Už jsme tu měli leckoho - divoké střelce, kteří kropili nepřátele po desítkách, vynikající letce, válečné renegáty i obyčejné muže, které válka prostě vtáhla do svého víru a přetavila je v zarputilé bojovníky. Neměli jsme tu však nikoho, jako je desátník Desmond Doss. Hluboce věřící člověk, který odmítal vzít do rukou zbraň a pozvednout jí proti nepříteli, se dostal na nejstrašnější bojiště Pacifiku, aby zde hrál ruletu o život svůj i svých spolubojovníků.
Než se pustíme do vyprávění o životě Desmonda Dosse, je dobré upozornit, že v listopadu o něm jde do kin válečný velkofilm režiséra Mela Gibsona s názvem Hacksaw Ridge. Takže pokud na film hodláte jít a nechcete vůbec nic vědět dopředu, raději dál nečtěte, mohli byste přijít o část zážitku.
Gibsonův film Hacksaw Ridge přijde do kin začátkem listopadu 2016.
Adventista dobrovolník
Desmond se narodil v Lynchburgu ve Virginii chudému tesaři Thomasovi Dossovi a jeho ženě Bertě. Oba byli členové Církve adventistů sedmého dne a jejich syn byl vychováván podle zásad křesťanské víry, kterou sám sdílel. Desmond se přihlásil jako dobrovolník do armády v den svých osmnáctých narozenin. Odvodové komisi však oznámil, že mu jeho víra znemožňuje nosit zbraň, střílet a zabíjet. Požádal o nebojové zařazení, což se neshledalo u komise s žádným valným úspěchem. Byl od počátku považován za divného týpka, co by se ve skutečnosti rád vyhnul vojně.
Nakládačka od vlastních
Dostal jakousi podřadnou civilní práci v docích v Newportu. Doss si při této nudné službě udělal zdravotnický kurz a byl znovu povolán před komisi, která mu určila status: Constientious objector, tedy něco jako odpůrce z důvodu svědomí. Lidí s tímto statusem bylo v armádě jako šafránu, byli považováni za sraby a zbabělce, kterým by bylo nejlíp dát pořádnou nakládačku. Tihle lidé měli pramálo přátel. Ovšem podstatné je, že mohli jít do boje a účastnit se válečných operací, jen u toho nenosili zbraň. A tak se Desmond Doss stal medikem 77. pěší divize a čekala ho cesta do Pacifiku.
Propagační plakát americké armády popisující zdravotní péči o zraněné vojáky. Realita války byla bohužel značně odlišná...
Než se však vůbec mohl někam vydat, užil si pěkné peklo v rámci své vlastní jednotky. V oficiálním životopise se dočítáme, že po něm vojáci házeli boty. Jakýsi důstojník ho chtěl postavit před vojenský soud za zbabělost, další ho chtěl nechat přeřadit k jiné jednotce, a když se mu to nepodařilo, požádal, aby Doss byl vyhozen z armády jakožto mentálně postižený. Do oficiálního životopisu se nejspíš nedostalo množství dalších incidentů, kdy mu vojáci dali po svém najevo, co si o něm myslí. V téhle chvíli by to nejspíš už zabalil úplně každý, protože většině lidí bohatě stačí k nervovému zhroucení vidina boje s hordami Japonců, ne tak ještě dostávat permanentní nakládačku od vlastních spolubojovníků. Doss to nezabalil.
Zdravotník (nebo chcete-li medik) americké armády na Okinawě
První boje na Guamu
Konec buzerace a začátek opravdového tance se smrtí nastal v červenci roku 1944, kdy se jednotka vylodila na ostrově Guam. Ten ovládali Japonci a nehodlali se ho vzdát bez boje. Hustá džungle, bahno po pás a vytrvalé deště, to vše nahrávalo obráncům. A právě v tomhle vlhkém zeleném pekle začal Doss svůj boj. Denně se brodil blátem uprostřed deště kulek a minometných granátů a tahal z bojiště zraněné kamarády. Dobrovolně se hlásil jako medik i na hlídky, které mu nebyly přiděleny. Vojáci, kteří mu měsíce dávali čočku, najednou nevěřícně pozorovali, jak se tenhle „srab“ zcela neozbrojen pohybuje na bojišti, aby zachraňoval kohokoliv, kdo to potřebuje, i kdyby na něj mířila třeba stovka Japonců.
