Filmová série Železný orel: Z izraelského nebe na americké stříbrné plátno

Přiznejte se, u koho z vás podpořily zájem o vojenské letectví filmy řady Železný orel? Vůbec se nestydím za to, že u mě to tak bylo. Z dnešního pohledu naivní „béčka“, ovšem ve své době většinou úspěšné snímky, které u mnoha (nejen amerických) kluků probudily touhu být stíhací letci jako mladý Doug Masters a mít podobně skvělého velitele, jakým byl filmový „Chappie“ neboli Charles Sinclair. Ne každý ovšem dnes ví, že myšlenka slavného Železného orla vzešla ze žhavé oblohy nad židovským státem a že černý velitel (kterého ve všech filmech hrál Louis Gossett Jr.) měl svůj opravdový živý předobraz.

Ve třetím filmu řady se objevil také legendární britský stíhací letoun Supermarine Spitfire, a to v pozdějším provedení FR Mk XIVc

Maďarský Žid v Americe, ČSR a Izraeli

Americko-izraelský stíhač a filmový producent Louis „Lou“ Lenart

Muž, u kterého to všechno začalo, se narodil 24. dubna 1921 v rodině židovských farmářů, jež obdělávala políčko v Maďarsku nedaleko československých hranic. Lenovitzovi, jak se rodina jmenovala, dali chlapci jméno Lajos. V Maďarsku je však trápil rostoucí antisemitismus, a tak v roce 1931 emigrovali do USA, kde se pak věnovali obchodu, ale s novým příjmením Lenart. Chlapce, který dostal i nové jméno Louis, lákala vojenská kariéra, takže se přihlásil k námořní pěchotě, kde se stal pilotem letounu FG-1D Corsair. Létal nad Okinawou a byl demobilizován v hodnosti kapitána.

Dochovaný stíhací letoun FG-1D Corsair, na němž Lenart létal nad Tichomořím, se nachází na památníku nedaleko Los Angeles

Zdálo se, že půjde v otcových šlépějích jako obchodník, avšak poté přišel šok. Lenartovi totiž zjistili, že skoro všichni jejich příbuzní, kteří zůstali v Evropě, patřili mezi šest milionů zavražděných Židů. To už se nikdy nesmí opakovat! Právě tak smýšleli a hovořili mnozí Židé, kteří tehdy zakládali Stát Izrael, jenž ale vedle myšlenek a slov potřeboval hlavně zbraně a vojáky.

Jak československá varianta nejslavnější nacistické stíhačky zachránila židovský stát.

Zkušený pilot Lenart tak dlouho neváhal. Odjel na Střední Východ a přihlásil se do rodícího se izraelského letectva. Pod starou válečnou přezdívkou „Lou“ prodělal výcvik, jenž se odehrával v Československu. Díky tomu se naučil létat se stíhačkou Avia S-199, jak se označoval derivát slavného stroje Messerschmitt Bf 109 s novým, ne příliš vhodným motorem z bombardéru He 111. Ale Stát Izrael zoufale potřeboval cokoli, co fungovalo, protože se ocitl v palbě svých arabských sousedů ze všech stran.

Louis Lenart (vlevo) ještě jako mladý bojový pilot u stíhacího letadla Avia S-199

„Lou“ Lenart se vrátil do Izraele a 29. května 1948 velel slavnému útoku čtyř stíhaček S-199, které zastavily egyptský konvoj jen kousek od Tel Avivu. Podle mnoha pamětníků a soudobých expertů to byl ten rozhodující moment, který znamenal přežití a vítězství nového židovského státu.

Stíhačka Avia S-199 čili problémová československá varianta německého letounu Bf 109 v expozici izraelského leteckého muzea Hatzerim

Most v Izraeli, u něhož zoufalý letecký útok Izraelců zastavil egyptský postup, byl později nazván „Gešer ad Halom“ („Až sem“)

První černošský čtyřhvězdičkový generál

Izrael přežil a zvítězil, avšak ležely před ním dekády dalších bojů. Lenart tedy létal na strojích s Davidovými hvězdami i nadále. Mj. se podílel na leteckém přesunu iráckých Židů do Izraele a později se stal pilotem aerolinek El Al, ozýval se však i jeho obchodnický duch. Přestěhoval se do Los Angeles, a jelikož neměl moc hluboko do kapsy, rozhodl se investovat. Mj. tedy byl šéfem basketbalového klubu Los Angeles Clippers a stal se i filmovým producentem. A vůbec nejslavnějším filmem, který se zrodil díky jeho penězům a kontaktům, byl právě Železný orel.

