítězství v tomto konfliktu, kde byl F-100 na počátku „tažným koněm“, než jej postupně nahradily typy F-105 a F-4.

Stíhací bombardér F-100D Super Sabre shazuje brzděnou bombu Mk 82 Snakeye

Bojové nasazení ve Vietnamu

Ačkoli byl F-100 původně navržen jako stíhačka, v „Namu“ se uplatnil především jako stíhací bombardér. Jeho výborné výkony v malých výškách totiž vedly k požadavku, aby byl upraven do varianty schopné napadat pozemní cíle. Tak roku 1954 vznikla verze F-100C, která dostala výkonnější motor J57-P-21 a mohla používat různé typy konvenčních i jaderných bomb a také protiletadlové střely AIM-9 Sidewinder. Nejvíce se ale uplatnila verze F-100D, která obdržela modernizovanou avioniku a následně i schopnost vypouštět protizemní řízené rakety AGM-12 Bullpup. Kromě čtveřice 20mm kanonů M39A1 mohla nosit přes tři tuny zbraní na vzdálenost přes 570 km. 

F-100 Super Sabre (na snímku stíhací bombardér varianty F-100D) byl takříkajíc „tažným koněm“ USAF v první fázi vietnamské války

Do boje se kupodivu dostala též dvoumístná (původně cvičná) verze F-100F, jež zajišťovala mj. navádění útoků či průzkum. Stala se také prvním speciálním letadlem pro mise „Wild Weasel“ proti nepřátelským radarům, pro což získala schopnost vypouštět řízené rakety AGM-45 Shrike. „Stovky“ ve Vietnamu odlétaly 360 283 bojových misí, a to za cenu ztracení 242 strojů (žádný nebyl zničen ve vzdušném souboji, ztráty šly především na vrub vietnamské protivzdušné obrany a nehod). 

Stíhačky F-100 Super Sabre kdysi používal rovněž akrobatický tým Thunderbirds

Vedle toho bojovaly F-100 také ve službách Francie v Alžírsku a v letectvu Turecka během invaze na Kypr v roce 1974. Provozoval je i Tchaj-wan a Dánsko, ovšem navzdory snahám Ameriky se nepodařilo najít další zákazníky, ačkoliv dosti nadějně to vypadalo mj. s Izraelem či Japonskem. 

Letoun F-100 Super Sabre je pořád vděčným námětem pro výrobce modelů, avšak variantu RF-100A jako „krabičku“ nikdo nenabízí

Americké letectvo vyřadilo F-100 roku 1961, avšak již v roce následujícím je kvůli zvýšenému mezinárodnímu napětí opět povolalo do výzbroje, kde vydržely až do roku 1970. Letadla Super Sabre variant F-100C a F-100D v období 1956–1968 používal také akrobatický tým amerického letectva Thunderbirds. Většina vyřazených letounů F-100 pak byla konvertována na cvičné terče QF-100.

Vystoupení skupiny Thunderbirds z doby, kdy provozovala letouny F-100

Pokud jste to ještě nezaregistrovali, tak v našem ehopu DixieGear jsou teď "letadlová" trika v akci za pouhých 260 Kč. Je to doprodej, takže doporučujeme neváhat, sem tam už některé vleikosti začínají docházet...

Zrození průzkumné varianty

V rámci vývoje a nasazení „Stovky“ ovšem zbývá pohovořit ještě o jedné verzi, a to zřejmě té technicky nejzajímavější a zcela určitě i nejvíce utajované. Právě v době, kdy začínala sériová produkce nové stíhačky, vznikla urgentní potřeba nasadit rychlý fotoprůzkumný stroj, který se dostane za „železnou oponu“ a prověří, v jakém stavu se nacházejí ozbrojené síly SSSR a jeho evropských satelitů. Výborné rychlostní i výškové vlastnosti nabízející „Hun“ se tak jevil jako ideální platforma, letectvo však spěchalo a předložilo dosti náročné požadavky. Stroj měl totiž z výšky přes 16 000 m při rychlosti 850 km/h pořizovat fotografie, které by umožnily rozlišit i golfový míček na zelené trávě, a měl mít vytrvalost kolem 5,5 hodiny. 

Na spodku trupů letounů RF-100A se nalézaly aerodynamické kryty pro zástavbu kamer s tehdy vskutku impozantní rozlišovací schopností

V roce 1953 proto bylo z výrobní linky staženo šest letadel F-100A se sériovými čísly 53-1545 až 53-1548, 53-1551 a 53-1554 a následovala přestavba, která měla do značné míry charakter improvizace. Stroje při ní ztratily své kanony a na spodku trupu se objevily dva aerodynamické kryty, do kterých byla instalována sestava pěti fotografických kamer. Zahrnovala dva přístroje K-38 pro vertikální snímkování, dva K-17 pro panoramatické záběry a jeden K-17C opět pro vertikální snímkování. 

Jedno ze šestice tehdy utajovaných průzkumných letadel RF-100A „Slick Chick“

Stroje, pro něž se užíval název RF-100A, obdržely také další dva „mokré“ závěsníky pro palivové nádrže a prodlužovací koncovky na konce křídla a svislé ocasní plochy, což bylo třeba kvůli stabilitě. Částečně se změnilo i přístrojové vybavení v kokpitu. Projekt nesl krycí jméno „Slick Chick“, které se potom stalo i přezdívkou samotných letounů, jež jinak byly předmětem utajení, neboť USAF se průzkumnými lety nad východním blokem samozřejmě příliš nechlubilo. Stroje tedy při některých příležitostech nosily i fiktivní sériová čísla.