Americké jednotky se vyloďují na ostrově Guam
Hlavní cíl pro snipery - medik
Být medik v Pacifiku, to znamenalo mít na sobě velký terč. Japonští odstřelovači totiž měli za úkol zaměřit se právě na mediky, protože se všeobecně věřilo, že bez mediků se morálka Američanů rychle zhroutí. Červený kříž na helmě a uniformě znamenal, že každý sniper v okolí si na vás bude chtít vystřelit. Doss tohle riziko podstupoval zas a znovu a byl za své příkladné plnění svých povinností vyznamenán Bronzovou hvězdou, ale hlavně si vydobyl respekt u mužů, kteří ho ještě před měsícem považovali za zbabělce.
Zdravotníci námořní pěchoty na Guamu
Druhá mise na Leyte
Guam padl a divize zamířila k základně v Nové Kaledonii, kde si měli vojáci odpočinout. Jenže už po cestě byl konvoj odkloněn a místo odpočinku čekala další bojová mise - záliv Leyte na Filipínách. Tady se divize vylodila 23. listopadu. Do 6. prosince se věnovali výcviku v zázemí XXIV. sboru, ale pak už se muselo do boje, konkrétně vyčistit od nepřátel záliv Ormoc.
Obrněnce M10 Wolverine a M4 Sherman ze stavu 77. pěší divize na ostrově Leyte, rok 1944
Byla to podobná hrůza, jako Guam. Zase bláto, džungle a hordy fanatických Japonců. Doss se při jedné akci vypravil pro dva zraněné vojáky ležící v palebném poli dvou japonských kulometů. Plížením se dostal až k oběma mužům a zjistil, že jeden je mrtev a druhý je na tom velmi bídně. Odtáhl ho pod neustávající palbou Japonců do bezpečí, kde z bambusu vyrobil primitivní nosítka a dopravil raněného až do polní nemocnice.
Japonský lehký tank Type 95 Ha-Go zničený jednotkami americké 32.pěší divize v roce 1944 na ostrově Leyte.
Takto vypadalo mnoho Dossových misí, o většině z nich se možná ani nikdy nedozvíme. Tahle konkrétní byla popsána v citaci k udělení druhé Bronzové hvězdy. Doss se začínal stávat legendou. Jeho ochota jít pro kohokoliv kamkoliv, se stala všeobecně známou. Muži 77. pěší šli do boje s jistotou, že Doss je dostane zpátky, i kdyby pro ně měl jít do samotného pekla.
Desmond Doss nese nosítka s raněným vojákem
Peklo jménem Okinawa
A peklo skutečně bylo tím místem, kam měl Doss a jeho jednotka jít po skončení operací na Leyte. Ostrov Okinawa byl posledním japonským obranným bodem před vlastními domácími ostrovy. Na ostrově se zakopalo a opevnilo 77 tisíc mužů 32. armády. Japonci násilím povolali do zbraně i 30 tisíc místních mužů, obranu tvořily také stovky děl, minometů, na ostrově byl dokonce i tankový prapor. Všemu velel generál Micuru Ušidžima, kterému se přezdívalo „generál démon“. K dispozici měl 1500 letadel kamikaze, což bylo číslo do té doby naprosto nevídané.
Americké materiální převaze odolávali Japonci na Okinawě do posledního muže.