Někdejší pilot a producent Louis Lenart jako postarší, ale stále nadšený pamětník během vyprávění o svých bojových zkušenostech

Film s pracovním titulem Junior Eagle (až později Iron Eagle) by zaručeně nemohl vzniknout, kdyby za ním nestála jedna z legend izraelského letectva. Filmaři samozřejmě potřebovali mít k dispozici bojová letadla, avšak US Air Force se na filmu odmítlo podílet. Lenart tedy zařídil maximální kooperaci izraelských vzdušných sil, pro něž to bylo svého druhu zajímavé cvičení s netradičním námětem.

Stát Izrael je po US Air Force nejvýznamnějším uživatelem slavných stíhaček F-16

Generál Daniel „Chappie“ James Jr.

Vedle hlavní role mladého pilota, jíž se zhostil Jason Gedrick, měl ve filmu důležitou roli starší plukovník Charles „Chappie“ Sinclair, jehož si zahrál Louis Gossett Jr., jedna z tehdejších velikých hvězd Hollywoodu. Kupodivu se ale nejednalo o úplně fiktivní postavu, neboť onu přezdívku „Chappie“ opravdu nosil výborný stíhací pilot Daniel James Jr., jeden z „letců z Tuskegee“ a vlastně první černoch, který se v Americe stal čtyřhvězdičkovým generálem. Létal ve druhé světové válce, v Koreji i Vietnamu a vystřídal řadu typů letounů od bombardéru B-25 Mitchell po stíhačku F-4 Phantom II. Zastával také mnoho vysokých funkcí a zemřel v únoru 1978, jen tři týdny po odchodu ze služby.

V korejské válce létal Daniel James Jr. i na slavné vrtulové stíhačce P-51 Mustang

Stíhací pilot Daniel „Chappie“ James Jr. před svým letadlem F-4C Phantom II na základně v Thajsku, tehdy v hodnosti plukovníka

Úspěchu filmu Železný orel svého času nepochybně napomohl také vynikající soundtrack.

Jednička, aneb Odvážné zachraňování táty

Jak známo, film Železný orel (1986) líčí příběh mladíka, jehož otec, pilot letadla F-16, upadne do zajetí v nejmenovaném „darebáckém“ arabském státu. Mladý Doug Masters tudíž společně s „Chappiem“ a skupinou přátel (jejichž činy vyvolávají velké pochybnosti o tom, jaká úroveň zabezpečení panuje na amerických leteckých základnách) naplánuje a uskuteční riskantní misi s cílem otce zachránit.

Dvojice dvoumístných strojů F-16B poskytnutých k natáčení izraelským letectvem

Nepřátelský stát evidentně odkazuje na Libyi a hlavní padouch je jasná parafráze Muammara Kaddáfího, ostatně i celý příběh je jistou spekulací na téma, jak by USA tehdy postupovaly, kdyby některý z americko-libyjských ozbrojených incidentů (a že jich v té době bylo hodně) vedl k zajetí amerického vojáka. Navíc je pravděpodobné, že Lenart do celé věci promítl svoje životní zkušenosti mladíka, který se vydává na skoro nemožnou, ale vysoce důležitou misi.

Izraelský bojový letoun F-16B Netz zavítal také na letecký den CIAF 2004 v Brně a samozřejmě vzbudil obrovský zájem veřejnosti

Natáčení samozřejmě probíhalo v Izraeli, který poskytl bojová letadla F-16A a F-16B, v jeho vzdušných silách nazývaná Netz („Orel“), i další techniku. V roli nepřátelských stíhačů „MiG-23“ tak vystupovaly izraelské stroje IAI Kfir a krátce se mihnuly také jiné typy, např. tankovací letoun KC-707-3J6C, bitevní helikoptéry Bell AH-1 Cobra či široké spektrum vozidel. Stroje F-16 měly americké výsostné znaky, zůstala jim však typicky izraelská pouštní kamufláž, jež se na amerických „šestnáctkách“ nikdy nepoužívala.

V úloze nepřátelských stíhaček „MiG-23“ vystupovaly izraelské letouny IAI Kfir

Nemá smysl vyjmenovávat spoustu technických chyb a podivností, nesporným faktem však je, že Železný orel měl ve své době obrovský úspěch u diváků, samozřejmě zejména mladých. Nebýt faktu, že téhož roku šel do kin také Top Gun, stal by se Železný orel hitem snad ještě větším. Jeho úspěchu jistě velice napomohl i skutečně excelentně poskládaný soundtrack.

