Reporter nad Finskem: Osudy jednoho průzkumného letadla ve studené válce

Za studené války se Finsko chovalo přátelsky vůči Sovětskému svazu, dokázalo si však udržet neutralitu. Oficiální vstřícnost k Moskvě ale ukrývala fakt, že Finové hráli složitou a riskantní hru, při níž jejich zpravodajské služby spolupracovaly s USA. Díky tomu ve finských barvách létal jeden dvoumotorový průzkumný letoun F-15A Reporter, který fotografoval území SSSR. Prožil toho ovšem daleko víc a jeho opravdu pestré a dramatické osudy se dají číst jako dějiny studené války na neméně studením severu Evropy. Letecký historik Logan Hartke z Floridy si dal za úkol zmapovat zajímavou kariéru tohoto letounu.

Noční stíhačka od českého inženýra

Už před vstupem USA do války se americké letectvo (tehdy nazývané USAAC, US Army Air Corps) zajímalo o těžké stíhací letouny, jež by případně mohly nosit převratný britský vynález zvaný radar, díky kterému by dokázaly operovat i v noci. Náročného úkolu se nejlépe zhostila firma Northrop, resp. šéfinženýr Vladimir H. Pavlecka, jenž byl českého původu. Navrhl dosti neobvyklý, ale efektivní design stroje, který poprvé odstartoval 28. května 1942 a do výzbroje se dostal pod jménem P-61 Black Widow.

Úspěšný noční stíhací letoun Northrop P-61 Black Widow zkonstruoval inženýr českého původu Vladimir H. Pavlecka (foto: US Air Force)

Byl to vlastně první speciální noční stíhač americké výroby a hodně se osvědčil nad evropským i tichomořským bojištěm. Konstrukce byla natolik povedená, že se záhy začaly studovat i další možnosti využití. Tak se zrodil projekt dálkového denního doprovodného stíhače XP-61E, jenž měl jinak řešený trup bez střelecké věže, jež byla pro základní verze P-61 typická. Kromě stavby nových letounů P-61E se plánovala i konverze strojů verze P-61C a výsledná denní letadla měla mít jméno P-61F, jenže válka skončila dříve, než se tato provedení dostala do sériové produkce.

Prototyp průzkumného letounu Northrop XF-15 Reporter využíval nový design trupu bez typické střelecké věže (foto: US Air Force)

Nový design trupu se ovšem přesto uplatnil v praxi, neboť společnost Northrop jej využila pro fotografický průzkumný letoun zvaný F-15 Reporter. Jeho první prototyp, jenž vznikl přestavbou XP-61E, odstartoval 3. června 1945, ale do sériové produkce pak zamířila poněkud odlišná verze F-15A, jež vycházela z XP-61F, tedy vlastně z P-61C s výkonnějšími turbodmychadlovými motory Pratt & Whitney R-2800-C. Pro letectvo bylo v červnu 1945 objednáno 175 kusů F-15A a následoval druhý kontrakt, po němž vzrostl celkový počet sériových Reporterů na 320 strojů, jež posléze odváděly nesmírně cenné služby především v průběhu krvavé korejské války.

Jeden ze sériových průzkumných letounů F-15A Reporter, které čekalo nasazení mj. nad Korejským poloostrovem (foto: US Air Force)

Nukleární bomba a malý dvojsmysl

Snímkování korejského teritoria však nebylo jediným úkolem letadel F-15A. Část jich získalo 311. průzkumné křídlo (311th Reconnaissance Wing), které patřilo pod velení SAC (Strategic Air Command). Tím pak byly dány i jeho úkoly, které se většinou týkaly nukleárních zbraní a válečného plánování. Jeden Reporter s trupovým číslem 44-71999 se tedy zapojil i do operace Crossroads, jak se nazýval pokusný výbuch nukleární bomby u atolu Bikini v roce 1946.