Do boje o ostrov Japonci poslali i svou poslední nepoškozenou bitevní loď, mamutí kolos Jamato. Její mise byla spíše symbolická, Japonci věděli, že loď bez jakékoliv ochrany bude rychle potopena, ale chtěli tím demonstrovat, že pro obranu Okinawy obětují naprosto vše. Právě k tomuto ostrovu se blížil společně s invazním svazem zcela neozbrojený desátník Desmond Doss.
Bojů na ostrově Okinawa se zúčastnily i plamenometné modifikace tanků M4 Sherman americkými vojáky přezdívané "Ronson".
Předtím, než se hlavní americké síly vylodily na Okinawě, 77. divize se věnovala obsazování menších okolních ostrovů. Nejprve to byly ostrovy Kerama Retto a Keisešima. Obsazení těchto dvou ostrovů si vyžádalo 28 mrtvých a 81 raněných, mnohé z nich opět zachránil Doss. Posledním ostrovem v této vedlejší kampani byla Iešima. Tady byl japonský odpor nejsilnější. Na americké lodě útočili kamikaze, vojáci vůbec poprvé zažili bizarní útok místních žen vyzbrojených bambusovými kopími.
Zranění příslušníci US Marines na Okinawě dostávají krevní transfuzi.
V zuřivých bojích na ostrově padl například i legendární válečný reportér a držitel Pulitzerovy ceny Ernie Pyle. Američanům se nakonec po tvrdých bojích podařilo ostrov obsadit a zprovoznit místní letiště. Teprve po té se mohla 77. divize přemístit na samotnou Okinawu, kde už déle než tři týdny zuřila krvavá a nelítostná pozemní bitva, jaká neměla v Pacifiku obdoby.
Válečný reportér Ernie Pyle (uprostřed s brýlemi) se svými kamarády ze 77.pěší divize.
Sám na Srázu Maeda
Americké invazní jednotky postupovaly z místa vylodění zvolna na sever a na jih ostrova a rozdělily tak síly obránců na dvě poloviny. Odpor Japonců byl extrémní, ukrytí ve skalnatých hřebenech i buši, nehodlali vydat zadarmo ani píď země. Dossova rota B, 1. praporu, 307. pluku 77. pěší divize se dostala do tvrdých bojů o 120 metrů vysoký Sráz Maeda (Maeda Escarpment), tvořící hlavní opěrný bod druhé japonské obranné linie na jihu ostrova. Američané místu říkali Hacksaw Ridge, což je také název Gibsonova filmu.
Příslušníci americké 77.pěší divize zlézají jeden z útesů na ostrově Okinawa.
Rota B se musela na něj dostat pomocí lan. Když se konečně pěšáci dostali na vrchol, zasypala je doslova lavina oceli z děl, minometů a kulometů. Byla to naprostá jatka, Američané padali k zemi jako obilí a nakonec jim nezbylo nic jiného, než zase po svých lanech slézt dolů. Na vrcholu zůstali jen mrtví a zranění. A Desmond Doss.
Polní obvaziště americké námořní pěchoty během bojů na Okinawě.
Pět hodin v palbě
Pět hodin v kuse odtahoval před nosem Japonců jednoho raněného po druhém. Pak je pomocí provazů spouštěl dolů z útesu. Je nepředstavitelné, jak to dokázal. Jeden ze zraněných mu zachránil život, když zastřelil z pistole Japonce, který chtěl Dosse zabít, ale kulky létaly kolem neozbrojeného medika dál. Pět hodin v palbě, 75 zachráněných životů (někde se uvádí 12 hodin a 100 životů), Doss byl zcela vyčerpán, přesto se modlil: "Pane Bože, ať zachráním ještě jednoho!" Raněné nakonec spouštěl ze srázu dlouho do noci.
Desmond Doss při nasazení na ostrově Okinawa.
Na místo dorazil ještě v noci velitel divize generál Andrew D. Bruce a spatřil, jak se z výšin na provazech stále spouští další vojáci. Rychle mu bylo vysvětleno, čeho je právě svědkem. Bruce neváhal ani minutu a ihned začal vyplňovat návrh na udělení Medaile cti. Něco takového ještě v životě neviděl.