Ve filmu Železný orel se krátce mihnuly také bitevní helikoptéry Bell AH-1 Cobra

Samozřejmě jen málo realistická, ale pořád ohromně zábavná scéna útěku z prvního filmu.

Dvojka, aneb Musíme zlikvidovat raketu

Úspěch nosí další úspěch a železo se musí kout, dokud je žhavé, řekli si zřejmě Louis Lenart a jeho tým, protože již krátce po premiéře Železného orla začaly práce na jeho druhém dílu. Ten měl premiéru v roce 1988 a opět silně odrážel dobovou atmosféru, která se ovšem oproti první polovině 80. let, kdy se rodil koncept prvního filmu, výrazně změnila. Vztahy obou světových supervelmocí se oteplovaly nevídaným způsobem a zaznívaly první obavy z toho, co by mohli způsobit fanatičtí přívrženci Alláha.

Pětice letounů (dva F-16, dva F-4 jako „MiG-29“ a jeden C-130 Hercules) vyráží na závěrečnou misi ve filmu Železný orel II

Film Železný orel II se do jisté míry inspiroval skutečnou operací Opera, tzn. izraelským náletem na irácký atomový reaktor Osirak. Ve filmu jde o něco ještě vážnějšího, a sice o velkou balistickou raketu, jejíž majitelé ohrožují Ameriku i Sovětský svaz, takže obě supervelmoci musí spojit síly. Americko-sovětské jednotce tak velí „Chappie“ Sinclair, avšak Doug Masters se objeví pouze na začátku filmu, kdy tragicky zahyne.

Izraelské jednomístné stíhací stroje F-16A z prvních dvou filmů řady Železný orel

Jako sovětské stíhací letouny „MiG-29“ se v druhém filmu použily slavné stroje F-4 Phantom II, v Izraeli nazývané také „Kurnass“

Film byl opět natáčen s asistencí Izraele, který je tentokrát i přímo jmenován, jelikož onen mezinárodní tým má základnu právě tam. Americká část týmu má opět letouny F-16, zatímco Sověti přiletí ve strojích „MiG-29“, které si zahrály izraelské F-4 Phantom II čili Kurnass („Kladivo“). Dost těžko byste hledali dvě méně podobné nadzvukové proudové stíhačky, ale budiž.

Letouny F-4 dostaly pro svou filmovou roli „MiG-29“ skutečně podivný marking

Jako letouny protivníka vystupovaly opět IAI Kfir, z jiné techniky zaslouží zmínku např. transportní letadlo C-130 Hercules nebo obrněné transportéry M113 (opatřené novou věží a jménem „BMP-5“) a BTR-152 (kterých měli Izraelci velké kořistní zásoby). Je ale nutno dodat, že část záběrů F-16 a Kfirů byla takříkajíc „recyklována“ z prvního filmu.

Nepřátelské stíhačky si rovněž ve druhém filmu zahrály izraelské stroje IAI Kfir

Spolupráce amerických a sovětských pilotů ve druhém filmu rozhodně není bez problémů.

Trojka, anebo Veteráni proti narkomafii

Třetí Železný orel (v originále Aces: Iron Eagle III) měl premiéru roku 1992 a od předchozích dvou se výrazně lišil. Kdyby nebylo postavy „Chappieho“, člověk by snad vůbec neřekl, že to má něco společného s jedničkou a dvojkou. Pro hodně lidí je Železný orel III vůbec nejlepším dílem celé série, na čemž má zásadní podíl skutečnost, že jde o jeden z opravdu velice malého počtu filmů, které se točí okolo „warbirds“, tzn. vyřazených vojenských letadel v soukromých rukách.

„Chappie“ zde vystupuje jako jeden ze čtyř pilotů skupiny Axis & Allies, jež předvádí souboje na leteckých dnech. On sám létá na stroji P-38J Lightning a druhým členem je britský letec Nigel Palmer na slavném stroji Supermarine Spitfire (varianta FR Mk XIVc), čímž končí seznam letounů, které hrají skutečně „samy sebe“.