Fotografie z operace Crossroads, pokusného nukleárního výbuchu u atolu Bikini, který snímkoval letoun „Over Exposed!“ (foto: US Air Force)

Stroj při této příležitosti dostal na příď atraktivní malbu obnažené slečny (jaká by nyní jistě narazila na bariéru tzv. politické korektnosti) a dvojsmyslné jméno „Over Exposed!“, což znamená jak „Přeexponováno“ (odkaz na stav fotografických filmů po snímkování jaderného výbuchu), tak „Příliš odhaleno“ (odkaz na slečnu). A jeho umělecké provedení mu zůstalo i v dalších letech, kdy se podílel na operacích ještě choulostivějších.

V této podobě působil průzkumný stroj F-15A Reporter u atolu Bikini, po čemž přišlo osudné nasazení na severu (kresba: Logan Hartke)

Někdejší spojenci z druhé světové války již záhy nastoupili na cestu ke studené válce, při níž se připravovali na propuknutí války „horké“. To zahrnovalo i získávání zpravodajských informací. Američané se (jak se později zjistilo, asi zbytečně) obávali, že za Sověty podstatně zaostávají z hlediska počtu bombardérů. O sovětské armádě a zbrojním průmyslu se vědělo zoufale málo, takže byly zahájeny průzkumné lety, jež měly přinést snímky sovětského území. Zpočátku se letouny držely za hranicemi, ale pak stále častěji přelétaly přímo nad územím SSSR. Takový úkol měl i Reporter „Over Exposed!“, jenž 3. listopadu 1948 odstartoval z britské základny Lincolnshire a měl získat snímky poloostrova Kola, kde se nachází mj. významný přístav Murmansk.

Nouzové přistání na zamrzlém jezeře

Pilotoval kapitán Landon P. Tanner, s nímž seděl v kokpitu i kapitán Harry Stroud. Po průletu nad Norskem, Švédskem a Finskem se dostali nad Sovětský svaz a skutečně získali fotky řady leteckých a námořních základen. Sovětská protivzdušná obrana je zachytila, ale Reporter letěl příliš vysoko a rychle na to, aby jej tehdejší sovětské letouny mohly dostihnout. Při návratu se však náhle objevil problém, když začal vynechávat levý motor. Po chvíli se již zcela zastavil a Reporter ztrácel výšku i rychlost. Piloti sovětských stíhaček vycítili šanci, jenže než narušitele dostihli, stačil přelétnout hranici s Finskem a sovětští piloti dostali příkaz k návratu. Americká osádka však rozhodně nebyla v bezpečí.

Zkušený pilot finského letectva R. Birger Ek odstartoval s Reporterem z ledu a přeletěl s ním na základnu Tampere (foto: Public Domain)

Reporter sice mohl letět jen s jedním motorem, avšak posléze kapitán Tanner zjistil, že začíná selhávat i převod mezi pravým motorem a jeho vrtulí. Jedinou šanci nabízelo nouzové přistání a Američané naštěstí nalezli zamrzlé jezero, kde mohl velký stroj sice riskantně, ale nakonec beze škod přistát. Brzy dorazili také finští pohraničníci, kteří Američanům pomohli dostat se z pustiny severního Finska do civilizace. Oba letci se pak v tichosti vrátili do USA a dostali Stříbrné hvězdy.

Ale co s letounem? Nějakou dobu se dařilo incident tajit, jenže potom deník Uusi Suomi přinesl fotografie Reporteru, a tak Finové museli přiznat, že jej mají. Vrátit jej už nemohli, a tudíž ve spolupráci s Američany vytvořili legendu, podle níž jej koupili pro účely testů. Major finského letectva R. Birger Ek, který tehdy působil jako atašé na finském velvyslanectví ve Velké Británii, tedy absolvoval několik letů na F-15A na základně Lincolnshire. Poté odcestoval do Finska, odstartoval s letounem „Over Exposed!“ ze zamrzlého jezera a přelétl s ním na základnu Tampere.