Americký zdravotník na Okinawě ošetřuje svého kamaráda.
17 šrapnelů a ztracená Bible
O dva týdny později byl Doss zpět v akci. Američané se konečně zmocnili Maedy a postupovali dále, stále zasypávání dělostřeleckou palbou Japonců. Doss a tři další vojáci se dostali do těžké dělostřelecké palby a ukryli se v jednom kráteru po granátu. Do díry k nim přiletěl japonský granát. Doss ho chtěl odkopnout, ale nepodařilo se mu to. Granát explodoval a málem utrhl Dossovi nohu. Ta mu sice zůstala, ale měl v těle 17 šrapnelů. Nezavolal medika, ale ošetřil se provizorně sám a pak i ostatní muže v díře. Když pro něj po pěti hodinách přišli konečně s nosítky, odmítl je a nechal do nich naložit jiného těžce raněného vojáka.
Zraněný americký voják se modlí během čekání na transport z bojiště na japonském ostrově Okinawa.
Pak začal dělat to, co uměl nejlépe. Snažil se dostat do bezpečí další raněné vojáky. Když táhl jednoho z nich, japonský sniper ho střelil do ramene. Krvácející a zcela vyčerpaný se nakonec do zázemí dostal zcela sám bez pomoci. Teprve v polní nemocnici zjistil, že mu chybí Bible. Kniha, bez které nebyl ani vteřinu. Bral si ji s sebou do boje a měl ji neustále při sobě. Teď byla pryč. Zmínil se o tom veliteli roty, který se na něj přišel podívat do polní nemocnice a oznámit mu, že ho čeká udělení nejvyššího amerického vyznamenání.
Prezident Truman vyznamenává Desmonda Dosse Medailí cti.
Větší čest, než být prezidentem
Okinawu nakonec Američané dobyli, obklíčený Ušidžima společně se svým štábem spáchal harakiri. Okinawa se stala nejkrvavější pozemní bitvou v Pacifiku a po dobytí ostrova válka rychle skončila. Doss se vrátil domů a byl skutečně pozván do Bílého domu, kde mu prezident Harry Truman udělil Medal of Honor. „Jsem na vás hrdý, toto ocenění si skutečně zasloužíte. Myslím, že je to větší čest než být prezidentem,“ řekl mu Truman. A doma ho v poště čekal balíček. Členové jeho roty se po té, co porazili Japonce, vrhli do hledání Dossovy Bible a prohledali doslova metr po metru celý útes Maeda. Nakonec knihu našli a poslali ji poštou Dossovi domů do Piedmontu v Alabamě. Doss se po válce pět let léčil ze svých zranění a nemocí. Zotavil se a prožil ještě mnoho šťastných let. Zemřel v roce 2006 v domě, který svýma vlastníma rukama postavil.
Celoživotní pacifista Desmond Doss sloužil své vlasti a Bohu tak, jak to nejlépe uměl. Mimochodem povšimněte si vlajky za ním...
Co říci k tomuto příběhu? Mohli bychom psát o síle víry, o ušlechtilém lidství, o neuvěřitelném hrdinství, možná bychom mohli psát o zázracích. Asi by to byla pravda, ale Doss by s tím nejspíš nesouhlasil. Byl to skromný člověk, který si přál jen sloužit své vlasti a Bohu. Oboje zkrátka dělal, jak nejlépe dovedl.
ZDROJE:
http://www.homeofheroes.com/profiles/profiles_doss2.html
http://www.badassoftheweek.com/index.cgi?id=528487830784
https://www.kosmas.cz/knihy/108026/valka-konci-v-pacifiku-ii/
http://www.ibiblio.org/hyperwar/USA/USA-P-Okinawa/USA-P-Okinawa-11.html
Tomáš Chalupa
Jsem novinář na volné noze. Píšu o statečných chlapech, kteří bojovali ve druhé světové válce. O hrdiny je totiž dneska nouze.