Čtyři letadla z filmu Železný orel III, vlevo Spitfire a P-51 Mustang (jako Bf 109), vpravo T-6 Texan (jako japonské Zero) a P-38J Lightning

Filmová stíhačka P-38J Lightning, nesoucí laserem naváděné rakety pod křídlem

Německý pilot Ernst Leichmann totiž sedlá „Messerschmitt Bf 109“, což je však pouze přemalovaný P-51A Mustang, a konečně japonský letec Horikoshi má „Mitsubishi A6M Zero“, které vzniklo jako přestavba cvičného letadla T-6 Texan (tentýž kus je použit rovněž ve filmu Tora! Tora! Tora!).

„Tora Zero“ čili cvičný stroj T-6 Texan, který byl pro filmové účely přestavěn do podoby japonské stíhačky Mitsubishi A6M Zero

Všechny čtyři stíhačky potom obdrží pod křídla závěsníky pro rakety naváděné laserovými značkovači a vyrazí bojovat proti narkomafii do Peru. Tam se potkají s lehkými proudovými letouny jugoslávské výroby SOKO G-2 Galeb a nakonec s podivným asymetrickým strojem, který je popsán jako „Messerschmitt Me 263“.

V úloze peruánských stíhaček byly použity jugoslávské letouny SOKO G-2 Galeb

Ve skutečnosti ale šlo o pokusný bitevní stroj Scaled Composites Model 151 ARES, který byl neúspěšně nabízen americkému letectvu. Celý film je správně „střelený“, avšak snad i proto si mezi mnoha milovníky letectví drží téměř kultovní status. A navíc, takhle úchvatnou kolekci bojových letounů v žádném jiném filmu neuvidíte.

Prapodivný asymetrický letoun, který si zahrál roli „Me 263“, byl experimentální bitevní stroj Scaled Composites Model 151 ARES

Čtveřice vysloužilých pilotů a jejich vrtulových miláčků na začátku filmu Železný orel III.

Čtyřka, aneb Hodně nepovedené spiknutí

První tři díly měly průměrné nebo negativní recenze, avšak v kinech uspěly víc než dostatečně a pořád se těší nostalgické oblibě. To ovšem neplatí o filmu Železný orel IV (známém též jako Iron Eagle on the Attack), který šel v roce 1995 rovnou na videokazety. Opravdu se ani trochu nepovedl a člověk si nezbytně říká, že Louis Gossett Jr. na tom musel být fakt hodně zle, když kývnul na to, aby si „Chappieho“ zahrál také počtvrté.

Vysloužilý černý pilot se v tomto filmu stará o skupinu problémových teenagerů, které učí létat, během čehož přijde na stopu jakéhosi spiknutí. Po boku mu nečekaně stojí „vzkříšený“ Doug Masters, jelikož se brzy dozvídáme, že na začátku druhého dílu přece jen přežil. Ve čtyřce se opět vyskytují stroje F-16, avšak jde jen o „recyklaci“ záběrů z prvních dvou filmů.

Záběry stíhaček F-16 ve čtvrtém filmu byly „recyklovány“ z prvních dvou filmů

Speciálně pro Železného orla IV se natočily jenom scény s cvičnými stroji T-6 Texan, ačkoliv striktně technicky vzato jde o stroje Harvard Mk 4, resp. kanadské licenční kopie Texanů. O tomto filmu je ale zbytečné dál ztrácet slova, protože neznám nikoho, komu by se líbil.

Cvičné stroje T-6 Texan ve filmu Železný orel IV byly striktně technicky vzato letouny Harvard Mk 4 vyrobené v Kanadě

Stojí snad ještě za zmínku, že „recyklované“ záběry letounů F-16 a Kfir z prvních dvou Železných orlů se použily i v mnoha dalších filmech. Pochopitelně jde povětšinou o nepodařená „béčka“, ačkoliv třeba na snímky Superpilot (Into the Sun, 1992) či Neviditelný útočník (Black Thunder, 1998) se ještě celkem dá koukat.

Slavné stíhací letouny F-16A/B Netz byly z izraelského letectva vyřazeny v roce 2016 a následně nabídnuty na trhu k odprodeji

Se čtvrtým filmem či dalšími výsledky „recyklace“ ovšem již Louis Lenart neměl nic společného. Žil střídavě v Los Angeles a Izraeli, ale nakonec se do židovského státu vrátil natrvalo. Na nebesa navždy odešel 20. července 2015, kdy nevydrželo jeho roky namáhané srdce. Izraelci se s ním rozloučili jako s hrdinou, bez kterého by jejich stát možná neexistoval.