Stroj F-15A Reporter (zvaný „Over Exposed!“) byl po nouzovém přistání předán finskému vojenskému letectvu (kresba: Logan Hartke)

Intenzivní zkoušky rychlého letadla

USA uzavřely s Finskem tajnou dohodu, podle které si Finové směli Reporter ponechat, avšak s podmínkou, že jej budou používat také ve prospěch Američanů. Ti se na oplátku zavázali, že budou Finům poskytovat náhradní díly a technickou podporu. Bylo to skutečně nutné, protože Reporter byl největším letounem, jaký finské letectvo (Ilmavoimat) do té doby mělo, což poté způsobilo i některé komplikace. Výsledky však za to rozhodně stály, jelikož i v době příchodu prvních proudových stíhaček byl Reporter stále výborným strojem.

S tímto zbarvením prodělal finský průzkumný stroj Reporter intenzivní zkoušky na letecké základně Tampere (kresba: Logan Hartke)

Finové mu dali nový nátěr a podrobili jej na základě Tampere intenzivním zkouškám, při kterých jej povětšinou pilotoval Esko „Roope“ Halme, jeden z nejzkušenějších finských letců. V „zimní válce“ proti SSSR byl pilotem bombardéru Bristol Blenheim a měl na kontě 49 bojových misí, a proto byl i ideálním kandidátem na létání s velkým dvoumotorovým americkým strojem. Halme záhy zjistil, že má co do činění s něčím výjimečným, neboť Reporter snadno unikal i nejrychlejším strojům, jaké tehdy Finové vlastnili, tedy stíhačům Messerschmitt Bf 109G i bombardérům Junkers Ju 88A. Zároveň byl ale obratný skoro jako stíhačka a díky tříkolovému příďovému podvozku se lehce ovládal i na zemi.

Stíhací letouny Messerschmitt Bf 109G byly tehdy nejrychlejšími stroji, které se pyšnily znaky finského letectva (foto: Public Domain)

Ještě pro úplnost je nutno doplnit, že Finové letounu po celou dobu provozu říkali „F-15A“, byť Američané provedli změnu typového značení vojenských letadel. Původní kategorie průzkumných letounů „F“ se změnila na „R“ (Reconnaissance) a dosavadní stíhačky „P“ (Pursuit“) získaly známé „F“ (Fighter). Typ F-15A, konstrukčně v zásadě derivát stíhačky P-61F, proto obdržel nové oficiální označení RF-61F.

Po zkouškách byl letoun F-15A Reporter opatřen standardním nátěrem finského letectva a zařazen do služby (kresba: Logan Hartke)

Služba se zubrem a letecké závodění

Počátkem roku 1949 zkoušky F-15A ve Finsku úspěšně skončily a bylo rozhodnuto, že letoun vstoupí do řadové služby. Obdržel proto finské výsostné znaky a na přídi se objevily dva nové emblémy, jež odkazovaly na jeho zařazení. Finové jej totiž přidělili své 46. eskadře, která dřív létala se stroji Dornier Do 17Z a sloužila coby bombardovací a průzkumná, takže nesla jméno Pommituslentolaivue 46 (zkratkou PLeLv 46). Podle finsko-sovětské smlouvy z roku 1946 už ale nesměli Finové vlastnit bombardéry s pumovnicemi, a proto byly Do 17Z záhy vyřazeny a jednotka se změnila na průzkumnou Tiedustelulentolaivue 46 (TLeLv 46). Stále ale používala emblém s býkem, na který odkazovala jedna z kreseb na přídi Reporteru, tedy onen zubr, jenž vlastně pocházel z lahve polské vodky Zubrowka. Druhý symbol ukazoval stylizovaný F-15A držící kameru, a to ve stejném stylu jako na emblémech, jež nosily finské průzkumné Do 17Z.

Finský pilot major Erkki Itävuori je na tomto snímku, který vznikl ještě za druhé světové války, zachycen zcela vlevo (foto: Public Domain)

Hlavním pilotem byl major Erkki Itävuori, který měl ze všech pilotů finského letectva nejvíce zkušeností s dvoumotorovým Ju 88. Stroj nadále většinou operoval ze základny Tampere, byť v červnu 1950 si udělal „výlet“ na základu Utti. Tam se 24. června konal letecký festival, jenž zahrnoval mj. letecké závody kolem pylonů. Zúčastnily se jich čtyři stíhačky Bf 109G, jež pro tuto příležitost dostaly speciální pestré nátěry.