Stroje RF-100A vznikly jako konverze standardních letounů F-100A Super Sabre stažených přímo z linky značky North American

Tři odvážné průlety nad ČSR

Na konci roku 1954 začal výcvik speciálně vybraných pilotů, který skončil v dubnu 1955. Pro nasazení RF-100A se počítalo hlavně s využitím základen, odkud operovaly standardní stíhací „Stovky“, aby průzkumné letouny nebudily tolik pozornosti. Šestice strojů pak byla rozdělena do dvou trojic pro dvě určené operační oblasti. První trojice RF-100A proto byla začleněna do stavu 6021. průzkumné perutě, která operovala z japonské základny Jokota, kdežto zbylé tři si převzala 7407. peruť zabezpečení, jež působila z Bitburgu v Západním Německu. 

Snad nejznámější fotografie průzkumného letadla RF-100A ve vzduchu; všimněte si fiktivního sériového čísla FW-600 na jeho trupu

Znak 7407th Support Squadron

Pořád chybí řada detailů, protože mnohé informace dokonce ještě nyní podléhají utajení, ovšem na základě toho, co se podařilo získat z amerických a českých vojenských archivů, se dá s jistotou říci, že ze základny Bitburg bylo od léta 1955 do léta 1956 uskutečněno minimálně šest průzkumných letů nad východním blokem, z nichž tři směřovaly nad Československo. A nemyslete si, že šlo jen o jakési krátké „olíznutí“ pohraničních hor! Dne 18. září 1955 operoval RF-100A v oblasti Plzně a o pět dní později proběhl druhý let přes Bratislavu, Trenčín, Gottwaldov (dnešní Zlín), Brno a Břeclav. Vrchol však nastal dne 9. března 1956, kdy „Slick Chick“ prolétl nad Pískem, Prahou, Žatcem a Karlovými Vary. 

Trojice letadel RF-100A Super Sabre, která byla dislokována na základně Bitburg v NSR a uskutečnila tři průlety nad Československem

Československá PVO však ve všech třech případech úplně selhala, jelikož její stanice zachycovaly americké průzkumníky pozdě či vůbec a pohotovostní stíhačky byly naváděny na chybné pozice. RF-100A letěly ve výšce kolem 15 000 m rychlostí asi 900 km/h, aniž by jim zdejší PVO způsobila jakýkoli problém. Ostatně také proto nebyl ze strany ČSR podán žádný protest, protože přiznání uvedených skutečností by určitě znamenalo obrovskou ostudu. Američané o výsledních programu „Slick Chick“ pochopitelně také mlčeli, a tak se tyto informace dostaly na veřejnost až nedávno.

Mezi uživatele F-100 Super Sabre (včetně průzkumné varianty RF-100) se řadily i vzdušné síly Čínské republiky, resp. Tchaj-wanu

Dokument televizní stanice Discovery Channel o letounu F-100 Super Sabre

Tip na jednu výbornou knihu

Kniha Super Sabry nad Československem nabízí dosud nezveřejněné informace o činnosti vzdušných sil ČSR a USA v první polovině 50. let

Druhá trojice RF-100A, která operovala z Japonska, uskutečnila několik průzkumných přeletů nad Čínou a Severní Koreou, jenže informace o nich jsou utajovány ještě dnes. Jisté ovšem je, že služba všech letounů projektu „Slick Chick“ v US Air Force měla jen krátké trvání, a navíc byly dva z nich zničeny při nehodách. Exemplář č. 53-1548 havaroval dne 23. června 1955 při cvičném letu nad Japonskem, kdežto letoun č. 53-1551 se zřítil v říjnu 1955 v Německu. Další RF-100A už postaveny nebyly a činnost zbylých strojů byla zastavena v roce 1958, protože se přešlo na lety výškových U-2, ty však trvaly jen do osudného 1. května 1960, kdy bylo letadlo tohoto typu (pilotované F. G. Powersem) sestřeleno nad Sovětským svazem. 

Základním typem bojového letounu v ČSR v době přeletů RF-100 byl legendární MiG-15, resp. jeho zdejší licenční verze S-102 a S-103

Čtveřice zbylých průzkumných „Stovek“ byla potom předána Tchaj-wanu, ale tamní piloti na nich patrně nikdy nevyrazili na „ostrou“ misi nad komunistickou pevninu a v roce 1960 byly ony čtyři RF-100A sešrotovány. To všechno (a ještě daleko více) najdete podrobně popsáno v knize, která vyšla u nakladatelství Magnet Press a nese výmluvný titul Super Sabry nad Československem. Napsal ji Martin Smíšek, můj kolega z redakce ATM, který posbíral pozoruhodné množství informací o americkém vzdušném průzkumu východního bloku a o budování čs. protivzdušné obrany na počátku 50. let. 

Nad Československem se několikrát objevily i průzkumné stroje RB-45C Tornado

Dočtete se tak mj. o prvních „honičkách“ našich stíhačů s americkými letouny a balony nebo o málo známých přeletech průzkumných strojů RB-45C Tornado. Kromě velice fundovaného textu zahrnuje publikace i spoustu fotografií, mapy a unikátní barevné bokorysy. Jde o skutečně mimořádné dílo, jež by měl do své knihovničky zařadit (nejen) každý fanoušek letectví v onom dramatickém období „žhavé“ studené války.