V této podobě se finský průzkumný letoun F-15A Reporter objevil na závodech na základě Utti v červnu 1950 (kresba: Logan Hartke)

Závodů se chtěla zúčastnit i TLeLv 46, která za tím účelem opatřila Reporter nátěrem, který se trochu podobal americkým závodním letadlům Gee Bee z 30. let. Dvoumotorový průzkumník však na základnu Utti dorazil velmi nečekaně a velení mu nakonec neumožnilo účast. Po závodech ale stejně provedl pár neoficiálních průletů kolem pylonů a dosáhl časů daleko lepších než „stodevítky“.

V závodech na základně Utti v červnu 1950 se utkaly celkem čtyři stíhací letouny Bf 109G se speciálními nátěry (foto: Public Domain)

Prozíraví Finové mezi SSSR a USA

Reporter dostal zpět standardní služební nátěr a pokračoval v létání. V roce 1951 se ale o jeho služby konečně přihlásili také Američané, a to armádní zpravodajská služba. Tady je ale třeba zdůraznit jeden pořád málo známý fakt. Politika Finů vůči SSSR za studené války totiž nebyla tak docela tím, čím se oficiálně jevila být. Finsko s Moskvou rozsáhle obchodovalo, kupovalo i sovětské zbraně, ale politicky se Sovětskému svazu nikdy nepodřídilo, udrželo si demokracii a tržní ekonomiku a vojensky se drželo přísné neutrality. To si přečtete i v učebnicích, kde ale chybí fakt, že finské ozbrojené síly a zpravodajské služby velmi úzce spolupracovaly s NATO proti SSSR!

Detailní zobrazení nápisů, emblémů a dalších grafických prvků, jež se objevily na letounu F-15A číslo 44-71999 (kresba: Logan Hartke)

Finové realisticky chápali, že další válečný konflikt v Evropě by se jim nevyhnul. Jejich území by se tak zajisté stalo bojištěm, což dobře věděli i Američané, kteří počítali s tím, že jejich vojáci budou možná bránit i Finsko. K tomu ale byly potřeba mapy Finska a blízkého území SSSR. Od roku 1952 tedy probíhala čilá výměna zpravodajských informací. Američané dodávali Finům svá zjištění o ozbrojených silách Varšavské smlouvy a vynikající fotografický papír, zatímco opačným směrem putovaly detailní mapy finského teritoria a následně i letecké fotografie Sovětského svazu.

Finský F-15A Reporter opatřený „žraločími zuby“ nafotografoval tisíce snímků území Finska a Sovětského svazu (kresba: Logan Hartke)

Ty samozřejmě získával spolehlivý „Over Exposed!“ ve finském zbarvení, v té době doplněném také žraločí tlamou. F-15A proto létal podél finsko-sovětských hranic a špičkovými fotografickými přístroji snímkoval terén i vojenské objekty. Během první poloviny 50. let tak Finové poskytnuli americkým zpravodajcům přes 100 000 mapových listů a leteckých fotografií, ačkoli Finové patrně nebyli příliš potěšení faktem, že USA využily tyto podklady i pro plánování úderů nukleárními zbraněmi.

Jeden z tisíců snímků finského a sovětského území, které začátkem 50. let pořídil průzkumný letoun F-15A Reporter (foto: Public Domain)

Příchod nových proudových letounů

V lednu 1953 do Finska dorazily první proudové stíhačky v jeho historii, a to britské stroje De Havilland Vampire. Reporter tedy pozbyl status nejrychlejšího stroje se znaky Ilmavoimat, ale jeho služba pokračovala, protože jako průzkumný nástroj byl stále nepostradatelný. Ještě roku 1953 však získal stříbrný nátěr podobný zmíněným stíhačům. V roce 1954 byl předán novému velení letectva 1. lennosto (roku 1957 přejmenovanému na Hämeen Lennosto), jež zajišťovalo ochranu vzdušného prostoru a průzkum.

Koncem roku 1953 dostal finský Reporter nový stříbrný nátěr, který se shodoval s barvou tryskových stíhačů Vampire (kresba: Logan Hartke)

Finský úřad Maanmittauslaitos, který se stará o mapy a katastry, si sice pořídil dva fotografické stroje Percival Pembroke C Mk 53, jež provozovalo letectvo, jenže ty se stále potýkaly s technickými problémy, takže Reporter zůstal ve službě až do počátku 60. let. Jeho konec přišel až kvůli faktu, že si Finové koupili od SSSR čtyři letadla typu Iljušin Il-28, nejprve v roce 1959 jeden exemplář bombardovací verze a jeden Il-28R pro průzkum a vlečení cvičných cílů a v roce 1965 ještě další dva Il-28R. Tyto proudové letouny se již mohly chlubit daleko vyššími výkony než Reporter, u kterého se navíc už přece jen muselo projevit zhruba patnáct let intenzivního provozu.

Finové koupili celkem čtyři sovětské letouny Iljušin Il-28, a to jeden bombardér a tři průzkumné stroje Il-28R (foto: Public Domain)

Finové využili své Il-28R nejdřív pro získání kompletní fotografické mapy vlastního území, načež pokračovali ve snímkování území SSSR. Sovětské vedení pak asi pochybovalo, zda byl opravdu dobrý nápad Finům tato letadla prodat. S nástupem Il-28 se ovšem Reporter každopádně odebral do výslužby a do muzea. Na přídi se tedy znovu objevila ona obnažená slečna a nápis „Over Exposed!“, se kterým tento stroj začal svou pozoruhodnou kariéru ve vzdušných silách Finska.

V této částečně historické podobě byl finský letoun F-15A Reporter po vyřazení ze služby vystaven v muzeu (kresba: Logan Hartke)

Ale jak to vlastně bylo doopravdy?

Na rozdíl od letounu Vought V-187 neboli SB4U Viking, jehož autorem je opravdu jen Logan Hartke, se to má s typem F-15A Reporter poněkud jinak. Opravdu vznikl, sériově se vyráběl a podílel se na snímkování Koreje. Ve skutečnosti však vzniklo jen 36 sériových letadel, jejichž služba skončila v roce 1949, takže získaly jenom fotografie předválečné Koreje, které ale i tak reprezentovaly cenné podklady při plánování válečných operací. Loganova fikce tak začíná se zařazením F-15A do struktury SAC, avšak podobně jako v případě jiných jeho nápadů nejde o čistou fabulaci, nýbrž o zajímavou parafrázi skutečnosti.

Letadlo s názvem „Over Exposed!“ a onou malbou obnažené slečny existovalo a explozi nukleární bomby u atolu Bikini doopravdy snímkovalo, šlo však o Boeing F-13A, tedy průzkumnou verzi legendárního bombardéru B-29 Superfortress. Letouny stejného typu se poté podílely i na leteckém průzkumu SSSR a několik jich bylo sestřeleno, přestože ve Finsku žádný nepřistál.

Skutečný „Over Exposed!“, tedy Boeing F-13A (průzkumná varianta bombardéru B-29 Superfortress) s číslem 44-61999 (foto: US Air Force)

S výjimkou provozu F-15A pak úplně přesně odpovídá realitě popis vztahů Finska se SSSR i spolupráce Finů s Američany, ačkoli se jedná o velmi málo známý příběh, jenž byl zveřejněn až po studené válce. Ve skutečnosti byly ke snímkování sovětského území užívány jiné typy letounů, skutečností je však i to, že Finové posléze k tomuto účelu nasazovali sovětské Il-28R. Tenhle malý severský národ zkrátka nikdy nepřijal diktát silnějších sousedů a dovedl kombinovat sílu i lest, aby si vždycky uchoval svou nezávislost. Neměla by to být inspirace také pro nás?